Jak jsme „ne“dobyli Balkán! - 1.část

Dlouho jsem nepřemýšlel a už jsem v lobby hledal uvedený turnaj. Proč si nesplnit sen a nezkusit se kvalifikovat do turnaje o němž většina hráčů celý život jenom sní. ( no dobře kecám, šlo mi o ten milión :o) )

Moje kvalifikační skupina patřila do regionu střední a východní Evropy. Kvalifikace se hrály každý den a z nich 18 nejlepších postupovalo do víkendového finále. Registrace byla zdarma, tak šup a jsem tam. V týdenních kvalifikacích, jsem většinou uspěl hned napoprvé (teda pokud jsem nehrál takový ty svoje šílenosti jako 2,3 v barvě all-in), maximálně napodruhé. Tak a je tu neděle a jsme ve finále, to nám to jde dobře, ještě dvě kola a jsem milionář :o)

Přichází první rozčarování. Ze 108 lidiček končím 106-tý. Takže další týden, ve finále tentokrát vypadnu jako 80 –tý. Jisté zlepšení tu sice je, ale pořád to stojí za starou bačkoru.

Takže další týden, ve finále končím 60-tý, to už snad není možný. Přemýšlím, čím to asi je. Že bych hrál tak špatně?? Ne, to ne! Chyba bude určitě někde jinde. Už to mám! Děti křičí a vyhánějí mě od počítače, žena mě nutí plnit manželské povinnosti v době, kdy bych se měl plně věnovat jenom hře. Takže tímhle to je, né mou hrou. Jé, to se mi ulevilo. A teď nezbývá, než to dokázat. .o)

PAK TO KONEČNĚ PŘICHÁZÍ !!!

Doma je klid, děti už spí, žena se chvilku kouká na televizi, pak taky uléhá. Čas letí jako splašený a já se pohybuji ve středu hráčského pole. Zůstává nás posledních dvacet a nevypadá to vůbec špatně. Teprve teď ale začínám zjišťovat, jak to vlastně je s postupem do dalšího kola. Po chvilce dopisování s bulharskými soudruhy se dozvídám že dál postupuje jenom jeden. A ostatní prostě mají smůlu. „Drsný“, říkám si. No nic, počkáme a uvidíme co bude dál. Najednou jsme na finálovém stole, dva češi a osm bulharů. Pár dobrých her a rázem jsem chipleadrem se 100.000 chipy, druhý má kolem 60.000. Zůstává nás pět, kradu blindy, nikdo se mnou nejde do střetu. Pak mi to přestává úplně chodit, druhý Čech dělá na dva zářezy zaráz zbývající bulhary. Rázem máme nového chipleadera a jsme v hands –upu. Říkám si, že budu hrát klidně, ale moc mi to nejde. Obrázek nevidím dobré čtvrt hodiny. Postupně se odházím až na 30.000 chipů, soupeř má kolem 200.000. Začínám hrát agresivně, několik all-inů a jsem zpět ve hře 50.000. pak se mi daří zdablovat na dvě dámy, dvě osmičky a vítězím s A,K proti A,4, když po flopu J, 4, 8 dorovnávám all-in soupeře, na turn mi přichází K a je rozhodnuto. Jsem VÍTĚZ!!! :O) )

Přemýšlím co bude dál, odpověď na sebe nedá dlouho čekat. Přichází mi potvrzující mail o mojí účasti na živém regionálním finále. Místo zatím není určeno, ale zbývá ještě šest víkendových finále, takže je čas. Mezitím mi přichází mail od Tomáše Biroše, který je zástupcem Betfairu pro Českou a Slovenskou republiku ( mimochodem dobrej týpek .o) dozvídám se že živé regionální finále se bude pořádat v Bulharsku ve Varně a že kromě mě do něj postoupili další čtyři češi. Navzájem se kontaktujeme a domlouváme se co a jak. Rádi bychom jeli všichni, ale Bulharsko je tak trochu z ruky a na cestovní výlohy nám BETFAIR nabídl 250 USD, což je tak s bídou na letenku. Takže to vypadá, že nikam nepojedeme. V té chvíli ale perfektně zapracoval Tomáš ( asi je to kouzelník, Čáryfuk nebo tak něco .o)

A po dohodě se svojí vedoucí je schopen zajistit a zaplatit nám letenky a ubytování ve Varně.

Bůhví, jak to ten kluk udělal, (nespíš to zaplatil ze svýho :o) ) ale dobře to udělal.

Výborně Tomáši, máš to u nás. A teď HURÁÁÁÁ NA BĚLEHRAD, teda pardon

HURÁÁÁÁÁÁÁÁ NA VARNU!

Pokračování zítra...