Legenda tiltu – Ilari „Ziigmund“ Sahamies

Pokerovou komunitou otřásali příběhy o heroickém, nezničitelném, zběsilém online hráči s nickem Ziigmund, který se díky svým výstřelkům stal rychle miláčkem davů. Miliony dolarů prohrává a vyhrává jako na běžícím páse, sprostě uráží soupeře a pije jako „Dán“. Kdo se za přezdívkou skrývá?

Lehce podnapilý Ilari “Ziigmund” Sahamies vystupuje z londýnského taxíku o hodinu později.Omlouvá se, ale já si říkám, že bych byl asi zklamaný, kdyby dorazil včas. To by se k jeho image nehodilo!Počítám, že se ti dneska ráno na Full Tiltu asi dařilo,” spekuluji. Ilari souhlasí: „No, něco málo jsem vyhrál….asi…$200,000,” krčí rameny.

„Daří se ti?“

„Měl jsem strašné výkyvy, ale minulý měsíc jsem hrál solidně.“ Pak se najednou usměje a dodá: „No, tak úplně solidní to nebylo…trošku solidně. Je to hodně vysoká hra, za půl hodiny můžete prohrát milion dolarů!”

Dále jsme se bavili o nedávném dílu High Stakes Pokeru, jehož se zúčastnil. Zeptal jsem se ho, jak se specialista na PLO, dostal do velkých živých cash games. „Byl jsem tam nejhorším hráčem,“ odpovídá s odzbrojující upřímností. „V No Limitu jsem fakt fish! Posledně jsem si sedl na online k velkému No Limit stolu. Stůl byl v tu ránu plný a dalších 25 hráčů se snažilo dostat tam místo. To není moc dobré znamení. Asi to o něčem svědčí.”

Ilari se podívá na menu, ale nic ho neláká. Tento měsíc nesmí jíst burgery a pizzu. „Je to malá sázka, jen o $2,000. Ale přeci si nedám burger a nezaplatím za něj $2,000 – to je dost blbý. Ještě to musím vydržet dva dny a pak zase začnu jíst spoustu prasáren,“ ujišťuje mě. Mrkne na své hodinky – nádherné, zářící dílo značky Rolex, lemované diamanty, které mu možná zaplatil Gus Hansen (když jsem vyjádřil tuhle domněnku, tak se usmál). Usoudil, že slunce už zapadlo, a objednává si pivo.

„Říká se, že někdy hraješ opilý. Je to pravda?” zeptám se ho, když nám přinesou piva.

„Opilý už nikdy hrát nebudu,“ zamračil se Ilari. „Za čtyři roky, co jsem hrál online poker, jsem byl většinou opilý. Myslím, že jsem tím mohl prohrát tak $3 miliony. Nejhorší bylo asi $700,000 za jeden den. Že mám teď v sobě dvě piva, nemá žádný význam, ale když jsem se vrátil z baru a pak hrál…to je špatný. Live hraní je jiný případ. Živé hry můžu hrát opilý a je to zábava – společenská záležitost.”

A takový je Ilari – stává se legendou. Posloucháte všechny ty historky, např. jak ztratil $1.7 milionu, protože měl nechutnou kocovinu a peníze ho prostě nezajímali. Pomyslíte si, že to musí být nafouknuté, ale ne. Když slyšíte nějakou historku o Ilarim, pravděpodobně bude pravdivá.

„Jo, tahleta je pravdivá. Měl jsem děsivou kocovinu a ztratil $1.7 milionu, ale druhý den jsem hrál fakt dobře. Nepodléhal jsem tiltu. Po tom, co jsem přišel o těch 1.7 milionu, se mi dařilo a vyhrál jsem asi – nevim - možná $3 miliony nebo tak. Kdyby to jenom nebylo kvůli tý zas*aný kocovině!”Dobří hráči pokeru mohou být, teoreticky, emocionálně imunní vůči velkým prohrám.

Každý nemůže pořád vyhrávat,a pokud na tom fundamentalisté bankroll managementu trvají, s výkyvy a prohrami se dá počítat. Ale přijít o $2 miliony? To vám musí být líto, ať jste kdokoli.

Ilari vypadá, že se stydí: „Bankroll managementem jsem se nikdy nezabýval,” říká s uličnickým úsměvem. „Teď už o tom trochu přemýšlím, ale dřív – nikdy!”

Takže když prohraješ milion, tak ti to je vážně líto?

„Jasně, hrozně mě to mrzí! Když hrajete, tak se snažíte na peníze nemyslet, ale po tom jste v depresi. Nikdy jsem se ani nic moc nezabýval výběrem her a to je taky hodně špatný. Kdykoli si s kýmkoli zahraju, nemám hranice. Prostě hraju rád.”

Ilari nehraje pro peníze- za to, co vydělá za jeden úspěšný týden, by mohl jít do důchodu. Zjevně porušuje spoustu základních pokerových pravidel od bankroll managementu po pokerovou etiketu. Ano, hledá vzrušení – jednou vyhrál a zase prohrál $200,000 na coin-flipu („nejúchylnější věc, kterou jsem kdy udělal,“ přiznává), ale lpí na hraní největších her a také na starém dobrém oldschoolu – nakopat co nejvíce zadků.

„Máš pravdu, není to o penězích,“ říká. „Každý chce být nejlepší: Durrrr, Patrik Antonius, Phil Ivey, já…všichni.”

Ilari Sahamies byl v 15 letech dvojnásobným mistrem Finska v poolu, když se o něco starší kluk jménem Patrik Antonius objevil v místním kulečníkovém klubu v Helsinkách. Rychle se spřátelili a Antonius mu začal vyprávět o své nové lásce – pokeru.

Ilariho první zkušenost s pokerem přišla doma u Patrika a dvě budoucí ïkony pokerového světa spolu hrály u kuchyňského stolu o buráky. Patrik a Ilari se stali hodně blízkými přáteli a spoustu času trávili rozebíráním oblíbené hry, z čehož se brzy stala posedlost. „Patrik je v mém životě hodně důležitým člověkem. Hodně mi pomohl,” říká Ilari. „když bylo potřeba, podpořil mě. Jsem moc rád, že jsem Patrika potkal.”

V 18 Ilari objevil krásy kasina Helsinki, kde své potřeby gambleovat uspokojoval při ruletě, blackjacku a pokeru. Za rok ale ostatní hry opustil a začal se věnovat pouze pokeru.

„Normálně jsem chodil do práce, a pro normálního kluka to byla vysoká hra – €2-€2 v kasinu Helsinki – a měl jsem velké výkyvy. Mockrát jsem prohrál všechno, ale pochopil jsem, že jsem lepší než průměr a mohl bych si pokerem klidně vydělávat, kdybych měl dostatečný bankroll. Čekal jsem na velkou výhru a pak to přišlo.”

O pět let později se Ilari účastní největších pokerových her.

„Ve Finsku jsou lidé realističtější,” odpovídá Ilari na mou otázku, jak to, že tolik skvělých hráčů pochází právě z této severské země. „Tolik nevěří v Boha, štěstí nebo kouzla….ale důvod, proč z pětimilionového národa vzešlo tolik dobrých hráčů...? Nevím…možná to je něco jako zázrak.“

Ilari má zejména v rozhovorech, trochu problémy s angličtinou, což evidentně dost omezuje projevy jeho výrazné a zábavné osobnosti, ale peprnější slova se zdá, že ovládá na výbornou. Soudit můžeme podle rozhovorů se soupeři, které jsou většinou plné invektiv a naprosto nepublikovatelné - nicméně se vždycky přes očité svědky dostanou na internetová fóra.

Teď máš příležitost říci něco přímo do záznamu: Ilari, řekni něco pěkného o Gusu Hansenovi.

“Gus je moc milý, skvělý chlap. Bude boxovat s Theo Jorgensenem v Kodani, tak se tam pojedu podívat. Hodně štěstí Gusi!” (pozn. redakce - rozhovor vzniknul ještě před boxerským zápasem, ve kterém Gus Hansen podlehl Theo Jorgensenovi)

Nebylo to tak těžké, nebo ano?

„Co nejhoršího jsi řekl soupeři?“ zeptal jsem se.

Ilari najednou vypadá strašně vážně a jeho obličej ztratí barvu. „Nejhoršího? To nemůžu říct. Je to moc, to se nedá otisknout. Vypni si nahrávání a já ti to řeknu…”

„Vidíš, lidi nechápou, že já a Gus jsme kamarádi,” oznamuje Ilari, když se sejdeme druhý den v hotelu London - má jednu ze svých pověstných kocovin.

„Ano, baví mě být na Guse zlý, ale Guse to baví taky. Nikdy to nemyslím vážně. Spousta lidí si myslí, že to je myšleno doopravdy, ale tak to není.”

Používá své hlášky u stolu jako součást nějaké strategie, nebo to dělá jen pro zábavu?

„Obojí. Ale někdy to není zábavné, ani chytré. Lidi si neuvědomují, že se tak někdy chovám, protože jsou čtyři ráno a já jsem pod vlivem tiltu. Nikdy to tak nemyslím a nikdy jsem to tak ani nemyslel.”

Představuje tilt problém?

„Ano, je. Jsem nejhorší hráč, když mě ovládne tilt. Je to strašné, jenom všem dávám peníze. Ale poslední dobou to se mnou je lepší. Když vidím, že začínám podléhat tltu, přestanu hrát. Dřív jsem takhle hodně prohrával a ještě pořád nejsem úplně vyléčený, ale – no, uvidíme… ”

Zdá se, že se Ilari mění: prohlašuje, že hraje klidněji, už ne opilý, a že bojuje s tiltem. Také se stal výraznou osobností pokerové scény. Do nedávna byl jen tajemným internetovým fenoménem, ale nedávno se objevil v High Stakes Pokeru a na živých turnajích ho budeme vídat jako představitele PowerPoker.com. Nyní je sponzorovaný a má povinnosti, a i když říká, že je rád trochu tajemný a po slávě netouží, dobře si uvědomuje, že podobné rozhovory jsou pro něj prospěšné. Také spustil vlastní web, www.coinflip.com, o který se musí starat.

Zrovna, když píšu tento rozhovor o novém Ilarim, přijde mi zpráva, že podlehl tiltu a prohrál $500k.

Tak asi ještě není úplně vyléčený a něco mi říká, že o Ziigmundovi, legendě tiltu, ještě uslyšíme.