Jak hrát proti … loose passive hráčům
Tímto stylem hrají často začátečníci – je to způsobeno jejich nedostatkem zkušeností. Raději dají call než vsadí, protože někdy vůbec nemají jasno v tom, kolik vsadit. Mají také sklon k přeceňování svého handu, když prohrají, přisuzují to štěstí protivníka (a zapomínají na to, že ten samý protivník by stejně špatnou kombinaci vůbec nehrál).
Největší slabinou calling stations je to, že neví, kdy položit. Jejich nevýhodou je také to, že často i s nějsilnější kombinací velmi málo vsází (a tím pádem také málo vyhrávají).
Jak poznat loose passive hráče?
Identifikace takovéhoto typu hráče bývá poměrně snadná. Často je jím ten, kdo hraje jakékoliv karty – téměř pokaždé je ve hře. Většinou checkuje nebo calluje, naopak folduje či raisuje jen zřídka. Rozpoznat tento typ hráče se v každém případě vyplatí.
Jakmile se podaří rozpoznat, že protivník u stolu je loose passive typ hráče, je dobré udělat ve strategii některé změny. Podívejme se na pár tipů, jak hrát proti loose pasivním hráčům.
Nehrát continuation bet
Calling station zřídkakdy pokládá. Proto není dobré hrát proti takovému hráči continuation bet, lepší je checknout a podívat se na další kartu.
Nehrát check-raise
Check-raisování se hodí pro agresivní soupeře, zde rozebíraný typ hráče je příliš pasivní – málokdy vsadí, raději se podívá na další kartu (a proto z něj nevytáhneme to, co jsme check-raisem zamýšleli). Lepší je tedy vždy vsadit.
Neblafovat
Blafování proti těmto hráčům málokdy funguje – někdy prostě nepoznají, jaké nebezpečí jim hrozí a bez váhání callují. Je proto lepší schovat si blafy pro zkušenější hráče.
Dávat pozor na jejich raise
Loose passive hráči málokdy raisují – když už se to stane, mají opravdu silnou kombinaci; velmi zřídka totiž blafují. Nejsme-li si tedy jistí silnější kartou, je lepší položit. Jestliže stále máme dobré pot-odds, hrajme.
Karty jsou těžko odhadnutelné
Protože víme, že loose pasivní hráč hraje téměř s čímkoliv, je téměř nemožné odhadnout, co drží. Často drží něco slabého (nízký pár) nebo na něco čekají. Když máme podezření, že mají něco silného, stojí za to checknout a podívat se, zda vsadí. Pokud ano, drží asi něco velmi dobrého.
Sázení proti loose passive hráčům
Jestliže nemá hráč v ruce pár, má po flopu dvojici jen asi ve třetině případů. Loose passive hráči tak tím, že hrají téměř s čímkoliv, jdou po většinu hry do velkého rizika. Tahle zranitelnost je ještě umocněna faktem, že hrají opravdu téměř cokoliv – i když dvojici mají, bývá to jeden z nižších párů.
Nicméně bylo by chybou ustoupit od své klasické strategie tight hry jen proto, že hrajeme proti calling station a nemůžeme se dočkat snadno získaných žetonů. Je proto dobré stále hrát preflop jako obvykle a nedělat stejnou chybu, jako dělají naši méně zdatní soupeři.
Hrajeme-li tedy jen silnou kombinaci a na flopu nám přijde karta do páru, výhra je velmi pravděpodobná. Proti loose pasivním není vždy třeba opravdu dobrá karta – často stačí i druhý nejvyšší pár na stole.
Loose hráči jsou známí tím, že často hrají se straight nebo flush draw – pokud jim opravdu karta přijde, je to pro nás nebezpečná situace. Pokud je u stolu víc hráčů, je dobré se ještě před flopem některých z nich zbavit vysokou sázkou.
Když calling station neraisuje, je dobré vsázet. Jestliže ale skutečně raisují, fold bývá rozumným řešením.
Důležitost bankrollu
I při hře proti loose pasivnímu hráči je dobré pamatovat na svůj bankroll – často jde o vysoké poty. Tahle zásada ale platí při hře proti hráčům jakéhokoliv typu.
Loose passive hráči patří k těm (nej)méně úspěšným. Schopnost využít jejich slabých stránek by měla patřit do základní výbavy každého dobrého hráče pokeru.