Strategie: Bet versus call

Tohle platí v cash games a ještě lépe to sedí pro turnajovou hru. V kešovce můžete prostě znovu sáhnout do peněženky a dokoupit další žetony, když je to zapotřebí. Naopak pokud prohrajete všechno v turnaji, je po všem, jste vyřazeni a všechny naděje na velkou výhru jsou ty tam.

Turnajová hra

Turnajoví hráči se (kvůli nebezpečí svého vyřazení ze hry) častěji přiklánějí ke skládání karet, se kterými by v cash game dorovnali (někdy možná i navýšili). V určitých fázích turnaje se tenhle rozdíl mezi sázkou a dorovnáním stává téměř propastí a je větší než obvykle.

Dobrým příkladem z praxe je třeba hlavní turnaj World Series of Poker. Těsně před tím, než se oddělí hráči „na penězích“ a ti, kteří odejdou s prázdnou (bublina), se hra stává opravdu velmi opatrnou – nikdo nechce být po tak dlouhém úsilí vyřazený těsně před cílem.

Výsledkem může být to, že hráči s velkým počtem žetonů často sází a berou zajímavé poty (jejich konkurenti v horší situaci pokládají) – tím tak svůj stack nadále rozšiřují. Spousta hráčů jen vyčkává – na to, až bude další hráč(i) vyřazený a tím se uzavře okruh zaplacených účastníků. Mnoho z těchto hráčů se do hry nepustí bez opravdu silných karet.

Velké množství účastníků pak obdrží stejnou finanční odměnu, bez ohledu na to, zda je prvním vyřazeným po prasknutí bubliny či o několik (někdy i několik desítek) příček v konečném pořadí výše. Hra se tedy výrazně uvolní a i hráči v nejhorších výchozích pozicích jsou připraveni na gamble s cílem poskočit v pořadí výše.

Jakmile jsou hráči na penězích, propast mezi sázkou a dorovnáním se dramaticky zmenšuje, aby se zase zvětšovala těsně před určením účastníků finálového stolu. I pro tenhle fakt existuje důvod – nikdo nechce zahodit šanci být viděný (živě i na televizní obrazovce) u final table hlavního turnaje WSOP. Hra se tedy znovu zpomaluje a vrací se do normálu opět poté, co je finálové složení jasné.

Důležitost sledování soupeřů

Bez ohledu na to, zda hrajete turnaj nebo cash game, rozdíl mezi přikročení k sázce a k dorovnání se rozšiřuje a zužuje jako tahací harmonika – záleží na různých okolnostech, herních strategiích, míře rizika a odměně, které se za ním případně skrývá, a také na herním stylů konkurentů u stolu.

Neexistuje jediné řešení, jak si s touhle propastí poradit. Vždycky ale pomůže snažit se důkladně sledovat své soupeře a snažit se je poznat. Pokud někdo sází nebo navyšuje, je dobré snažit se správně usoudit, jaké karty v případě takovéto akce drží. Jakmile hráče poznáte a daří se Vám správně odhadovat rozsah karet, které k betu či raisu potřebuje, bude i Vaše rozhodnutí o případném dorovnání i dalším navýšení (či položení) snazší.

Příklad

Pokud Váš soupeř navyšuje před flopem s jakýmkoliv párem mezi A-A a 9-9, stejně jako se silnými „obrázkovými“ kombinacemi typu A-K, A-Q, A-J, K-Q, K-J, určitě se nevyplatí dorovnávat se zdánlivě silnou handou jako Q-J; Váš soupeř by šel na flop v jednoznačné výhodě v pozici favorita s větší šancí na úspěch.

I když to „bolí“, zahazovat byste měli i nižší pár na ruce (záleží tedy samozřejmě na počtu soupeřů a jejich herním stylu), příkladem může být pár osmiček – ačkoliv před flopem třeba vedete, Vašemu soupeři (soupeřům) dost možná přijde pár už na flopu a pak Vám pomůže už jen trojice. Šance na ní ale není velká. Další variantou, která hraje proti Vám, je situace, kdy soupeř už před flopem drží ještě silnější pár.

Váš pár osmiček je outsiderem proti vyšší dvojici a pouze mírným favoritem proti dvěma vyšším nezpárovaným kartám – dlouhodobě tedy na hraní takovéto slabší dvojice budete pravděpodobně prodělávat.

I když jsou Vaše návyky v navyšování třeba zrcadlově přesné, jako je tomu u Vašeho soupeře, stále byste měli skládat většinu her, ve kterých protivník navýšil jako první. Dorovnávat (navyšovat) byste měli jenom s lepšími z rozsahu karet, se kterými Váš soupeř obvykle navyšuje (měli byste držet něco tak silného jako A-A, K-K, Q-Q).

Když Vás soupeř raisuje, vysílá tím vlastně zprávu – říká, že jeho karty jsou silnější než obvykle, a pokud se s ním chcete srovnávat, měli byste mít ještě vyšší kombinaci, než se kterou tento hráč většinou raise hlásí.

Shrnutí

Správně určovat, kdy dorovnat a kdy vsadit – a také porozumět propasti (mezeře) mezi těmito dvěma tahy, která se v průběhu hry mění, může určitě být jedním z mnoha kroků k tomu stát se lepším pokerovým hráčem.

Klíčem ke správnému pochopení této dovednosti je důkladné sledování dalších hráčů u stolu – čím dříve jejich herní návyky poznáte, tím dříve se je můžete pokusit připravit o část jejich stacku.