Check-raising

Po jeho úspěšném provedení má přece tak dobrý pocit z toho, že ostatní dokázal přehrát a oklamat. Ten pocit je tak dobrý, že se pak ale někdy stává, že hráči check-raisují až příliš často – ke své vlastní škodě. Podívejme se na pár rad týkajících se toho, kdy raději určitou částku vsadit hned a kdy se spolehnout na tah jménem check-raise.

Co tedy je check-raise?

Check-raising je klamavý pokerový tah, při kterém hráč nejprve nahlásí check a doufá, že někdo jiný vsadí. V tom samém kole pak tento hráč sázku navýší – check-raisuje. Důvodem k tomuto kroku může být například domněnka, že druhý hráč má tak slabé karty, že by nedorovnal žádnou sázku – a silné karty by tak nebyly dostatečně využity k získání hodnotného potu. Checkem se tak hráč stačí toho druhého vybídnout třeba k blafu a chce ho přesvědčit o tom, že sám nic silného nedrží. Nebezpečím je, že soupeři (soupeř) všichni rovněž checknou a pot se tak ani tímto krokem nenavýší – další pokus pak může následovat hned v dalším kole.

Ne všichni hráči souhlasí s tím, že check-raise je obzvláště efektivním způsobem hry. Tak třeba legendární Doyle Brunson sám prohlašoval a psal o tom, že check-raise používal jen velmi zřídka, za ziskovější považoval s kvalitními kartami prostě vsadit (a nehledět na možný blaf soupeře, který by třeba nastal při checku). Uváděl dva důvody:

1. Pokud po check-raisu druhý soupeř dorovná, umožňujeme mu takto zdarma vidět další kartu, která může jeho kombinaci zásadně vylepšit.

2. Pro pokročilé soupeře, kteří si všímají dění u stolu, tímto dáváme příliš okatě najevo, že držíme silné karty. Tohoto jevu (pokud takovou table image opravdu máme) se dá využít k úspěšnému blafu – hráči si myslí, že check-raisujeme s neporazitelnou kombinací a složí, i když ve skutečnosti nic nemáme. Pokud nám ostatní nevěří, mohou naopak ještě re-raisovat.

Uvážlivé používání

Použití check-raisu je zapotřebí zvážit a nemělo by se vyskytovat příliš často. Začínající hráči se k němu někdy (jak již bylo řečeno) uchylují až příliš často a zbytečně se tak připravují o žetony (peníze).

Check-raise s dobře skrytou silnou kartou

Zde dnes zkoumaný pokerový tah může být efektivní třeba se setem nízkých karet (pokud již držíte dvojici), jestliže jsou na stole nějaké vyšší. Soupeř pak může mít právě vysoký pár a věří si na výhru, vy ho překvapíte svou trojicí – ale zároveň samozřejmě riskujete, že třetí karta přijde i protivníkovi.

Check-raise s nejlepšími kartami

V no-limit poker je check-raising málokdy tím nejziskovějším způsobem hry. Jeho použitím dáváme najevo, že naše karty jsou opravdu silné. Pokud opravdu máme nejlepší karty, nechceme soupeře vyděsit – a právě to někdy check a následné navýšení působí.

Příklady

Podívejme se teď na dva příklady check-raisu s nejlepšími kartami. V obou disponujeme stejnou dvojicí karet: A K

I flop je společný: T J Q

Liší se jen soupeřovy karty. V prvním příkladu dostal do ruky 5 6.

Náš protivník tak nemá šanci na výhru. Pokud hned na flopu dáme check-raise, sice získáme jednu soupeřovu sázku (pokusil se o blaf), ale to je vše, po našem raisu pravděpodobně položí. Pokud bychom zahráli check-call, bylo by to určitě efektivnější – minimálně o jednu možnou další sázku. Check-raise tedy v tomto případě efektivní nebyl.

Druhý příklad: soupeř drží Q Q

V každém případě zde půjde o veliký pot – ale my samozřejmě chceme vytěžit úplné maximum. Záleží zde na tom, jakým typem hráče náš protivník je. Některý se nechá výrazným navýšením vyděsit a složí, jiný dorovná. Není zde tedy jednoznačná odpověď na to, zda se check a následné navýšení sázky vyplatí – dost možná je ale i tady lepší pouze checkovat a dorovnávat, soupeř si pak bude jistý silou svých karet a bude pravděpodobně i nadále velmi výrazně sázet. .

Check-raise s nejlepšími kartami tedy nebývá správným řešením.

Vhodnou situací pro použití check-raisu může být taková, kdy jsme ve hře se soupeřem, který našim sázkám nedůvěřuje; myslí si, že často blafujeme. Proti takovému se check-raise může vyplatit – dost možná totiž ještě navýší a myslí si, že složíme a přiznáme tak svůj blaf. Pot se tak může zajímavě navýšit.

Check-raise jako forma blafu

V živém pokru je klíčovým aspektem hry table image každého hráče. Pokud působíme na ostatní u stolu poměrně dost tight (hráči nám sázky většinou věří), můžeme check-raise použít jako blaf. Podívejme se na příklad. Řekněme, že jsme v podstatě bez větších šancí pot vyhrát jinak než dotlačením soupeřů k foldu. Pokud tedy nejprve dáme check a poté navýšíme, má soupeř tři možnosti: složit, dorovnat, nebo ještě navýšit. Často ale karty složí, zná totiž naši table image a může se domnívat, že z něj chceme (s velmi silnou kartou) jen dostat další žetony.

Dobrým tahem (tak trochu semi-bluffem) může být check-raise s draw. Pokud po Vašem checku stejně reaguje soupeř, podíváte se na další kartu zdarma. Pokud ho navýšíte, zneklidníte ho, s čímž potom můžete dále pracovat.

Shrnutí

Check-raise je jedním z pokerových „triků“, který velmi rádi zkouší začínající hráči. Jeho použití je třeba vždy důkladně zvážit, není totiž často ideálním řešením a to nás vždy stojí cenné žetony do hry – a tím pádem samozřejmě i peníze.