Čtyři věty, které pokerový profesionál nikdy neřekne

Pokerový profesionál a autor několika pokerových knih Ed Miller se na amatérský slovník podíval trochu blíže a vyzdvihl čtyři nejčastější věty amatérských hráčů, které profík nikdy neřekne.

1. Putnul jsem ho na Ace-kinga

Rekreační hráči používají tuhle větu neustále a ve většině případů jde u zcela zcestné tvrzení,

Ace-king, konkrétně, zde není tím hlavním problémem. Kombinaci A-K můžete v této větě nahradit jakoukoliv jinou a na situaci t nic nezmění.

Amatérští hráči se snaží poker co nejvíce si zjednodušit a to je jejich největší problém. Když chtějí soupeře přečíst, zaměří se většinou pouze na jednu jedinou možnou kombinaci a ostatní zcela vyloučí. Potom udělají cokoliv, aby hráli proti této kombinaci bezchybně.

Problém ale spočívá v tom, že nikdy nemůžete soupeře putnout pouze na jednu jedinou handu. Občas se sice trefíte, ale dlouhodobě nebudou vaše rozhodnutí správná.

Pokerový profesionál používá v podobných případech tvrzení "Putnul jsem ho na slabou range", které soupeři přiřadí několik možných kombinací.

2. Foldnul/callnul jsem to, protože to sníží varianci

Podobné věty slýchávám už 13 let a tohle tvrzení je stejně špatné dnes tak, jako bylo před těmi 13 lety.

No limit hold'em a potažmo celý poker je hra, ve které hraje určitou roli štěstí. Hráči pak mívají dobrá i špatná období. Pokud váš graf stoupá nahoru, je všechno v pořádku, když ale začne klesat dolů, nastává problém.

Hráči začínají přemýšlet následovně: "Když ty peníze nedám do potu, tak je nemůžu prohrát." Hru za hrou se tak stávají stále více pasivními. Místo aby před flopem reraisovali Q-Q, tak jen callnou, místo aby dorovnali s bluff catcherem, tak raději zahodí. Zahazují draws a kdykoliv mají možnost volby, do potu raději investují co nejméně, ideálně nic.

Pokud se jich potom zeptáte, proč tak činí, odpoví vám, že se snaží zamezit varianci. "Jistě mohl jsem tady i tam sebrat trochu více value, ale hraji o mnoho lépe bez všech těch swingů," dodávají.

Bohužel to takhle nefunguje. Být v pokeru vítězným hráčem znamená hrát agresivně a být ochoten ve správnou chvíli zariskovat, Nemůžete systematicky redukovat riziko a očekávat, že budete stejně úspěšný, jako dříve. Pokud všechny vaše marginální rozhodnutí směřují k variantě call nebo fold, očekávejte, že vždy když checknete, já budu betovat a porazím vás...

Elitní hráči podobnou větu nikdy neřeknou. Hrají neustále stejným stylem a snaží se z každé hry vytěžt maximum.

3. Raisnul jsem, protože jsem to chtěl na flopu ukončit

Rekreační hráči používají tuto větu hodně v případech kdy mají silnou kombinaci na typicky hodně dynamickém boardu. Například drží Q Q na dvoubarevné flopu J 9 6. Soupeř vsadí a oni raisnou protože chtějí hru raději ukončit na flopu.

Pokud se nad tím vším zamyslíte, tak value dobrých kombinací je především v showdownu. Pokud raisujete na flopu s tím, že to chcete ukončit, tak můžete stejně jako s Q-Q raisovat se 7-2. Po pravdě jediný rozdíl mezi Q-Q a 7-2 je právě v showdownu, kde s Q-Q vyhrajete více. Snažit se odvrátit showdown s dobrou rukou absolutně nedává smysl.

Samozřejmě to neznamená, že byste v našem konkrétním případě neměli navýšit, ale raise jen z důvodu "abych to ukončil" sám o sobě nedává smysl. Jde o typickou nelogičnost myšlení rekreačního hráče.

Elitní playeři si vždy určí sílu své handy proti soupeřově range a pak se rozhodnou pro fold call a nebo raise. V případě raisu nikdy neuslyšíte "chtěl jsem to ukončit", ale spíše věty typu "raisoval jsem pro value" nebo raisoval jsem pro bluff".

4. Příště si toho hošíka podám. Teď to bylo úplně jasný, že krade.

Lidé si rádi pamatují, co se událo v poslední době a snaží se tato fakta zbytečně přeceňovat při předpovědi blízké budoucnosti. Váš oblíbený tým vyhraje tři zápasy v řadě velkým rozdílem a průměrný člověk bude mít jasný pocit, že v dalším zápase tomu nemůže být jinak. Jistě mohou být dobří, ale další zápas začíná opět od nuly a podobné je to v pokeru.

Sto pokerových hand je absolutně nedostatečný vzorek, abyste mohli nějak přesněji určit soupeřovu hru. Online hráči často potřebují tisíce hand, aby mohli dělat jednoznačná rozhodnutí.

Rekreačním hráčům ale stačí často pár hand a mají jasno. Ten neustále bluffuje, támhleta slečna hraje jenom nuts a soupeř po levici je nejvíc nejzataženější frajer ever. A málem bych zapomněl, že paní naproti neustále dělá špatné calldowny. Jednou tak zahrála, ale to přeci stačí...

Většinou si během jednoho dne u stolu můžete o hráči udělat alespoň přibližný obrázek, ale rekreační hráči mají všechny do detailu přečtené během dvou orbitů.

Elitní profíci se samozřejmě také snaží soupeře přečíst, ale pokud protihráče dokonale neznají, hrají svou klasickou strategii, kterou danému typu hráče jen lehce přizpůsobí.

Profesionálové se nikdy nepodívají na svou startovní kombinaci a po jednom orbitu u stolu si řeknou "Tak a teď to zahraji jako esa, protože soupeř je jasná nitka" Oni pouze přizpůsobí své range soupeřům. Například protihráčům, kteří častěji bluffují, budou více karet callovat a neustále, po každém showdownu, budou upravovat své ready na všechny u stolu.

Závěrem

Pokud se považujete za rekreačního hráče a občas se přistihnete při podobných myšlenkách, zapracujte na svojí hře, přemýšlejte o rangích, nedělejte jednoduchá závěry a třeba se budete divit, jak se vaše skóre rychle vylepší.