Slowplaying

Co je slowplaying?

Slowplaying– česky zpomalení hry - je pokerový tah, který má za cíl zmást soupeře.

Zjednodušeně řečeno je to opak blafování: hráč hraje (sází) pasivně s velmi silnou kartou narozdíl od agresivní hry se slabou kombinací v případě blafu.

Předpokladem tedy je, že držíme velmi dobré (pravděpodobně v tu chvíli nejlepší) karty, se kterými ale hned nenavyšujeme – hlásíme jen check nebo call. Výsledkem správného použití této dovednosti je to, že soupeři stále zůstávají ve hře a přidávají postupně do potu další žetony (doufají ve výhru); pokud bychom byli agresivní, karty by složili a výhra by nebyla taková. Negativní stránkou slowplayingu je hrozící riziko toho, že soupeři přijde pro něj vhodná karta (na kterou třeba čekal) a pot vyhraje on. Dalším nežádoucím průběhem je to, že po našem checku nevsadí ani náš soupeř – a pot se tak nenavýší.

Samozřejmě ani v tomto případě neexistuje univerzální řešení - poker je dynamická hra. (Ne)používání slowplayingu tedy vždy musíme přizpůsobovat situaci, potu i třeba table image (naší i soupeřů ve hře).

Kdy použít?

Uvádějí se určité základy předpoklady, za kterých by slowplaying mohl (měl) být úspěšný, podívejme se na ně:

• hráč by měl mí OPRAVDU silné karty

• ani karta “zdarma”, kterou soupeřům nabízíme “levně k zhlédnutí”, by neměla ohrozit naši pozici hráče s nejsilnější kombinací

• pot ještě není obrovský – pokud ano, riskujeme zpomalením hry jeho (vzhledem k jeho výši pro nás citelnou) ztrátu

Slowplaying a blafování

Jak již bylo řečeno, naše table image velmi významně ovlivňuje i naši úspěšnost při slowplayingu. Pokud působíme na ostatní jako agresivní hráč, který často blafuje, není slow play (check) až tak nutný, protože některý ze soupeřů naši sázku či navýšení stejně dorovná.

Dalším faktem je, že pokud si protivníci všimnou našeho častého používání slowplayingu, budou si na nás (a tento tah) dávat větší pozor.

Slowplaying a overcall

Zajímavá může být také situace, ve které máme na riveru velmi silnou (pravděpodobně nejsilnější) kombinaci a soupeř před námi vsadil. Pokud by šlo o heads-up, byl by raise pravděpodobně nejlepší variantou, ale jestliže je ve hře ještě více soupeřů (kteří by náš raise již necallovali), nabízí se jen dorovnat a přimět tak k dorovnání (overcallu) i další soupeře. Pot se tak ještě navýší.

Příklad

Podívejme se na příklad, ve kterém byl slowplaying správným tahem. Ideální příležitostí bývá situace, kdy jsme zůstali ve hře s velmi agresivním hráčem, který často a hodně sází (i se slabšími kartami).

Blindy $1/$2 a držíme T T na small blindu. Soupeř – agresor – sází $8 (je UTG), my (jen) dorovnáváme.

Flop: T 2 5

Checkujeme, soupeř sází $20, my znovu namísto raisu jen callujeme.

Turn: 5

Opět check z naší strany, protivník sází $65, dorovnáváme.

River: A

Sázíme 100$, soupeř dorovnává a ukazuje A 4. Úspěšně jsme tak navýšili (a získali) velmi hodnotný pot.

V této situaci byla výhodou naše znalost toho, že druhý hráč ve hře je obvykle velmi agresivní. Mohli jsme se tak téměř spolehnout na to, že sám bude sázet. Pokud bychom navýšili, možná by znejistěl (a případně položil), takže cally (až do riveru) byly ideálním řešením.

Negativa

Slowplaying je někdy velmi výhodným, ale jindy také zrádným řešením. Podívejme se, co si o něm myslí známá a úspěšná anglická hráčka Vicky Coren.

„Nedávno jsem si přečela článek v jednom pokerovém magazínu o nevýhodách při slowplayingu‘. Existuje mnoho návodů – zejména pro méně zkušené hráče – o tom, jak je slow play dobrým tahem. Ale pojí se s ním i určitá nebezpečí.

Ti, kteří s pokerem teprve začínají, časem zjistí, že cílem je ošálení soupeře – takže pasivní hraní silných karet by se přímo nabízelo. Ale hned tu máme první problém: slow play bývá zřejmý, všímaví soupeři se ho rychle naučí rozpoznávat.

Druhá nesnáz může být ta, že jen velmi málo kombinací je opravdu neporazitelných – ačkoliv to tak často vypadá. Pokud třeba umožníte třem či čtyřem hráčům vidět flop, zatímco držíte pár es, dostáváte se do docela velkého rizika – i velmi slabé karty protivníka pak mohou být již po flopu silnější a riskujete ztrátu velkého množství (někdy všech) chipů.

Jiný příklad: checkujete flush na flopu a poté se na stole objeví čtvrtá karta té samé barvy; nabídli jste tak soupeři další šanci na pot, která mu skutečně vyšla.

Takže: nebuďte domýšliví, s dobrými kartami prostě sázejte: sázejte kvůli zisku dalších žetonů; sázejte na ochranu svých dobrých kare;, sázejte kvůli informaci o tom, jak jsou na tom ostatní. Slowplaying je ve skutečnosti nebezpečnější než overplaying (příliš vysoké sázky s dobrými kartami).

Navíc – byli byste překvapeni, jak často hráčí odmítají věřit (či nevěří) Vaší sázce a bez váhání Vás dorovnají, či dokonce (skeptičtí k Vašemu betu) navýší.”

Shrnutí

Neexistuje jediná univerzální rada či jediné řešení, kdy a jak hru zpomalit (použít slowplaying). Vždy je třeba zvážit situaci u stolu, table image zúčastněných, styl hry soupeřů atd.

Slowplaying může být velmi výnosnou herní variantou – zároveň však také tahem, který zapříčiní ztrátu ohromného množství chipů. Jeho uvážené a správně načasované používání (doplněné potřebným štěstím) by ale rozhodně mělo patřit do arzenálu každého dobrého pokerového hráče.