November Niner Kenny Hallaert: Každý nemá tu čest vyhrát EPT nebo WSOP

Každý rok jeden velký cashout z World Series of Poker. Belgičan Kenny Hallaert to má v posledních letech pěkně nalajnované. Poker hraje už více než deset let, od roku 2009 výletuje pravidelně na World Series of Poker, ale teprve v loni se mu za oceánem začalo více dařit. Za páté místo v premiérovém Colossus eventu si připsal odměnu $182.348, pro zatím svůj největší zámořský cashout kariéry.

O rok později se Kenny do lasvegaského Ria vrátil znovu, drobně cashoval pouze pouze v Milionáři, drobné si odnesl ze Deep Stack eventů v rámci festivalu Extravaganza, ale svého výletu už nyní rozhodně nelituje. V Main Eventu World Series of Poker se protlačil až mezi November Nine, kde bude mezi jinými soupeřem Vojtěcha Růžička, nutno podotknout, že jedním z těch obávanějších.

Nejen o Main Eventu si s Kennym povídal reportér webového portálu calvinayre Lee Davy ve svém pravidelném podcastu. A nebylo to poprvé, kdy byl tento sympatický Belgičan hostem u jeho mikrofonu.

"Ptáš se jestli vyhraju WSOP nebo EPT? Kdo ví? Ne každý má tu čest vyhrát takhle velký turnaj a můžeš být sebelepším hráčem. Doufám ale že bude jedním z těch vyvolených, kterým se to podaří," říkal Kenny před rokem, jen několik dní poté, kdy skončil pátý v obrovském poli 22.374 hráčů The Colossus eventu.

Lee Davy: Jak se cítíš po postupu do November Nine?

Kenny Hallaert: Cítím se opravdu skvěle. Je to neuvěřitelná zkušenost a nejsem si vůbec jistý, jestli si pořádně uvědomuji, co se vůbec stalo. Je teprve 16 hodin po rozdání poslední handy pořád je to neuvěřitelné. Splnil se mi sen.

LD: Pro každého hráče je November Nine obrovská příležitost. Od roku 2008, kdy WSOP představila tento koncept, se do N9 protlačilo pouze 80 hráčů z celého světa. Uvědomoval sis v některém momentu, že se finálová devítka přiblížila?

KH: Před posledním hracím dnem jsem si nedával žádné konkrétní cíle. Zbývalo sice jen 27 hráčů, ale bylo mi jasné, že postoupí jen třetina. Když nás zbývalo už jen deset a sesedali jsme na neoficiální final table s několika shortstacky a já měl dostatek žetonů, v duchu jsem si říkal, že by to už mohlo klapnout. Zároveň jsem ale na sebe nevytvářel žádný tlak. Snažil jsem se hrát handu za handou a dělat v každé situaci optimální rozhodnutí. Nakonec z toho bylo čtvrté místo mezi poslední devítkou. Jsem velmi šťastný, že tam jsem.

LD: Ale že to letos nebylo vůbec jednoduché. Dlouho nepamatuji, že by o November Nine bojovalo do poslední chvíle tolik skvělých hráčů jako letos. Z koho jsi měl velký respekt a u koho jsi byl rád, že zamířil mezi diváky?

KH: Ještě na posledních třech stolech to bylo hodně našlapané. Tom Marchese, James Obst a Jared Bleznick bylo vyřazeni dokonce až na posledních dvou stolech, takže určitě v případě tady těch tří jsem nějak nesmutnil, že už mi nebudou dělat problémy. Nicméně stále je to velmi silný final table. Můžete se těšit na skvělý poker, průměr je přes 70 big blind, což je šíleně deep. Mohl by to být hodně dlouhý final table plný mnoha zajímavých herních situací.

LD: Co říkáš na svou pozici u stolu?

KH: Nemůžu si stěžovat. Většinu velkých stacků mám po mojí pravé ruce, na druhou stranu, každý kdo se dostane v tomhle typu turnaje takhle daleko, musí o hře něco vědět. Z případného vítězství budu nadšený, ale pokud zahraji bezchybně a vypadnu devátý, nebudu zklamaný.

LD: Mám pocit, že přestávka před November Nine ti spíše uškodí než pomůže...

KH: Kdyby se nezavedla November Nine, usedali bychom dnes k finálovému stolu. Jsem psychicky hodně vyčerpaný, jsou to hodně dlouhé dny, turnaj s deep strukturou a ty se často dostaneš do hand, v nichž musíš dlouze přemýšlet. Přestože se snažím složitým spotům předcházet, každá malá chyba může znamenat tvůj konec. Musíš se soustředit sedm dní v kuse, 11 hodin denně.

Pokud bych měl hrát dnes, věřím, že adrenalin by mě zbavil únavy, ale bylo by to stejné jako u kohokoliv jiného. Možná bych se s tím vypořádal o něco málo lépe, protože jsem zvyklý hrávat 12-hodinové online session, takže těžko říct. Neměl bych problém naskočit okamžitě, ale teď mám tři měsíce na přípravu a musím se vrátit v co nejlepší možné formě.

LD: Pomohl ti v něčem loňský deep run v Colossusu?

KH: Loňský rok byl naprosto unikátní. Byl to největší turnaj, co do počtu entries, v historii. Dostat se na final table byla jedinečná zkušenost. Musím říct, že mi turnaj hodně dal, přestože jsem zvyklý hrávat online eventy s velkým počtem hráčů. Tohle bylo především díky struktuře a 40-minutovým levelům (později hodinovým) trochu něco jiného. V Main Eventu ale startujete s 50.000 v žetonech na 75/150 a levely trvají dvě hodiny, takže se to vůbec nedá srovnávat.

LD: V posledních 11 hráčích Main Eventu udělal turnajový tým neobvyklé rozhodnutí a zakázal hráčům volat na soupeře "time". O případném „Time“ tak rozhodovali pouze floormani. Proč se tak stalo?

KH: Payjump mezi 10. a 9. místem byl obrovský z $650K na $1M, ten další je pak už jenom $100K, takže je zde obrovský rozdíl, jestli se na final table dostanete nebo ne. Nejde zde jen o prestiž, ale také o velké peníze. Na druhém stole byl jeden hráč, který každou handu dlouho přemýšlel, někteří hráči na našem stole si na to stěžovali, protože jsme hráli o poznání rychleji, takže to flooři rozhodli vyřešit módem hand-for-hand a volat sami "time" v případě nutnosti. Hra se téměř okamžitě zrychlila, možná to ani nebylo nutné, ale líbilo se mi řešení téhle situace.

LD: Hráči si často stěžují na některé soupeře, že hrají pomalu. Joe McKeehen na startu dne 1C řekl dokonce hráčům, ať se nebojí volat na tyto soupeře častěji "time". Co si o tom myslíš?

KH: Stává se to problémem. Někteří lidé přemýšlí někdy až zbytečně dlouho nad jednoduchými rozhodnutími. Nevím, jestli jsme se už nedostali do místa, kdy by bylo dobré zavést tzv. "shot clock". Nejsem si však úplně jistý, zda by to bylo pro hru dobré, speciálně zda by to bylo dobré pro rekreační hráče. Navíc to jsou naopak profesionálové, kdo kolikrát zbytečně dlouho přemýšlí, což je divné, protože online hrají několik stolů najednou a tam se dokážou rozhodnout během vteřiny.

Celkově si myslím, že to není dobré pro hru, protože rekreační hráči pak hrají jednu handu za pět minut a místo zábavy, za kterou přišli, se u stolu nudí. Profesionálové při tom tyto hráče potřebují a proto by měli v jednoduchých rozhodnutích reagovat rychleji.

LD: Kenny z Colossusu a Kenny November Niner jsou dvě odlišné osoby. Současný Kenny vypadá štíhlejší, zdravější. Co se stalo?

KH: Změnil jsem hodně svůj životní styl. Po EPT Barcelona jsem se rozhodl pro změnu. Jím zdravě, sportuji, čas od času si dám fitko, shodil jsem nějaká kila a cítím se skvěle. Doporujčuji.

Měl jsem nadváhu a cítil jsem silnou motivaci, něco na sobě změnit. Překvapivě v tom nebyl žádný Side bet. Udělal jsem to čistě pro sebe. Šlo to hodně pomalu, ale nikam jsem nespěchal. Stále si užívám život, jím co mám rád, začalo mě bavit vaření a dělávám si jednoduchá zdravá jídla.

LD: Téměř každý hráč má za sebou tým kamarádů, se kterými se baví o jednotlivých sehrávkách. Kdo je nejdůležitější osobou mezi tvými kamarády?

KH: Jednoznačně Steven Van Zadelhoff, je to můj nejbližší přítel. Je to jeden z prvních lidí, které jsem na pokeru potkal. Jsme prakticky v denním kontaktu. Diskutujeme nejen poker, ale i život všeobecně. Můžu mu říct vše a on mě.

LD: Poslední otázka závěrem. Už tušíš, jak se budeš na November Nine připravovat?

KH: Už jsme to probírali se Stevenem. Znám osobně několik hráčů, kteří se do November Nine dostaliv minulých letech a budu je žádat o rady a doporučení Možná zkontaktuji některé další pokerové hráče, s nimiž bychom mohli diskutovat zlepšení mé hry, odstranění případných chyb. Chci pracovat opravdu tvrdě, abych si byl jistý, že budu připravený skutečně nejlépe, jak jen to bude možné a dělal jen minimum chyb. Pak budu spokojený.

Související články:

• Záhadný muž November Nine Michael Ruane hrál Main Event v cizích botách. Své zapomněl doma
• První interview: Vojtěch Růžička po postupu mezi November Nine
• Vojtěch Růžička a ti druzí: Kdo je kdo ve velkém finále November Nine?