Go TJay GO GO GOOOOOOOOOOO!

Naše výprava do Vegas začínala vypadat jako velké fiasko. Kromě Kokyho tady zatím nikdo nic netrefil, takže jsme už byli všichni trochu deprimovaní. Kdo mohl tušit, že se bude ve středu 4.7. 2012 přepisovat historie českého pokeru?

               V turnaji s buy-inem $1.500 si vedli dobře hned dva Češi – Tomáš Trampota a Tomáš Junek. Oba postoupili do druhého dne a později také usedli na finálový stůl. My ostatní – bylo nás kolem deseti – jsme fandili už od tří stolů, takže jsme se těšili, až to kluci dotáhnou na FT i kvůli tomu, že si konečně sedneme do připraveného hlediště. Akce bylo sice dost, ale nohy už tehdy začínaly pobolívat. To ještě netušily, co je čeká!

               Vypadl jedenáctý hráč a šlo se na FT. Byl to neoficiální finálový stůl, dokud nevypadl i desátý hráč. Následovala krátká pauza a pak oficiální představení jednotlivých hráčů. To přilákalo pár dalších Čechů a Slováků na naše railingové stanoviště. Mezi fanoušky se objevili i Martin Staszko, Dag Palovič nebo Martin Kabrhel. A my našim klukům poprvé pořádně zatleskali.

Okamžitě nám došlo, že to pro fanoušky není úplně dobře vymyšlené, protože stůl je vyvýšený a tudíž se na něj hůř kouká. Board se zobrazuje sice na třech televizích okolo a floorman hlásí akci, ale pokud to opravdu pečlivě nesledujete, tak se rychle ztrácíte. Stávalo se běžně, že až po flopu jsme se zajímali o to, jestli jsou „naši“ ve hře. Ze všeho nejhorší v tuhle chvíli bylo, že se ani jednomu Tomášovi nedařilo. Skoro se nedostávali do hry a ty, ve kterých byli, prohrávali. Trvalo na můj vkus až příliš dlouho, než jsme jim znovu zatleskali.

Tomáš Trampota skončil osmý a po oddychové chvilce posílil řady našeho railu. Vyhrál $50k a ačkoliv sám sebe chtěl vidět na vyšší příčce, než je osmá, s odstupem času musí uznat, že to je super výhra. Náš velký potlesk samozřejmě vyvolala.

Akce nabrala spád a brzy byli v pěti. Tady nastala zlomová situace pro nás za páskou, ale také pro Toma. Dostal se do točky o svůj turnajový život a byl 3-outer – AT do AK. Okamžitě jsme stáli všichni na nohou, oči upřené na obrazovky a pre-flop se ozývalo jednotlivě: „Deset!“. Na flopu 8-9-2 se situace nezměnila, my pořád chtěli desítku, na turnu přiletěla devítka a zatímco TJay doufal ve spárování na split (jak sám později přiznal), my ostatní teď už křičeli jednohlasně: „Deseeeeeeeeeet!“. Vykřičeli jsme, byla tam. Neuvěřitelně úžasný pocit, když ta karta na riveru opravdu nesla číslo 10!

Ve čtyřech lidech se spekulovalo o taktice nebo možná jen Martin Kabrhel přednesl svůj názor a ostatní poslouchali a souhlasili. Najednou byli ve třech, ideální stav, protože vypadl ten nechtěný kompetentní hráč a TJay byl pořád chipleader. Navíc s vidinou heads-upu se špatným a nebo ještě horším hráčem. My už jsme byli dost napružení a tleskali a pokřikovali při každé příležitosti – i když sebral blindy.

Šlo to rychle, najednou byl heads-up s tím zřejmě nejlehčím spotem na stole. Miky opět bravurně rozvedl taktiku heads-upu do detailu, ale přesto rychle – nikdo nekladl odpor. TJay si z toho vzal všechno potřebné a nám už pomalu docházelo, že se to asi vážně stane. Poměr chipů 4:1 tomu napovídal. Koukali jsme po sobě a sledovali Toma, jak sbírá poty, 5:1.. tak gooo goooo goooooo.. Už je to tak blízko! Najednou proběhla hra, kdy TJay doplácí soupeřův AI na riveru, ale nikdo z nás se neradoval, tuhle hru prohrál – dva páry do flushe. Miky pokřikoval něco o tom, jak teď trochu změnit hru, nějaká asiatka sykla naším směrem „ounly enguíš“ a jelo se dál.

Pán postupně prohrával poty, přicházel o blindy, až se rozhodl, že nás už nebude dál trápit, a 4-bet shovnul K-5s, aniž by asi tušil, že TJay to vážně nezahodí. Tom měl desítky, dobře pro nás, protože tu jsme měli nacvičenou.. =) „Deset, deset.. pojď desítkuuu…“, ale flop šel 5-2-3. „Deseeeeeet!!!“ Řvali jsme a přitom sundavali pásky, abychom se mohli na TJaye vrhnout, až to přijde… Turn byl blank. „Deseeeeeeeeeeeeeeeeeeet!“

Čeští fanoušci slaví společně s Tomášem

TJay má v tuhle chvíli hlavu v dlaních, nekouká na river, ale má tam 40 očí, co to dělají za něj. Dealer otáčí kartu a my sundaváme poslední zábrany a běžíme k němu, řveme, jásáme, křičíme, tleskáme, skáčeme…

Netuším, co bylo na riveru, ale nebyl to ani král, ani pětka.. Vím jen, jak moc jsme křičeli, jak na něj Filip Novák skočil jako první, protože byl nejblíž, a pak i my ostatní; jak na nás řval securiťák, abychom snad v záchvatu radosti nesebrali i chipy ze stolu?! Výraz šťastného Tomáše, kterému ovšem nejspíš vůbec nedocházelo, co přesně se mu povedlo. Ten okamžik štěstí, který jsme si tak strašně přáli, stál za všechen čas toho postávání tam. Jsem strašně šťastná, že jsem u toho mohla být. Bylo to nezapomenutelné…