Hlavně nebrečet, nebrečet, nebrečet…
Hlavně nebrečet, nebrečet, nebrečet. Šílenej tejden. Kdybych nebyl nucen ho pro milované CardCasino.com bilancovat, tak bych jej vytěsnil z paměti, stejně jako památné derby Slavia – Sparta z roku 1995, jak dal tehdá Nedvěd na konci ten gól z tý dálky a sešívaní smolně prohráli a já viděl plakat i dospělé chlapy. No nic, odsedím se v Rozvadově na “tříkile” jedenáct čtyřicetiminutových levelů (což se u aktivního hráče bez disciplíny jako jsem já rovná jedenácti pozemským letům obyčejných smrtelníků) abych cestou domů nad ránem bouchal do volantu pěstičkou ještě u Strakonic kvůli KK do AA.
U Berouna jsem se každopádně uklidnil a řekl si, že si spravím chuť na České pokerové tour, kde jsem chtěl konečně Štefanu Švecovi z Cardcasino.com ukázat, že se opravdu v horizontu pěti let chystám navázat na dva finálové stoly ČPT z roku 2010.
No nic, sedím si na Čépétéčku, šestej level, jeden a půl průměru, držím po raisu a callu na středu KK na ruce a mám pocit, že mi svět leží u nohou. Neuběhne ani šedesát vteřin a podávám ruku soupeři s esesáky a jdu přemýšlet, proč je svět tak zlý. Nesnáším handy bez dveří. Většinou existuje cesta jak v průběhu hry pomocí sázek vyrazit soupeři karty z pazoury, ale v tomhle případě ne. Abyste rozuměli, nebrečím tady kvůli dvěma setupům na důležitých turnajích, jde mi spíš o to, že čím déle hraju poker, tím déle mám pocit, že prémiové startovní kombinace nepotřebuji. Ve světě stealů a restealů, kterým Čépétéčko a tyhle dražší eurové turnaje bezesporu jsou, nejsou žádné karty třeba, to se jen tak říká.
Více blogů od hráčů CardCasino.com PRO najdete zde.