V Českých Budějovicích by chtěl žít každý, kromě mě teda!

Shrnutí minulého týdne musím věnovat Českým Budějovicím, kam jsem vyrazil v rámci Celebrity Poker Tour, a na které odkazuji už v titulku slavnou větou otčíma Vavrocha z mé milované cimrmanovské hry Záskok. Ke zdejšímu Kasinu Náměstí mám silný vztah, neb jsem tu odehrál snad svůj jediný vítězný turnaj v životě. Chodí do něj pohodáři, kteří to vždy na mou počest o breaku ubalí a navíc, Budějice jsou rodiště Jiřího Pomeje, a tak sem člověk přijíždí v posvátné úctě, která okamžitě končí poté, co je třeba půl hodiny kroužit po náměstí Přemka Otakara II., než člověk najde místo k zaparkování.

Jen jsem ho našel, klepe mi na okénko neznámý Jihočech a ptá se mě, jak dlouho ještě budu na místě stát. Odpovídám, že jsem teď dorazil, a protože jsem nejlepší hráč Texas Hold’em v Evropě, tak budu odjíždět pravděpodobně až hodně v noci, kvůli čemuž jsem přijel vozem Renault Grand Espace, který má dostatečně velký kufr na trofej + vyhranou hotovost. Fešáka ale můj pokerový medajlonek vůbec nezajímá a sděluje mi, že tato místa jsou pro rezidenty, v čemž mu dávám za pravdu a odkazuji jej na nejbližší služebnu Městské policie, kam by měl jít splnit svou občanskou povinnost. Neuhodli byste, kam dotyčný hned po rozhovoru se mnou šel.

Po půl hodině vycházím za pobavení hráčů turnaje ven řešit přestupeček a domlouvám se strážníkem, že mi jen domluví a já za to auto ihned odstavím. Přijíždí onen kretén a celou situaci si vychutnává a doplňuje poznámkami o tom, že dostanu mastnou pokutu. Když přichází moje smeč v podobně poděkování policistovi za vstřícnost a odjezd bez pokuty, mám pocit, že pán dostane blikanec, ale naštěstí sjíždím na YouTube videa o krav maga, takže je mi to jedno. A propós, blikanec. Ten den hraje v Budějicích proti mému sousedovi a kamarádovi Tomáši Řepkovi má milovaná Slavia. Odstavím auto, jdu zpátky na turnaj a sleduji muže středního věku, menší postavy v šusťákové soupravě, jak si to s manželkou štráduje přes náměstí a volá “Jugoslávie”, “Zkurvená Praha”, “Smrt Slavii” a podobně, čehož si nevšímám, neb jsem inteligent, ale když pán to o té Praze zakřičí popáté, neudržím se, nandám si kapucu a k jeho překvapení na něj z dvaceti metrů začnu řvát “My jsme Slavie, vy nejste nic!”. Pán, místo aby se šel se mnou prát, dostane od manželky deštníkem po zádech a přidává do kroku směrem ode mě.

Turnaj samotný krása, dobří lidé, pohodový floorman Pavel, vynikající raut v čele se skvělým sushi a stylová závěrečná točka na závěr, kdy posílám nesmyslně o půlnoci na dvou stolech plnou 70BB s AKo a dostávám nesmyslně call 70BB od QQ. Flop no help a celý červený (pán červená dáma), turn červený král, jsem drawing dead, ale aby mi to nebylo líto tak ještě dáma na river.

Bylo to dlouhých 160km domů. Na rozloučenou mi totiž Budějice předvedly svůj oblíbený trik. Tohle město vás prostě NENECHÁ vyjet směr Písek, Příbram… Ne, tak dlouho vás vábí různými šméčky až pokaždé vyjedete na Tábor. A tak jsem po hodinovém boji vyjel – na Tábor. Mám to město a lidi v něm rád, ale ještě u Benešova mi v hlavě znělo Svěrákovo: “V Českých Budějovicích by chtěl žít každý! Kromě mě teda!”