Daniel Negreanu a jeho pracovní rozvrh

Většina mých představ o tom, jak se vlastně úspěšně živit hraním pokeru, se formovala ještě před mými dvacetinami, když jsem žil v Torontu. Potýkal jsem se s mnoha nápady a myšlenkami, až jsem přišel na to, co by mělo být správné, a byla to cesta nelehká - formou pokus omyl. Samozřejmě mi pomohlo čtení pokerových materiálů. Jedna z podstatných věcí, které jsem se touto cestou dovtípil, bylo to, kdy přestat.

Měl bych přestat, když se dostanu na hranici toho, čeho jsem daný den chtěl dosáhnout? Nebo se zastavit v moment, kdy jsem příliš prohrál? Nakonec jsem přišel na to, že než plýtvat energii na rozjímání o tomto bodu, měl bych se zaměřit na to, abych každou ruku zahrál dobře v jakékoli situaci.

V tomto věku jsem byl řekněme hodně velký pedant. Zapisoval jsem si vše od toho, v jaké náladě jsem byl v průběhu session po to, kolik kuřáků bylo ve hře. Byl jsem statistikou posedlý.

Začal jsem uvažovat, jak sjednotit normální život, zatímco se živím pokerem. Jak z toho opravdu mohu udělat zaměstnání. Kasina, ve kterých jsem hrával, byly otevřeny od poledne do čtyř hodin do rána. Pokud jste se nedostavili na čas, neměli byste štěstí, co se týče získání místa. Nepřipadalo mi, že spát celý den a hrát do noci je „normální život“, což znamenalo hrát „denní směnu“.

Takže bylo poledne a já byl v práci. Po menší honičce jsem vyhrával na 10-20 hře. Jednou jsem byl ve dvě hodiny odpoledne $1.200 na kopci. Pak mě napadlo: „Kolik se snažíš vyhrát? Proč prostě jen nevezmeš výhru? Proč bys to chtěl všechno zase odevzdat?“ . Pak se mě někdo zeptal: „Kolik už máš vyhráno, chlapče?“. Odpověděl jsem: „Kolik  je hodin? Dvě odpoledne? Popřemýšlím. 86,44 dolarů.“ Nikdo většinou nerozuměl, o čem mluvím, ale byl to způsob, jak jsem se naučil na danou věc pohlížet.

Nakonec, všichni již víme, že výhry a prohry nejsou to, co se počítá v pokeru. Je to hodinový průměr. Můj hodinový průměr v této hře byl $43,22. Vynásobte si to dvěma a dostanete $86,44. Jednoduché, ne? Ok.

Porozumět rozdílu hraní pro výsledek a pro EV mě dostalo k dalšímu kroku. Jak moc chci pracovat? Došel jsem k číslu 40 hodin týdně, což mi připadalo „normální“. A když už jsem byl sám sobě „bossem“, také jsem se rozhodl, že budu mít víkendy volno. Super. Takto mi zůstalo pět dní, ve kterých jsem musel odehrát 40 hodin. Dost lehké. Budu hrát 8 hodin denně, pět dní v týdnu. Hotovo!

Takto jsem to praktikoval roky. Přišel jsem ve dvanáct a když odbila osmá, zmizel jsem pryč. Samozřejmě to není úplně ta nejlepší cesta, jak vydělat co nejvíce peněz. Byl to pouze způsob, jak si zachovat určitou rutinu v životě. Něco, co jsem v té době zoufale potřeboval. Byly zde určité pro i proti, nicméně ty „pro“ jsem oceňoval natolik, že jsem se s „proti“ dokázal smířit.

Co se týče „pro“, nikdy jsem se nemusel strachovat o to, kdy skončit. Věděl jsem to předem. Nemusel jsem podstupovat ty myšlenkové hry: Hraju špatně? Měl bych skončit v plusu? Apod. Pouze jsem hrál a pokoušel jsem se dělat dobrá rozhodnutí ve hře.

Samozřejmě jsem někdy hrál špatné, tight hry, a také jsem přišel o dobré akce po osmé hodině. To je toho! Měl jsem dost štěstí být v hrách, které byly dostatečně dobré. Optimálně by člověk chtěl hrát poker pouze tehdy, když z toho může těžit, ale to není realita pro většinu profesionálů.

Našly se i situace, kdy jsem hrál „po pracovní době“, ale ne v případě, kdy jsem prohrával. Pouze v případech, kdy byla hra extrémně dobrá nebo když jsem v ostatních dnech v týdnu opustil hernu dříve. Každopádně, byl jsem svým pánem, ne? Pokud jsem byl nemocný nebo unavený hrou, naordinoval jsem si nemocenskou. Ovšem ne příliš, protože „můj boss“ byl poměrně velký pedant :-)

Tento systém mi pomohl vyvarovat se jedné z největších nástrah, které vedou k pádu většiny pokerových hráčů: Hrát dlouhé hodiny, když uvíznete na mrtvé bodě, trefovat a dostávat malé výhry. Každý ví, že je to hloupost, ale hráči se neumí kontrolovat. Jsou posedlí připsáním si „W“ do svých zápisů. Díval jsem se na některé takové zápisy, vypadají asi takto: 2h +340, 3h +285, 2,5h +540, 5h +145, 6h +90, 1,5h +335. To není tak špatné pro 10-20 her. 20 hodin se ziskem $1735. To je $86,75 za hodinu! Ale moment, ještě sedmý den, 15 h -2135. Hmmm, to už není tak dobré. Šest dní ze sedmi je působivé, ale co z toho?

Možná to pro vás bude fungovat a možná ne. Ale pokud máte ten problém, že musíte hrát celou noc, abyste se dostali na nulu, pak je to něco, nad čím je dobré začít uvažovat.

Naučil jsem se, že vždy přijde zítřek. Pokud budu plnit hodiny, výsledky se dostaví, a dostavily se. Překvapivě, téměř všichni mí přátelé, profesionálové, přešli na stejný program. To bylo skvělé. Opravdu jsem se pak cítili jako „spolupracovníci“ a zažili jsme dost zábavy přes den a následně i v noci. Tyto dny mi chybí. V osm hodin večer došlo vždy ke změně. Všichni silní hráči šli domů. Vím, co si myslíte. Osm večer je čas začít hrát! Možná byl, ale bylo to něco, co jsem se rozhodl obětovat pro to, abych našel rovnováhu mezi „normálním životem“ a hrou pokeru jako zaměstnáním. A když se ohlížím zpátky, stálo to určitě za to.