Zpovědnice - Jakub "Frankie" Stejskal

Ahoj Frankie, jak ses vlastně dostal k pokeru? Jaké jsou tvoje začátky?

Docela náhodou. Viděl jsem to kdysi někde v televizi a hrozně se mi zalíbilo, jak si lidi hráli s chipama. Poprvé jsem si zahrál poker s klukama na vejšce, kde jsem zjistil, že se ta hra dá i nějak ovládat, takže jsem si přečetl nějaké články/knížky a začal koukat na výuková videa. Naživo jsem hrál poprvé v bývalém Card Clubu, ale když jsem do pokeru proniknul víc, tak jsem hrál hlavně online.

A to se bavíme o jakém roce?

To bylo v roce 2007. V ten rok jsem poker poprvé zaregistroval a o rok později už jsem hrál intenzivněji, hlavně online jsem si tím přivydělával. Na živo jsem chodil do Suited Aces, tam jsem se toho hodně naučil, kluci mi tam dost radili, hra se tam dala dobře konzultovat. Poté už jsem se vzdělával především samostudiem.

Když se přesuneme do současnosti – hraješ ještě?

Už jenom výjimečně, spíš pro zábavu. Nemám na to už tolik času a ani mě to tolik nebaví, jako dřív.

Preferuješ cash game, nebo spíš turnaje?

Spíš cashku. Já jsem vždycky byl spíše cash game player. Když už si online zapnu turnaj, tak mám rád heads-up turnaje, které jsou krátké. Nerad chodím na živé turnaje, protože hrát 7 hodin a pak vypadnout někde na bublině finálového stolu je utrpení. Takže proto radši tu cashku, kterou můžu začít kdykoliv hrát a taky odejít kdy potřebuju.

A jaké limity hraješ?

Buď hraju u nás, kde se hraje 10/20. Nedávno jsem ale zkoušel i 50/10, na Rozvadově €1/€3. Když jsem ještě hrál hodně online a živil se tím, grindil jsem NL100. Zkoušel jsem i NL200 – to bylo nejvíce v roce 2009, před tím, než jsme otevřeli první Showdown. Hráli jsme tehdy hodně s Honzou Orlickým.

Pojďme přejít k hlavnímu tématu zpovědnice: klub Showdown. Jaké byly začátky? Jak jste k tomu nápadu vůbec přišli?

Jak vznikl Showdown je hrozně vtipná historka. S Tomášem Reinbergrem jsme se poznali na vejšce a čas od času spolu chodili do hospody. Tehdy na konci semestru někdy ve čtyři hodiny ráno jsme se bavili o pokeru a jeden z nás nadhodil: „Pojďme otevřít klub!“, „Tak jo!“

No a za tři měsíce jsme otevírali. Takže takhle vznikl nápad pokerového klubu. A sranda byla, když jsme vymýšleli název, jak se bude jmenovat. Tomáš přišel se seznamem různých pokerových termínů, a když mi je postupně jmenoval a v jednu chvíli řekl "Showdown", tak jsem mu odvětil: „To je přesně ono!“

Hledali jsme vhodnou lokalitu, v té době už byly nějaké kluby – Suited Aces na Žižkově, Card Club v Nuslích. Našli jsme prostor na Vinohradech v ulici Polská, kde byla nějaká herna bar. Bylo to teda v děsivém stavu, takže jsme to museli kompletně zrekonstruovat.

Začínali jsme vlastně tak, že jsme ani pořádně nevěděli, do čeho jdeme. Dealeři, kteří se k nám hlásili, neměli žádnou praxi, takže jsme je to sami učili. Navíc jsem to první dva měsíce sám floormanoval, takže to bylo dost náročný, spojit šéfování s floormanováním.

Takže to bylo první místo, kde jste Showdown odstartovali. Zanedlouho jste ale otevřeli další kluby, tuším, že prvním z nich byl Chodov…

Přesně tak. Dohodli jsme se s Magic Planetem a otevřeli pobočku na Praze 4 na Chodově. Pak jsme ještě otevírali v Modřanech, na Kladně a v Brně. Nicméně, na začátku roku 2012 jsme si uvědomili, že to není ta správná cesta, kterou bychom se chtěli ubírat. Rozhodli jsme se, že bude lepší, když budeme dělat věci pořádně a soustředíme se jen na jeden klub.

Navíc se nám v těch dalších klubech příliš nedařilo, nebo jsme to museli zavřít. Na Chodově nás přeplatili nějací Vietnamci, na Kladně nás zavřela místní vyhláška a v Modřanech to bylo od začátku mrtvé…

Jediné Brno jede ještě teď, ale jenom ve formě frenčízy. Všechno si tam dělají sami, my jim jenom poskytli know-how a webové stránky.

Po Polské přichází další milník v historii Showdownu – přechod do Poker Arény na Vinohradech…

Tak tak. Vlastně v dubnu roku 2012 se naskytla ta možnost, že se uvolnila Poker Aréna na Vinohradské. Už nám nestačila kapacita v Polské, a jelikož to bylo i blízko, tak ten přesun nebyl tak složitý a věděli jsme, že tím neztratíme hráče. Navíc jsme tím vyřešili i legislativní otázku – v té době byl problém s pokerovými kluby.

Takže jste se úspěšně přesunuli do Poker Arény. Tam jste zažili takový svůj největší "boom", měli jste k dispozici ohromné prostory, spoustu stolů, výbornou lokalitu…

Určitě. Bylo to velké. Asi desetkrát víc, než Polská. Museli jsme nabrat nový personál, nové barmanky, dealery. Začalo chodit hodně nových hráčů, dělali jsme větší turnaje. Byl to trochu risk, ale nakonec vyšel.

Jak dlouho jste tam vydrželi? A jaké byly důvody pozdějšího ukončení?

Od začátku května do konce listopadu 2012.

Byla to rána z čistého nebe. Vůbec jsme to nečekali. Byl to šok. Pamatuju si, jak jsem ráno šel do práce, a před vstupem stály kamiony, pobíhali tam stěhováci. V té době běžel i pokus o Guinessův rekord a byla teda sranda, že kluci tam hráli a stěhováci jim tam odnášeli stoly, židle a další vybavení. Museli jsme to jít hráčům vysvětlit, nakonec to ale pochopili.

Bylo to drsné. Je to takový styl Forbesu, jak oni řeší situace. My jsme tam byli v podnájmu a Forbes byl v tom domě v nájmu. No a oni měli za úkol investovat nějaké peníze do opravy. A to pro ně byla velká investice, kterou nechtěli dělat. Tak se rozhodli to tam ukončit ze dne na den.

Moc teda nechápu, proč vás alespoň neupozornili předem?

No to je prostě styl Forbesu, jak oni řeší tyhle situace. Já to mám potvrzený i od jiných lidí, že stejně jednali i s nimi.

Tehdy nás to hodně zaskočilo, vydali jsme tiskové prohlášení, které spoustu lidí neuspokojilo. Na facebooku vyšla řada konspiračních teorií typu: hra mladistvých, asi finančák… (smích).

Ze dne na den byl Showdown uzavřen. Jak jste postupovali dále?

Byli jsme z toho dost mrzutí, my všichni včetně zaměstnanců. Abych pravdu řekl, tak nám to s Tomášem sebralo dost chuť podnikat nadále. Pak jsme ale měli jednu party s dealery a ty nás tak podpořili, že jsme se rozhodli v Showdownu pokračovat dál.

Vlastně hned druhý den jsme měli jednání v Casinu Praha na Václaváku, kde zrovna hledali někoho, kdo by jim řídil dolní patro s poker roomem. Nakonec teda ta pauza byla jen měsíční. Byl to dost mazec a fofr, přes Vánoce jsme se nezastavili, rozhodně to pro nás na konci minulého roku nebyly svátky klidu…

Chtěl bych na tomhle místě poděkovat našemu týmu, který nám zůstal věrný – bez nich bychom to nezvládli. Dále i mým kolegům – Tomášovi a Maťovi, že se s nimi skvěle pracuje.

Teď už jste téměř půl roku "zakotveni" v kasínu na Václavském náměstí. Prozradil bys čtenářům, jaké máte plány do budoucna?

Nějaké plány máme, ale nechci je prozrazovat. Jediné, co můžu vypustit do světa je to, že chystáme kompletně nové webové stránky.

Jakub s Honzou Orlickým v Las Vegas

Přesuňme se zpátky k tobě – ty jsi byl v Las Vegas na WSOP, kam ses dostal vlastně díky svému kamarádovi, který výlet do Vegas vyhrál. Mohl bys to trochu přiblížit?

To bylo v roce 2010, kdy tam ještě moc Čechů nejezdilo. Dostal jsem se tam díky Honzovi Orlickému, který vyhrál bootcamp Scottyho Nguyena. V Cardu bylo nějaké sitko, které on vyhrál a první místo byl zájezd do Vegas na 10 dní pro dva. Tak mě s sebou vzal.

Když jsem poprvé vlezl do haly, kde se WSOP hrálo, úplně mi to vyrazilo dech. To bylo jako čtyři fotbalové hřiště. Byl jsem z toho v té době u vytržení. Pak jsem si zahrál v rámci WSOP nějaký tisícidolarový event, který hrálo přes 7.000 lidí. Zpočátku se mi v něm dařilo, ale pak jsem nevytočil nějaké klíčové handy a v poslední ruce jsem si naběhl s devítkami do Kingů. Skončil jsem asi po sedmi hodinách hraní.

Máš z pobytu v Las Vegas nějaké vtipné historky?

To si piš. Vtipné bylo, když jsem si poprvé sedl na cashku. Posadili mě na UTG a já si myslel, že musím klasicky postnout, takže jsem před sebe hodil žetony. Dealer mě upozornil, že nemusím, takže to bylo jako straddle. No a první handa – přede mnou raise, re-raise, allin, call a já se podívám na karty a co nevidím: esa. Takže jsem byl hned první handu ve Vegas triple up.

Co si myslíš o rozvoji pokeru v České republice? Domníváš se, že velký "boom" teprve přijde, nebo ho už máme za sebou?

Myslím, že ten hlavní boom už přišel.

Zásadně nesouhlasím s názory, že by to tu nějak upadalo a do pár let to tu skončí. Já vidím problém jinde: v přísunu nových hráčů. Jak skončily pokerové kluby, tak se hra přesunula do kasín. A těch se začátečníci bojí. Lidi z principu nemají rádi kasína.

Když se vžiju do kůže začínajícího hráče, který by chtěl poprvé vyrazit na živý poker, budu se příchodu do kasína bát. Nevím, co mě tam čeká. Ty lidi se bojí, aby v kasínu neudělali nějakou chybu, nějaké faux-pas. Pokerové kluby byly v tomhle ohledu pro amatéry mnohem lepší variantou, jak vyrazit na živou hru.

Jak bys definoval poker? Je to pro tebe hazardní hra, dovednostní hra či sport?

Já bych to určitě zařadil do dovednostních her. Tu hru dělá zábavné to, že pracuješ s neúplnými informacemi. Hraje tam sice určitou roli štěstí, dle mého názoru kolem 30%, ale kdyby to byl hazard, jak někteří tvrdí, tak profesionálové nejsou profesionálové.

Tohle je jediná hra v kasínu, kde hráči hrají mezi sebou. Nehraješ proti kasínu, jako u všech ostatních kasinových her typu blackjack či ruleta, ale soupeříš s lidmi. Proto si nemyslím, že je to hazard.

Na závěr něco o tvém soukromí: kolik je ti let, odkud pocházíš? Máš něco vystudováno? Jaké jsou tvé koníčky?

Pocházím z východních Čech, je mi 25 let. Odmala miluju sport, hrál jsem dlouhou dobu basketbal na vyšší úrovni. Teď se věnuji hodně beachvolejbalu. Mám rád kulturu, hudbu, navštěvuji různé koncerty, filmy, divadla, galerie. Rád cestuju - loni jsem se byl podívat na měsíc do Indie.

Na vejšku jsem šel na Vysokou Školu Ekonomickou v Praze. Sice jsem ji v průběhu přerušil, ale nelituju toho. Věnuji se osobnímu rozvoji, chodím na přednášky, čtu si knížky. Vzdělávám se sám.

Na úplný závěr jsem si pro tebe připravil takový rychlo-dotazník.

Cash games, nebo turnaje?
Určitě cashovka.

Live, nebo online?
Live.

Texas Hold’em, nebo Omaha?
Omaha.

Turbo struktura, nebo normal?
Normal.

Card Casino, nebo Rozvadov?
Rozvadov.

Jsi u stolu tichý, nebo hlučnější typ?
Spíše hlučnější.

Styl hraní: agressive, nebo passive?
Tight agressive.

Co tě víc baví, dealování, nebo floormanování?
Floormanování.

Vláďa Řehák, Lubor Dědič, nebo Mario Bureš?
(smích), Pavel Novotný.

Moře, nebo hory?
Hory.

Fotbal, nebo hokej?
Určitě hokej, jsem velký fanda.

Slavia, nebo Sparta?
(smích), Pardubice.

Víno, nebo pivo?
Pivo.

Škoda, nebo BMW?
Škoda.

Práce, nebo radši gauč?
Pro mě je práce zábavou, takže práce.