Zpovědnice - Petr "Olaf" Hlaváček

Začněme od začátku. Nejdříve by mě zajímalo, čím ses živil, ještě před tím, než jsi přičuchnul k pokeru, resp. ke karetním hrám?

Já jsem vlastně nikdy v životě nepracoval. Třeba Mariáš ovládám od 6 let. Postupem času jsem hrál různé karetní hry, až jsem se dostal ke Gotesu, který byl na Benešovku v té době populární. Plátýnko jsme začali hrát něco jako 2-3 koruny na kartu ve 13 letech doma s kámoši ze školy. O několik měsíců až let později jsem zjistil, že se tím dá živit. Takže se začalo hrát v hospůdce, 50 korun na kartu. V roce 1988 jsem tak v době, kdy byla průměrná výplata 2 – 3 tisíce měsíčně, vydělával ve svých 16 letech přibližně 40 tisíc.

Tak to je slušná výplata. Šel jsi pak po gymnáziu na vysokou, nebo jsi dal přednost kartám?

V osmnácti letech jsem dělal přijímačky na Univerzitu Karlovu, ale nebyla motivace. Vydělával jsem zajímavé peníze, na výšku se vykašlal a pokračoval tak v hraní Gotesu. Z malého regionálního "levelu" jsem se vypracoval na vyšší do Benešova, kde se hrálo třeba 2000 – 3000 na kartu, což byla v té době nejvyšší možná hra. Jiné karetní hry se nehrály, nebyly kasína a lidi tak hráli jenom tohle. Takže se tím dalo perfektně vydělávat.

Dá se to tak říct (smích). Nicméně, pak jsem Gotes na nějaký čas přerušil, protože v té době bylo ještě populární pašování cigaret do Německa. Já jsem to dotáhl do dokonalosti, dělali jsme to ve velkém a rázem jsme s kolegou měli své lidi, takže jsme to jen řídili a vydělávali v té době neuvěřitelné peníze.

To ti bylo kolik let?

22 let. Když jsem si pak v tolika letech pořídil ojetého Bavoráka za půl míče, které byly na okrese jen dva, tak to bylo divný, že jo. Tohle nešlo dělat dlouho. Po asi dvou letech jsem se na nějaký čas vrátil zpátky ke Gotesu. Jenže se to zkazilo tím, že se do hry připletli Vietnamci a už to nebylo ono. Navíc lidi začali prohrávat peníze i v jiných "disciplínách", takže už to přestalo být finančně zajímavé.

Po Gotesu poté následoval pětikaretní poker, nebo jsi měl ještě jiné aktivity před samotným Texas Hold’emem?

Teď ti budu trochu oponovat, že jsem nikdy nepracoval. Začal jsem podnikat. Pronajal jsem si v Benešově hernu. Ne jako hernu s automaty, ale zábavní podnik. Měl jsem bowlingovou dráhu, nakoupil jsem tam šipky, kulečníky, fotbálky. Bylo tam 80 míst pro sezení. Zpočátku podnik prosperoval, jenže pak mě majitelé podvedli a to tak, že to nebylo soudně napadnutelné. No a najednou jsem to musel do 14 dní opustit. Prodělal jsem tam nakonec asi 2 a půl milionu.

To si musel procházet krušným obdobím. Kolik tak let je to zpátky?

Je to 10 let zpátky, to mi bylo 30. V té době jsem si prošel hodně nepříjemným obdobím. Měl jsem ještě nějaké, ne úplně malé dluhy. Peníze se najednou rozplynuly a já si tak šáhl na dno.

No a tenkrát jsme tam u nás v hospodě začali hrát pětikaretní variantu pokeru. Bezkonkurenčně nejlepší byl tehdy fotbalový internacionál Tibor Mičinec. Ten si tam s náma dělal, co chtěl. Postupem času jsem se ale začal ve hře zdokonalovat a jednoho dne jsem se dozvěděl, že v Praze se hraje někde nějaký Texas Hold’em. No a Hold’em jsem začal hrát a za nějaký čas mě dokázal vytáhnout ze všech problémů.

Právě, že v té době nebyla možnost kde. Dneska si každý "ošahá" cash game na internetu zadarmo, nebo na živých limitech 10/20. Takže já jsem začínal na Václaváku v Duplexu na NLH 25/50. Nepamatuju si teda, jaký byl minimální buy-in. Z těch lidí, které si v začátcích vybavuju, tam určitě byl Jeffrey Lisandro, který to tady v začátcích prakticky rozhýbal. Nechyběl i Lukáš "paštika" Dydek. Ten začínal o pár měsíců dříve, než já. Pak pamatuju, že tam s námi hrál i Petr Peško a Jan "mundos" Lhoták.

Potom tam byla i kontroverzní osůbka pražské scény, Mirek Mrkos. Dneska už to mladší generaci nic moc neřekne, ale v té době byl hodně známý. Já jsem s ním dokonce poté zakládal pokerový klub v Pařížské. Výborný šachista, výborný matematik, takže v tom pokeru měl náskok oproti nám začátečníkům.

No a pak tam začal chodit i Martin "Márty" Hrubý. Chodil jen na turnaje, tříkilový rebuyáky. Přidal se i Tomáš "bejzbolka" Kvapil, občas si přišel zahrát i Ondra Šmejkal. Je možné, že jsem na někoho z české scény zapomněl…

Předpokládám, že tvé začátky v Hold’emu nebyly moc slavné…

První měsíc to byla drahá zábava. Nechal jsem tam 300 tisíc. Řekněme, že nějaký druhý – třetí měsíc jsem se dostával do pozice, že už mě to tolik nestálo. Určitě jsem si nemyslel, že bych se tím v budoucnu mohl někdy živit. Ale po pár měsících jsem už byl breakeven. Po více jak půl roce hraní už jsem se dostával pravidelně do plusu. Hodně se hrál limit hold’em: 300/600, 400/800 a podobné "masakry".

Pak byly nějaké konkurenční boje mezi Bancem a Duplexem a jednoho hráče napadlo otevřít pokerový klub v Pařížské 20. Hrálo se v suterénu, v bývalých prostorách night clubu. Jenže ten člověk, co to vedl, tuším Pavel Hájek, upadl v nelibost hráčů a postupně mu tam přestali hráči chodit. A vypadalo to, že by to mohlo brzy skončit.

Tak mi potom jednoho dne zavolal již zmíněný Mirek Mrkos s tím, že bychom ho mohli vyplatit. Slovo dalo slovo, celý jsme to koupili a ze dne na den jsme to s Mirkem vlastnili. Já jsem na všechny hráče měl kontakty, takže nebyl problém je obvolat s tím, že Pavel už tu není a že už můžou přijít. V té době byl nejpopulárnější pot-limit 100/200. Hrávali jsme každé pondělí a středu a v Pařížské to tak zase jelo na plné obrátky.

Do Pařížské se přesunuli stávající hráči z Duplexu, či tam začali chodit i nové tváře?

Kromě lidí z Duplexu tam už začali chodit i ti současní high stakes cash game hráči. Například Láďa Malák, majitel kasína WIN!, Jirka "Bageťák" Kulhánek, kterého jsem k pokeru přivedl já a vlastně ho učil i základy. Pak i Mike Nguyen, který to tam měl kousíček, jelikož v tu dobu studoval právnickou fakultu, takže nebylo výjimkou, že ráno odešel od stolu do školy a odpoledne se vrátil k nám do klubu. Stávalo se, že se v Pařížské hrálo i 15 až 35 hodin v kuse.

Éra Pařížské, to se bavíme o jakém roku?

Zhruba od poloviny roku 2004 až do půlky 2006. S pokerem v Pařížské jsme skončili proto, že hrozilo, že by nás někdo z kasín mohl udat. V té době to ještě nebylo legální provozovat pokerový klub. No a pak se podařilo jednomu člověku jménem René husarský kousek – převzal Casino Banco Na Příkopech. A jelikož mě René znal, zavolal mi, jestli bych s ním nechtěl spolupracovat. Byl ze mě rázem třetinový spoluvlastník. Dařilo se nám do té doby, než Fabrice Personeni otevřel poker v Hiltonu a Ondra Šmejkal se přesunul z klubu Fanatic na Žižkově do Park Hotelu u Výstaviště.

No a díky tomu, že nám vyrostla konkurence a náklady na provoz byly tak neúnosně velké, že jsme je pak měli problém pokrýt, byli jsme nuceni Banco zavřit. Musím přiznat, že jsem byl i rád, protože postupem času mi samotné hraní chybělo čím dál tím víc.

Přesně tak. To datum si pamatuju přesně, je to 13. prosinec 2006. Ještě teda po zavření Banca mě Ondra Šmejkal požádal, jestli bych mu nepomohl s organizací cash game v Parkáči. Takže jsem v pondělí obvolával lidi na cashovku – 50/100, 100/200. Z dnešního pohledu je vtipné, že jsem byl "hrající floorman". Tahle spolupráce trvala do té doby, než veškerou high stakes akci stáhnul k sobě do kasína Láďa Malák.

Pojďme teď odbočit od cashovky k turnajům. Zajímalo by mě, jestli máš na kontě nějaké turnajové úspěchy, ať už on-line, či live?

Já teda on-line hře moc nedám. Ale když už to zapnu, tak jednou za čas něco trefím. Třeba $11 rebuyák za $12.000 bez dealu, nebo $162 za $10K v dealu ve dvou. Jednu jsem hrál i cash game Omahu, $2/$4, $5/$10, docela to prosperovalo, ale stejně mě to zase táhlo zpět k živé hře. Mám teda takový sen, přesunout se v zimě na pár měsíců do Thajska a tam online grindit cashovku. Rád bych to zrealizoval do dvou let.

A ty živé turnaje? Ty jsi dřív jezdil hrát turnaje např. do Nové Gorice…

Dneska není problém si zahrát větší turnaj tady v Čechách. Například na Rozvadově. V té době to ale u nás s výběrem turnajů nebylo moc slavné a tak jsme objížděli pokerovou Evropu, s Martinem Hrubým a Petrem Jelínkem. Hodně jsme byli jak v té Nové Gorici, tak i ve Vídni, v San Remu, v Egyptě… Dnes už tolik nejezdím, jelikož jak říkám, v Čechách je už dobrý výběr.

A taková European Poker Tour, nebo World Poker Tour tě neláká?

Vůbec. Podle mě je pole hráčů v EPT tak těžké, že to u nás můžou porážet tak maximálně 3 lidi a já mezi ně rozhodně nepatřím. Byl jsem stakenutý na loňské EPT v Praze, ale den před tím jsem si to rozmyslel a raději vyrazil na cash game. Mám v plánu si udělat výlet buď do Nové Gorici, kde jsem asi 3 roky nebyl a to pole je tam jedno z nejlehčích, nebo na italskou pokerovou tour.

A ty úspěchy Olafe? Máš nějaké na kontě?

Víš, to jsou takové úspěchy neúspěchy. Třeba v roce 2008 jsem byl v Austria Poker Masters s buy-inem €2.200 na finálovém stole. V té době jeden z největších turnajů v Evropě. No a šel jsem pátý asi za €10K. Nebo nedávno v Rozvadově na GCOP, kde jsem na final tablu vypadl ve splitové situaci s AT do AT. No a v prosinci minulého roku jsem z finálového stolu People’s Poker Tour v Corinthii šel z turnaje ven na AA do JJ.

Hraješ to několik dní a pak vylétneš v handě, kterou kdybys vytočil, tak jdeš na chiplead. A tam jsou ohromné skoky, třeba 2 miliony mezi prvním a sedmým místem. Tahle pachuť v člověku prostě zůstane.

Zpět k tvé hlavní doméně: Živá High Stakes cash game. Jaké limity momentálně hraješ?

Zní to divně, ale on je rozdíl mezi tím, na kterou hru přijdu a kterou hru hraju. Primárně přijdu na Pot Limit Omaha s blindy 500/1000 Kč. Jenže v průběhu večera se začnou dávat straddly a pak se to zvrtne třeba na 1K/2K, 2K/4K. Nejvyšší hru, kterou jsem hrál, je 2000/4000 Kč.

Ještě bych rád dodal, že jsem stakovaný od Ládi Maláka.

Otázka na zamyšlení… co ti poker dal a co tě u něj takovou dobu drží?

Já jsem hračička celý život. Baví mě pořád něco hrát a s někým soutěžit. Poker je dobrá varianta toho, že se tím můžeš navíc i živit. Poker mi dává tu hru, soutěživost, atmosféru, často i dobré lidi kolem sebe.

Je to můj hlavní zdroj peněz. Samozřejmě je to těžší a těžší než dřív, ale zatím si stěžovat nemůžu. I když po všech těch zářezech, kterými jsem si v poslední době převážně v turnajích prošel, ale i na cashkách, by to mohlo být lepší…

To se dostáváme k mé další otázce. Jak se vyrovnáváš s prohráváním peněz?

Já všeobecně nerad prohrávám. Je mi jedno, jestli si sednu ke cashce 25/25 nebo 500/1000. Nerad odcházím od stolu prohraný. Poker pro mě práce a snažím se případné neúspěchy a s tím spojenou špatnou náladu netahat s sebou domů. Partnerce si postěžuju ve třech větách, ale tím to končí. Nezatěžuju tím své okolí. Nechám to v kasínu.

Já vím, že jsem známý tím, jak si v turnajích stěžuju, že mě je hlasitě slyšet. Ale za hodinu jsem v klidu a druhý den už na to nemyslím.

Jaké teď prožíváš období?

Pokerově od konce minulého roku se mi zatím daří výborně a nemám si na co stěžovat. Velký downswing, hlavně životní, jsem si prožil asi 2 roky zpátky. Rozchod s přítelkyní a ukončení něčeho, co jsem tak dlouho budoval, mě bolelo. To samozřejmě mělo i vliv na samotné hraní. Z toho vztahu mám krásnou, zdravou dcerku Viktorku, kterou pravidelně vídám a vždy se na ni moc těším. Ale rozpad rodiny a to, že dceru nebudu mít doma každý den, tak takhle jsem si to nepředstavoval…

Teď, jak už jsem ti říkal, prožívám dobré období. Pokerově se mi začalo dařit, mám novou přítelkyni, s kterou nám to klape, pořídil jsem si krásný byt a s dcerkou se minimálně jednou týdně vídáme. Takže teď jsem v pohodě.

Z těchto tří možností, které mi dáváš na výběr, řeknu dovednostní hra, ve které bohužel hraje velkou roli i štěstí. A to víc, než jsem si dřív myslel. Ale samozřejmě dlouhodobě se ta dovednost a převaha nad slabšími hráči projeví.

Koho v české pokerové komunitě nejvíce uznáváš?

Turnajově je u mě number one Vojta Růžička. Hraje to výborně. Pak tady Ondra Vinklárek. Myslím si, že ke špičce patří i Martin Staszko, ačkoliv zastává jiný styl hraní, než ostatní. Pak taky Ondra Göetz, který je ze všech jmenovaných nejkomplexnějším hráčem, jelikož má výsledky jak v turnajích, tak i na cashce.

Co se týče cash games, tak se mi hodně líbí hra Honzy Bárty. On je hlavně nebezpečný tím, že není money scared a tlačí to penězi. Takže s ním je výhodné hrát nižší hry. Jenže to on zase nechce, takže když s ním jdeme hrát, tlačí nás o level výš, než chceme my.

Kauza CSpoker. Ty jsi v barvách této pochybné české herny odehrál jeden turnaj České Pokerové Tour. Co tě k tomu vedlo a jaké byly potom tvé důvody, že jsi spolupráci hned po prvním turnaji ukončil?

Oslovili mě, že by byli rádi, kdybych se stal jejich tváří. Jak na online, tak i na živých turnajích. Online jsem se musel ukázat třeba na jednom, dvou turnajích, ale prioritou byla propagace jejich herny naživo. Byli připraveni mi hradit veškerá ČPTčka, Celebrity, Pardubice, Mistrovství ČR. Žádné jiné povinnosti jsem neměl.

A kolik procent ti jelo z každého turnaje, kde jsi hernu propagoval?

85%. Ta nabídka byla natolik zajímavá, že se jí nedalo odolat. Když se provalilo, jaké má herna problémy, tak mi lidi vytýkali, jak je vůbec můžu reprezentovat. Troufám si tvrdit, že za těchto podmínek by takovou nabídku přijal úplně každý. Když jsem nabídku přijímal, nemohl jsem tušit, že mají nějaké problémy.

Nicméně, stihl jsem u nich odehrát jeden turnaj, a jak čím dál tím více sílily hlasy hráčů i mých kamarádů, jaké mají problémy s výběry svých peněz, rozhodl jsem se spolupráci s CSpoker ukončit. Nechtěl jsem si dál špinit své jméno.

Sedíme v Card Casinu Prague, v mecce českého pokeru, kde se konají největší pravidelné turnajové série. Je o tobě známo, že je pro tebe tohle místo “zapovězené“ a zároveň se o tobě říká, že jsi nejubrečenější hráč. Čím si myslíš, že to je, resp. co bys k této věci čtenářům sdělil?

Bylo mi úplně jasné, že s touhle otázkou přijdeš (smích). Nevím, nelze říct, že dostávám suckoutů víc, než ostatní, tomu by nikdo nevěřil. Ale asi je dostávám v nevhodných chvílích. Když prostě točím o chiplead nebo v situacích, kde jsou obrovské payjumpy. Já tyhle suckouty dostávám prakticky pořád a v Cardu je to pravidelné. Řekl bych 95% úspěšnost.

Myslíš spíš svou neúspěšnost…

Dealerská úspěšnost (smích). Už to beru s rezervou, s humorem a lidi to ode mě vyloženě očekávají, co zase u stolu pronesu. Takže nese se to se mnou a myslím, že i kdybych odteď u stolu neřekl jediné slovo, tak stejně mi to nikdo neodpáře a tahle vizitka mi asi zůstane navěky.

Možná, že až trefíš něco velkého, tak by se to mohlo změnit?

Já jsem dokonce prohlásil, že až jednou trefím větší turnaj v Cardu, tak že udělám velkou párty, na které nebudu šetřit penězi. Ovšem nebude to párty pro hráče, ale pro dealery. I dealeři se mě občas ptají, jestli ta party pořád jede. Já co jednou řeknu, tak to platí.

Nemám vůbec nic proti dealerům, floormanům nebo celému kasínu. S Vencou Rychtaříkem se známe léta, s Ondrou Šmejkalem to samé, spoustu těch lidí mám hodně rád a i mimo kasíno se scházíme. Ale prostě v tom smíchovském kasínu se mi tak dlouhodobě nedaří, že tam nemůžu říct nic pozitivního.

Nezamýšlel ses někdy nad tím, že spíš než smůlou by to mohlo být způsobeno tvojí špatnou hrou?

Nad špatnou hrou jsem přemýšlel často. V drtivé většině situací, ve kterých se ocitám, jsem v showdownu lepší nebo alespoň 50 na 50. Jenže já tyhle důležité turnajové situace prostě nevytáčím. Takže to mě alespoň trochu uklidňuje, že vyhodnocuju klíčové momenty dobře. Nehraju to stylem jako mladá on-line generace. 5-bet, nebo 6-bet u mě uvidíte tak třikrát do roka. To, jestli hraju dobře nebo špatně, ať raději posoudí jiní.

Na závěr pár otázek ze soukromí. Odkud pocházíš, kolik je ti let, máš rodinu?

Pocházím z obce Neveklov, to je asi 10 km od Slap. Tam jsem vyrůstal a chodil na základní školu, gympl jsem poté dělal v Benešově. Ve třiceti jsem se přestěhoval do Prahy a žiju tady dodnes.

Deset let jsem žil s přítelkyní, trochu mě mrzí, že jsem ten vztah opustil. Pak jsem měl druhý vztah, z kterého mám nádhernou dceru. Bohužel jsme si s partnerkou přestali rozumět a rozešli se spolu. Nyní mám třetí vztah s 23 letou přítelkyní.

Jak na hraní reaguje tvoje rodina a nejbližší mimopokeroví přátelé? Jak přijali to, že se živíš hraním pokeru?

Moje rodiče k tomu ze začátku měly nějaké výhrady, ale táta, který byl vystudovaný matematik, viděl, že stojím na té správné straně a podporoval mě. Pak, když navíc viděli, že si můžu ve 20 letech dovolit drahé dovolené nebo luxusní auta, tak jim bylo jasné, že se tím slušně uživím.

Já jsem dřív býval docela sporťák. Tenis, posilovna, plavání. Ale v současné době spíš jen občas posilka, rád si jedu zalyžovat, rád hodně cestuju a ze všeho nejvíc jsem se svojí dcerkou. To je prostě paráda vidět ten její rozzářený úsměv, s ní vždycky člověk zapomene na všechny stresy a nervy.

Otázka na závěr: odkud vznikly tvé přezdívky “Olaf“ a “lesa pán“?

Kdysi ještě v československé televizi byl jeden herec, Oldo Hlaváček. Tak mi Oldo říkali mí přátelé. Až potom u Gotesu mi někdo řekl Olaf a to se tak ujalo, že mi tak začali říkat všichni a mně se to i zalíbilo. A lesa pán, to říká Venca Rychtařík, nebo možná paštika s tím přišel ještě v Pařížské. Občas slyším, "á Olaf, lesa pán!," ale ani pořádně nevím, jak to vzniklo, občas mi tak řekne Venca.