Lukáš Němec: Za 3 roky na pokerové výsluní

Skvělé výsledky z posledních turnajů a skvělé 5. místo v žebříčku Pokerživě mě vedlo k dojmu, že je Lukáš Němec naprosto pohlcený pokerem a nevěnuje se ničemu jinému. K mému překvapení, ale na naší schůzku dorazil čtyřiadvacetiletý student práv v perfektně padnoucím obleku přímo z advokátní kanceláře, kde pracuje. Lukáš Němec rozhodně nepůsobí plachým dojmem, dobře ví, že je vynikajícím hráčem a rozhodně se stím netají. Už při první otázce vyjádřil obavu, jestli mám na diktafonu dost nabitou baterku, protože je hodně upovídaný, ale nebál se poodhalit něco ze svého umění a v našem rozhovoru jsme kromě jeho kariéry dotkli i vývoje pokeru v České republice.

Než se před třemi lety začal věnovat pokeru, patřil Němec mezi nejlepší hráče počítačových strategií. Svůj první živý turnaj odehrál ve starém Card Casinu a rovnou ho i vyhrál. Pak docházel do Suited Aces a začínal na menších pražských turnajích. Největším úspěchem počátku jeho kariéry se v roce stalo 2. místo na side eventu EPT 2007 s buy-inem €1.000, kterého se zúčastnilo 296 hráčů a Němec si z něj odnesl 24.900 €. V roce 2008 pak pokračoval ve sbírání turnajových zkušeností i úspěchů. Výrazně vyčnívají jeho umístění ke konci roku, kdy se dostal do závěrečného dealu ve 3 lidech na turnaji Czech Poker Open (buy-in 10.000Kč, výhra 115.000) a další stříbrnou pozici vybojoval na závěrečném freerollu série Prague Poker Palooza II, který mu vynesl $6.250. V roce 2009 se pak s úspěchy pro Němce roztrhl pytel a rodilý Pražák triumfoval v únoru na 4000 Doublechance turnaji v Always Nuts (88.900), tři dny na to i na Banco Paradise Freezeout Bounty (60.000 Kč) a druhý skončil na březnové Prague Poker Series (65.800). Zvítězil na v pořadí druhém pětistovkovém rebuy turnaji s garancí 150.000, který proběhl 10.3. v Card Casinu (51.100 Kč) a na tomtéž turnaji vydržel až do samého konce i v dubnu (24.600). Klub Suited Aces, kde Němec začínal, se stal 25.4. dějištěm jeho úspěchu na 2. turnaji série Betfair Golden Chip (2. místo, 39.000). Forma Němce neopustila ani v květnu, kdy se umístil na 4. místě v Magic Planet Chodov na zahajovacím turnaji s garancí 250.000 a dále se mu dařilo i v Bohemii, odkud si po dealu v posledních 3 lidech odnesl 43.400 Kč. Němec také patří mezi pravidelné účastníky nejvyšší pražské cash game.

Cizí mu není ani online poker, kde vyhledává turnaje s různými buy-iny a také cash game v Pot Limit Omaze, kterou hraje nejčastějí při blindech $5/$10.

 

Tradiční otázka na začátek: jak jsi se dostal k pokeru?

Poker hraju asi tři roky a svůj úplně první živý pokerový turnaj jsem si zahrál ve starém Card casinu. Tam mě to chytlo tím způsobem, že jsem ten turnaj samozřejmě vyhrál. To je v kasinech taková zaběhlá praxe, že když tam člověk poprvé přijde, ať už je to ruleta nebo blackjack, tak vyhraje. Netuším, jak to mají pořešené, ale prostě to tak je. Na tomhle turnaji jsem se seznámil s lidmi jako Fialka a Kenny, kteří mě pozvali do svého nově založeného klubu Suited Aces. Oni tehdy založili jeden z prvních pokerových klubů v Praze, investovali do toho spoustu času a nemalé osobní prostředky a na rozvoji pokeru mají určitě svůj podíl. Před těmi dvěma třemi lety začínali v Nuslích, kde se hráči dvakrát týdně scházeli v hospodě na turnaje. Líbilo se mi, že to je něco jiného, a tak jsem tam začal chodit. Ve Suited Aces jsem hrál i svou první cashovku a dalo mi to určitě hodně. V té době tady nehrál poker skoro nikdo – maximálně Paštika a ta stará garda, třeba v Duplexu. V Suited Aces jsem se setkal s lidmi jako Olísek, Ondra Kopecký a další, kteří se také poker teprve učili.

Takže jsi nezačal přes internet?

Začal. Já patřím do té generace, která hodně žere počítače, hry, programy, seznamky (smích). Já jsem měl úspěch v hraní různých her a možná bys tomu nevěřila, ale v tomhle průmyslu se točí úplně nesmyslné peníze, pořádají se mistrovství, světové šampionáty… Teď mluvím o hrách, které stejně jako poker nejsou o štěstí, ale i o nějakém umu. Já jsem hrál hlavně strategie, ve kterých jsem byl docela dobrý. Když mi bylo 16, 17 tak jsem s tím jezdil po světě a nějakou dobu mě to i celkem slušně živilo. Pak se to nějak zlomilo, já jsem objevil poker, který má proti počítačovým hrám tu výhodu, že není tak časově náročný…a už jsem u něj zůstal.

Jak vypadala tvoje cesta ze Suited Aces na největší české turnaje? Souvisí to asi s vývojem tvého bankrollu.

Tehdy, když jsem začínal ve Suited Aces a Parkáči, tak volba turnajů u mě moc nesouvisela s bankroll managementem, že bych hrál jen ty turnaje, které si mohu dovolit. Rozhodující byl fakt, že se turnajů jako takových moc nepořádalo. Tehdy se hrály maximálně dvoustovkové a třístovkové rebuyáky, jiné turnaje prostě nebyly. Tam jsem začal vyhrávat, přidala se k tomu cashovka a já se postupně seznámil s lidmi jako Olaf, Bageťák, Mike Nguyen a další. Oni pro mě představovali úplně jiný level. My jsme tam přišli jako ti studentíci, seděli jsme na cashovce, před sebou 5.000 a hrajeme si tam to svoje 25/25. Oni si z nás dělali srandu a nebrali nás vážně, ale v jedný chvíli se to začalo otáčet tak, že jsme je tam začali trefovat. Nebyli spokojení s tim, co tam předvádíme, pořád říkali, že jsme blázni a hrajeme to příšerně. Víš, každý dobrý pokerový hráč má obrovské ego, a i když dostane šíleně nařezáno, tak je schopen přijít znova, aby se odvázal a taky aby všechny přesvědčil, že to hrajou špatně. Teď nemyslím konkrétně Olafa, protože to je dobrej hráč, ale na téhle skupině „služebně starších“ jsme si tehdy začali vytvářet bankroll (smích).

Pak se to začalo pomalu probouzet např. v Card Casinu, kde začali dělat první větší turnaje. Já jsem pak chytil takovou dobrou vlnu, kdy se začala rozjíždět velká kasina nejen v Praze, ale třeba v Brně nebo Liberci, kdy majitel dal do těch prvních turnajů třeba milion ze svého a na to vyráželi nejlepší hráči. Právě v Liberci před dvěma lety proběhlo mistrovství, kde se mi hodně zadařilo nejen na turnajích, ale hlavně na cashovce. V Liberci jede cashovka úplně šíleně, dneska se tam hraje klidně 1000/2000 a lidi tam maj před sebou třeba 600.000. Odtud jsem si přivezl dost peněz a hned po tom se v Praze hrálo první EPT a díky tomu, že jsem si v Liberci hodně zvětšil bankroll, tak jsem si řekl, že zkusím i EPT. V tu dobu jsem měl zrovna zkouškové období a celý týden jsem musel být ve škole. Na EPT jsem se dostal až poslední pátý den v pátek a to jen díky tomu, že mi odpadla zkouška. V pátek se hrál poslední turnaj s buy-inem €1.000, hrálo to asi 280 hráčů. Tehdy jsem neměl takové turnajové zkušenosti a navíc buy-in, v době, kdy bylo Euro 32 Kč, pro mě znamenal obrovskou investici ve výší nemalé části mého bankrollu. Proti všemu očekávání se mi tam ale podařilo skončit 2,což mi vyneslo nějakých 700.000, takže velký prachy….pro studenta.

Máš na tento turnaj nějaké vzpomínky?

Měl jsem velké štěstí na výplatní strukturu, protože bralo jenom 18 lidí. V posledních 19 lidech, na bublině, se čekalo na nějaké totální short stacky, kteří strašně zdržovali, protože se nehrálo hand for hand. Ostatní z toho byli nervózní a v tuhle chvíli jsem dostal na buttonu devítky. Už se nedalo nic dělat, ani raisenout, už jsem byl taky hodně odházenej, tak jsem dal plnou. No a chlapík z Holandska za mnou vyskočil a call. Přiběhl manažer, řekl: „We have all in and call. Reveal your cards, please.“ No a on měl kingy. Na flopu ale přišla devítka, já se zdoubloval a pak už to mělo samý pozitiva a sociální výhody. (smích) Touto výhrou se mi bankroll hodně naflouknul, takže jsem si pak mohl dovolit hrát kde co. Dařilo se mi potom i v Parkáči na větších turnajích, něco jsem trefil i v Rozvadově, kde se pořádají obrovské turnaje třeba pro dvě stě hráčů…..no a tak nějak jsem se dostal tam, kde jsem teď.

Tenhle rok jsi toho trefil opravdu hodně.

Letos nestrádám. Sleduju žebříček Pokerživě a je to v pořádku (smích).

Známe tě hlavně z živých turnajů, hraješ i online?

No….ona je to hlavně úplně jiná hra. Na onlinu je to o tom, co hraje třeba pan Škampa. On tím úplně žije, má zmapovaný všechny hráče, dělá si k nim poznámky a to je šílená výhoda proti živýmu pokeru. Takže, když si jdeš zahrát online, sedneš si většinou k náhodnému, neznámému stolu, tak to většinou nezaručuje žádný dobrý výsledek. Když pak něco vyhraješ, tak je to de facto víc štěstí, než um. Přes internet hraju spíš turnaje, ale cashovku hraju radši na živo.

Když už k počítači ale sednu, tak si vybírám hry, které mě baví a motivují. Dostanu se tam například na cashovky, které bych si naživo nezahrál. Nehraje se tam jenom hold´em jako naživo, ale i Omaha a další varianty. To je můj problém, když se tam nedaří, tak se většinou sjedu fest. Dám příklad: Na Plovárně sponzoroval Paloozu VC Poker a na tom posledním turnaji jsem bral asi $6.000, které mi poslali na účet na té herně . Mohl jsem si to vybrat nebo s tím hrát, no a já jsem jsem za tři měsíce udělal z těch $8.000 třeba $60.000. V tý chvíli si řikáš: paráda, šlape to, můžu to hrát (smích). Tak jsem šel a vyzkoušel i ty vyšší levely. Tam se ale hrajou hodně přísný cashovky. Třeba $50/100, $100/200, $200/400 nebo 500/1000. Vždycky, když se mi dařilo a byl jsem se svou hrou spokojený, tak jsem si sednul na ten vyšší, třeba $50/100, no a po každé, když jsem udělal tenhle pokus, tak jsem dostal šílenou facku. Nechápu proč, je to pro mě takový zakletý.

Nebyli tam třeba lepší hráči?

Lepší hráči ani ne. Tam hraje roli to, že v pokeru máš třeba na tisíc kombinací rozdělený do různých procent. Takže když dáš all in před flopem s esy, tak máš šanci 80 nebo 85 %, to znamená, že v jednom z pěti případů je prohraješ. No a v téhle vyšší hře tě ta handa může stát klidně 160. 000. Já si myslím, že hrát to můžu, ale štěstíčko zatím chybí.

Čemu se tedy na internetu nejvíc věnuješ?

Hraju jakékoli turnaje a cashovku hlavně $5/10 Pot Limit Omahu. Holdem na internetu hrajou opravdu vynikající hráči už třeba na úrovni $5/10, zatímco Omaha je relativně nová hra, pravidla jako co hrát, kdy to hrát atd., se tam teprve utváří a většina, myslím naprostá většina, lidí vůbec neví. Kouzlo Omahy je, že je daleko větší rozdíl mezi lidma, kteří to hrajou špatně a dobrými hráči. V ruce máš vlastně čtyři karty a to ti dává mnohem více kombinací a možností a také lepší podmínky pro sázení. Když slabí soupeři vidí, že mají třeba jeden pár, tak se pak v té partii úplně nesmyslně drží, protože si myslí, že se jim to může ještě vylepšit, ale nemůže, protože ty máš většinou nějakou kombinaci, která je poráží a skoro vždycky je úplně jasné, co ten hráč drží. Pro dobré hráče je Omaha taky mnohem průhlednější.

V Omaze se ti tedy daří?

Relativně daří, ale, jak jsem řekl, vždycky, když se přesunu výš, tak zákonitě nemám štěstí.

Vzděláváš se v pokeru nějak?

Každopádně. Já mám načteno hrozně moc, ale hlavně mám hodně nadíváno, protože se říká, že se člověk nejvíc naučí audiovizuálně. A to je můj případ. V počítači mám úplný nesmysl pokerových videí, instruktážní filmy a cashovky. V Americe je to hit, tam je hned několik programů, které 24hodin denně vysílají pokerové pořady. Myslím si, že člověku hodně dá, když sleduje, jak se nějaký profesionální hráč chová, kdy sází, jak sází, co sází, kdy nesází, kdy je v all inu. To bych všem hodně doporučil.

 

Specializuješ se tedy spíš na cashovku, nebo na turnaje?

Oboje má plusy a mínusy. K turnajům přistupuješ úplně jinak, než hraješ cashovku. Moc nevyhledávám tu nižší jako 25/50, kam si sedne úplně kdokoli, koho neznám, takže si spíš radši zahraju vyšší hru jako 100/200, 150/300. Cashovka pro mě ale není stálý přísun, protože se ta vyšší v Praze sejde jen párkrát do týdne, takže teď dost často chodím hrát turnaje, protože jsem zjistil, že to docela můžu hrát. (smích) Ale třeba od prosince jsem měl období čtyř, pěti měsíců, kdy jsem nevyhrál jediný turnaj. A poslední dobou jdu v týdnu čtyřikrát na turnaj a tři z toho vyhraju.

A čemu věnuješ víc času?

Když mám přes týden čas, tak si jdu zahrát turnaj, a když vím, že se někde hraje dobrá velká cashovka a budou tam soupeři, který tu hru vyživí, tak turnaj oželím a budu hrát cash game. Tunaj můžeš hrát 10 hodin s nejistým výsledkem, kdežto po 10 hodinách cashovky můžeš odejít s úplným nesmyslem. Nebo za půl hodiny vyhraješ první cenu v turnaji – to je ta výhoda.

Jezdíš do zahraničí?

Jezdim, jezdím, ale dost nahodile. Třeba se s kamarády domluvíme, že je někde nějaký festival, odjedem tam na týden, vyměníme mezi sebou procenta, takže to vždycky dopadně dobře, protože někdo něco trefí a tím odváže všechny ostatní. Teď bych se chtěl jet podívat do Vegas, ale zase je to ve zkouškovém období. Tak to vypadá, že pojedu asi příští rok.

Živíš se tedy pokerem?

No, živim, neživim….rád bych se jím neživil. Není to pro mě stálé zaměstnání. Když máš pravidelný přísun, tak si třeba koupíš jachtu za 5 milionů a budeš jí splácet. Tři měsíce se bude dařit, takže to půjde, ale pak se dařit přestane a jachta je v hajzlu. Takže normální práce má taky něco do sebe. V pokeru je pořád procento štěstí a nikdy se nemůžeš spolehnout, že když jeden měsíc vyděláváš, že to tak bude i příští měsíc.

Chtěl by ses pokeru časem věnovat full time?

Hele, bylo by to hezký. Příští semestr skončím práva. Pak si budu muset udělat nějakou praxi a to mě dost svazuje. Těžko se asi budu v týdnu moct sebrat a odjet někam do Vídně nebo do Francie hrát čtyři dny poker. Stačí jenom ČPT. Začíná to ve středu, trvá to dva dny a málokdo si dneska může vzít dva dny v měsíci volno z práce.

To mě docela překvapuje. Poslední dobou jsem tě vídala snad na každém turnaji a měla jsem pocit, že pokeru dáváš všechno.

Já jsem takovej člověk – já to přiznám - kterej má hodně velký ego, hodně si o sobě myslí a pořád si musí něco dokazovat. Když jsem hrál ty hry nebo předtím basketbal, tak jsem tomu vždycky dával 100 %. Chtěl jsem v tom bejt dobrej, ne-li nejlepší. A stejně to mám i s  pokerem. Když jdu na turnaj, tak jdu s tím, že chci udělat dobrý výsledek, nejlépe vyhrát, a někdo si mě za to třeba bude vážit. A když je to nějaký prestižní turnaj, tak mi o to jde dvakrát tolik. Ale samozřejmě o ty peníze jde taky.

Moje oblíbená otázka: Jsi matematický génius?

No, ve škole jsem měl vždycky průměrné známky. Většinou mi pomáhal soused v lavici a na právech NENÍ matika tolik potřeba, spíš nějaké logické myšlení. Základní pokerové počty samozřejmě zvládám (smích? ). Outy a procenta si taky dokážu spočítat. Je to určitě důležitý aspekt, ale spíš u té online hry, než naživo, takže mi stačí ty znalosti, které mám (smích ).

A když nejsi matematický génius, čím vlastně soupeře porážíš?

To je dobrá otázka. Dá se říci, že je celá moje hra stavěná na jakémsi konceptu, nebo plánu, kdy se snažím držet se o krok před soupeřem – prostě předvídat čeho je schopen a jak bude v různých situacích nejspíš reagovat, čímž taky eliminuji náhodné matoucí a těžko-řešitelné herní situace.

V  turnajích je pak mojí velkou výhodou, že jsem takový přesvědčovací typ. V turnaji jsou všichni omezení stejným stackem, levely, nemohou vstát od stolu… A ty je tak můžeš pozorovat, víš, co si můžeš dovolit a když pak přijdou situace, kdy jsem s někým v heads-upu, teď nemyslím v posledních dvou hráčích v turnaji, ale ve hře, a soupeř má udělat nějaké rozhodnutí - já mu nenásilnou formou vsugeruju, že jsou jeho karty proti mně dobrý a naopak, podle toho jak potřebuju. Ale ne že bych řekl slož to, ale pomocí různých indícií ho dovedu k tomu, že si on sám přijde na to, že má složit. Poker není jen o kartách, já mám málokdy tolik dobrých kombinací, abych ty hráče přehrával na showdownu, takže jde o i to, jak mluvíš. Třeba zmíním peníze, ke kterým turnaj spěje nebo počet žetonů….Většinou se situace pak vyvine v můj prospěch, i když samozřejmě se to někdy zvrhne a soupeř udělá přesný opak. Třeba nedávno v Bohemii jsem šel na final table s 25.000, průměr byl 40.000 a chipleader měl 110.000. Já jsem, bez toho, abych ukázal jedinou handu nebo byl v all inu, udělal 70. 000. A ani jsem se nedostal do akce, která by ohrožovala můj stack. Na tom se dá krásně demonstrovat, jak se soupeři dají ukecat a taky to vypovídá o tlaku, jaký takový turnaj vyvíjí na nezkušené hráče. Na penězích jsou všichni hrozně zatažení a ty si můžeš nakrást žetony bez nějakého většího rizika. Jednoduchej poker by Lukáš Němec (smích).Tohle samozřejmě platí pro průměrné hráče. Já jinak u stolu upřednostňuji zkušené hráče jako Paštika, Benjamin, Jelly a další, protože se pak hraje kvalitní poker a ty si tam dovolíš i akce, které ti slabí protivníci nesežerou. Pravidlo číslo 1 v pokeru: Slabého hráče nikdy nepřesvědčíš, aby ti složil silnou kartu. Bluffovat proti špatnému hráči je to nejhorší, co můžeš v pokeru udělat a tím by se měl každý řídit.

Jaké jsou podle tebe nejdůležitější vlastnosti dobrého hráče?

V turnaji hlavně trpělivost…vyvarovat se zbytečných situací, kdy riskuješ celý stack v počátečních levelech pro nic. A to je rozdíl oproti cashovce. Tam se projeví hlavně zkušenosti a kolik hodin máš nahráno.

Máš nějaké pokerové vzory?

Hodně se mi líbí styl Patrika Antoniuse, protože je opravdový kliďas a nenechá se za žádných okolností unést emocemi a pak asi ještě matematický génius Tom Dwan, který dokáže protihráče tlačit do krajně nepříjemných a těžkých herních situací a rozhodnutí a je taky výborný stratég. Z Čechů podle mě jako jediný vyniká Petr „Jelly“ Jelínek a respektuju Josefa „Joeika“ Šamánka – oba jsou příjemní lidé a těžcí protihráči.

Taky jsem slyšela, že jsi pověrčivý?

No tak pověrčivý jsem, bez toho by se hráč musel totiž zbláznit. Když třeba víš, že prohraješ esa v jednom z pěti případů a ty je prohraješ v pěti případech po sobě, tak si řekneš, že to není normální. Pak se nad tím zamyslíš, víš, žes to zahrál dobře, procenta byly dobrý a stejně jsi prohrál, tak hledáš, čím to je. Ale všichni ti profíci to tak mají. Z těch videí se dozvídáš, že jeden nejde hrát nikdy v červené košili, druhý, když hraje naživo, nehraje online…protože když je těch badbeatů hodně, tak by se z toho člověk musel orginál zbláznit. Dám ti příklad: Moje šťastný číslo je 11, protože jsem se 11. narodil. EPT turnaj (€1.000 buyin ; #2nd místo) začínal ve 11:30, já jsem si nařídil budíka, kterej nezazvonil, ale naprosto náhodně jsem se probudil v 11, dojedu tam, stíhám, přijedu na parkoviště – jediný volný místo číslo 11. Běžim dovnitř, platim a jakej stůl jsem si asi vylosoval?

Jedenáct?

Přesně. Dopadlo to, jak to dopadlo, tak pak abych nebyl pověrčivej.