Dave „El Blondie“ Colclough se narodil v roce 1964 a pokeru se věnuje už přes dvacet let. Kdybychom měli vyjmenovat všechny jeho turnajové úspěchy, byli bychom tu do večera. Daří se mu v různých pokerových variantách zejména v No Limit Hold´emu, Pot Limit Hold´emu a Pot Limit Omaze. Bývalý programátor je v současnosti členem profesionálního týmu Full Tilt Pokeru a vavříny sbíral na WSOP (jednou 2., mnohokrát placené pozice, ale náramku se ještě nedočkal), WPT, GUKPT, vyhrál Euro Finals of Poker a celou řadu prestižních evropských turnajů.
Co tě přivedlo do Prahy?
V podstatě mi šlo o změnu, už mě trochu nudí hrát pořád v Anglii. Navíc Praha není daleko a je to krásné město, plné hezkých holek....
Pokolikáté jsi v Praze?
Jsem v Praze po třetí, bohužel jsem propásl obě dvě EPT kvůli nějakým jiným závazkům. Poprvé jsem sem přijel hrát do Duplexu, někdy před šesti lety. To to tady u vás úplně začínalo. Přijel jsem se v rámci promoakce a myslím, že jsem ten turnaj dokonce i vyhrál. Byl to nějaký dvcetieurový rebuyák (smích). Předpokládám, že se poker v Praze od té doby hodně vyvinul.
Na pokerové scéně se pohybuješ už dlouhou dobu, vidíš nějaký vývoj?
Pokerem si vydělávám nějakých 20 let, takže jsem začal ještě před velkým boomem. Za posledních sedm let se hra hodně změnila vlivem televize a internetu. Před deseti lety jsem hrál se staršími hráči, kteří hráli hodně tight a já jsem byl asi nejagresivnější na scéně. Pak přišel již zmíněný boom a většina lidí hrála hodně loose a dost špatně, takže optimální strategií bylo hrál tight, abych využil toho, že hrají špatné handy. Tehdy, asi před šesti lety, to byl pravděpodobně vrchol mé kariéry, ale upřímně – nebylo nic těžkého být špičce. Před těmi deseti lety jsem hrál hodně proti taxikářům, různým obchodníkům, ale i byznysmenům, kteří byli jistě velmi inteligentní, ale rozhodně netrávili všechen čas čtením knih o pokeru. Internetová revoluce ale přinesla do hry spoustu mladých, velmi inteligentních a dravých hráčů, kteří přečetli každou dostupnou knihu o pokeru a celé noci rozebírají na forech handy. Prostě studují hru mnohem víc než já, takže jsem se dostal někam na střední pozice. Nemluvě o úrovni hry na online turnajích. Na průměrném turnaji na Full Tiltu s buy inem $50 a výše je každý ze 40 nejlepších nejen dobrý, ale vynikající. Ze standardu online hry mám prostě strach, a proto jsem se přeorientoval spíše na živý poker, tam není tak ničivá konkurence a prosadit se v live pokeru je v současnosti o něco snazší. Nicméně mě sponzoruje Full Tilt a za hodinu hraní mi platí $35 za hodinu, což je asi jediný důvod, proč vůbec hraju online.
Je mezi současnými hráči někdo, koho hodně uznáváš?
Uznávám každého hráče u stolu. Dříve jsem si dával pozor na každou neznámou tvář, protože jsem všechny kvalitní hráče znal. Před těmi čtyřmi pěti lety mě třeba vyděsilo, že mám hrát s Johnem Juandou nebo Danielem Negreanuem.
Slyšela jsem, že Daniel má poslední dobou dost omezený bankroll
Problém pokerových hráčů je, že nemají vůbec žádný pojem o hodnotě peněz. Spoustu financí promhrhají za sázky na sport, domy nebo špatné investice.
Daniel Negreanu ale zrovna vypadá jako dost zodpovědný člověk.
To samé říkají lidé i mně (smích). Ale věř mi, že jsem spoustu peněz špatně investoval, utratil za auta a za ženské. V tomhle jsme vesměs všichni stejní.
Ale zpátky k otázce. Když si půjdu zahrát EPT, nejlepší můžou být hráči, o kterých jsem nikdy neslyšel. Zejména online poker se tak rychle mění – před půl rokem se hrálo úplně jinak než teď. Turnajová hra se pořád a pořád zlepšuje a já nejsem schopen říci, kdo je v desítce nejlepších turnajových hráčů, ale klidně bych si vsadil, že to není Phil Hellmuth ani Phil Ivey, ale někdo z těch „studentů“ hry, kteří se pořád zlepšují online. Kdo nejlepší se dá těžko určit - třeba Philem Hellmuthem skoro na každé WSOP vyhrál náramek za No-Limit Hold´em a já bych se vsadil, že nevyhraje ani jeden. Podle mě se najde tak 2000 lepších hráčů než je on a on si toho ani nevšimnul. Ten příliv kvalitních hráčů je prostě neuvěřitelný. Můžu ti tak na 100 názorných příkladech dokázat o čem mluvím. Před lety jsme všichni, když jsme se dostali do pozdějších stadií turnaje s vyššími blindy a ante, ve hře jste se drželi tak, že jste raiseli před flopem z late position, a když byl alespoň jeden call a spoupeř na flopu checknul, tak bych dal continuation bet a v 70, 75 % případů bych pot získal. Tohle byl prostě způsob, jak se udržet ve hře v určitém stadiu turnaje, když vám nechodí karty. V současnosti tahle hra neexistuje. Když bych na flopu, kde není eso, předvedl contitnuation bet, tak si mí soupeři, zejména online, pomyslí: „Hmmm. Nic nemá, kdyby měl aspoň eso tak raisene.“ Takže usoudí, že nemám eso nemá a dají mi re-raise, po kterém v polovině nebo možná více než polovině případů složím. Continuation bet už tedy na flopu, kde není eso, nemůžu dělat, protože je velká šance, že dostanu re-raise, takže musím mít dobré karty. Úroveň hry se totiž strašně zvýšila, hlavně díky hráčům. Typický současný hráč pokeru má IQ 140, vysokoškolský diplom a je mu něco kolem 23. A hodně touží vyhrávat. Dřív chodili lidé na turnaje a většina si jen přišla zahrát karty. Jenom čtvrtina si sedala ke stolu se záměrem zvítězit, ale teď jsou ti kluci chytřejší, dravější a mnohem ambicióznější.
