Jak se stát cash game profíkem 58. díl - Leveling

Řekněme, že známe nějakou strategii, dost často třeba i pokročilou. Je ale také třeba myslet na to, o čem přemýšlí soupeř a jestli ho buď nepodceňujeme, nebo naopak nepřeceňujeme. Obojí by nás totiž mohlo stát peníze, protože předpokládat, že soupeř něco ví, i když to tak není, je často precedens, kterým se peníze nevyhrávají. Leveling sám o sobě vlastně není strategií, jen nám říká, jakým způsobem jakou strategii aplikovat.

Co je to leveling

Leveling nám říká, na jakém levelu bychom měli proti jakému soupeři přemýšlet dle toho, jakým způsobem přemýšlí soupeř. Heáč na levelu 0 nezná pravidla, hráč na levelu 1 zná pravidla a přemýšlý o svých kartách, level 2 již přemýšlí o kartách, které by mohl mít soupeř, level 3 přemýšlí o tom, co si soupeř myslí o jeho kartách atd. atd. (level 3 je obvykle ten nejvyšší, který je nutný pro hru na micro až small stakes).

Asi neexistuje naprosto jednoduchá metoda toho, jakým způsobem přemýšlí jaký soupeř a toho budeme muset, jako většinu věcí, prostě co nejlépe odhadnout dle toho, jak soupeř zatím hraje a jaké máme nebo nemáme poznámky. Je pravděpodobné, že soupeř se statistikami 64/8 nebude na čtvrtém levelu, ale bude to něco mezi levelem 0 a 1, tedy bude znát pravidla, ale je velká šace, že bude dělat stále nějaké chyby.

 

Sérii článků "Jak se stát CG profíkem" vám přinášíme ve spolupráci s PokerArena.cz

 

 

Když známe soupeřův level

Řekněme, že jsme odhadli, jaký je level soupeře, co dál? Klíčem k celému problému je posunout se o právě jeden level výš. Pokud soupeř přemýšlí jen o svých kartách, my bychom měli přemýšlet o kartách soupeřových, ale již je nesmysl, abychom přemýšleli o tom, co sami reprezentujeme nebo jak silně naše zahrání vypadá. Soupeř tyto věci naprosto neřeší a pouze vidí, co má momentálně za handu.

Naopak u soupeře, který vnímá jak svoje, tak naše karty, je potřeba hru posunou ještě dál, a tedy s být vědom toho, že soupeř i naše zahrání nějakým způsobem vnímá, a tak někdy zkusit chytrý bluff, nebo naopak slowplay. Naše hra bude muset být kreativnější a promyšlěnejší, a pokud tedy poté potkáme soupeře, který je schopný i přemýšlení na levelu 4, je možná dobré se mu vyhýbat, protože peníze v pokeru leží jinde, než v obírání těchto hráčů.

 

Kde je zakopaný pes

Zatím to vypadá jasně, i v levelingu se ovšem dají udělat zásadní chyby, kvůli kterým je pro mnoho hráčů extrémně obtížné porazit nízké stakes, nebo by už raději hráli stakes vyšší.Jde o to, že hráči se naučí pokročilý koncept nebo strategii, kterou začnou nejenom aplikovat proti úplným rybám, ale ještě navíc předpokládají, že onen pokročilý koncept všichni znají a také se jím řídí, a co na tom, že soupeř limpuje 80% všech hand, tedy pravděpodobně přemýšlý pouze o tom, jaký typ šunky si dá večer na chleba, a poker je pro něj čistě okrajová záležitost.

Hráči se takzvaně přelevelují, tedy předpokládají, že soupeř je na vyšším levelu, než ve skutečnosti je, a hrají jako by hráli proti soupeři mnohem sofistikovanějším. Velice často je toto spojeno s chybou, že hráč hraje proti všem, jako by hrál sám proti sobě, tedy něco ve smyslu "zde bych zahazoval top pár, takže je dobré zabluffovat", a řeší, že soupeř top pár nezahodí ani za zlaté prase.

 

Proč hráči neradi microstakes

Toto přelevelování, tedy aplikování až moc pokročilých konceptů, je důvodem, proč spousty hráčů chce přeskočit nízké stakes a raději by hrálo s lepšími hráči o více peněz. Klíčem k porážení micro stakes obvykle neleží v aplikaci všech konceptů, které známe, ale naopak v tom na mnoho z nich alespoň na chvíli zapomenout, a hrát velice jednoduše a přímočaře.

Klíčem je hrát někde na levelu 2 až 3, tedy přemýšlet o svých a soupeřových kartách, pokud hrajeme proti rybě, a o tom, jak naše karty vypadají, proti hráčům lepším. Pokud tedy máme silnou handu, nemá smysl slowplayovat "abychom vypadali slabě", protože soupeři je to naprosto jedno, když kouká jenom na svou handu a podle toho hru odehraje. My můžeme zahrát jak nejsilněji můžeme, a soupeř nezahodí top pár, a můžeme zahrát jak nejslaběji umíme, a soupeř stejně nezačne bluffovat.

Proto pokud soupeř vypadá, že nezahodí, tak je třeba odhadnout range a jednoduše vlauebetovat proti této rangi a rozhodně se vyvarovat bluffování, protože soupeř prostě zahazovat nebude stejně, jako bychom zahazovali my. Na druhou stranu pokud to vypadá, že nic nemá, tak odhadnout, jakým způsobem soupeř nejlépe zahodí. To je vlastně celé. Pokročilé koncepty si necháme až na dobré soupeře, proti kterým jich využijeme daleko lépe a naše pokročilá hra nebude kontraproduktivní.

 

Závěrem

Leveling není přímo exaktní věda a jde hlavně o nejlepší odhad soupeře a následnou aplikaci určitého myšlení. Klíčem ovšem není dostat se na co nejvyšší level, ale aplikovat level, který je přesně o jeden vyšší, než level soupeřův, tedy mezi levely dynamicky přecházet.

To, že hrajeme stále stejně proti všem, je důvod, proč bývají nejnižší stakes pro hráče tak frustrující, klíčem k porážení nízkých stakes ovšem není je přeskočit a hrát s lepšími soupeři, jako spíše naladění se na stejnou vlnu, jako soupeři, a být schopný je porážet tam, kde dělají největší chyby.