Luca Pagano exkluzivně pro Pokerzive.cz 2

Veronika Hromadová odchytila na EPT Prague italského hráče Lucu Pagana – první část interview jste si již na Pokerzive.cz mohli přečíst v článku Luca Pagano exkluzivně pro Pokerzive.cz 1. Nyní vám přinášíme dokončení celého rozhovoru:

Jak se na poker v Itálii dívá nejširší veřejnost? Itálie je totiž silně katolická země a to s hazardem asi nejde moc dohromady.

To máš pravdu. V Itálii už ale tři roky běží pokerové televizní pořady, a když lidé něco pravidelně vídají v televizi, tak to přeci nemůže být nic špatného. Církev a Vatikán mají určitě vliv na názor lidí, ale na druhou stranu Italové byli vždycky hravým národem, a proto mají k pokeru blízko, s tím nikdo nemůže nic udělat. I kdyby vláda poker zakázala, stejně ho každý bude hrát potají a tohle je způsob, jak ze hry dostat peníze. Nová regulace je jednou z mála věcí, na které jsem ve své zemi hrdý. Díky novým právním úpravám, pravidelným televizním pořadům a charitě si myslím, že se poker, pokud vše půjde jako doposud, za pár let může stát oficiálním sportem.

Chceš se soustředit na dráhu hráče, nebo se držet spíš v zákulisí a tahat za nitky (smích)?

Já už hraju poker hrozně dlouho a po 12 letech potřebuji nějaké zpestření. Nechci, aby, až mi bude padesát, aby mé děti věděly, že jsem byl jen hráč pokeru. Poker je stresující i pro rodinu hráče, takže chci podnikat, a proč nezůstat u toho, v čem se pohybuji už přes deset let. Práce kolem, média, televizní pořady, charita atd. mi dodává energii a jsem pyšný na to, čeho všeho jsme už v Itálii dosáhli.

Měl jsi někdy během své dlouhé kariéry špatné období?

Samozřejmě, jako každý hráč. Před 6 lety jsem dva roky jenom prohrával. To bylo strašné nejen z ekonomických důvodů, ale ničilo mě to i psychicky. Neměl jsem sebevědomí a hrál jsem hůř a hůř. Naštěstí vždycky, když jsem přišel zoufalý domů, tam na mě čekali rodiče, kteří mě vždycky podporovali a opakovali mi, že na to mám a nesmím se vzdát. A měli pravdu, protože teď jsem mnohem dál, než před těmi šesti lety (smích). S rodiči jsem si byl vždycky velice blízký, s otcem spolu i podnikáme a také jsme spolu hrávali backgammon, když jsem byl malý, takže i díky pokeru máme vynikající vztah.

Jaké jsou tvé cíle na nejbližších pár let?

V pokeru bych chtěl konečně vyhrát velký turnaj a v podnikání, aby se má společnost dále rozrůstala. Prostě si přeju spokojený život.

Bez badbeatů. (smích)

To by bylo krásné, ale po 12 letech můžu říci, že to bez nich nejde, zkrátka jsou součástí hry. To ale neznamená, že se s nimi vyrovnávám snadno.

Myslíš, že tě poker nějak obohatil jako člověka?

Určitě. V pokeru je člověk pořád pod tlakem a naučí vydat to nejlepší ze sebe. Hlavně, když se člověku nedaří, jsem přesvědčený, že během špatných období jsem se o sobě dozvěděl nejvíc a posílilo mě to. Spousta lidí, kteří s pokerem začínají, si myslí, že to je rychlá a snadná cesta k penězům. Ale není to tak. Proto se hodně snažím o tom s nastupující mladou generací hráčů mluvit a vysvětluji jim, že jsem úspěšný na turnajích, jsem často v televizi, ale ne jen proto, že bych byl vynikající hráč, ale i proto že hraju 12 let a hře jsem přinesl spoustu obětí, a proto jsem tam, kde jsem. Kdyby ses mě ale zeptala, jestli bych znovu začal od nuly, tak bych musel říci, že ne.

A co bys dělal, kdyby ses nedal na poker?

Stále studuji počítačové inženýrství, takže bych asi už byl dostudovaný. Zajímají mě informační technologie, takže bych nejspíš podnikal v tomto odvětví. Mým snem je ale filmařina, chtěl bych něco zrežírovat nebo produkovat.

Sleduješ fotbal?

No jasně, jsem velký fanoušek Juventusu a díky pokeru jsem se osobně setkal se všemi hráči a dostávám vstupenky na utkání. Být pokerový hráč, má občas i nějaké výhody (smích).

Jaká je tvá oblíbená značka oblečení?

Dolce&Gabbana.

Aha, takže jsi metrosexuál?

No to zase ne. Je pravda, že rád vypadám dobře, ale nepřeháním to. Ani nesoudím lidi podle toho, jak vypadají….i když co předvádějí někteří Američané… (smích).