Zapomenutá legenda Perry Green letos cashoval v Main Eventu WSOP

Short stackoval celý turnaj, podle vlastních slov používal kapesní nůž zatímco jeho soupeři měli k dispozici automatické zbraně. Přesto si Perry Green letošní Main Event World Series of Poker znovu užíval - více než tři desetiletí poté, co skončil na druhém místě za legendárním Stu Ungarem.

Šestasedmdesátiletý Green jezdí hrávat poker do Vegas déle než kterýkoliv z dalších 6.598 účastníků Main Eventu. Už přes 50 let podniká tento původem obyvatel Aljašky jednu cestu za druhou, aby mohl soupeřit v Mohavské poušti s těmi nejlepšími světovými hráči. Jeho posledním výsledkem bylo 152. místo v letošním Main Eventu, za které si odnesl $52.000. Perry je mj. také majitelem tří náramků pro vítěze turnaje WSOP. Všechny má z dob, kdy WSOP teprve začínala.

WSOP 1981 - Heads-up: Perry Green vs Stu Ungar

Green říká, že Ungar - širokou veřejností označovaný, jako nejlepší hráč všech dob - mu v roce 1981 nedělal velké problémy. Když se Green s Ungarem ocitl před jednatřicetilety v heads-upu hlavního turnaje světové série, Stu ještě nebyl označován za pokerovou legendu, dokonce se do té doby dokázal vyhýbat drogám i jiným nástrahám, které Las Vegas přináší. To jej později zničilo.

"Byl jsem více agresivní než Stu," vzpomína Green. "Třikrát jsem s ním byl v allinu, ale vždy vyhrál. Držel jsem A-K proti jeho A-Q, ale na board se otočil full house. V rozhodující hře heads-upu jsem měl na flopu J 8 9 skvělé draw s T 2, ale jeho A J podrželo. Tady se mu dokonce hodně klepaly ruce. Potřetí, když zbývalo ve hře 10 hráčů, jsem držel T 9 proti jeho páru pětek a znovu vyhrál. On se stal nakonec šampionem, já jsem jen ten druhý, na kterého si už nikdo nevzpomene."

Zatímco Ungar se později propadal stále hlouběji do drogové propasti, Green si žil svým životem a udělal kariéru v kožešnictví. "A co dělám teď? Nemůžu odpočívat, tak hraji každý den golf. To se mi stalo novou náplní života. Snažím se užívat si zbytku života a zůstat mladý, jak nejdéle to bude možné."

Podle Greena se hra v posledních letech stala neuvěřitelně obtížnou. "V dřevních dobách neexistovali profesionální turnajoví hráči," porovnává hru z před třiceti let s tou současnou. "Ti, kdo se chtěli živit pokerem, museli hrát cash game. Nyní se dát uživit tím, že analyzujete věcí jako relativní velikost stacků k výšce povinných sázek. Už jenom otázka, kdy vyslat allin, je obrovská věda."

"Když lidí dříve dorazili do Vegas, hrál se tu jeden jediný turnaj," pokračuje ve svém vyprávění. "Lidé neměli turnajové zkušenosti. Dnešní hráči hrají velmi vědecky, hledají ty nejjednodušší možné spoty. Mám šest vnoučat, která jsou stejně stará jak polovina startovního pole Main Eventu. Rád si s těmito mladými zázračnými pokerovými dětmi zahraji, ale je velmi těžké je porážet."

Přestože už ve svém věku nemůže s reálnými vyhlídkami pomýšlet na vítězství v Main Eventu, dodává Green, že je velmi rád jak se hra za poslední desetiletí vyvinula a stala se mainstreamovou záležitostí. "Je báječné ten pokrok sledovat," říká.

Když zrovna není na WSOP, věnuje se pokeru jen příležitostně. "Občas si zahraji jen malou home game s přáteli. Končíme většinou kolem desáté večer, protože v našem věku jsme už často unavení a chce se nám spát," komentuje s úsměvem.

Dlouhých hracích dní Main Eventu tak byly pro Green hodně fyzicky náročné. "Bylo to hodně vyčerpávající. Je nemožné se udržet fit 12 hodin denně, několik dní po sobě. zvlášť když je vám 76," naráží na své stáří. "Když mi chodily karty, tak to ale nebylo tak hrozné," zakončuje s úšklebkem.