9.11.2021, 11:06 | Autor: Vlastimil Pustina | tisk článku | doporučit článek

Deníček CG rega XII. - Jak jsem za týden vyhrál a prohrál půl náramku...

zvětšit obrázek

...a jak se časová zóna nedá porazit. Vlasta Pustina píše z lasvegaské World Series of Poker. Kolik měl procent u Dalibora Duly v jeho náramkovém turnaji?

World Series of Poker se vrátila do Vegas a jako Sauron svolával své lidi do Mordoru, tak i většina pokerového světa vyrazila za tímto voláním. Ale předtím bylo třeba vyřešit, kde strávit 14 dní, beze kterých se do USA nedalo vycestovat. (cestovní ban je zrušen od 8.11.).

Má volba padla na starou dobrou Playu del Carmen. Toto městečko v Karibiku je rájem digitálních nomádů. Já tu strávil vloni čtyři měsíce a zdejší život si zamiloval.

Daných 14 dní jsem pojal jako přípravný kemp před sezonou. To znamenalo denní studium, pár hodin hry na zoom500 a závěrečnou analýzu. Hraní v "primetime" pár hodin po probuzení bylo příjemnou změnou oproti ČR.

Tak trochu takové děsivé zjištění, protože rozdíl ve winrate byl relativně velký. Oponenti jsou o něco slabší a hlavně unavenější. S časovým pásmem se skoro nedá bojovat, kdybych hrál sám proti sobě z ČR a z Mexika, tak "mexický Vlastimil" nadělá z toho "českého" fašírku.

To ani nemluvím o lepším rakebacku a možností networkovat se světovou špičkou. Co z toho vyplývá? Kdo chce dělat online poker na top úrovni, tak nemůže žít v ČR. Kdo můžete, tak se nebojte a přesídlete. Pokud máte samozřejmě rodinu nebo byz a jste vázáni na ČR, tak to bude krapet těžší...

Nastavil jsem plán, rozplánoval každý krok (cíle, vizi, potencionální překážky, moje časté leaky) a nadšení stoupalo. Vyrazili jsme na závěrečnou večeři a co čert nechtěl, já se krapet rozdivočel a zapařil se synem a zbytkem crew jak za starých časů. Následkem byl následující den strávený komplet v posteli.

Tvrdá realita pokračovala, bohužel je mi 33 a ne 25 a dalších pět dní bylo trápení. Mé tělo se z večírku vzpamatovávalo velmi těžce. Zase mi to bude na půl roku stačit.

Po proleželém dní následovala vstávačka ve 4 ráno, odjezd na letiště a přestup (dá se letět přímo), abych stihl "regnout" ještě milionáře ve Vegas. Trochu problém s potvrzením vakcinace, protože paní na pokladně mě neustále nutila aktivovat clear, což je apka jen pro Amíky.

Hodinová bitva skončila vítězstvím a já mohl konečně hrát. Mé nadšení opadlo zhruba po prvním orbitu, kde jsem dostal "stare down" po button raisu od "velmi myslícího hráče" na SB. Úplně mi vypadlo, jak někteří lidé berou vážně první fázi turnaje. Ale co, přeci si nenechám otrávit turnaj nějakými blbečky. Při dalších smrtelně důležitých čtení mých tellů jsem začal na lidi mávat. Tohle mě baví hodně, dostane to lidi do velmi nekomfortní situace a oni se začnou alespoň trochu smát, což situaci odlehčí. Postup do dne dva a nadšení z možnosti znovu hrát živý poker.

Den na to turnaj nabízel break, který jsem využil ke grindu cash game. Plán byl začít pomalu, trpěl jsem děsivým jet lagem a svým nerozvážným mexickým rozhodnutím.

Inu , nikdo není dokonalý. Dojdu do Bella a běží 100/200 z noci. Pokud hra běží z noci, tak je téměř vždy dobrá, musí existovat důvod, proč tam lidé sedí.

Zkontroluju osazenstvo, dva neznámí, z čehož jeden s největší pravdepodobnnosti fish a dva velmi slabí regové, které bych měl porážet. Nedalo se nic dělat a já naskočil. Tolik k plánu pomalého rozjezdu.

Dám open raise a srdce se mi rozbuší. Rány jako od gongu, potí se mi ruce, adrenalin je vysoko a já po prvním orbitu si dávám pauzu a vyrážím si opláchnout obličej. Rychlé dechové cvičení, strečink a jsem ready to go again. Po chvíli dám x/r (check/raise) turn a vyhrávám větší pot.

Dávat peníze do hry je relativně těžké, skok oproti 2/5 ze sítě je velký. Ale tak to mám vždy, mému tělu a mysli vždy trvá alespoň 14 dní, než si na všechno zvykne. Ryba odchází a mne čeká rozhodnutí. Trochu ještě zabatlit či jít. Ego chce hrát, navíc máme edge, rozum jasně říká odchod (únava, "zabaleni" první výhry, která pohodě hodně pomůže…

Světe div se, rozum vítězí a já odcházím na 10/20, které se mezitím otevře. Dříve bych to nikdy neudělal, já býval ten tvrďák, co vždy batlil. Jenže poslední dva roky tvrdě pracuju na mind setu a jsem ve stadiu, že je mi relativně fuk, co si o mně lidi myslí. Odehraju pár hodin, přidám ještě pár koleček do rodinné sbírky a pádím spát. Dvacka doma, start snů.

Den tři znamená pokračování v turnaji, který probíhá tak nějak poklidně. Skoro direct, já s 22 blindy otevřu T 8 cutoff, SB nitfish chipleader flat. Flop 5 6 7 a čelím potu rovnou z první. Docela nechutné. dovřu, 7 a znova skoro pot. S nechutí se vzdám a ten myslitel mi ukáže J-J. Zajímavá play. Flop je otravnej, máme nejlepší "bluffcombo", jenže v turnaji je spousta shortů a on skoro nemá lead/foldy. No nic, jdeme dál.

ICM v poho zvládnu. Poté s 20 BB dám limp button a odtriplime A-Q-T-6-8 . Dostávám snapaka od T-3o, Stačí, já mám 8-9 se slovy, že bych nikdy nedal limp s A-x. Okamžitě nalistuju tabulky, chci mu to hodit a najednou si uvědomím, co jsem to za blba. Poblahopřeju ke callu, pokouším se roztočit poslední blind a po chvíli mířím zpět do Bellagia na cash game. Dám si pohodičku na 20/40 a zase něco "žeru".

Rána jsou nesmírně těžká, protože stále trpím jet lagem. Proto musí nastoupit spartánský režim. Meditace, denní plán a gym (ve Vegas chodím na crossfit). Následuje 10h hry, call ženě, večerní cooldown, spát a další den znova. Jeden den dostanu zprávu, že běží 40/80 už přes den, já opouštím rutinu a vyrážím hned hrát. Svého rozhodnutí posléze lituji, protože bez meditace a cvičení jsou všechny věci osobní, dějí se mi křivdy a já jsem mnohem méně soustředěný. Říkám si, že už nikdy více. Jenže vlk taky sliboval.

Prvních 10 dní jen spím, hraju, připravuju se či se vzpamatovávám ze hry. Toho času vedu asi 60K, přijdu odpo na hru a stůl je děsný. Říkám si, že si zasloužím trochu volna a vyrážím na masáže, abych poté naskočil na MM, který se rozbíhá a je plný ryb.

Table selekce by mi šla. Vracím se asi za 2h, kde mi najednou naskočí group chat na whatsappu. Hodně účastníků, 90 zpráv, poznávám standardní chat turnajových hráčů. Mají ho… co na práci. S nimi v žádném chatu doopravdy býti nechcete, vlastně v žádném hromadném chatu býti nechcete.

Telefon pokládám do tašky a dále hraju. Po hodině se potřebuju podívat na range, mám je v telefonu, abych byl neustále připraven. Přibývá dalších 30 zpráv, kde teda čtu jen poslední, ze 6 left. Stále nechápu a pak si najednou vzpomenu, že mám akci u Dalibora, co hrál včera nejakej 1K.

Ve skupině je odkaz na WSOP stránky, kde zjišťuju, že Dalin je na FT (final table). A tak začíná poctívej "sweat". Dál teda grindim, jen mi naskočí úsměv na tváři, zkontroluju výplatní listinu, mám 45% a možnosti jsou: 35K - 200K. Na tom světě není vůbec špatně.

Grindim si dále, prohrávám pot za potem, ale jaksi mi to nevadí. Soupeři odpadávají a já vyrážím do Ria na rail. Asi by se patřilo vyrazit Dalibora podpořit, když hraje svůj životní turnaj. Co mě ale překvapí, nikdo na railu není. Všichni se na něj vy…. Po chvíli dorazí Milan a my hoďku fandíme. Co musím ocenit, tak na Daliborovi není znát ani trocha nervozity.

Hu se nikam moc nehýbá a já musím zpátky do Bella, aby mi zůstalo místo. Dál si hraju svoji 20/40 a dále na dálku hraju svůj největší heads-up života. Ten po dvouhodinovém boji končí happy endem. Já si na oslavu dávám ještě 4h grindu. Prohraju 15K, ale úsměv mi stále ještě nezmizel. Na tomto tripu už mě nic nemůže zastavit. Po cestě domů si pustím Queen: We are thé champions a spokojeně usínám.

Půl náramku pro Vlastu
(Fantazie! Dalibor Dula vyválčil ve Vegas WSOP náramek!)

Ráno dostávám od floormanky zprávu, sazba za zpravodajství je $20 denně, že dva VIP’s jsou na cestě a okamžitě pádím do kasáče. Znova opouštím plánovanou rutinu, plán je odmeditovat v breaku někdy a dát strečink. Jenže mě pohltí nadšení a hned grindim. K meditaci se ten den už nedostanu, o cvičení se ani nebavím.

K večeru dostanu seat na 100/200, kde den zakončuju poctivým 20K puntem. Stala se zajímavá věc. Jsem ve 4bet potu, dostanu do cbetu min-raise ve spotu, kde by neměla existovat raising range. Vím, že lidé tam po raisu nemají foldy. V teorii tam mám dát občas jam, ale lidi by měli mít nějaké raise/foldy.

Tento spot jsem už odehrál x-krát na síti. Mám z něj i poznámky, že to nemám dělat. Tahle analýza proběhne mou hlavou a nevím, co se stane a má ústa zahlásí all-in. V nějaké frekvenci to mám udělat, jen k tomu zvolím relativně špatné kombo, co se týká barev. Když to povídám Sémoví, tak se mě ptá, zda jsem meditoval. Přiznávám se, že ne. Mám, co jsem si zasloužil.

Už nikdy na session bez poctivé přípravy.

Další týden blbec, neustále druhý ve spotech, marginální rozhodnutí vždy opačně, nevyjdou mi celkově tři 20K bluffy a já swinguju 120K. Naštěstí denně medituju a není to má první horská dráha. Nevzdávám se a každý den vyrážím do boje.

Co je velký progres, tak i po mizerných session jdu domů, dám si salát a analyzuju svoje chyby. Dříve jsem měl tendenci se přežírat junk foodem či se jít zhulit a na vše zapomenout. Mám pocit, že v tuto chvíli mám velkou edge v některých věcech nad zbytkem pole, protože poker pojímám jako správný profesionál. Jsem v šoku, kolik lidí ze světové špičky je tlustých, pije sladké nápoje během session či si objednává hamburger.

Oni jsou sice o pár % lepší v teorii, ale já hraju více hodin, lépe zvládám stres, o soustředění se ani nebavím.

Tak trochu jsem se stal pokerovým "weirdo", protože všichni jsou na telefonu, po session chodí kalit, pijou u session a jsou stále na telefonu. Já piju vodu, jím saláty, neustále se protahuju a jsem nastoupenej každej den. Jsem jako voják na misi a spojil jsem si svoji identitu s tím, že budu dělat všechno dobře. Všechno dobré a bez výjimek. Budu to dělat tak dlouho, dokud neuspěju.

Související články:

Komentáře

16.11.2021, 02:59 | Manasinho

Fajn čtení

On-line herny

	9,56	Fortuna Poker
	9,00	SynotTip Poker