James Akenhead, finalista ME WSOP 2009, ukončil pokerovou kariéru

Mnozí mu po jeho úspěchu v hlavním turnaji World Series Of Poker 2009 předpovídali dlouhou a úspěšnou pokerovou kariéru. Aby toho nebylo málo, tak onen rok, kdy se v Main Eventu umístil na devátém místě s výplatou $1.263.602, navíc doplnil vítězstvím ve FullTilt Poker Million VIII, za což inkasoval dalších $500.000. Dle statistik byl tak za jeden rok v plusu lehce pod 2 miliony amerických dolarů. Nicméně, k překvapení veřejnosti jen čtyři roky poté skončil s pokerem a nyní pracuje na plný úvazek jako spolumajitel restaurantu a baru v Londýně.

Jaké to bylo, být najednou středem pozornosti v roce 2009?

Cítil jsem se, jako bych byl na vrcholu světa. Nejenom finančně – i když je to šok, mít najednou tolik peněz – ale byl jsem tak nadšený, že poletím zpátky do Vegas jako November Niner a zároveň se utkám o potenciálních 9 milionů dolarů.

Finálový stůl ME WSOP 2009

Cítil jsi, že je ten úspěch zasloužený?

Nejsem si jistý. Myslím, že je pro každého těžké očekávat takovýto úspěch, bez ohledu na to, jak moc dobří jste. Všechno to může přijít najednou a to je to, o čem poker je. Můžete mít léta, kdy trefíte spoustu turnajů a potom jsou i chvíle, kdy nejste schopni udělat jeden slušný výsledek. Měl jsem oboje a to jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl opustit poker – chtěl jsem mít finanční stabilitu a být psychicky v pořádku. Špatné roky tě můžou hodně zlomit.

Popiš mi svoje pocity, jaké to bylo, když ses dostal mezi November Nine včetně Phila Iveyho?

Byla to neuvěřitelná příležitost. Mít na finálovém stole vedle sebe Iveyho z původních 6500 hráčů je ohromné. Hráli jsme spolu několik dní a byla s ním zábava, především když jsem byl u toho, jak omylem foldnul flush!

Byla druhá polovina roku 2009 tvým nejlepším obdobím v životě?

Když hraješ profesionálně deset let, od 20 do 30, poker je tvůj život. Takže ano, bylo to mé nejlepší období – fantastický rok.

Myslíš, že bys něco změnil, kdyby se ti podařil takovýto úspěch nyní?

Když se na to podívám zpětně, tak bych určitě změnil některé věci ohledně peněz. Našel bys těžko hráče, který by to neudělal. Když je ti 26 let a ty vyhraješ takovýto balík, začneš penězi opovrhovat. Býval bych přestal utrácet velké peníze v nočních podnicích apod., nicméně užil jsem si to období dosyta. Jsem rád, že se mi nepodařilo rozfofrovat všechny peníze a zainvestoval jsem část do Reach Baru, který nyní spoluvlastním. Normální práce mě navrátila do skutečného světa. Po deset let jsem byl svým vlastním pánem – vstaneš si, kdy chceš, děláš si, co chceš… Zní to na první pohled skvěle, já vím. Ale časem tě to hrozně omrzí.

Jaký byl pro tebe rok 2010?

Hrozný. Rozhodně to byl pro mě rok, kde jsem hodně prohrál. Bylo frustrující, že jsem nebyl schopný se dostat do pozdnější fáze turnaje – stále jsem si říkal, že to je prostě variance a nemůžu být takhle smolný pořád. Ke konci roku už to bylo depresivní, úspěch nepřicházel. A když se to samé děje i v následujících letech 2011 a 2012, musíte sám uznat, že hrajete špatně a že to nemá budoucnost.

Jak ses rozhodl opustit poker a otevřít si podnik?

Vždy jsem miloval dobré jídlo a pití. Dostal jsem nápad asi tři roky zpátky, že bych si mohl otevřít vlastní bar. Zrovna mi bylo 28, hledal jsem vhodné místo, kde to otevřít. S kamarádem jsme se dohodli a vlítli na to.

Akenhead v Reach Baru

Je Reach Bar hospoda/gastropub nebo spíš restaurace?

Je to něco mezi tím. Nemám rád označení jako takové, ale dle mého názoru je to bar a zároveň restaurant, kde zákazníkům nabízíme dražší, ale za to kvalitní jídlo a pití. Některé záležitosti v našem menu jsou opravdu exkluzivní.

Hrál jsi vůbec v loňském roce?

Odehrál jsem akorát pár WCOOP eventů na Stárech. Neměl jsem příliš času na přemýšlení nad pokerem. Každopádně, věřím, že jakmile se náš podnik ustálí, vyrazím se zase podívat do Las Vegas.

Skončil jsi v profesionálním hraním nadobro?

Rozhodně už nikdy nechci, aby poker byl mým jediným zdrojem příjmů. Ale deset let je deset let – je to velká kapitola mého života a nikdy se za ní neohlédnu s nějakou lítostí. Užil jsem si to, potkal skvělé lidi a prošel si vzestupy i pády. Mám na to veskrze hezké vzpomínky.