FishPayMyBill: Na Irsko se nezapomíná

Nejdřív byl Vlasta Pustina, po něm šťastný ptáček LuckyBird, následoval Cylindr a nyní do naší bloggerské stáje přibyla dokonce jedna rybka, která si svou ostrou pokerovou premiéru odseděla v Irsku.

Ahoj, jsem FishPayMyBill. Přátelé mi říkají Lukáš a pokeroví hráči mi říkají Fish.

Mezi mé zájmy patří výlety do přírody, cestování a poker. Mám manželku Péťu, která má ráda výlety do přírody, cestování a poker.:-)

Výhodou společných zájmů je, že například večer nekoukáme na sedačce na film, ale sedíme vedle sebe u stolu, hrajeme online poker a nejčastější slova, která slyšíte je "One Time" a "Nikdy". Vysněný grindhouse. Online poker ale není téma, které bych chtěl rozebírat v mém úvodním blogu.

Naše víkendové cesty nebo dovolené nás nezavedou vždy jen za relaxem do českých lesů, hor nebo do exotických zemí, ale i za pokerovým adrenalinem do King´s na Rozvadově, do Aše, do Imperatoru u Českých Budějovic nebo do brněnského Atlantisu. Zaplatíme si v průměru dvě noci v hotelu, hrajeme poker, testujeme, jak dobře vaří, a když to resort umožní, tak si dopřejeme fitko nebo wellness. A přesně tyhle pokerové tripy bych pro Vás rád mapoval, jen co to covid situace dovolí. Dozvíte se vše od toho kolik nás to stálo, co jsme se báli callnout, protože jsme si nechtěli platit re-entry, přes popis všech možných zážitků až po fotky rautu, které určitě nezapomene zařídit moje partnerka. :-)

Fajn, dneska to zatím o reportu z King´s casina z minulého týdne být nemůže. Bude to flashback do roku 2012, kdy jsem si zahrál v té době můj třetí live turnaj v životě. Nebude to podrobný report, chápete, devět let zpátky, ale na některé momenty se nezapomíná.

Jeden říjnový večer v roce 2012 jsem hrál online turnaj - freeroll pro hráče, co na herně něco narakovali. Přes sto lidí a jeden bere balíček do Irska za 2.000 EUR (buy in do European Masters of Poker byl 1100 EUR). Druhej nebere nic a pravděpodobně mu nezbyde nic jiného než doma rozbít monitor a celý freeroll se mu prodraží. Naštěstí jsem byl ten první. Volám Péťě, že valíme do Dublinu, v té době neví o pokeru nic. 

Hotel, kde se zároveň hrálo, byl luxusní a vypadal jak středověký hrad. Jsme tam na čtyři noci a v ceně je jen snídaně. Bohatý raut zdarma je při dinner breaku pouze pro hráče Main Eventu, a pokud vypadnete, tak už na něj nárok nemáte. To znamená, že se vyplatí profoldovat až na FT. :-) 

Snídaně byla perfektní, typická anglická, a výhodou je, že byla až do 12:00, tzn. při dobrém time managementu si z toho vlastně uděláte oběd. Pak náhodou zjistíte, že jedna z hostesek je Slovenka a má za úkol vybrat pár hráčů, kteří budou v turnaji nosit samolepku pořádající herny. Za to máte jakékoliv pití zdarma, kdykoliv si řeknete. Všímám si, že jí má na sobě tehdejší i současná pokerová hvězda Joni Jouhkimainen. Ok samolepku dostanu taky a se slovenskou hosteskou se domluvím, jestli by mohla pití zdarma dostávat i moje přihlížející přítelkyně – good deal. 

Turnaj, můj třetí v životě, hraju ve stylu: čekám na esa nebo nějakou podobnou prémiovku a pak to tam sypu lopatou. Uznáte, že po těch letech Vám už handičky popsat nedokážu, a pokud si na něco vzpomínám, tak to stejně nestojí za to, abych to v tomhle flashback turnaji zmiňoval. Asi největší highlight pro mě byl irský dobytek, který seděl naproti mně v Day 2. Po zasednutí ke stolu si u obsluhy objednal skleničku, kartáček a zubní pastu. Dva orbity si čistil zuby a odplivával do skleničky. Děkuju moc i po letech. 

 

 

Jak jsem v turnaji dopadl? Dostal jsem se až na final table. Probíhal slavnostní nástup k finálovému stolu pěkně po jednom, kdy floorman četl jména a národnost. Takový zápas v kleci v devíti lidech. V publiku byl naštěstí jeden Čech a jeden Slovák, tak jsem aspoň nenastupoval k zápasu v úplným tichu. Na řev při vyhlašování irských finalistů se neptejte. Po flipu AK do 99 jsem šel na osmém místě za 4400 euro. 

Cashout = valíme do hotelové restaurace to oslavit a konečně tu i něco zaplatit - steak, ryba, víno, dezert a spát. Druhý den jsme z hotelu na letiště odjížděli taxíkem. Oproti příjezdu autobusem to byla příjemná změna.

Celý se to zdá jako sen co? Po dvou turnajích v Praze za pětikilo v českejch jsem si třetí turnaj v životě zahrál za tisíc v evropskejch a ještě se dostal do peněz. I tak jsem živým kasinům pořád nějak nepřišel na chuť a zůstal jsem u micro stakes online pokeru na dlouhých šest let.

Až do roku 2018. O tom ale příště.