Gavin Griffin řeší otázky kolem dealerů v kasinech

Lidé v pokerové komunitě za mnou často přicházejí a ptají se na radu. Někdy jde opravdu o zajímavé otázky, jindy jsem nucen vyslechnout pouze snůšku bad beatů. Znáte to. Během mé kariéry jsem nasbíral mnoho zkušeností, o které se vždy rád podělím, proto jsem souhlasil se spoluprací s časopisem Card Player, ve kterém vždy zodpovím ty nejzajímavější dotazy, které dorazí na můj mail. -- Gavin Griffin, americký profesionál, historicky první majitel ceněné trojkoruny (vítězství WSOP 2004, EPT 2007 a WPT 2008), jeho celkové turnajové výhry atakují hranici $5 milionů.

Otázka: Dealeři v kasinu, kam často chodím, jsou extrémně milí a většinou také velice kompetentní. Někdy ale nastanou situace, že se snaží být milí až přespříliš, hodně s hráči komunikují, zpomalují hru nebo dokonce sami hodnotí strategii jednotlivých hráčů. Dá se s tím něco dělat?

Gavin: Nedávno jsem vzpomínal, jak nemám rád, když sami hráči rozebírají u stolu do detailu jednotlivé handy a hovoří o strategii. Můžete si tak představit, jak bych se asi cítil, kdyby se o to samé snažil sám dealer. Takové chování je naprosto nepřijatelné.

Jednou jsem zažil situaci, jak jeden z hráčů ztratil obrovský pot a dealer, který komentoval akci před už flopem, řekl jinému hráči: "Já jsem ti říkal, že tu ruku neměl hrát." Teď jen dodal, že se celá handa odehrála za hodně zvláštních okolností. Zmíněný player dorovnal na turnu za $5, další hráč navýšil na $40 a on znovu dorovnal. Bylo to zahrané podivně. ale nemyslím si, že je to omluva pro dealera.

Jasně jsem mu vysvětlil, že žádný z hráčů neocení, pokud si ho dobíráte, zvlášť v případě, když ztratí velký pot. Snažil se se mnou dohadovat, ale s hráči na stole jsme se shodli, že opravdu nepotřebujeme rady od dealera, jak hrát poker a je jedno, zda je rada míněná dobře.

Jindy, kdy jeden ze soupeřů nabral svůj stack hodně „zajímavým“ způsobem, dealer počkal, dokud hráč neopustil stůl a neodpustil si poznámky, jak otřesně tu handu zahrál.

Rozhodně neocením fakt, když udělám ve hře chybu a on bude dealovat, tak začne popisovat mojí špatnou hru, jakmile se vzdálím od stolu. Pokud hráči vědí, že jakmile opustí stůl, každý se začne bavit o tom, jak strašně hrají, příště buď nedorazí vůbec nebo budou každé své rozhodnutí více zvažovat a stanou se těžšími soupeři.

Pocit hanby je velkou motivací pro všechny. Většina hráčů, se kterými jsem kdy hrál, jsou z velké části inteligentní, u karet se chtějí pouze zabavit, trochu si zagemblit. Pokud ale brzy zjistí, že se o nich jejich soupeři baví za jejich zády, vyberou si příště jiné kasino popř. "sběhnou" od pokeru k jiným kasinovým hrám. Ti nejodolnější se pokusí zjistit, kde dělají hlavní chyby, zlepší svou hru a vám se proti nim bude hrát o dost hůře.

Pokud jsou dealeři jedním z těch, kteří tyto "pomluvy" iniciují popř. shazují hráče přímo u stolu, někdo by jim to měl povědět a vysvětlit, že takhle tedy ne a ten někdo byste měl být vy. Pokud můžete, najděte si tyto rádoby vtipné dealery v době jejich přestávky a promluvte si s nimi o tom, jak jejich počínání škodí hře a není dobré pro pokerovou ekologii kasina.

Tento přímý přístup často pomáhá, pokud ne, příště je konfrontujte s jejich počínáním přímo u stolu a pokud ani tento pokus nezabere, pobavte se jejich nadřízenými. Řekněte jim, že jste se zmíněným dealerem o jeho chybách už několikrát hovořil, ale zdá se, že změna je v nedohlednu. Svěřte se floormanovi s vašimi obavami, že rybky díky tomuto přístupu zmizí do jiného kasina a věřte, že reakce bude rychle následovat.

Otázka: Turnajů a cash game v mém kasinu se také občas účastní i místní dealeři. necítím se úplně komfortně, ale nemohu s tím nic dělat, protože to pravidla kasina nezakazují. Dá se tato situace nějak řešit?

Gavin: Sám jsem pracoval na pozici dealera skoro 10 let. Pracoval jsem většinou od soboty do úterý a další dva dny ze tří dní volna jsem často vyplnil hraním. Zaměstnanci mého kasina nemohli hrát v našem podniku, takže jsem často docházel do jiných heren. Sám upřednostňuji tuto situaci, ale trochu z jiného důvodu, než kam mířila otázka. Nemusel jsem následně řešit fakt, zda má moje hraní nějaký vliv na mé hráčské tipy. Tipy jsme sice měli společné, přesto mohly mít výsledky mé úspěšné hry negativní dopady, čím bych poškodil, jak sám sebe, tak mé kolegy.

V mém současném domovském kasinu mohou zaměstnanci hrát ve dnech svého volna. Dealeři se mohou dokonce účastnit her i pokud jsou v práci. Občas s některými z nich hraji a podle mého názoru, pokud mi seberou v mých hrách alespoň část EV, nemám pak důvod dávat jim tipy.

Netipuji nejčastěji, snažím se tipovat pouze dealery a další zaměstnance, pouze pokud ve svém oboru patří k nadprůměrným. Pokud ale někdo útočí na mou každodenní obživu a jeho výplata je závislá na tipech, cítím potřebu oplatit stejnou mincí.

Na druhou stranu si jsem skoro stoprocentně jistý, že dealeři, kteří hrají ve svém domovském kasinu, nebudou patřit mezi konfliktní hráče a nikdy nebudou podvádět. V tomto ohledu můžete být naprosto klidný.

zdroj: CardPlayer.com/Gavin Griffin