Jonathan Little radí, jak se vypořádat s prohrou
Volný překlad z CardPlayer.com...
Vyrovnat se s prohrou je jedna z nejdůležitějších vlastností dobrého pokerového hráče.
Prohra není nikdy příjemná. Nicméně, nemusí být přímo bolestivá. Existuje mnoho způsobů jak posunout vaše myšlení tak, abyste prohru skoro nevnímali.
Většina lidí se nikdy nestane dobrými pokerovými hráči. Když prohrají, jsou hodně smutní, upadnou do dlouhého tiltu a nebo dokonce s pokerem nadbro skončí.
Když hrajete turnaje jako hlavní zdroj vaší obživy, musíte se emočně odprostit od výsledku každého jednotlivého eventu. Lidé často hovoří o "turnajovém životě" a jak je důležité ho udržet. Obvykle se pak nechají odblindovat, odmítnou často příležitost na velké přiblížení se k celkové výhře, pokud by měli riskovat celý svůj stack.
Pamatujte, každý turnaje je jen jeden z tisíce, které odehrajete v průběhu vaší kariéry. Já sám jsem měl to štěstí, že jsem se mentálně přípravil díky mé SNG éře, během níž jsem odehrál tisíce turnajů měsíčně a z nich jsem logicky mnoho prohrál. Jednoduše jsem otevřel další stůl a hrál znovu. No big deal.
Živý poker je ale výrazně odlišný. Můžete letět třeba přes půl země na jeden jediný turnaj a často chcete získat zpět alespoň vynaložené náklady. Když prohrajete, nesmíte si to připouštět, zvlášť když víte, že jste udělali téměř všechno správně.
Turnaj je pořád jenom turnaj. Prohra v několika (často i v mnoha) z nich v řadě z vás nedělá životního losera. Nespojujte prohru s vaším vlastním pochybením, to jsou dvě naprosto odlišné věci.
Živě si pamatuji jeden z mých turnajů, do kterého jsem byl emočně zainteresován více než obvykle. Šlo o World Poker Tour ve Foxwoods. Půl roku po mém druhém WPT titulu, který jsem získal ve stejné lokaci. Vypadl jsem na 55. místě.
Případné výhra by mi dala můj třetí WPT titul, byl bych prvním back-to-back WPT šampionem v jednom kasinu, zároveň bych se tak stal velkým favoritem na titul WPT hráče roku, který bych získal dva roky po sobě.
Místo abych napsal další řádky pokerové historie, prohrál jsem. Ale byl jsem s výsledkem smířený. Hrál jsem nejlepší poker, jaký umím a většinu situací jsem vyhodnotil správně. Ani to vám ale většinou nezaručí, že si domů odnesete titul. Jakmile akceptujete, že prohra není vaším selháním, uvidíte i prohry ve více pozitivním světle.
Mnoho rekreačních hráčů mi často říkalo, jak je složité se k turnajům stavět tímto způsobem, když hrají pouze párkrát do roka. Myslel jsem si, že jsou hloupí, když to nedokáží pochopit, ale po narození mých dětí jsem začal hrát živý poker výrazně méně a začal jsem je chápat.
Přesto, jak už bylo řečeno, fakt, že hrajete jen pár turnajů do roka, protože máte na starosti i jiné věci, neznamená, že byste tyto turnaje měli odehrát ustrašeně, zataženě a celkově slabě.
Často je správný přístup právě ten agresivní, ale pokud vás vaše hlava zastaví a nedovolí vám hrát správnou hru, musíte akceptovat, že měníte vaší šanci na výhru v turnaji, vaši equity, za několik desítek minut navíc, které prosedíte u stolu.
Neznám vás, ale minimálně já mám určitě spoustu zajímavějších věcí na práci, než sedět u pokerového stolu a odezvdávat soupeřům peníze. Místo vyhazování peněz, změňte své myšlení a hrajte poker, který vám přinese výsledky v dlouhodobém horizontu. I kdyby to znamenalo položit vás turnajový život všanc hned v první handě turnaje.
Důležité je zmínit také bankroll management, který s ustrašeným způsobem hry úzce souvisí. Hráči, kteří si dlouhodobě stěžují na své nešťastné pokerové prohry, hrají většinou eventy mimo komfortní zónu svého bankrollu. Když máte třeba bankroll $800.000 a prohrajete $10.000, nic extra se neděje, ale pokud máte jen $5.000 bankroll a hrajete $1.000, při prohře ztratíte hned 20 procent a prohra na vás sedne mnohem více. Řešení je jednoduché. Hrát turnaje v rámci vašeho bankrollu.
K pochopoení porážek může navíc pomoci také studium matematiky. Pokud odehrajete 1.000 turnajů, tak i když se budete dostávat do ITM velmi často, budete cashovat třeba jen ve čtvrtině případů. Tzn. že v 75% opustíte kasinový sál bez peněz.
Dokonce i dobří hráči se do peněz dostávají třeba jen v 18% případů, ale pokud už jsou ITM, obvykle projdou přes bublinu s větším stackem, který jim dává šanci zabrat zajímavé prize money.
Na pokerový turnaj můžete také nahlížet jako na loterii, ve které máte určitý počet losů v závislosti na vašem skillu. Pokud máte edge, máte i více tiketů. Jako jednoduchý příklad, breakeven hráč dostane 10 tiketů, hráč s 50% ROI 15 losů a prohrávající hráč 7 losů. Výherce je vybrán náhodně. Pokud máte správný bankroll a hrajete s edge, můžete si být jisti, že se vám v dlouhodobém měřítku budou peníze hromadit na vašem kontě.
Nutné je také zmínit, že málokdo si dokáže představit, dokud se v této situaci skutečně neocitnete, jaké to je zažít downswing, dlouhou sérii turnajů bez ITM. Sám jsem prohrál $150.000 ve dvou různých letech. I když to může vypadat jako velká suma, bylo to pouze 30 buy-inů nebo tak nějak, což je normální a jen takový lehký downswing.
V jiných letech jsem zase vyhrál vždy přes $2 miliony a to bez větších problémů pokrylo mé předchozí ztráty.
Měl jsem také velké štěstí, že jsem měl dost špatné výsledky hned ze začátku mojí pokerové kariéry. Pokud bych odstartoval na heateru, určitě bych nebyl adekvátně připravený na ještě mnohem horší dwonswingy, které přišly časem. Hodně mladých hráčů naopak začne své kariéry skvělým runem, ale brzy o všechno přijdou, protože nemají tušení, jak se vyrovnat se sérií proher, která vždy zákonitě přijde. Musíte na ní být připraveni!
Související články:
- Jonathan Little radí, proč byste měli přestat raisovat top páry?
- Jonathan Little radí, proti komu bluffnout river?
- Děláte začátečnické chyby? Chce to změnu!
- Je check-raise nejlepší? Jonathan Little radí, jak zahrát top pár