Málo jsem vyhrál aneb turnajový hráč je vždy nespokojen
"Ale jo vyhrál jsem, ale málo lidí, malej buy-in, málo peněz, nic moc," znáte to. Pokeroví hráči jsou stále nespokojení a každý turnaj je víceméně plný nespokojených lidí s kyselými úsměvy. Mnohokrát nepomůže ani samotné vítězství.
Když si turnajový player nestěžuje na fakt, že vypadl příliš brzy, v tom lepším případě na sucknutá esa, tak je nespokojený, protože vypadl pár míst před bublinou, je nespokojený, že vypadl na bublině. Když už se prokouše až do ITM, důvodem nedobrého psychického rozpoložení je neúčast na finálovém stole a když se náhodou protlačí až tam, očekávání jsou často ta nejvyšší, takže ani třetí nebo nedej kartibože druhé místo neznamenají rozzářený úsměv.
"I druhé místo znamená prohrát," napsal na facebooku po neúspěšném heads-upu ve finálovém freerollu ČPT Zbyněk Koreš a věřte, že nespokojení jsou i šampioni velkých turnajů.
Na twitteru si „na oko“ stěžoval dokonce i Mike Watson, nedávný vítěz Main Eventu PCA. Po dealu v heads-upu pobral $728.325.
"To je snad jasný, že vyhraju PCA zrovna v roce, kdy se buy-in zmenší na polovinu. Kdy tohle skončí?" napsal na svém twitteru a jeho tweet se setkal se spoustou ohlasů.
Téměř okamžitě reagoval i poslední šampion WSOP Main Eventu Joe McKeehen.
"Chápu tvojí bolest kámo, vyhrál jsem Main v roce, kdy zrušili výhru $10 milionů pro prvního," odpověděl.
I když je zřejmé, že oba tweety byly myšleny s velkou nadsázkou, někde v podvědomí mají tyto "šílené nespravedlnosti" určitě hráči hluboko uloženy. Přeci jen nespokojenost je základní přirozeností turnajového hráče.
