Marián Uharček: Hrál hokej s Jágrem, teď prohání soupeře za pokerovým stolem

Marián Uharček patřil k největším hokejovým talentům CZSK scény přelomu 80. a 90. let. V různých mládežnických reprezentacích se potkával s hráči jako Jágr, Reichel, Straka, Holík, Ručinský, na ledě soupeřil s Pavlem Burem či Vjačeslavem Kozlovem a v Dukle Trenčín nastupoval po boku Vladimíra Růžičky nebo Zdena Cígera. Slibně rozjetou kariéru výrazně přibrzdilo několik nešťastných trenérských rozhodnotích a také pád železné opony a s ním přichod nových lákadel.

O promrhaném talentu, kasinových prohrách, ale také o současném pokerovém zaměstnání pohovořil v otevřeném rozhovoru pro hokejportal.net. O čem se také hovořilo?

O tom, kdy začal hrát poker...

Poker hraji pravidleně už 14 let a tím se také živím. Hokejovou kariéru jsem ukončil v 35 letech a od té doby se věnuji pokeru. K civilní práci jsem se nedostal, z hokeje jsem rovnou přesedlal na poker.

Proč odstartoval pokerovou kariéru v České republice

S hokejem jsem skončil v Novém Městě nad Metují. Po večerech jsme jezdili hrávat poker do Prahy.

O tom, kde nejvíce hrává nyní...

Navštěvuji především soukromé pokerové herny, ale účastním se také turnajů po různých kasinech, za mé domovské považuji rozvadovské King`s.

O nejzajímavějších trefách...

Vyhrál jsem i několik větších eventů. V roce 2007 mistrovství Slovenska v Piešťanech, tenkrát za asi 100 tisíc korun, v Olomouci jsem v roce 2016 zabral přes 300.000 Kč a vloni v rozvadovském King`s jsem v poli 2.700 hráčů skončil první za 100 tisíc eur a zároveň jsem získal zlatý prsten.

O pokerovém leaderabordu...

Přiznám, že vůbec nevím, jak jsem na tom v různých pokerových žebříčcích. Ti nejlepší hráči hrají mnohem více turnajů než já a především dražších, já dávám maximální buy-iny do €1.000.

O svém mentorovi..

Na Slovensku je mnoho dobrých hráčů a k nim řadím i dalšího bývalého hokejistu Marka Tatara, který hraje poker na vysoké úrovni. Od něho jsem se hodně naučil.

S Markem jsme dlouho trénovali, přečetli jsme mnoho knih a učili jsme se i podle těch největších světových hráčů. Nebylo to tak, že bych si sednul za stůl a začal vyhrávat. Je to i o štěstí, ale musíte také vědět, kdy zahodit karty, odhadnout soupeře...

Stejně jsem ale první asi rok a půl prohrával, brzy jsem pochopil, že chodím pouze odevzdávat peníze druhým. Solidně profitovat jsem začal po 2-3 letech.

O Las Vegas..

Jak to dopadlo? Jako jediný jsem se z naší posádky vrátil s penězi. Na letišti jsem musel platit. :-)

Celý rozhovor najdete na stránkách hokejportal.net.