Rainer Kempe: Na High Rollerech není příliš prostoru pro zábavu

Rainer Kempe se díky finálovému stolu World Series of Poker 2015 a deep runu v hlavním turnaji EPT Barcelona rychle dostal nejen do povědomí mezi pokerovými fans, ale také do úzkého okruhu hráčů High Roller eventů. Chvíli na to v prosinci téhož roku ovládl €25K High Roller EPT Prague! Tím to všechno začalo.

Po dalším úspěšném tažení v Casinu Arii na jaře se Kempe vrátil do Las Vegas znovu v létě na Super High Roller Bowl s buy-inem $300.000. Překonal početné pole 49 hráčů, včetně hvězdně obsazeného finálového stolu, na kterém se objevili například Bryn Kenney, Phil Hellmuth, Erik Seidel či Fedor Holz. Za vítězství si odnesl 5 milionů dolarů.

Rainer pokračoval ve sbírání cashoutů na high roller okruhu i v letech 2016 a 2017, což podtrhl účastí na finálovém stole v turnaji WSOP One Drop s buy-inem $111.111 a vítězstvím na turnaji Five Diamond World Poker Classic s buy-inem $25.000.

V roce 2018 přidal několik velkých výher v Macau, po nichž následovalo třetí místo v Super High Roller Bowl China za $2.039.357. Jaro završil druhým místem na MILLIONS Grand Final Barcelona a v létě posbíral další dvě vítězství.

Rok 2019 nebyl jiný. Kempe ho zahájil na Bahamách čtvrtým místem v high rolleru PokerStars Caribbean Adventure s buy-inem $25.000 a hned následující den vyhrál high roller s buy-inem $50.000 za $908.100. Sérii uzavřel vítězstvím v turbo turnaji za $117.280. 

Jeho další zastávkou bylo Melbourne. Na tamních Aussie Millions si připsal opět vítězství, tentokrát v high rolleru s buy-inem A$25.000 za skoro $600K.

Ještě před koronou pobral Kempe trofej v L.A. Poker Classic za vítězství v high rolleru s buy-inem $25.000. Celkově si za necelých pět let na turnajovém okruhu vydělal skoro $20 milionů, což mu stačí na druhé místo v německém all-time money listu a na 22. místo celosvětově.

O svých začátcích, životě a triumfech na high roller okruhu si Rainer povídal předloni s redaktorem časopisu CardPlayer Juliem Rodriguezem. Nadčasový rozhovor ani dnes neztratil na své aktuálnosti.

CardPlayer: Co bylo hlavní náplní tvého života, než jsi objevil poker? 

Rainer Kempe: Dlouho jsem hrál fotbal. Mám také zkušenosti s hraním počítačových her, což se mi osvědčilo jako dobrá kombinace, když jsem začínal s pokerem. 

CP: Máš nějaké sourozence? Hrají také poker?

RK: Mám dvě sestry, které se rozhodly pro tradičnější kariéru lékařek. Poker nehrají.

CP: Kdy ses dostal k pokeru? Vzpomeneš si na některé své první hry?

RK: S pokerem jsem se seznámil v posledním ročníku střední školy. Hrál jsem jen příležitostně, jen malé hry s buy-inem €1 s kamarády. Upřímně řečeno, nijak mě to nechytlo a nakonec jsem nějakou dobu nehrál.

Uplynul ale nějaký čas a já začal hrát freerolly online. Později jsem nějak narazil na skupinu hráčů, která byla obdařena šíleně produktivním pokerovým myšlením a navíc dokázali skvěle motivovat.

Vzpomínám si, že v té době jsem během rodinné dovolené narazil na Shanea Sigsbeeho. Měl stáj a souhlasil s tím, že prověří mé dovednosti, což trvalo celou jednu hodinu. Řekněme, že na něj moje hra tehdy vůbec neudělala dojem, takže to nakonec nedopadlo dobře.

CP: Dočetl jsem se, že jsi přestoupil z univerzity v Německu na školu v Anglii a v té době jsi začal brát poker vážněji. Co v tobě obnovilo zájem o hru a jak jsi se jako hráč posunul?

RK: Jak už jsem naznačil, prostě jsem se obklopil skvělou skupinou lidí, týmem GatsbyKempinho. Patřili k nim lidé jako Fedor Holz, Koray Aldemir, BenCB a Steffen Sontheimer, abych jmenoval alespoň některé.

Dopadlo to tak, že jsem se přestěhoval k Benovi a Steffenovi do Brightonu. V té době jsem se stále soustředil hlavně na sit-n-go a studium. Jak jsem postupně stoupal po jednotlivých stakes, můj fokus na samotnou hru se stále zvyšoval.

CP: Dokončil jsi školu a hned ses vrhl na poker? Uvažoval jsi někdy o tradičnějším zaměstnání nebo byly tvé pokerové výsledky příliš dobré na to, abys je ignoroval? Co si o tvém rozhodnutí hrát poker profesionálně myslela rodina? Byly chvíle, kdy jsi uvažoval o tom, že bys dělal něco jiného?

RK: Jak už tvoje otázka v podstatě naznačuje, zaměřoval jsem se vždy na tradiční kariéru, dokud jsem neměl pocit, že by bylo hloupé nesoustředit se na poker. Nikdy se neobjevilo nic jiného konkrétního, čemu bych chtěl věnovat tolik času.

Táta byl hned nadšený, když jsem mu řekl, že chci hrát poker. Od začátku mě v tom podporoval. Máma měla chvíli obavy, ale od doby co jsem začal hrát více živý poker a mohla mě railovat, se to výrazně zlepšilo. 

CP: V roce 2015 jsi zažil průlomový rok. Dosáhl jsi skvělých výsledků na turnajích Aussie Millions, EPT Barcelona, EPT Malta, WPT Montreal a EPT Praha. Existoval nějaký konkrétní leak, nějaká mezera ve tvé hře, kterou jsi ucpal a vedlo to k tomuhle runu? Nebo jsi zvolil jiný přístup ve tvé hře?

RK: Ve skutečnosti jsem kvůli pokeru necestoval tolik, jak to vypadá. Začal jsem rok dovolenou v Austrálii s přáteli z univerzity a skončili jsme v Melbourne, takže jsem tam trochu hrál.

Pak jsem vyhrál satelity na Maltu, do Barcelony a Montrealu. V létě jsem odjel na dva nebo tři týdny do Las Vegas a najednou jsem se proměnil v živého hráče pokeru.

Upřímně řečeno, nebylo nic specifického, co bych na své hře změnil. Jestli jsem ten rok zacelil nějakou velkou trhlinu, tak to byl asi jen fakt, že jsem začal hrát více živého pokeru. Skutečný přínos pro mou hru pramenil z toho, že jsme s přáteli v podstatě nedělali nic jiného, než že jsme se soustředili na poker a zlepšovali se. Dokázali jsme společně růst a být úspěšní.

CP: Po nováčkovském roce na živém okruhu jsi najednou naskočil do high rollerů, turnajů s těmi nejvyššími buy-iny. Jaký byl přechod mezi největší pokerové žraloky?

RK: Moje první opravdová zkušenost s High Roller eventem přišla na turnaji EPT s buy-inem €10.000. Vzpomínám si, jak jsem tam seděl u stolu s Martinem Fingerem, Thomasem Muehloeckerem, Samem Higginsem a Andreasem Eilerem a absolutně mě rozsekali. Takže jsem se pak nějakou dobu těmto turnajům vyhýbal. :-)

Až po několika dobrých výsledcích v Main Eventech jsem se cítil připravený to znovu zkusit. Když jsem hrál high roller znovu, šlo to mnohem lépe. Už jsem měl za sebou min-cash z turnaje s buy-inem €10K na Maltě a v pražském turnaji s buy-inem €25.000 jsem se dokázal probít přes docela silné pole.

CP: I když jsi před Super High Roller Bowlem 2016 předvedl několik skvělých výkonů, stále se zdá, že buy-in $300.000 byl v té době nad tvé možnosti. Co tě přimělo k rozhodnutí zúčastnit se tohoto turnaje a co s tvým bankrollem a životem udělala výhra 5 milionů dolarů?

RK: O Super High Roller Bowlu jsem vlastně nic nevěděl a rozhodně jsem neuvažoval o tom, že bych se ho zúčastnil. Fedor mě do něj tak trochu dotlačil. Tvrdil, že to bude nejlepší high roller roku, což velmi pravděpodobně byl.

Moc jsem se na něj nepřipravoval, alespoň ne na tento konkrétní turnaj. V týdnech před turnajem jsme měli grind house v Kostarice, kde jsme hráli několik turnajů SCOOP (Spring Championship of Online Poker). Byl jsem tam společně s Fedorem, Steffenem a Benem a samozřejmě jsme si hodně povídali o pokeru.

Neřekl bych, že výhra v SHRB změnila můj životní styl. I když je taková částka samozřejmě pohádková, není to zase na druhou stranu tolik, když zvážíte výši buy-inu. Mám pocit, že pokud výhra 15 buy-inů výrazně změní váš život, nejspíš to pro vás nebyl ten pravý turnaj.

Po stránce image mě to dostalo na mapu známých tváří a pomohlo mi to etablovat se na high rollerové scéně. Mám pocit, že jsem z toho hodně vytěžil.

CP: Jak důležité pro tebe bylo vyhrát, když ses ocitl v heads-upu s Fedorem? Předpokládám, že v sázce byla minimálně vaše kamarádská ega.

RK: Porazit Fedora nebylo v té době až tak důležité, protože jsme před startem heads-upu uzavřeli deal. Oba jsme byli velmi unavení z hraní a tak nějak jsme to chtěli mít za sebou. Dokonce si vzpomínám, že jsme přeskočili jeden level.

Když se na to ale teď dívám zpětně, titul pro mě hodně znamená. Jsem si docela jistý, že Fedor by to cítil stejně. 

Tehdy jsme oba dosáhli našeho nejvyššího skóre kariéry a chtěli jsme to jít oslavit. Nešli jsme však daleko a skončili jsme v kavárně Aria!

CP: V současné době jsi na třetím místě německého all-time money listu, právě za Fedorem a kousek za Christophem Vogelsangem. Od roku 2015 jsi také každoročně mezi kandidáty na hráče roku mnoha anket. Jak moc jsou pro tebe tyhle žebříčky a různá ocenění důležité?

RK: Záleží mi na tom víc, než by mělo, ale ne zase tolik jako některým jiným hráčům. Myslím, že leaderboardy a nahánění vlajek na hendonmobu na člověka trochu tlačí. Chtěl by hrát všechno. Jsou občas důvodem, proč hrají turnaje, které bych asi jinak nehrál.

Jsem rád, že jsme s Fedorem na vrcholu německého all-time money listu, protože jsme spolu začínali. Vzpomínám si, jak jsem se ještě před pár lety bavil s Korayem o tom, kolik z nás bude do konce roku 2015 v top 75. To jen potvrzuje, jak efektivně jsme se navzájem podporovali. Bez společné práce bychom toho nikdy nedosáhli.

CP: Jak moc se dnes věnuješ studiu v porovnání s dřívějšími obdobími své kariéry? Jak často si zpětně procházíš handy nebo se bavíš s přáteli o těžkých spotech?

RK: Když jsem doma a hraji online, přistupuji ke studiu spíše teoreticky. Používám programy, solvery, znovu procházím historie hand a analyzuji své databáze. Na cestách je to o něco náročnější. Ale abych odpověděl na handy a debatu s přáteli o pokeru. Jak často? Neustále!

CP: Myslíš si, že hráči high rollerů mají nějakou odpovědnost za to, aby se hra stala atraktivnější pro příležitostné pokerové fanoušky a diváky?

RK: High Roller eventy jsou neuvěřitelně soutěživá záležitost. V sázce jsou velké peníze. Proti ostatním máš navíc mizivou edge. To je kombinace, která neposkytuje mnoho prostoru pro to, abyste byli zábavní. Takže ne, nemyslím si, že účastníci high rollerů mají povinnost být u televizního stolu zábavní, aby přitáhli další hráče.

Situace se může změnit, když hrajete sérii bez raku, pak ano, myslím, že by se profesionál měl nějakým způsobem snažit zapojit.

Upřímně, spousta high roller regů se necítí před kamerami nějak extra dobře, ale snaží se. Také si myslím, že většina z nich se k rekreačním hráčům chová velmi uctivě, alespoň více, než jsem byl svědkem při cash games nebo turnajích s nižšími sázkami.

CP: Dařilo se ti také v roce 2019. Věříš na momentum, nebo na úspěšnou šňůru, pokud jde o turnajové výsledky?

RK: Na momentum moc nevěřím. Sebevědomí je skutečné a lidé proti vám dělají větší chyby, když jsou vystrašení. Ale na celém světě je teď tolik příležitostí zahrát si poker, že i jen z hlediska pravděpodobnosti někdo určitě nasbírá tři nebo čtyři výhry během dvou měsíců.

CP: A co tvé očekávání? Mají špičkoví high roller hráči reálná očekávání od svých výkonů, nebo každý čeká, že bude mít rok jako měli Fedor, Dan Colman nebo Justin Bonomo?

RK: Myslím, že opravdu reálná očekávání jsou něco, s čím se v pokeru setkáte jen velmi zřídka, a v živém turnajovém pokeru obzvlášť. Špičkoví profesionálové rozumí varianci mnohem lépe než téměř kdokoli jiný, ale k jejímu úplnému pochopení máme ještě hodně daleko.

Většina pokerových hráčů si myslí, že jejich run je horší než by měl být, ale existuje i velké množství lidí, včetně mě, kteří se na své výsledky dívají střízlivě.

Málokdo očekává run typu Fedora nebo Justina. Můžete mít i o mnoho horší rok než tito lidé a zároveň být super vděční za to, jaké jste měli štěstí.

Volně přeloženo z CardPlayer.com