Svět pokeru v base vs. řeporyjské prase!

"Originál to nemůžu hrát," ví Pavel Novotný. Jenomže mezi slepými v pavilonu šimpanzů, rozuměj v liberecké šatlavě, je i jednooká ryba královnou. 

Na otázku vzlykající advokátky "Mě to tak mrzí, co si tam proboha počnete?" jsem měl jasnou odpověď. Co by? Budu si číst a hrát šachy.

"Aby tam byli nějací šachisté," pronesla pro mě absurdní obavu. "Vězení je jistě plné milovníků šachu, paní doktorko," přesvědčoval jsem zkušenou "trestňačku", co viděla už hodně vězňů. Zopakovala mi svou obavu, že hráči tam jistě budou, ale "jiní" než si myslím.

Měla pravdu. Mezi padesáti delikventy oddílu s vysokým stupněm zabezpečení se zápolilo o sto šest. Bohužel v disciplínách, které odpovídaly faktu, že polovina spoluvězňů byla ráda, že se podepíše hůlkovým písmem a na třetí pokus bez hrubky. Piškvorky, lodě, kostky a další intelektuálně náročné disciplíny, to tam jelo pořád. Vrcholem byla dáma, což je podle mě hra pro kretény, akorát, že ti tam hráli na schovku. Nebýt tam Tadeáš "Mawar" Růžička a jeden inteligentní pachatel závažné hospodářské kriminality, hrál jsem šach sám se sebou, případně čuměl z okna. 

V kriminále bylo všechno ohledně her, jinak, než jsem si myslel. 

Očekávání: 

• Plná basa šachistů a milovníků literatury 
• Zbytek budou lidi, co podvádí v oku, mají cinklé karty, jsou smluvení a násilničtí 
• Takže pauza od čertových obrázků a dělám, co ostatní, čtu si a hraji šach, jako zbytek davu

Realita:

• Plná basa kreténů, co hrají piškorky, pexeso, kostky a další intelektuálně náročné hry
• Ano, jsou tam i jedinci, co umí číst a psát. Ti hrají buď šachy z prdele, případně hecují dámu a urážejí se, když je odmítáš s tím, že je to hra pro kretény
• Knihovnu jsem měl v zásadě sám pro sebe i s knihovníkem, co kroutí pátý rok z osmi a žije mezi regály životem samotáře. Když mě propouštěli, oplakal to. Jediný zákazník - čtenář - po letech a sedí tři měsíce.
• A čertovy obrázky a pauza? Ani náhodou! Děly se věci! Hrál se tam Texas Holde´m! 

Byl jsem příjemně překvapen, že na oddíle se pravidelně schází karetní společnost k velkému gamblu. Ten v kriminále představuje jednotolové SNG, do kterého byl vklad 50 Kč s jedním rebuy, když jsme se chtěli odvázat, většinou se hrálo 25 Kč buy in s třemi possible re-entry. Platilo se dlužními úpisy z tzv. velkého nákupu po výplatě, ze které těm nejbohatším zbyde, nekecám, cca patnáct stovek na kantýnu. Měsíčně! 

Tedy každý si dvakrát rozmyslí, než začne gamblit a gamblí tak, že to jde vesměs zkusit za jeden život s tím, že svátečně si jde na kasu pro rebuy, někdy pro dva, ale pak si to vyčítá. Tak to tam je. Každý je rád, že má pár stovek na to, aby si koupil na měsíc mouku a sojové maso. Hraje se opatrně. Všichni jsou venku zvyklí žít zfetovaní v hernách, ale v kriminále, v kriminále škudlíš na trochu jídla navíc, případně na tabák. O ten se hrálo v neděli, kdy největší bohatýři a géčka (Mawar, Novotný, jeden dotační podvodník z ODS a dva cikánští předáci) zasedli k turnaji s buy inem jeden tabák s jedním možným rebuy. 

Po dvou SITkách jsem věděl, že tady se mi bude hodně líbit. Hrát to nemohl v zásadě nikdo, až na Mawara, který je sportovec a tak bohužel disponoval tzv. disciplínou, což mi nevadilo, protože zbytek se bál o peníze, takže v jeho podání vypadala disciplína tak, že si představujete sen. Co já se napřemýšlel, jak je zatáhnout do kešády i kdybych jim jí měl platit. 

Když jsem se probral do reality, ve které original raisor neví, že je originál raisor a proto bývá dobrým zvykem účastnit se alespoň symbolicky akce, když jsme na flopu, vyrazil jsem spálenou zemí. 

Jako oběť jsem si vyhlédl jistého Radka, venku prý vyhlášeného vařiče, který se jednoho vařičského rána rozhodl, že se stane pašerákem, protože Německo je za rohem a tvrdá měna je tvrdá měna. Tím, jak se později ukázalo, oddálil své zatčení, protože celníkům v součinnosti s policiemi tří států přišlo vtipné nechat Ráďu chvilku se realizovat.

Výlet do Polské lékárny pro pytel prášků ukončil krom lékárny i kariéru jistého lékárníka. To potom, co Ráďa na chatě u Bedřichova dovařil a vyrazil na smluvenou schůzku do Západního Německa. Ta dopadla na výbornou, což se nedá říci o cestě zpět, kdy mu prý bylo divné, že ho staví na dálnici dopraváci ačkoli jel sto deset a na to jak byl vyjetý, předpisově v pravém pruhu. 

Z toho putoval rovnou do vazby a nakonec děkoval soudci, že to měl celé mezinárodně jen coby sólista a ne v organizované skupině a tak teď seděl proti mně na netrefeném flopu, kterých za těch pět let ještě pár uvidí a checkoval. Trvalo mi dva dny uvědomit si, že nejen, že nemá smysl jej u toho vyrušovat sázkou, když na turnu má připravenou velkou operaci, kterou si promyslel na základě toho, že jsem taky na flopu nic nevsadil a on není zase tak opatrný přizdisráč, aby se nepokusil něco ukrást, když to nikdo nechce. 

Po sázce na turnu stačilo srovnat a stoprocentně jsem věděl, že je po hře, protože soupeř na riveru zásadně nesázel v modlitbách, kdy jeho agrese skončila smutnýma očima, co se na mě dívaly v naději, že nevsadím. 

Což jsem učinil a zatímco jsem už drahnou chvíli slavil, Radek je procházel dilematem, zda složit hned, nebo to srovnat a prohrát až potom. 

Když jsme si tohle dali potřicáté, jmenovaný změnil taktiku a začal být ještě opatrnější. Pro mě to znamenalo jen se modlit, ať se mi neodhazuje do jiných lidí v situaci, když už to zase měl krásné preflop, na turnu mu nic nepřišlo a dál už to znáte. 

Vy, co mě znáte od zelených stolů osobně dobře víte, že to hraji hodně průměrně, jsem v zásadě kafka. V kriminále mi nikdo nesahal po kotníky až na Mawara, který se hru v kriminále naučil a byl nadšený, že ho učím hrát pořádný poker výměnou za to, že nikomu neřekne, že jsem šampion ČPT.  

Protože si čtenář myslí, že kecám, popíši, jak probíhala hra. Hra, díky které jsem byl na cimře za boha, díky kterému je dva měsíce co jíst. Kluci z cely za mě uklízeli, dělali mi výběrčí a bodyguardy, protože je potkalo štěstí v podobě boha pokeru. Aby ne, když se nonstop dělo na stole toto: 

Po rozdání karet (rozdávali jsme si sami, což zmiňuji naposledy, umazal jsem tři odstavce, které tu nechat, několik spolukarbaníků mě po propuštění a přečtení článku přijede do Řeporyjí umlátit) někdo našel tzv. prémiovou kombinaci. A tak vsadil, což bylo krajně vzrušující ve světě, kdy dotyčný většinou odmítal roli „original raisora“, který – jak je dobrým zvykem – na flopu c-betne. 

Kdepak v base. Po vyložení flopu, co ho netrefil, checknul a s ním ti, co se účastní, celí šťastní, že se vyloží zadarmo turn. Na tom se odvázal ten původní hecíř, protože jak nikdo nehrál, napadlo ho, že to zkusí ukrást. Samozřejmě mu to callnul Novotný, kterému bylo u prdele, co má v ruce za karty, neboť už byl vítěz tím callem na turnu. Hecíř totiž pokrčil rameny a jak se nestal na riveru zázrak, tak nepokračoval v bluffu, checknul a kolikrát jsem měl co dělat, abych stihl symbolicky vsadit, kolega už byl ve foldu, že to zkusí jindy. 

Vůbec nebylo třeba se trápit pro pokerového hráče „venku“ starostmi typu „co koho trefilo“ a tak dále. Bluffovat jsem nemusel vůbec, to bych byl idiot a namáhal se navíc. Každou druhou hru jsem bral a bral bych i kdybych měl dvě bílé karty. Soupeře, který držel monster, případně ho trefil board do držky jste nemuseli dekódovat, bylo vidět, že beznadějně nadšený šimpanz má nuts, tak jste mu to přáli a těšili se, jak si zbytek orbitu budete brát poty a tvářit se u toho, že vás zajímá, co máte v ruce za karty. 

Fakt moc nepřeháním, takže těm bystřejším z vás už dochází, co jsem tam vyváděl doopravdy. Komu ne, tomu připomenu okolnosti prostředí: 

• NIKDO nepodváděl (nikdo si to netroufl, nejde o poctivost, ale podváděj v něčem, čemu nerozumíš a jsi rád, že se nějak účastníš).
• Karty byly „jeté“, ale nikoho nenapadlo to využít, že jsou tři poznat, jsem věděl jediný. 
• Rozdávali jsme si sami a protože NIKDO nechápal, že je dobré sledovat hru ostatních hráčů a zpětně nad boardem ji hodnotit, najít se tam kurva, co si dá dospodu pět červených, jednu hodí na river, druhou na turn, třetí na flop a zbylé si hodí do ruky, tak má 15x za session na riveru barvu a nikoho nenapadne, že 15x callovala flop s run run flushí. 
• Tady byl ještě bod o tom, že mě přestalo po týdnu rozdávat si set na flop, protože mě to občas podělalo a proč se trápit, když si mohu připravit barvu. 

---
Také mě občas potkalo neštěstí. Jak jsem si to narážel, občas mi ujela další od stejné barvy na flop navíc, nikomu nebylo divné, že když beru pot na flush, tak poté, co jsem rozdával, případně zrovna bral na barvu s jednou svou kartou někdo jiný. Já měl pořád barvu. Když už jsem měl za orbit druhou, nebo za level desátou, stačilo 15 minut nepodvádět a hrát normálně poker, tedy jsem je stejně přehrával. 

Ve druhé polovině srpna (hrálo se tak 3-4x do týdne) jsem vyhrál osm sitek v řadě a naštěstí mě zavřeli na 20 dnů do díry, než to někoho trkne.

Jediný problém bylo chování. 

Nesnáším předhazování se, v hospodě se kvůli tomu pořád hádám. Ve vězení taktně upozorníte pošesté kolektiv, že „se to nedělá“ a zahazuješ karty, až když jsi, kurva, na řadě a pak toho necháte, protože ti dva, co dělají dál, sedí za  násilnou trestnou činnost, jeden tam byl fakt „za manželku“. 

Tak jsem ho nechal se předhazovat, podstatné bylo, že ho oberu a tak jsem si ho jen hlídal, aby se mi neodhazoval do jiných lidí. Neustálé renoncy a porušování etikety jste museli přežít, protože floorman tam fakt nebyl. Kabrhel by zešílel. 

Pár pikošek: 

Na oddíle byly troje karty. Hrálo se vesměs s jedněmi, které byly nejméně jeté. Že je poznat eso žaludské, devítka zelená a devítka červená, někdo možná o některé kartě věděl, ale bylo nad jeho možnosti s tím pracovat. Když mi to brzy došlo, ze zbylých dvou sad karet jsem sestavil jednu „lepší“ a prozradil kumpánům, že poznám tu devítku a že bude lepší hrát s tou sadou, co jsem dal do kupy a vypadá jako nová + jsem blábolil něco o velkém indexu, se kterým se to hraje lépe (byly to pořád stejné karty, nikdo se mnou nediskutoval, všichni respektovali výměnu balíčku a názor, že tyto jsou lepší a navíc – není tam ta devítka, co byla poznat. 

Že tam jsou krom těch tří, co jsem tam nechal, nově i další, co jsem si naohýbal, to tam netuší doteď, kdy tam na mě vzpomínají jako na toho, kdo vnesl do hry pokus o řád a vymýtil hrozící nepravosti. 

To je ale hovno proti tomu, co jsem jako správná svině, co chtěla, aby cimra měla co jíst a nemusela uklízet, dělal se „strukturou“ turnajů. 

Hoši totiž zvedali blindy tak, že se zvedly, když někdo vypadl, pokud si na to někdo vzpomněl. Nekecám. 

Takže jsem to všem vysvětlil, že takto to nejde, musí to mít řád a buď budeme zvedat po půl hodině, nebo prostě jak řeknu s tím, že to budu hlídat, aby to sedělo. Starting stack byl 50k začínalo se na 100/200 a kluci měli pocit, že se to zkraje zvedne když někdo vypadne, pak nechám pauzu a zvednu to zase až tak ve čtyřech (brali rovným dealem první dva). Je to neuvěřitelné, ale tři měsíce mi procházelo, že jsem poslal všechny zbývající překážky na cestě k dealu na 15BB kdy se mi zlíbilo. 

Protože jsem v tu chvíli měl obvykle polovinu až dvě třetiny chipcountu, připadal jsem si chvílemi jako císař zmrdství, ale nikdo jiný vůbec nějaký problém s nelidskou strukturou nevnímal. Tomu jsem pomáhal tak, že jsem nechal kluky deset minut hrát si ve dvou, třech beze mě a oni se mi odklidili sami. Když jsem měl už dlouhou chvíli, tak jsem si je odpravil. 

Odhalení teoreticky hrozilo jen od Mawara, který protože se mě držel, poslouchal mé rady a tak byl do týdne o šest úrovní nad zbytkem paviánů, byl imrvére v dealu a užíval si se mnou dělbu výhry. Tedy mě venku, až toto bude číst, nezmlátí a ještě mi bude vyprávět, jak byl rád, když mě propustili a mohl si je tam přehrávat sám. Poctivou hrou. Uvažoval jsem, že mu na odchodu prozradím pár podvodnických fint, ale zavrhl jsem to pro nadbytečnost. Nač by podváděl tam, kde hrál karty s makaky, navíc jsme tam byli všichni bratři, přece se nebudeme okrádat o pár korun na mouku. 

Ten litr navíc na každý nákup, bylo obrovské bohatství. Bylo mi líto vyhrát ho jen část poctivě a navíc to byla děsná zábava. Protože řada z vás jsou mí kamarádi a známí, o kterých vím, že jsou inteligentní, tak pro pořádek dodám jednu věc. Takoví detail ze života, co je nedůležitý, neví ho o mě a logicky to nemohl ani náhodou vědět nikdo ze spoluvězňů – karbaníků: V dětství a části puberty jsem byl kouzelník. Chodil jsem do kroužku mistra Rajtra na Smíchově, měl jsem rekvizity, vystoupení a mám velmi šikovné ruce. To je „divné“, že na SB jsem prakticky nehrál, resp autofold preflop. Už jsem se chystal na úklid karet ze stolu před rozdáním. 

Nikdy se mnou nehrajte oko, nesázejte na gotes, co rozdávám, prohazuji volup a trefu a tak dále. Pokud hrajeme o peníze prší (dělo se vzácně i v base, neudržel jsem se a vyhecoval to), nemá smysl mi koutat na ruce, nepodvádím. Pamatuji si všechny zahozené karty v talonu, který se často otáčí. 

Prostě mi v mládí nebylo proti srsti obírat kamarády o peníze v kartách podvodem. A náš milovaný poker s vámi hraji patnáct let. Poctivě, rozdává dealer. Ale patnáct let. Zkušenosti. 

To je divné, že jsem ve vězení vyhrával v pokeru prakticky vše, co se tam uskutečnilo. To je „divné“, že vy tam budete vyhrávat také a to aniž byste sklouzli k nepoctivosti. 

Nebude to proto, že jste zkušení pokeroví hráči. Chachacha. 

Bude to proto, že budete sázet, když nikdo jiný nechce pot, případně když „to budete mít“. Bluffovat, krást to a tak dále, to jsou návyky, co nemusíte ve vězení mít v repertoáru, až tak to tam originál nikdo nemůže hrát. A narazíte li na takové, co to hrát může, nic se neděje, však deal ve dvou je příjemná věc, co se vám bude dít pořád dokola. Mě se to tak dělo. 

A to to originál nemůžu hrát, jak víte. Jenomže mezi slepými v pavilonu šimpanzů, je i jednooká ryba královnou. 

Tak takhle to bylo s mým pokerem v kriminále. Kde jsem se choval u karet jako zločinec prostě proto, že mi to přišlo mezi samými zločinci zcela na místě. 

No ta to je vše. Těším se u pokerových stolů, přátelé. 

---
Text je volnou uměleckou licencí a čistou fikcí. Jakákoli podobnost s reálně uskutečněným děním je čistě náhodná, všechny postavy jsou smyšlené a ty částky taky nesouhlasí. Autor technicky dodává, že na oddíle „D“ vazební věznice Liberec byl z cca dvaceti SNG turnajů cca 18x skutečně v dealu, ale to proto, že je nejlepší hráč pokeru v Evropě a vy všichni umíte hovno. Jo a až budeme u stolu, nechte si ode mě vyprávět, jak jsem v collusion s odsouzeným kamarádem z Polska šméčkoval Dostihy a sázky. To se pobavíte. Maware promiň. Bylo to silnější než já.