USA: Poker, podpůrný prostředek pro výuku matematiky

Kolem dvou provizorních pokerových stolů v matematické učebně Williama Snydera na gymnáziu George Masona to bzučí jako v úlu. Teprve 17-ti letý student Daniel Fletcher hlasitě přemýšlí, co udělat se se svými čtyřmi srdci a dvěmi kříži. – jde o počátek snažení převést kasinovou hru do školních tříd a použít karetní stůl k výuce základních matematických a logických konceptů.

Když se minulý týden Fletcherova hromádka plastových žetonů razantně rozrostla, široce se usmíval „Nevím zda mi matematika pomáhá s pokerem nebo poker s matematikou“.

Škola George Masona dala pokerovému klubu, který byl oficiálně založen v září tohoto roku, zelenou. Rázem se stal na tomto křesťanském gymnáziu jednou z nejpopulárnějších mimoškolních aktivit. Ne u všech se však rozhodnutí ředitele školy setkalo s pochopením. Nepodporuje tato „bohulibá“ činnost učitelů v dětech nezdravé gamblerské sklony?

Dlouhá léta probíhala daleko od gymnázia George Masona debata mezi vysokoškolskými profesory a nejen mezi nimi, zda je možné zbavit poker nálepky hazardu a použít tuto úžasnou hru k výuce pravděpodobnosti a statistiky. S rostoucím problémem gamblerství mezi mladými, je však existence školou podporovaného pokerového klub něco zcela neočekávaného.

„Víme, že by děti mohli hrát poker mimo území školy, ale když je máme tady, máme tak příležitost ukázat jim jak hrát poker zodpovědně a jaké spojení může mít samotná hra s jejich vzděláním“ říká ředitel Masonu Tyron Byrd.

Když Byrd pokerový klub na své škole povolil, stanovil také na začátku jasná pravidla. Nelze při hře používat reálně peníze a přínos pokeru k učivu musí být očividný. O několik týdnů později vydal klub letáčky, na kterých byl vyobrazen pes s doutníkem, jak hraje poker. Byrd však nechal tyto letáčky ihned stáhnout. „Kouření je jedna z věcí, kterých se musíme vyvarovat.“

Pokerový klub na gymnáziu George Masona je jistě raritou na středoškolském stupni výuky, nicméně některé vysoké školy již dlouhou dobu mají speciální třídy, které se snaží proniknout do „zázračné architektury pokerové hry“, jak tuto akci nazývá harvardský profesor Charles Nesson.

„Až absolvujete Harward Law School, chci z vás mít hráče“ říká Nesson svým studentům při mimoškolních sezeních, která jsou nejen o statistice, ale také o exkurzi do anatomie lidského chování a uvažování. - „o naučení se orientovat v problematických situacích“

Profesor Nesson a jeho studenti formovali na Harvardu v roce 2007 klub s názvem Global Poker Strategic Thinking Society neboli globální pokerově strategicky myslící společnost. Tento klub již otevřel své pobočky na mnoha dalších univerzitách ve spojených státech.

Jeho členové doufají, že přesvědčí většinu společnosti o v základu jednoduché věci: Poker je dovednostní hra. V souladu s cílem jejich mise pak může být použit jako silná pomůcka při výuce na všech úrovních výuky tzn. i na středních školách a gymnáziích.

Anti-gamblingoví aktivisté oponují, že hodiny s pokerem nejsou pro středoškoláky vhodné. Především v době, kdy teenageři, kteří nemohou hrát poker legálně, jsou bombardováni televizními show typu High Stakes Poker, pokerovými celebritami a mají snadný přístup k on-line pokeru.

„Zahráváme si zde s ohněm. Poker může být samozřejmě využit jako učební pomůcka, ale to také může vést k jeho zneužití a k možné závislosti“. Říká Keith Whyte, výkonný ředitel Národní rady pro gambling. „Rozrušení z výhry, a tady už je jedno zda půjde o peníze nebo o něco jiné, může zanechat hlubokou rýhu ve vašem mozku.“

Studie Annenberg Public Policy Foundation pennsylvánské University vydaná minulý měsíc navíc shledává, že celých 15 procent chlapců mezi 14 až 17 lety hraje různé karetní hry o peníze minimálně jednou měsíčně.

Konzervativní křesťasnká skupina „Focus on the Family“ (Zaměřeno na rodinu), stojící v přední linii války proti pokeru mladistvých, lobuje proti všemu od internetového gamblingu až po neformální karetní hry na středních školách a těžko lze vyvrátit jejich tvrzení, že dospívající jsou více náchylní než dospělí k rozvinutí závislosti na hazardu. Je však poker skutečně hazard?

Vraťme se ale zpátky na gymnázium George Masona. Samotný klub je rozdělen na dvě části, kde je kolem pokerového stolu vždy hlouček studentů – jedna hra je určena pro pokerové začátečníky a druhá pro zkušené hráče. Obě hry jsou přerušovány ranami pěstí do stolu a podrážděnými výkřiky – různými odpovědmi na povedené a nepovedené tahy ve hře.

„Starší děti si uvědomují, že vše je pouze o pravděpodobnosti a šancích na výhru“ říká učitel Snyder „Mladší chtějí prostě vyhrát jakýmkoliv způsobem.“

Jay Rodock, letošní maturant a spoluzakladatel pokerového klubu, je nyní rozhodnutý pokračovat v započaté práci, kterou sám nepovažuje za odrazový můstek k vyšší hrám o skutečné peníze. On a jeho přátelé hrávají sice mimo školu o malé částky, ale je mu jasné, že pokerový klub ve škole je především o matematice a zábavě, ne o výhrách.

Několik minut v průběhu každého setkání vysvětluje sedmnáctiletý maturant skupině 15 až 20 žáků základní herní koncepty, píše zlomky na tabuli a pracuje se základní aritmetikou.

„Jaká je pravděpodobnost, že nám teď dojde správná karta?“ ptá se své skupiny, ukazujíc při tom na několik karet ležících na stole. „11 ze 47“ přichází jeden ze studentů rychle se správnou odpovědí „Jaký by tedy měl být náš další tah?“ ptá se Rodocka. Celá skupina čeká netrpělivě na odpověď a stejně tak i učitel Snyder míří pohledem k maturantovi.

„V tomhle konkrétním případě je správný jak call, tak raise nebo fold. Akceptovatelné jsou všechny tři tahy“ odpovídá Rodock. „Někdy máš dobré dny a jindy je to horší, kdy netrefíš ani 46 ze 47“ zakončuje moudrem pokerového veterána svůj rozbor.