Vojtěch Růžička o November Nine: Nejziskovější to bylo zahrát takhle „prasácky“

Pokerzive.cz: Co říkáš na svůj výsledek s odstupem času, bereš to jako úspěch či po slibném průběhu November Nine cítíš zklamání.

Vojtěch Růžička: Je těžké brát jako neúspěch, když člověk skončí pátý v turnaji, který hrálo skoro sedm tisíc lidí.

Samozřejmě ke konci prvního dne November Nine, kdy jsem se dostal na chiplead, tak jsem doufal, že by to mohlo dopadnout o něco lépe. V posledních pěti lidech jsem cítil velkou edge (převahu pozn. redakce), ti nebezpečnější hráči byli ze hry venku a když jsme dělali rozbor mezi dny 1 a 2, tak jsem tam neviděl moc šancí, že by to mohlo dopadnout špatně.

Jinak ale musím říct, že pro mě celý Main Event dohromady s tou tříměsíční pauzou byly velkou zkušeností a celkově mi to dalo hodně do života nejen pokerově.

PZ: Jak jsi strávil zmíněnou přestávku před November Nine?

VR: Hodně jsem si to užil. Tvrdě jsem pracoval na své hře, výrazně jsem se zlepšil a myslím, že jsem teď i mentálně silnější. Doufám, že podobný způsob života, jaký jsem si nastavil v posledních třech měsících udržím i nadále. Mám velkou motivaci, chci hrát ty největší turnaje na světě a bylo by dobré, hrát v nich co nejlépe.

PZ: Po prvním dni listopadové devítky tě i obyčejní lidé vynášeli do nebes za shove s K-5s, druhý den jsi pro ty samé svůj stack zbytečně odpálil bluffem. Když se odprostíme od samotného výsledku, zahrál bys nyní obě dvě handy stejně. Co hrálo v tvém rozhodovacím procesu hlavní roli? Soupeř, situace u stolu, rozložení stacků, payjumpy...

VR: Určitě bych to zahrál stejně. To K-5 je rutinní handa. Samozřejmě, že jsem nechtěl skončit devátý, ale bylo to očividně tak ziskové, že tam se ani o jiném sehrání nedá mluvit.

Na toho ace-kinga budu nejspíš vzpomínat do konce života (úsměv)

Když jsme to pak ale rozebírali s koučem, tak i on s tím byl 100 procentně spokojený. Zahrál jsem to správně, byla to dlouhodobě zisková handa. Max (Altergott, Vojtěchův trenér pozn. redakce) dokonce vypočítal, že jsme na té handě dělali v equity statisíce dolarů.

Bohužel měl zrovna Vayo set. Nebylo tam moc rukou, které by měl callnout, měl jsem navíc zrovna ideální bluffovací kombo, to bylo důležité, nezahrál bych takhle všechny ruce, ale A-K bez klubu se vešlo.

PZ: Nedalo se z toho bluffu vycouvat na turnu, co tě vedlo k pokračování v agresi?

VR: Když už jsem sázel turn, tak jsem věděl. že shovenu 90% riverů.

Check/fold na flopu nebo turnu byly také legitimní možnosti. V průběhu handy jsem nad tím samozřejmě přemýšlel, ale nakonec jsem si vyhodnotil, že nejziskovější to bude zahrát takhle prasácky... (úsměv)

Jednoduše vždy se snažím zahrát co nejziskověji.

PZ: Co jsi říkal na to, že tě po prvním dni chválili třeba i Negreanu s Esfandiarim nebo Alec Torelli, a pasovali tě na velkého favorita na titul?

VR: Dozvěděl jsem se to až po vyřazení. Součástí naší taktiky byla také absolutní izolace od okolního světa. Asi 24 hodin před startem jsem tak odevzdal mobil i počítač, abych byl plně koncetrovaný a komunikoval jsem jenom s Maxem a Tondou (trenérský tým). Spolu jsme strávili celé dva dny před startem a myslím, že to fungovalo výborně.

Zpětně mě to potěšilo, myslím, že každý si o sobě rád přečte hezké věci.

PZ: Jak se soupeři připravili, hráli dle očekávání? Byl někdo, kdo tě výrazně překvapil nebo naopak zklamal?

VR: Celkově jsem čekal, že budou hrát lépe. Dle mého se připravili dost špatně. Qui se nepřipravoval vůbec, tři měsíce rybařil, a paradoxně vypadal nejlépe. Byl absolutně uvolněný, nebál se ničeho. Sice je na něm na první pohled vidět, že to není profesionál, ale všechny totálně zválcoval tím svým srdíčkem a pohodou.

Proti tomu třeba Gordon Vayo byl v hrůzostrašným rozpoložení. Bylo vidět, že za stolem vyloženě fyzicky trpí. Evidentně podcenil mentální přípravu.

Solidně pracoval během přestávky Kenny Halaert. Některé handy sice nezahrál optimálně, konkrétně ta jeho bustout handa moc hezká není, celkově hrál dost loose, ale věnoval přípravě dost času, měl tři trenéry a k tomu měl navíc spousty práce i se svým floormanským řemeslem, takže ten to nepodcenil.

Griffin Benger určitě spolupracoval s Igorem Kurganovem, ale nevím přesně jak. Cliff Josephy tam měl s sebou hned tři kouče, ale ani o jeho přípravách nevím nic konkrétního, každopádně to asi moc nefungovalo.

Celkově jsme během naší přípravy počítali, že soupeři budou hrát dobře. Ve finále to byl asi až moc silný předpoklad.

PZ: Naplnil cirkus November Nine tvoje očekávání, jak moc byl náročný mimopokerový program? 

VR: Celkově to bylo hodně uvolněné. Den předem jsem měl už komplet volno. Čekal jsem že nás budou více trápit, ale pořádně po nás nic moc nechtěli, udělal jsem jedno velké interview a nějaké focení, standard.

Po vyřazení přišel další rozhovor, což není nikdy úplně nejpříjemnější, ale dá se to vydržet a nakonec to bylo spíš milé. Do teď se mi vlastně nestalo, že by nějaká pozornost médií nebo fanoušků přešla do fáze, že by to bylo nepříjemné, skoro si to užívám, všichni jsou na mě hrozně hodní, což oceňuji. Ani po tom bluffu mě nějak moc netrápili (úsměv)

PZ: Vraťme se k přípravě. Jak jsi přišel na trenéra Maxe Altergotta, kdo ti ho poradil kontaktovat, Byly i jiné volby?

VR: Ve hře byl i Fedor Holz, který mi chtěl také vyjít vstříc a nakonec pomáhal s přípravou Kennyho Halaerta. Já jsem ale od začátku vnitřně cítil, že Max bude lepší volba. Že bude více zapálený a že tím bude žít.

Fedor navyhrával jen za poslední rok tolik peněz, že jsem mu těžko mohl dát nabídku, aby se mu z ní rozklepala kolena, slavný už je taky dost a víc slavný být nechce :-) Evidentně by v tom bylo málo přidané hodnoty a rozhodně by koučink nebyl tak intenzivní, jak jsem si představoval.

K Maxovi jsem se dostal přes King's, je dlouhletý přítel King's, hrál tu nějaké cash game, určitě odehrál i několik turnajů obrandovaný pod jejich hlavičkou.

Žije sice v Americe, což byl menší problém, ale celkově to bylo skvělé, úžasný zážitek. Je strašně oddaný pokeru, výborný učitel, excelentní hráč a senzační člověk. Sedli jsme si i lidsky a věřím, že spolu budeme v kontaktu dál.

PZ: Jak probíhal trénink a v čem jsi se konkrétně zlepšil?

VR: Hodně těžké odpovědět. Pracovali jsme komplexně. Dá se říct, že jsem od základu změnil svoji hru, především způsob přemýšlení,

Možná to není až tolik vidět, ale já sám vím jakým způsobem přemýšlím a v tom je hlavní rozdíl. Určitě bych hodně hand zahrál stejně před tím i teď, ale samotný myšlenkový proces v pozadí bude odlišný.

Max byl pro mě navíc i inspirativní osobou svým přístupem k životu. Hodně vyznává zdravý životní styl jako mnoho jiných německých hráčů - medituje, cvičí jógu, stará se o své tělo. Meditace jsem dokonce vyzkoušel, spoustu věcí mě naučil. Celkově můžu říct: Jo, bylo to fajn.

PZ: Druhým členem trenérského týmu byl Antonín Duda. Co bylo hlavní náplní jeho práce?

VR: Potřeboval jsem ještě dobrého turnajového hráče, protože to není Maxova nejsilnější stránka. Max je cashovkář prakticky po celý život. Sice mě učil hrát poker, ale museli jsme to pak správně nasadit do turnajových mantinelů.

Tonda je navíc excelentní v používání pokerových počítačových programů. Musím říct, že ani já ani Max nejsme nejtechničtější typy, takže Tonda fungoval v tomhle směru jako technický asistent. Učil nás dělat základní věci s počítačem, které asi většina lidí dávno umí (smích).

Zařídil, že jsme si na složité výpočty pronajali vzdálený server, kde takový výpočet běžel třeba dva dny, na počítači za milion. Pronájem byl sám o sobě velmi levný a hodně nám to urychlilo práci.

Ukázal mi také spoustu dalších podpůrných programů. Já jsem byl na podobné věci vždycky flink. V neposlední řadě na mě i dohlížel, s Maxem jsme se bavili přes Skype, byl ode mě půl planety, takže Tonda za mnou občas přijel a nutil mě pracovat, potřebuji pevnou ruku. (smích)

PZ: Měl jsi tam hodně fanoušků. Jak vypadala komunikace přímo na pódiu, probírali jste jednotlivé sehrávky, analyzovali hru soupeřů dle streamu?

VR: Asi to ode mě nebylo úplně hezké, když mě přijeli podpořit takovou dálku, ale s railem jsem během finále skoro nekomunikoval. Bylo by to špatně, nechtěl jsem se rozptylovat. Mluvil jsem vždy pouze s Maxem a Tondou.

Z ČR nám k tomu pomáhal "Horác," který přepisoval všechny handy do textové podoby, abychom to mohli večer snadno projet v replayeru, i jemu bych chtěl poděkovat.

Max s Tondou zároveň koukali na stream. Cokoliv důležitého se ke mně okamžitě doneslo. Max si dělal neustále poznámky, kde mají soupeři slabiny, měl toho plný papír už po první hodině hry. Informací jsem měl dostatek.

Mezi dny jsme také moc neodpočívali. Ihned po dni 1 jsme už o pokeru nemluvili, nechali jsme to až na ráno.

Opět jsem měl problémy se spaním, nebylo to naštěstí tak strašné jako v létě, ale na osm hodin jsem usnout nedokázal. Zkoušel jsem se vyklidnit meditací, ale spal jsem stejně jenom asi pět hodin.

Od sedmi jsem byl na nohou, v osm jsme se sešli s Maxem a už od rána jsme rozebírali všechno ze dne 1, prošli jsme handy, soupeře..

PZ: Změnil bys zpětně něco na své přípravě, dalo se něco udělat lépe? Doporučil bys případnému dalšímu českému November Ninerovi podobný koncept?

VR: Doporučil bych mu určitě Maxe Altergotta. Nevím jestli by to chtěl dělat znovu, protože má malé dítě a těsně po finalu se ženil. Já jsem mu takhle ukradl tři hodiny jeho času denně v podstatě na dva měsíce, byla to od něj velká oběť.

PZ: Odměnu za koučing jste řešili fixně nebo přes procenta z výhry?

VR: Konkrétně se o tom moc nechci bavit, ale udělali jsme to nějakým standardním způsobem. Dá se platit buď v procentech nebo fixní částkou a nebo kombinací...

Na WSOPC v King's po návratu z Las Vegas

PZ: Podstoupil jsi i mentální trénink? V čem ti pomohl, myslíš si že je to hodně opomíjená věc? Doporučil bys to ostatním hráčům?

VR: Určitě mi to pomohlo. Spolupracoval jsem s Jiřím Kastnerem. Pracuje jako mentální kouč s mnoha význačnými sportovci, má na starost třeba biatlonový nároďák, mezi jeho klienty je i hodně top manažerů.

Měl jsem s ním dvě dlouhá sezení. Volal jsem si s ním ještě den před turnajem z Vegas, protože jsem začínal být trošku nervózní.

PZ: Samotný mentální trénink byl směřován konkrétně k pokeru nebo jste se spíše bavili všeobecně?

VR: Připravoval mě na výkon, který podstoupím. Koučuje mezi jinými operní pěvkyni, různé sportovce a víceméně v tom není rozdíl. Ty se potřebuješ připravit na nějakou velkou událost, ze které jsi dopředu nervózní a chceš tam podat co nejlepší výkon. Hned při prvním kontaktu říkal, že v tom nebude problém. Byl velice dobrý.

PZ: Zatím to u tebe nevypadá na nějaký odpočinek od pokeru a zaslouženou dovolenou. Sedíme v King's, kde jsi odehrál cash King's, hraješi i WSOPC.. co dál? Máš už nějaký přesnější program? Praha, Bahamy?

VR: Pořádně ještě nevím, odpočinek ale určitě neplánuji. Jsem v jednom kole. Rovnou z Maxovy americké svatby, na kterou mě po finále pozval, jsem přiletěl do Franfurtu, ani jsem nespal a jel jsem sem rovnou na cashovku.

Pořádně jsem se ani nekoukal na nadcházející turnajový program, určitě odehraji WPT a EPT Praha, dál zatím vůbec nevím. Nejspíš pojedu na Aussie Millions, Bahamy asi taky, plánuji odehrát všechny větší a dražší eventy.

V pokeru jsem se výrazně zlepšil a připadalo by mi hloupé to nezužitkovat. Byla by chyba, kdybych rok odpočíval a zrezivěl, v tomhle chci být racionální. Jsem ještě vcelku mladý, na odpočívání budu mít spoustu let...

Ve zkratce budu teď hrát hodně hodně hodně..

Dokonce si myslím, že skoro úplně přestanu zapínat online, maximálně cashovky na zlepšení. Budu se soustředit na živou hru.

PZ: Díky dealu s rozvadovským King's tě můžeme čekat v těch nejdražších živých turnajích?

VR: Ještě uvidíme. Mám s King's super spolupráci. Měl bych být hlavně vidět. To znamená hrát proti slavným hráčům. Sám chci dokázat, že na to mám porážet ty nejlepší...

Související články:

• Američan Qui Nguyen je novým světovým šampionem!
• WSOP: O titul mistra světa se dnes utkají Nguyen, Josephy a Vayo. Růžička pátý
• WSOP 2016 November Nine: Pohádka Vojtěcha Růžičky končí na 5. místě!
• WSOP 2016 November Nine: Vojtěch Růžička v poslední pětici!
• Vojtěch Růžička a ti druzí: Kdo je kdo ve velkém finále November Nine?