Nepůjčování peněz v kasinu přátelům: Základ prosperity!

Nemálo kamarádů si vám opět stěžovalo, že jim váš společný známý už dlouho nevrátil tu tučnou sumu, kterou mu asi před měsícem/rokem/dekádou půjčili na hru? Řezník z Badenu se sáhodlouze zamyslel nad oním nešvarem kasinového toku peněz.

Že půjčit peníze v kasinu občas někdo potřebuje, čtenáři vysvětlovat nebudeme. Autor nemá rád vrhání hrachu proti zdi. Mohli bychom mu ale vysvětlit, proč občas podlehne zvlhčenému bělmu v očích hladově hledícího kamaráda a peníze půjčí.

Má to jednoduchý důvod, který čtenář nejenže tuší. Čtenář jej dokonce sám sobě připomíná právě při tom, když se rozhodne žádosti o půjčku v kasinu vyhovět. Přitom ví, proč peníze kamarádovi půjčuje. Protože je kamarád potřebuje? Ano jistě. Především ale proto, že on sám - už zase na mnoho měsíců až doživotí věřitel - je idiot.

-- 

Vynecháme obecné filozofování nad jasnými moudry typu „Přátelé jsou přátelé do té doby, než mezi ně vstoupí peníze“. 

Protože někteří z nás jsou schopni půjčit peníze i jiným lidem než jsou přátelé. Třeba kamarádům, známým, jen pár minut novým známým. Mám ve svém okolí vemena schopná půjčit v určité situaci i nepřátelům. 

Tuto už z podstaty naivní činnost – ničím jiným bezúročná půjčka, navíc učiněná per huba místo se směnkou v ruce -  náš blbec (nebudu psát Ty, ale nehodlám celý článek předstírat, že nemluvím na tebe, milý čtenáři) učiní navíc v kasinu! 

Ne na zahraniční dovolené, v baru nebo v bordelu, prostě někde, kde se peníze obvykle půjčují (stále mluvím na tebe, no tak se uraz, PokerŽivě je nečtenější pokerový web v zemi, stejně se vrátíš, jak dlouho se známe, vole?).

Ne, on tak učiní v kasinu!

Tam, kde vůbec není nutno uvodit debatu o půjčování peněz mezi přáteli jako takovém, nějakým filozofováním o kurvení vztahů. 

Jsi prostě císař idiotů! 

 

 

Shrneme si nejprve veškerou tvou argumentaci, kterou s veškerým pochopením pro útočný styl textu, autorovi tváří v tvář u pokerové stolu s úsměvem uvedeš. 

Hele, já tu mám fakt jednoho, dva kluky, se kterými to prostě mám tak, že , už vole máme něco za sebou. Víš jak, kolikrát nemám, nebo nemusím mít zase já. Co mám jako dělat vole, já to nebudu poslouchat pak. No, tak mám prachy, no. Vole, tam je vole hrozný pak si o to říkat spíš….

Mám to dobře? 

Zaprvé, nemáš jednoho/dva, máš jich pět. A dalších dvacet jsi za ty roky dokázal odehnat. Za druhé, máte za sebou co? Časy, kdy jsi ty neměl peníze? Ale prosím tě. Jednou jsi půjčil a už to popadesáté padá jako argument, co? Ne, nepadá, protože víš, že padne a tak to vyndáš. 

Zatřetí, co máš jako dělat? Vysrat se na něj. Poslouchat to nebudeš až tehdy, kdy tomu vychcánkovi půjčovat přestaneš. To, že jsi bohatý a peníze máš, on ví. Jinak by pro ně k tobě nešel. Až ho pošleš konečně někam, uvidíš, jak hned započne kolečko po těch, co nejsou svině jako ty (bohatá svině a nově bývalý kamarád) a přestože nejsou boháči, mohli by mu půjčit. Jde za nimi proto, že ví, zrovna u sebe peníze mají.

Oba jste v kasinu, protože jste géčka. Ty si to (zatím) na rozdíl od něj můžeš dovolit. V okamžiku, kdy po tobě chce dvojku, protože právě potřetí vyletěl z turnaje (ve kterém nemá co dělat, protože to hraje na hovno) nebo potřetí vyletěl od forbesu (bez komentáře), už víš, že se s hotovostí loučíš v lepším případě na delší čas než jsi ujišťován (zejtra ti to vrátí, kdy jindy), v horším navěky. 

Toto činíš v situaci, která tě rovnou ustanovuje za půjčovatele večera, až to ten blb odpálí (protočí po kile) počtvrté. 

Jsi idiot. Teda ne ty, ten co to dělá, promiň, já vím – ty to buď neděláš nebo jsi ten druhý idiot, ten chudý gambler, o kterém píšu článek.

Nedělej to! Nejsi povinen půjčovat někomu bezúročně peníze. Abys nekurvil přátelství, přestaň jezdit na turnaje v medvědovi, přestaň nosit bankovky v kapse přeložené v paklíku napůl a přestaň se honit, jak ti jde podnikání. 

Rozvádíš se, dlužíš, kam se podíváš, tvůj život je v troskách. Zkušení boháči dokonce ještě občas tyto nářky proloží pokusem půjčit si od toho hovada, co mu půjčovali deset let a dobře vědí, že polovinu peněz neviděli zpátky, protože dělají, že na to zapomněli a zbytek protože dlužník jaksi druhý den (ani v druhém olympijském cyklu, co mezitím nastal) peníze (mimořádně!) nevrátil. 

Protože PokerŽivě je tak úspěšným webem díky orientaci na hravou nižší a střední třídu, musí teď autor (správně Kabrhel a další čtenáři s IQ 105+, autor nemusí, ale jako akcionář by měl rozhodně) dát teď čuchnout i protistraně. 

Přidá proto pár praktických pouček těm, co jdou o půjčku somrovat. 

1. Je hezké, že máš v základním argumentačním setu pro náhlou potřebu cizí hotovosti připravené zdůvodnění nemožnosti použití kreditní karty, kterou u sebe nemáš. Pozor, občas to vyprávíš kamarádovi, se kterým jsi minulou pauzu rýsoval na záchodě čáru hádej čím, kujóne.
2. Moc se nesměj povedenému textovému obratu ve fejetonu a dávej pozor! Zažil jsem situaci, kdy vyhlášený spolufeťák-boháč takovému se sadismem mu vrozeným nadhodil do placu možnost využití internetového bankovnictví v mobilu v podobě přeposlání mu požadované částky přímo na účet jako skvělé předejití nepříjemnému vztahu věřitel-dlužník. Protistrana měla tu drzost opáčit místo vybitého mobilu, na který tu nemá nikdo nabíječku mobilem zapomenutým. Na čem tu čáru tou kreditkou rýsoval v tu chvíli samozřejmě zapomněl.
3. Pamatuj, že protistrana ví, že máš u sebe jak kreditku, tak mobil a souběžně nemáš na účtu ani vorla. Být to jinak, neopruzuješ. Že jsi si tohoto hendikepu vědom? Já vím. Mysli ale také na to, že stejnou diplomaticky vyslovenou lží je rovněž tvrzení, kdy že peníze vrátíš. Je v nejlepším případě termín, kdy doufáš, že je vrátíš, u čehož se ještě tváříš tak, že stejně oba víte, že ten turnaj zničíš (bednu vysypeš, už to musí dát ty prémie vole nešly dvě hodiny) a tedy půjčka to spíše na desítky minut, než let. Uvědom si, že to je také jediná naděje protistrany, která ví, že je idiot a ty z ní ještě idiota děláš a stejně ti půjčí, proto za ní lezeš. Nedělej tak z přítele zbytečně většího idiota, než za kterého už je po celou dobu, co ti dělá kasičku. 

 

 

Protože jsou s námi stále i „kasičky“, které dávaly dobrý pozor u pasáže pro jejich somrující dluž.. pardon kámoše, obrátí se teď autor zpět k nim. 

Ve vzduchu totiž visí výčitka – tak děkuju pěkně, milé PokerŽivě, za připomenutí, že jsem důvěřivý, hodný idiot, co nechce přicházet o kamarády a pustí chlup. No tak jsem idiot. Co mi poradit, jak z toho ven místo rádobyvtipných odstavců o předstírání chudoby?

Snadná pomoc. Nejprve ale podotýkáme, že „rádobyvtipný odstavec“ byl ve skutečnosti postrčením do bystřejších idiotů, aby se zamysleli nad tím, proč několik jejich přátel, co dřív peníze měli, před časem zchudli. 

Nejsou náhodou mezi nimi kolegové, bohatí idioti, co ve skutečnosti nezchudli, ale už nechtěli být za idioty a tak raději v kreaci prakticky žebráků potutelně pozorují tebe, co ještě nejsi v roli, jak půjčuješ jejich bývalým (chacha, stálým) dlužníkům/kamarádům?

Prosím tě, pokud nemáš činoherní talent, nebo ti to je blbé, no tak půjčuj dál. Pokud nejsi baba a idiot, bouchni pěstí do stolu. Zde vzorová konverzace, kterou si kdyžtak vytiskni na papírek a řiď se jí, až přijde tvůj osobní somrák po padesáté skuhrat. 

- Jardo, prosím tě, hoď po mě dvojku? Ne. A nezlob se na mě jak chceš, ale už ti ani nikomu jinému žádné peníze do hry půjčovat nebudu. Není mi to příjemné, díky, že to budeš respektovat, vážím si toho.  

- Ty vole, já vyletěl kingy do es, jsi to neviděl? To je strašné, taková smolná handa, to se mi ještě nestalo, platí, co jsem řekl. 

- Já ti to zejtra vrátím! (zopakovat úvodní odpověď)

- Děláš si prdel? Jardo! (zopakovat úvodní odpověď)

- Ty vole, copak jsem ti někdy nevrátil… (zopakovat úvodní odpověď)

- Naposledy, ty vole, víš, za kolik tam jsem? (zopakovat úvodní odpověď)

 

Nenaříkej. Ano, následuje dvacetiminutová tortura, ve které dostaneš sadu výčitek, připomenutí starých křivd a půjček, informací o tom odkud odevšad a v jakém objemu hned zítra má žadatel zajištěno financování svých závazků, přísahy na děti, tohle to támhleto.

Pokud tě přestane bavit konverzace podle kartičky (stačí se jí držet a uvidíš, že dříve nebo později skončí!), kdykoli ji můžeš ukončit sám konstatováním: Žádal jsem tě, abys to respektoval a poděkoval ti jako kámošovi za to, že to respektovat budeš!

---

No tak to zapakuješ dvakrát a máš pokoj. Ano, na konci bude protistranou ukončováno letité přátelství. Nedávej najevo, že jsi za to vlastně rád a kéž by tomu tak bylo a tvař se, že větší neštěstí tě nemohlo potkat. 

Ale zase to nepřeháněj, nebo to bude protistrana brát jako citové pohnutí a slabou chvilku a kolotoč začne nanovo! Ještěže máš pomocnou kartičku! 

Ze sociologického hlediska je tu ještě pár faktorů, které by tě mohly utvrdit v zamyšlení se nad ukončením půjčování peněz kamarádům v kasinu. Například není znám případ boháče, kterému by odchod věčně somrující vyžírky hrající si na přítele nějak poškodil život. 

Mezi hráči v kasinu, stejně jako mezi dětmi ve škole nebo chodci na ulici prostě jsou sociální rozdíly. Často zásadní.

Proto se milionáři sdružují v klubech, kam nepouští chudinu. Pokerový turnaje a obecně prostředí kde se provozuje hazard prostě stírá jinde budované bariéry mezi boháči a chuďasy a je jen na tobě, zdali v tomto prostředí je moudré být za někoho, kdo peníze má a je ochoten je půjčovat.

To je divné, že ti říkám, že jsi idiot, protože přesně v takovém prostředí ty tímto jsi a toto děláš. 

A co si budeme, ono je to ještě horší. Ty půjčuješ a to nejsi Rothschild. 

K tomuto jedna připomínka. Jedním ze zničujících faktorů pro tebe nepříjemné situace „kamarád potřebuje v kasinu dvojku“ bývá často fakt, že jste přijeli spolu. 

Tady tě odkazuji na svůj starší odborný text na téma nevýhodnosti společného cestování na turnaj jedním vozem. 

Abychom to nějak uzavřeli. Na druhou stranu pomocné kartičky pro odrážení somráků v kasinu si napiš desatero, které bys ale měl vysypat, kdybych tě vzbudil ve tři ráno (promiň, kdybych se tě na něj v tom čase zeptal u finálového stolu): 

1. Nepůjčuji v kasinu peníze.
2. Bod jedna platí bez výjimky pro každého a v každé situaci.  
3. Do kasina cestuji sám. 
4. Zbylé chyby s cestováním kolem hazardu (z kasina někoho vezu poté, co jsem na něj čtyři hodiny čekal, případně mu ještě o pauzách půjčoval do beden) dělám proto, že jsem nečetl výborný článek Řezníka z Badenu o cestování na turnaje jedním vozem. 
5. Nemusím nikomu půjčovat bezúročně peníze.
6. Protože jsem přecitlivělá, dobrotivá sračka schopná ve slabé chvilce podlehnout a peníze půjčit, naučím se pracovat coby věřitel s občanským průkazem žadatele o půjčku a směnkou. 
7. Peníze se půjčují na úrok. Ten rozhodně nemusí být nekřesťanský, ale i přátelský začíná na deseti procentech, pod ním už jsou jen půjčující idioti, co si na lichváře jen hrají. 
8. Lichva je výborný způsob obživy. Několik tvých přátel z kasina se tím úspěšně živí. Co se jich přeptat, jak to chodí zatímco opět někomu děláš kasičku a oni se ti posmívají a ty jim to vidíš na očích.
9. Nevidíš li, nedíváš se, podívej se pořádně. Neumíš li, stačí konečně nepůjčit tomu kreténovi a oni, jak to vidí, tě sami přijdou pochválit a přivítat tě ve svém bohatém cechu.
10. Pokud nemáš na to si toto desatero vytisknout, natož zapamatovat, stačí dodržovat body jedna a dvě, naprostí kreténi milionáři si dokonce vystačí s jedničkou, akorát místo slova „kasinu“ dle potřeby doplňují i jiná podstatná jména. (půjčí ti jen v bordelu, kde v tom jedete spolu a jsi vydíratelný, ale proto s tebou do bordelu nechodí, mají svoje bordely, kdy ty nejsi, protože jsi neměl na vstup a tak je nebude nikdo vydírat, hele, svět bohatých, to neřeš, netýká se tě, protože jsi idiot, kterému ani tenhle článek nepomohl).

Na úplný závěr dvě důležité věci, bez kterých by nešel text uzavřít: Pamatuj, že nepůjčování peněz v kasinu je základem prosperity. Pár lidí, co s nimi hraješ poker, to dobře ví, proto článek ani nečetli. Stačil jim titulek a hned viděli článek, co se netýká jich. Ale tebe, idiote. 

A potom samozřejmě nic z toho, co jsi četl, neplatí, pokud by potřeboval (do zejtra) dvojku sám autor textu. 

Řezník z Badenu