Další bojovnice za ženská práva v pokeru: Maria Ho

Jak už bylo řečeno, Ho byla „vyrobena“ na Taiwanu, ale strávila tam pouhé 4 roky. Následovalo stěhování do USA a první kontakt s pokerem.

„Pamatuji si, že moji rodiče hrávali hodně karetních her na kuchyňském stole, když jsem vyrůstala,“ vzpomíná si Maria na svoje dětství v rozhovoru pro časopis Card Player a dodává, že se svou sestrou byly hodně zvědavé, co že to tam rodiče mastí za hru. „Později jsem se dozvěděla, že otec hrál rekreačně Texas hold’em už nějakou dobu. Ovšem já jsem se tu hru naučila až na vysoké.“

Maria Ho se odstěhovala na jih od Los Angeles do San Diega, kde navštěvovala bakalářské studium se zaměřením na komunikace a vedlejším právním oborem na University of California.

„Kluci mě čas od času zvali na svoje noční pokerové dýchánky,“ říká. „Vždycky se chvástali, že nemám sebemenší šanci na výhru, ale já byla příliš tvrdohlavá na to abych to nezkusila.“

A tak se Ho chytila. Začala balancovat na tenké hraně rozhodování mezi ranním vstáváním na přednáškami a večerními výlety do místních indiánských kasín, kde si mohla zahrát i když jí ještě nebylo 21. Čtyři roky strávila tímto způsobem. Pracovala na svojí pokerové hře a zvyšovala limity, zatímco tvrdě pracovala na diplomu. Pak přišlo klasické dilema pokerového hráče před závěrečnou zkouškou.

„Byla jsem ve škole a pracovala na tom, abych jí dokončila, ale byla jsem zároveň na dobré cestě stát se profesionální hráčkou pokeru. Z nejnižších limitů jsem se dostala až k $60/$120. Dalo by se říct, že jsem maturovala z pokeru a měla jsme plán vydat se do Las Vegas na svůj první WSOP turnaj.“

Proč Limit Hold’em?

„Musíte si uvědomit, že jsem začala hrát poker v roce 2002, tedy v roce, kdy v No Limit Hold’em ještě nelítaly takové částky,“ připomněla. „Limit hold’em cash game byl pořád hlavním hrou v kasínech v LA. Taky to byla první hra, kterou jsem se naučila, tak jsem se prostě rozhodla, že u ní zůstanu.“

V Las Vegas panuje všeobecný odpor k Limit Hold’emu. Většina hráčů má dojem, že existuje velmi málo možností, jak tuto variantu hrát, zvlášť na mid nebo high stakes úrovni. Maria Ho z toho těží, protože počet profesionálních hráčů, kteří se limitu věnují se tím rapidně snižuje.

„Pořád slýchám, že limit hold’em je hra na odpis,“ říká Ho. „Ok, ale mě to vyhovuje, vidím to jako výhodu. Znamená to, že tu nejsou horliví mladí hráči natěšení, až se naučí limit hold’em a to pro mě dělá tu hru snadnou. Místo toho je spousta high rollerů, kteří si myslí, že když ovládají no limit Hold’em, bude pro ně limit procházkou růžovou zahradou. Nechápou ale, že je to diametrálně odlišná hra. Není mnoho lidí, kteří tráví čas učením se odlišností limitu, proto si myslím, že se limitu budu ještě nějakou dobu věnovat.“

Navzdory nehynoucímu optimismu, který Ho rozdává na všechny strany, se nejdou i tací, kteří zpochybňují její vzestup mezi pokerovou elitu.

„Je pravdou, že většina špatných hráčů tře bídu s nouzí na sázkách $3-$6, ale není tak docela pravdou, že nenajdete špatné hráče i na high-stakes. Řekněme, že jakmile úroveň dosáhne cca $100-$200, začne hra přitahovat i takové hráče, kteří nemají co ztratit. Dalo by se skoro říct, že mají radost, když mohou něco prohrát. Tito lidé přijdou kvůli hazardu, ne aby hráli poker. Zkuste si přijít do Commerce Casina jakýkoliv večer a budou tam nejméně dva nebo tři neuvěřitelně špatní hráči na high-stakes limit stolech.

Limit Hold’em cash game je hra, která vynesla Ho nejvíce výdělků a zároveň je její nejoblíbenější variantou pokeru. Aby ale udržela krok se světem, musela se nakonec naučit no-limit a konečně zkusit turnaje.

Na WSOP 2008 s zástupem obdivovatelek

;-)

„Nechtěla bych tvrdit, že jsem se to naučila úplně sama, to by nebyla pravda. Přečetla jsem si pár knih a většinou se učila stylem pokus – omyl. Hodně jsem se tehdy přiučila od Kennyho Trana. Umožnil mi abych sledovala jeho hru, když hrál turnaje. Viděla jsem jeho reakce na různé karty. Dalo by se říci, že to byla ta neocenitelná zkušenost, kterou z žádné knihy nevyčtete.“

V roce 2007 se Ho poprvé objevila v turnaji WSOP a dostala se nejdál, ze všech ženských hráček v poli a získala si tak titul „last woman standing“ (poslední hrající žena pozn. red.). Skončila 38. a odnesla si pěkných $237.856. Ačkoliv jí téměř všechna zainteresovaná média takříkajíc vynesla do nebe, Ho si držela od jejich úsudku notný odstup.

„Myslím si, že prohlašování mne za ‚last woman standing‘ je hezké formální gesto, obzvlášť na turnaji WSOP, protože to přiláká hodně pozornosti. Neméně tak v situaci, kdy se poker považuje za prioritně mužskou záležitost,“ řekla k tomu Ho. „Cokoliv co přiláká více žen k pokeru je dobré a mělo by se oslavovat. Ženská osobnost vyžaduje vidět výsledky jiné ženy, aby se rozhoupala a začala sama něco dělat. Zároveň ale já sama jako profesionální hráčka nechci být za žádných okolností známá jako poslední žena, která se udržela v turnaji, nebo dokonce jako nejlepší světová hráčka vůbec. Moje motivace je být co nejlepší bez ohledu na pohlaví a vysílat tak světu zprávu, že jsem spokojená s vítězstvím na třemi procenty žen, které tvoří v celém hráčském poli.“

Minulý rok získala titul „Last Woman Standing“ Breeze Zuckerman, ale takové publicity se jí nedostalo, protože se nedostala ani do první stovky v turnaji. V minulém roce se ženám ve WSOP celkově nedařilo. Dokonce druhý rok po sobě po sobě se žádné ženě nepodařilo uspět v otevřeném Eventu. Takže co je na pokeru pro ženy tak odrazující?

„Často mluvím s ženami, které jsou prostě vystrašené z představy, že by měly usednout k pokerovému stolu se samými muži,“ vysvětluje spletitou situaci Ho. „I když je většina z těch mužů vstřícná a ochotná, pořád existuje něco jako soubor etických pravidel, která by měl hráč znát, ještě než usedne ke stolu. Třeba elementární věci jako třeba jak vsadit, kdy vsadit, nebo co se smí a nesmí u stolu říkat. Když se nezkušená, pokerem nedotčená hráčka usadí ke stolu, kde vládne ryze pokerová atmosféra, její první pokerová zkušenost nemusí být zrovna dobrá a může se také stát, že už se mezi hráče nikdy nevrátí. Proto jsou podle mě hrozně důležité ryze ženské turnaje. Není nic špatného, když se ženská pokerová komunita nejprve stmelí a zlepší svou hru, než se zapojí ke zbytku hráčského pole.“

Ho sice žádnou průpravu nepotřebovala, ale i pokerová královna limit hold’emu z Taiwanu musela během svojí kariéru dělat několik úprav ve stylu hry.

„Když jsem s pokerem začínala, setkávala jsem se se spoustou hráčů, kteří se mě snažili šikanovat. Tehdy jsme si neuvědomila rozdíly mezi ženskou a mužskou dynamikou hry. To se za ta léta hodně změnilo. Teď mě většina hráčů zná a hraje na mě velmi pasivně. Když hraji s někým kdo mě nezná, většinou se mě ten dotyčný snaží agresivní hrou vystrašit. Stalo se pro mne, coby profesionální hráčku, velmi důležité zjistit jak mě vidí ostatní hráči a podle toho se přizpůsobit. Pořád se najdou muži, kteří si myslí, že ženy poker hrát neumí a tlačí na mě jako na amatérku, ale jsou tu i muži, kteří se bojí s hrát proti ženě. Tak jako tak, já umím využít obě dvě varianty.“

Maria Ho za svou kariéru zatím nepoznala žádné vítězství, které by zastřešilo její velmi dobré výkony. Nicméně i kdyby se otočila na podpatku a opustila svět pokeru třeba zítra, nemá se za co stydět.

„Kdybych měla teď skončit, pořád bych měla být na co hrdá. Byla jsem schopná se 5 let udržet v tomhle průmyslu,“ říká. „Hodně hráčů se muselo hodně rychle s pokerem rozloučit. Hráči tu pořád cirkulují, neúspěšné nahrazují další. Já mám pořád hlavu nad vodou a svoje úspěchy považuji za dostatečné, i když se mi doposavad nepodařilo zvítězit v žádném velkém turnaji. Všechno je to o tom vydržet. Poker je těžký způsob, jak si vydělat na život a je to výdrž, co z vás udělá úspěšného hráče.“

Mimo poker se Ho věnuje rodinné realitní firmě. Zároveň je členkou několika charitativních organizací včetně Ronadl MacDonald House, One Step Closer Foundation a Kidney Foundation.

Stala se také skutečnou celebritou, když se dala dohromady s Tiffany Michelle a účinkovala v patnácté sezóně reality show „The Amazing Race“ na CBS, kde skončily na šestém místě z dvanácti týmů.