Tahle netradiční pokerová legenda se narodila 4. 4. 1954 v Anglickém Hullu a její příběh je vším možným, jen ne klasickým životopisem pokerového profesionála. Kartám propadl Ulliott už coby děcko, často vzpomíná, jak hrával s matkou „three card brag“, hru vcelku podobnou pokeru (na vlastní oči jste ji mohli vidět třeba ve filmu Sbal prachy a vypadni). K pokeru přičichl až v pubertě a už v šestnácti, rok poté co opustil školu a už se do ní nikdy nevrátil, začal hrát v místních malých hernách, samozřejmě na zfalšovanou občanku. A byl tak dobrý, že když se rozkřiklo, že přijde ten který večer hrát, herna raději zavřela. Kromě pokeru měl ale David i jiné, nebezpečnější zájmy – až do svých osmadvaceti let byl vcelku častým hostem v hullském vězení, odseděl si zde několik týdnů za bitky, krádeže, přepadení trafik, benzínek a pojišťovací podvody. Jakmile ale dosáhl třicítky, napravil se, otevřel si na bývalého kriminálníka vcelku originální živnost – klenotnictví a do dneška nespáchal ani jeden přečin proti zákonu. A začal se ještě víc věnovat pokeru.
Cestoval po celé Anglii a z každého turnaje si odvážel nemalé sumy. Někdy tou dobou si začal budovat svůj osobitý, agresivní styl hry a taky image neproniknutelného drsňáka, který sluneční brýle neodkládá ani do postele. Jeho vzpomínky z té doby jsou skutečně barvité: „Pamatuji si, že jednou jsem hrál v totální díře, kde se pod stolem válely krysí mrtvolky. Hrál jsem proti bandě Pákistánců, kteří měli neuvěřitelně moc peněz. Vždycky když jsem obral jednoho, zastoupil ho jiný. A když jsem obral všechny, bylo mi jasný, že tady není umění prachy vyhrát, ale dostat se s nima ven. Slyšel jsem protihráče, jak se na chodbě domlouvají, že mě za žádnou cenu nesmějí nechat odejít. Tak jsem vytáhl bouchačku a vystřelil do vzduchu. Než se vzpamatovali, zdrhnul jsem. Docela dobrá kovbojka.“
Koncem devadesátých let se Ulliott vypracoval natolik, že odjel do Las Vegas, kde dostal svoji milovanou přezdívku Devilfish (jedna z těch ryb, jejíž konzumace vás účinně a rychle zabije, pokud ji připravíte špatně). Coby správný klenotník si nechal udělat originální zlaté prsteny, na jedné ruce „Devil“, na druhé „fish“, bez kterých je už dnes prakticky nepředstavitelný. Jeho nadšení z „uměleckého jména“ se ani nelze divit, konečně se zbavil přezdívky „Hodiny“, kterou dostal v mládí podle drahocenných rodinných hodin, které často dával do banku, když neměl na blindy…
V roce 1997 přišel zlom v kariéře, když Dave vyhrál svůj první (a zatím jediný) turnaj na WSOP (World Series of Poker). Ze začátku WSOP se mu neuvěřitelně nedařilo, v Texas hold´em cash game rychle prohrál 200.000 USD, s kterými do Las Vegas přijel a musel se zadlužit, aby mohl hrát dál. Z půjčených 70.000 USD mu ale zbyly poslední 2.000 USD na buy-in do turnaje $2,000 pot limit Texas hold 'em, kde na finálovém stole v heads-upu nakonec porazil dnes nepříliš známého Chris Trubyho, vyhrál 180.000 USD a samozřejmě zlatý náramek. Tím ale Devilsfishovo tažení neskončilo, až do konce WSOP vyhrával v Omaze 10 i 20.000 USD denně a na konec si domů odvážel téměř 750 tisíc dolarů. Dodnes rád vzpomíná na to, jak se mu nevešly do kufru a musel je do letadla nosit v igelitkách.
Pravá hvězda se ale z Ulliotta pro mnohé stala ž o dva roky později, kdy vystupoval v Late Nigh Poker, jednom z prvních pořadů, který použil „hole cam“, kameru díky které můžeme vidět hráčům do karet. Nejen že vyhrával, ale díky svému stoickému chování, brilantní hře a také neortodoxní vizáži se stal miláčkem publika.
Kromě obdivu davu si ale Devilsfish dokázal, zajistit i klidné stáří. V roce 2003 na turnaji série WPT (World Poker Tour) porazil 160 hráčů, na finálovém stole zvítězil nad Philem Iveym a za první místo získal téměř 600.000 USD. Na důchod si ale Devilsfih vydělal i svými početnými druhými místy v turnajích WSOP, výhrami v turnajích v Texas Holdem a v Omaze po celém světě a také svoji online hernou.
Do dnešního dne se Dave Devilfish Ulliott stal nejen nejúspěšnějším britským pokerovým hráčem všech dob (do konce roku 2008 utržil pouze na profesionálních turnajích 5,5 milionu USD), ale získal i titul Nejlepší evropský hráč (za rok 2007), nehynoucí slávu a zástupy oddaných fanoušků. Uměl by si vůbec představit život bez pokeru? „Ale jasně,“ říká s vrozenou skromností Devilfish.“živil bych se jako model.“
Archiv
