Pokerový veterán Allen Kessler mluví o životě hráče

Svůj záznam, na kterém se do té doby krčil jeden cash za celých deset let, se během dvanácti měsíců magického roku 2010 rozrostl o dalších devět zářezů. Pro veterána z Pennsylvanie to bylo velké probuzení z letargie.

„Mnoho lidí nerespektuje můj způsob hry,“ říká Kessler. „Říká se o mě, že hraji moc najisto. A že se pouštím do hry, jenom když držím krále nebo esa. Během léta 2010 jsme si ale získal respekt mých protihráčů. Byl jsem zvyklý na ostrou kritiku, ale poměry se teď výrazně změnily a cítím to kdekoliv, kam přijdu. Zrovna jsem se vrátil z Londýna, tisíce mil od domova, a i tam se našli lidé, kteří ke mně přišli a gratulovali mi. Po všech těch letech hraní mě konečně někdo pozná. Mám z toho dobrý pocit.“

Úspěch pro Kesslera přišel na poslední chvíli. V roce 2009 neobsadil ve WSOP ani jednu placenou pozici ze dvaceti turnajů, do kterých se draze přihlásil. Výsledkem byla ztráta $200.000.

Ostatní hráči už se podivovali nad tím, jak to že Kessler pořád hraje. Zkrátka reputace špatného hráče ho provázela na všech turnajích, kterých se zúčastnil. Pak ale nastal světlý okamžik jinak velmi odrazující pokerové kariéry.

Jak se Kessler k pokeru dostal, aneb stále stejná písnička

Kessler začal hrát, jako mnoho jiných profesionálních hráčů, na univerzitě s přáteli a spolupracovníky z marketingové firmy. Ačkoliv si tehdejší student Temple University přesně nevzpomíná, jak jeho hraní pokeru začalo, vybavuje si svoje léta mladého gamblera z East Coast. Nejdříve se vzhlédnul v hrách high-low. Omahy 8-or-better a seven-card stud 8-or-better se staly Kesslerovými specialitami, kterým se věnoval, když měl po škole a práci. Hra ho natolik uchvátila, že netrvalo dlouho a Kessler se vypravil do blízkého Atlantic City.

„Vyrostl jsem tam,“ říká Kessler. „Jezdil jsme tam hrát automaty, když jsem byl na vysoké. Měl jsme regulérní práci od pondělí do pátku a o víkendech jsem trávil čas v kasinu.“

Kessler tvrdí, že kasina, která byla otevřena v osmdesátých letech zprvu postrádala pokerové stoly. Ovšem na začátku pokerové expanze se Kessler hned připojil k hnutí a následoval tak hráče jako je John Hennigan, Cindy Violette, Nick Frangos a Phil Ivey, kteří byli u zrodu novodobého pokerového fenoménu.

Kesslerovi se dařilo na stolech se sázkami od $75-$150 do $100-$200 v mixed games a držel se mezi nejlepšími hráči Atlantic City v těchto kategoriích dlouhá léta.

Zatímco si tímto způsobem vytvářel bankroll, zároveň pracoval jako průzkumník trhu a dostudoval Temple s dvojitým titulem z marketingu a managementu.

„Jestli jste se v té době dívali na zprávy kanálu ABC a viděli na obrazovce nějaká čísla v procentech, pak byla zcela jistě ode mě,“ tvrdí Kessler.

Rodina na vedlejší koleji...

Pro rodáka z Philadelphie tato rutina pokračovala až do roku 2004, kdy přišla změna v pracovním i pokerovém životě.

Jeho sestra vlastnící multi-milonové byznys impérium mu poskytla pracovní zázemí, tak aby se mohl naplno věnovat velmi se rozvíjející a velmi lákavé hře No Limit Hold’em. Nedlouho poté, co vzal Kessler práci v domě svojí sestry, přišel jeho první výlet do Las Vegas na turnaj v pokeru.

„Začal jsme jezdit do Las Vegas jednou měsíčně,“ říká Kessler. „ Po nějaké době to bylo 50/50 mezi Atlantic City a Vegas. Nakonec se mě ale naplno zmocnila hra No Limit Hold’em a tím pádem jsem se ve Vegas zdržoval kvůli těmto turnajům i delší období. Byl jsem ale pořád na cestách. Spočítal jsem svoje letecké cesty na skoro 2 miliony mil. Proto jsme se rozhodl, že si koupím dům v Las Vegas.“

Stěhování nedělalo Kesslerovi žádný problém, protože během let, kdy se snažil o pokerovou kariéru, kompletně ztratil spojení s rodinou.

„Moje starší sestra byl jediný, kdo rozuměl mojí zálibě pro hraní,“ říká Kessler. „Podporovala to všechno. Moje druhá sestra bydlí na Floridě a vůbec netuší, čím se živím. Se všemi ostatními členy rodiny jsem ztratil spojení, nebo jsou mrtví.“

Život je hra, pro Kesslera to platí dvakrát

Přestože Kesslera odkojil high-low poker, jeho záliba v hracích automatech výústila ve „video-pokerovou kariéru“.

„Stěží si vzpomenu, kdy jsem začal s video pokerem,“ přiznává se Kessler. „Ale sem tam si ho zahraji i v současnosti. Ve video pokeru je umění skončit v pravou chvíli. Může se taky stát, že chytnete špatnou řadu a prohrát hodně peněz.“ Kessler vyhrál, ale i prohrál ve video pokeru obrovské sumy.

„Kasina v současnosti nabízejí hry s dobrou návratností investice,“ myslí si Kessler, který za svůj život dvakrát trefil jackpot $100.000. „Ale i když hrajete perfektně, vždycky prohrajete alespoň malou částku. Někdy, když prohrajete menší sumu, nechá vás kasino hrát zdarma. I přes to ale můžete pořád něco málo prohrát. Jednou se mi stalo, že jsem přijel na pokerový turnaj a nakonec se mi podařilo prohrát více na herních automatech než kolik jsem utratil za všechny buy-iny v té serii.“

Ačkoliv si Kessler ujíždí na automatech ostatní hazardní hry ho příliš neberou. „Nejsem degenerovaný gambler jako Michael Mizrachi nebo Phil Ivey,“ tvrdí Kessler. Není mnoho profeionálních hráčů, kteří by pro živé turnaje používali pseudonymy. Kessler je jedním z mála.

Před několika lety si pro tyto příležitosti zvolil přezdívku „chainsaw“. Konkrétně to bylo před turnajem WPT 2007 ve Foxwoods. „Tam se mi docela dařilo,“ vzpomíná Kessler, který na tomto turnaji obsadil příjemné šesté místo. „Lidi mi vždycky přezdívali „zastrašovatel“. Nakonec jsem z toho udělal nickname 'chainsaw'. (motorová pila pozn. red.)“

Po úspěšném roce 2010 na okruhu WSOP se Kessler při svých cestách po světových turnajích nenudí, všichni na něj volají jeho drsnou přezdívkou. „Když někam jdu a lidé na mě volají mou přezdívkou, otočím se, protože pro mě je to něco jako moje druhé jméno. Nikdo už mi neříká mým rodným jménem. Například Eric Baldwin mi říká prostě 'chain'“

Kessler si očividně užívá pozornost, která mu díky jeho zvučné přezdívce náleží. Zároveň si nově užívá i respekt ostatních hráčů, který ho dlouhou dobu nepotkával. Chtěl by si zachovat oboje

„Ale je tady další člověk, který si říká stejně. Je ze San Jose a prohlašuje, že on je ten skutečný 'chainsaw',“ stěžuje si Kessler. „Ale nemá nárok tohle jméno používat. Jediné co ho s tímto jménem spojuje je schopnost dělat podobné zvuky jako motorová pila. Z toho si můžete udělat obrázek, co je to za člověka.“

Agresivita je klíčem k úspěchu

Kessler je známý tím, že zahazuje skoro všechno. Dokonce se říká, že hraje jenom krále a esa. Bohužel této svojí pověsti ale málo využívá. Jeho minulý úspěch ale možná svědčí o opaku. Kessler hrál některé hry 'na pověst' a povedlo se mu tak ukrást hodně potů. Ostatní hráči netušili, že Kessler blafuje.

„Hrál jsem letos trochu agresivněji,“ hodnotí Kessler, který si myslí, že obecně hráči z východního pobřeží jsou více konzervativní než ti ze západního. „Nebál jsem se dát all-in a prohrát ho. A to hlavně v no-limit Hold'em. Lidi u stolu, kteří mě znali nikdy moje sázky nedorovnali. To samé se dělo v Omaha 8-or-better, pokud neměli vyloženě dobrý hand, pokládali. Tahle taktika, ale neplatí na hráče, kteří mě neznají. Zkusil jsem to na neznámého hráče, který po flopu držel high pair a ten mě dohrál jako by nevěděl, že jsem Allen Kessler. Lidi, kteří mě znají by položili cokoliv, kdyby hráli proti mně.“

Kessler trávil mnoho času přemýšlením o tom, jak zvýšit svou herní agresivitu. Zaměřil se při tom na pochopení tahů internetových hráčů a snažil se tím rozšířit svůj vlastní rozsah.

„Dnes je velmi důležitým faktorem agresivita,“ myslí si Kessler, který chová velký respekt například ke stylu hry Jasona Merciera. „Lidi si vždycky myslí, že vědí, jaké karty držím. Když navýším sázku a někdo mě dorovná, tipují, že držím A-K nebo něco lepšího. Ale abyste byli úspěšní, musíte hrát různé karty.“

Kessler doufá, že po průlomu ve WSOP a s novou herní perspektivou ho konečně potká nějaký ten sponzoring a s ním spojené pořádné výhry. Kritiky pro zatím umlčel, ale jak sám říká, oni se vrátí.

„Každý by chtěl náramek z WSOP,“ myslí si Kessler, který byl na třech finálových stolech ve World Series of Poker. „V roce 2005 jsem byl na jednom finálovém stole chipleader a zbývalo vyřadit poslední tři hráče. Prohrál jsem s párem králů proti esům ve studu. Tento rok byl jiný. V $10.000 seven-card-stud 8-or-better championship jsem prostě odmítl prohrát a skončil jsem těsně pod vrcholem.“

Kessler si převezl domů $276.485, když v závěru turnaje nestačil jen na Franka Kassela. „Kassela hrál velmi netradičně a docela mu to chodilo,“ říká Kassler. „Hrál prostě skoro všechno. A když jsme byli v heads-up nakonec mě díky vysokým limitům porazil.“

Kessler sice většinu času tráví ve svém domě v Las Vegas, jenž je skoro na poušti. Pořád ale sleduje velké turnaje, na kterých vyrostl.

„Nikdy jsem nezmeškal United States Poker Championship v Taj,“ chlubí se. „Ten turnaj jsme si vážně oblíbil. Dvakrát jsem byl na televizním stole, vždycky se mi tam zadaří a taky mě tam za ta léta už všichni znají.“

S jeho pověstí je těžké pohybovat se po okruhu. Většina hráčů už Kesslera dokáže odhadnout. Jemu to ale nevadí. Je jedním z těch, kteří 'přežijí' prakticky všechno a vydrží.

Kessler by si nechal uříznout ruku, jen aby zase slyšel zvuk padajících mincí z automatů video pokeru. Zároveň je ale jedním z těch stálic pokerové scény, jež si svůj bankroll umí udržet velmi dlouhou dobu v použitelném stavu. Jedinou neznámou v jeho rozsáhlé bigorafii je Kesslerův věk, který zná zřejmě jen on sám: „Nerad se svěřuji ohledně mého věku, ale řekněme, že padesát mi ještě nebylo.“