Rozhovor s evropským hráčem roku: Jake Cody

Nejjednodušší by bylo napsat o vítězném tažení Jake „neverbluff67“ Codyho loňským EPT Deauville jako o šťastné souhře náhod. Přestože tento 22-letý Angličan z Rochdale měl v té době již několik impozantních úspěchů na on-line poli, trefa francouzského EPT byla ceněna o mnoho výše a i kdyby se mu již nikdy v žádném turnaji nezadařilo, patřil by k jedněm z mnoha vítězů nejprestižnější evropské série.

Cody však ve své hře nepolevil a hned o sedm měsíců později se mu podařil další nevídaný kousek – zvítězil na Main Eventu World Poker Tour na domácí půdě v Londýně a skutečná pravda se začala drát na povrch – tenhle mladík bude jednou patřit mezi legendy.

Po vítězství ve dvou ze třech nejprestižnějších turnajů těžko dosažitelné Triple Crown – ještě mu chybí náramek z WSOP – se jméno Cody začalo stále více skloňovat v pokerových kruzích. Nicméně jeho cesta na vrchol byla velmi strmá a v současné době málokdo ví o Codym něco více, než že se mu povedlo zvítězit ve zmíněných turnajích.

Jak se dokázal během tak krátké doby dostat až na vrchol? Kde se poprvé seznámil s pokerem? Jak se mu povedlo utratit tři tisíce liber ve strip klubu? Mladý turnajový specialista nejen na tyto otázky odpověděl v inteview pro pokerový časopis ALL IN:

 

ALL IN: Pojďme se pobavit o tvých začátcích. Když ti bylo 15, byl jsi členem pub's pool teamu a po každém zápase jste hrávali se spoluhráči karty. Co nám o tom můžeš říct více?

Jake Cody: Jj, když jsem byl na škole, když mi bylo 15, hrávali jsme obvykle poker o ₤5. To byly mé úplné začátky. Postupně jsme pokeru věnovali stále více času a časem jsem začal hrát také on-line. Naší jedinou hrou byl Texas Hold'em. Po pravdě nikdy jsem nezatoužil se trochu více věnovat také jiným pokerovým variantám jako například Omaze.

 

AI: Jeden z hráčů tvého poolového teamu Matt „Pez102“ Perrins, je jedním z tvých nejbližších přátel a patří také k vynikajícím hráčům pokeru. Jak důležitý je pro tebe tento vztah pro tvůj pokerový vývoj?

JC: Životně důležitý. Neustále mezi sebou probíráme nejrůznější zahrání, nyní dokonce ještě více než tomu bylo v minulosti. Máme skvělou „studijní skupinu“, ve které jsem já, Toby Lewis, Tom McDonald a Matt Perrins. Všichni čtyři jsem velcí kamarádi a také spolu cestujeme po turnajích. Pomáhá mi to se zlepšovat a vše je pro mě jednodušší.

 

AI: Co si o tvém koníčku myslí tvoji rodiče?

JC: Mají pochopení. Od začátku sice nebyli příliš nadšeni, ale když zjistili, že jsem v pokeru skutečně dobrý, začali to brát bez problémů.

 

AI: Kdy jsi začal hrát na on-linu?

JC: Pro zábavu jsem začal hrát chvilku po mých 18. narozeninách. Hrál jsem stále častěji, pročítal pokerová fóra a přečetl mnoho pokerových strategických knih. Můj první deposit byl $10 na PartyPoker, hrál jsem také na FullTiltu a na PokerStars..

 

AI: Na podzim 2008 se ti na on-linu mnoho nedařilo, ale následně v prosinci přišel tvůj první pětimístný payout, když jsi vyhrál $11.000 v Turbo $40K GTD na FullTiltu. O necelý týden později jsi zvítězil v $65K GTD a získal dalších $18.000. Jak jsi se cítil?

JC: V té době jsem začal hrát hodně live poker, ale ze začátku se mi skutečně příliš nedařilo. Vše bylo mnohem složitější, než jsem si představoval. Přišel downswing, se kterým jsem s statečně vypořádal. Tenkrát pro mě zmíněná vítězství byla absolutně nepředstavitelná. I pár tisíc pro mě byly obrovské peníze a já najednou vyhrál necelých $30k.

 

AI: Následně jsi se rozhodl zkusit Grosvenor UK Poker Tour (GUKPT). Jaký byl tvůj první event?

JC: V listopadu 2008 jsem hrál v Blackpoolu ₤300 Side Event a také ₤1.000 Main Event. To byl můj první opravdu velký živý turnaj. Nezahrál jsem úplně dobře. Možná to bylo způsobeno také tím, že jsem toho v té době moc o živé hře nevěděl. Soustředil jsem se výhradně na on-line. Ale na mé živé hře jsem začal pracovat.

 

AI: Ve tvém blogu jsi zmínil, že jste společně s Mattem Perkinsem a tvojí přítelkyní zašli v noci před Main Eventem GUKPT v Brightonu do strip baru a utratili tam asi ₤3.000? To je docela velká částka, jak se vám to podařilo?

JC: (smích) Jj, je to pravda, Moc si z té noci nepamatuju. Jen vím, že jsme hodně pili. Nakonec jsem musel zmizet, protože mi nebylo z té přemíry alkoholu úplně nejlíp.

 

AI: V dubnu 2009 jsi se umístil šestý na GUKPT v Manchesteru. Jednalo se o tvůj první významnější živý cash?

JC: Po pravdě bych toto umístění nenazval slovem významný, ale jednalo se o jedno z mých prvních živých ITM umístění. Potom jsem dal pokeru na malou chvíli vale, ale pak jsem vyhrál na on-lineu $200.000...

 

AI: Máš pravdu, v listopadu jsi skončil druhý na FTOPS za $198.000. Čemu tento úspěch řipisuješ? Posunula se tvá hra na jiný level?

JC: Jednoznačně. Byl jsem koučován jedním americkým on-line hráčem, který mi hodně pomohl ujasnit si několik věcí a byl to právě on, kdo mě posunul dál. Po FTOPS jsem začal mnohem více hrát high-stakes turnaje a pozoroval jsem na své hře postupem času neskutečný progres.

 

AI: Kdybys netrefil FTOPS, nastoupil bys vůbec do Main Eventu EPT Deauville 2010?

JC: V žádném případě bych EPT nehrál. Ani tak se mi do Francie moc nechtělo, na živo se mi nedařilo a chtěl jsem se soustředit především na on-line, jenže kamarádi mě přesvědčili, ať dám živým turnajů ještě poslední šanci. V případě neúspěchu jsem měl v plánu přestat hrát živé turnaje minimálně na půl roku, jenže se to trochu zvrtlo a já nakonec EPT Deauville vyhrál, bylo to jako sen...

 

AI: Měl jsi do turnaje prodané nějaká procenta nebo sis celý buy-in zaplatil sám?

JC: Platil jsem si ho celý sám. Naštěstí jsem den před hlavním turnajem neměl co na práci a trefil jsem tiket v €200 rebuy kvalifikaci, takže jsem to měl s drobnou slevou.

 

AI: Je Deauville tak nudné, jak se říká?

JC: Pro mě to bude do smrti úžasné místo, protože jsem tam vyhrál, ale pokud tam nepojedu znovu hrát poker, nejspíš mě tam nepotkáte. Pro mladé lidi není Deauville ideální místo na zábavu.

 

AI: Na finálovém stole jsi prohrál velkou handu s Mikem „Timex“ McDonaldem, když tvoje desítky neudržely proti Mikeovu A-K. Klesl si na minimum v žetonech, Jak jsi se s touto situací vyrovnával?

JC: Byl jsem z toho zničený, protože mi v tu chvíli bylo jasné, že se jedná o flip, který rozhodne o vítězi. Naštěstí jsem se dokázal dostat brzy zpět. Šťastně jsem vyhrál A-7 do Mikeových J-J a zbytek jsem odehrál opravdu ve velkém stylu. Hrál jsem svojí A-game a překvapivě velké peněžní rozdíly za jednotlivá umístění neměly na mojí hru žádný vliv.

 

AI: Jaký to je pocit vyhrát skoro milion euro?

JC: Je to úžasné neskutečně, jako sen. I když je to už více než rok, pořád tomu nemůžu uvěřit a čekám, kdy se probudím.

 

AI: Změnil se ti vítězstvím na EPT nějak život?

JC: Jistým způsobem se mi změnil. Mám nyní více možností. Můžu cestovat, hrát živé turnaje a nemusím příliš myslet na peníze. Z části jsem také pomohl mé rodině, protože nepocházím z nejbohatších poměrů. Je to fajn.

 

AI: Stále studuješ, je to tak?

JC: Bylo to složité období. Studoval jsem a zároveň hrál poker, takže si asi dokážete představit, jaké byly moje výsledky. Jakmile jsem začal pokerem vydělávat opravdové peníze, tak jsem školu opustil, takže abych odpověděl na otázku: ne, už nestuduju.

 

AI: Studoval jsi psychologii. Pomohlo ti studium také v pokeru?

JC: Určitě. Psychologie mi pomohla nahlížet na věci z různých úhlů, a to je v pokeru hodně důležité. Zamyslet se nad hrou v jiných souvislostech.

 

AI: Ve svém blogu píšeš, že máš velké problémy se zvládáním tvé psychiky, když se dostaneš do těžkého downswingu. Uvažoval jsi někdy, že bys s pokerem skončil?

JC: Jsem si jistý, že byly časy, kdy jsem od toho nebyl daleko, ale nikdy jsem skutečně neskončil. Když máte špatné období a nic nemůžete změnit, není to nic jednoduchého. Hrajete svou nejlepší hru, snažíte se zlepšovat, ale stejně si s vámi dealeři dělají, co chtějí. Nejhorší je ta bezmoc, ale teď už se s tím vyrovnávám mnohem líp.

 

AI: Hrál jsi loni v létě WSOP?

JC: Jj, byl jsem tam. Udělal jsem si malý výlet do Las Vegas a odehrál jsem Main Event WSOP a také WPT Event v Bellagiu. V obou turnajích jsem se dostal až do třetího dne, ale ani v jednom z nich jsem své tažení nezakončil cashoutem. Letos se chystám rozhodně na celou sérii.

 

AI: Teď ale k tvému srpnovému úspěchu na WPT London. Kdy ses rozhodl, že se domácího WPT zúčastníš?

JC: Opět to bylo na poslední chvíli. Všichni pokeroví kamarádi zamířili na Partouche Poker Tour do Cannes. Já jsem byl hodně nerozhodný, protože jsem vůbec neměl náladu na cestování. Hrál se už den 1B WPT London a já jsem stále nevěděl, co budu dělat, už jsem myslel, že jsem turnaj propásl, ale nakonec jsem se dozvěděl, že je ještě možnost si zaplatit buy-in. WPT je prestižní event, poprvé se uskutečnil v Londýně, v mé rodné Anglii, tak jsem do toho šel.

 

AI: Hrál jsi někdy před tím v Palm Beach Casinu, kde se WPT odehrávala?

JC: Relativně často. Když jsem v Londýně, tak z 90 procent hraju právě tam, především cash games. Je to podle mě asi nejlepší kasino v Londýně.

 

AI: Jaká byla podle tebe klíčová hra finálového stolu?

JC: Proti Kristofferu „sumpas“ Thorssonovi jsem 3-betoval s J-J a on zareagoval allinem s T-9. Hrálo se o chiplead, já jsem dorovnal a pár mě podržel. Vše se pak vyvíjelo tak, jak jsem si představoval.

 

AI: Jak jsi se cítil, když pokerová legenda a komentátor WPT Mike Sexton označil tvé vystoupení na finálovém stole, jako jedno z nejlepších představení v historii WPT?

JC: Úžasná věc. Četl jsem to několik dní po turnaji. Mike Sexton je pro mě velká ikona pokerového světa a je hodně příjemné slyšet slova chvály na vaši adresu od takového člověka.

 

AI: Nyní jsi jen kousek od zisku trojkoruny. Jak důležité je pro tebe vyhrát po EPT a WPT, také náramek WSOP?

JC: Doposud jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Povedlo se to pouze několika málo vyvoleným a moc rád bych do té elitní skupiny patřil. Vyhrát náramek je z těch tří věcí to nejjednodušší, protože WSOP Eventů je spousty. Je to každopádně jeden z mých dlouhodobějších cílů získat WSOP bracelet a tím i Triple Crown.

 

AI: Jak si vysvětluješ obrovské úspěchy britských hráčů v roce 2010 na celosvětových turnajích?

JC: Většina z hráčů, o kterých se bavíme, jsou moji dobří přátelé a je jen dobře, že se v posledním roce začali trochu více prosazovat na mezinárodní scéně. Toby Lewis, James Mitchell, Sam Trickett. Neustále se spolu bavíme o zajímavých handách. Všichni to jsou lidé přesvědčení o svých schopnostech a to je možná ta věc, která vysvětluje jejich úspěšnost. Bez sebevědomí se nikam nedostanete.

 

AI: Je ti teprve 22. Dokážeš si sám sebe představit, že hraješ poker profesionálně i za 30 let nebo máš v plánu vyzkoušet něco nového?

JC: To teď vůbec nevím, jestli budu i v padesáti starým chlapíkem, který většinu času tráví v kasinech dlouho do noci, ale jednou věcí si jsem na 100 procent jistý. Poker bude určitě navždy nedílnou součástí mého života.