Zpovědnice - Eugene Katchalov

Talking poker - Eugene Katchalov is an American poker professional who became a member of the PokerStars Team Pro in 2011. He is representing Ukraine, the country of his origin. His live tournaments record is more than impressive. Over the years of his career Eugene has had huge cash finishes in most of the major world tournaments, including several WPT, EPT and WSOP finishes. He scored a great win at the first $100,000 Super High Roller event at the 2011 PokerStars Caribbean Adventure and after that cashed twice more in the same festival. Eugene has the WSOP bracelet won in 2011 for $1,500 Seven Card Stud. He also cashed five times at the World Poker Tour, including one of the biggest cashes in WPT history and the biggest prize for him so far at Doyle Brunson Five Diamond Poker Classic Main Event, where he took the title and almost $2.5 million.

When I first encountered Eugene at WPT Prague, I regarded him as a very cold dispassionate person. Not that I had any specific reasons for it – it was the first impression he gave. Reviewing his career record in media, watching several interviews and finally communicating with him; all this showed in a different perspective. I realized there is much more to Eugene Katchalov than the Bluff Player of the Year title, huge cashes and trophies. Dedication and love to his family unfreeze first impressions and the conversation leaves footprints of admiration to his parents. Whether winning or losing in life, he was born rich and I hope readers will notice, I am not talking about the money.

I simply love the story. The mixture of Eastern nature and the Western attitude, intelligence and determination - it all makes the man special.

Meet Eugene Katchalov:

How is PCA going for you?

I was only able to play super high roller so far. Obviously it did not go quite as I hoped. I busted in the end of the day one. I lost a lot of the hands. It is not the best start of the year, to lose in such a big buy-in tournament. I did not expect to be able to successfully defend my title because the calibre of players is so strong, but there are plenty more tournaments to go.

What is it like, the moment, when you bust from this kind of tournament? Do you think about what you should have done differently? Do you think about the money?

I certainly think I could have done some things differently. There are certain hands I am not happy with the way I played them, at the same time there are hands I know I could not have done anything about. So I feel like I may have got little bit unlucky at some spots. That´s just poker. Generally, although I may not show at the table, I get frustrated, I am offset, but I am use to it already. It is not first time I have busted from the tournament. I just deal with it; I try to leave the tournament quickly, because of the frustration. I only want to get into my room, relax, get some good food, do something what makes me forget. It usually takes me a day to get over it. 

Bavme se o pokeru – Eugene Katchalov je americký pokerový profesionál, který se stal v roce 2011 členem PokerStars Team Pro. Reprezentuje Ukrajinu, zemi svého původu. Jeho záznamy z živých turnajů jsou více než působivé. Za poměrně dlouhou pokerovou kariéru získal Eugene obrovské výhry v mnoha zásadních světových turnajích, jako World Poker Tour (WPT), European Poker Tour (EPT) a World Series of Poker.  Velký finanční obnos vyhrál v prvním $100.000 Super High Roller eventu na PokerStars Caribbean Adventure v roce 2011 a poté kasíroval dvě další výhry v průběhu tohoto festivalu. V roce 2011 taktéž vybojoval WSOP náramek za vítězství v $1.500 Seven Card Stud. Celkem pětkrát se umístil na penězích na World Poker Tour, kde získal jednu z nejvyšších vyplácených cen v historii této série v Doyle Brunson Five Diamond Poker Classic Main Event, odkud si odnesl téměř $2,5 milionu.

Když jsem prvně zahlédla Eugena na WPT Prague, považovala jsem ho za velmi chladného a věcného člověka. Ne že bych k tomu měla specifické důvody – takový na mě dělal dojem. Přezkoumání jeho profesních záznamů v médiích, sledování rozhovorů a nakonec komunikace s Eugenem samotným, ukázalo vše ze zcela jiné perspektivy.  Uvědomila jsem si, že Eugene Katchalov je o jiných „věcech“, než o titulu Bluff Player of The Year, o velkých výhrách nebo o trofejích. Oddanost a láska k jeho rodině rozmrazila první dojmy a rozhovor ve mně zanechal stopy obdivu k jeho rodičům. Ať už v životě vítězí či prohrává, narodil se bohatý, a doufám, že čtenáři zaznamenají, že nemluvím o penězích.

Mám ten příběh ráda. Kombinace východního naturelu a západního přístupu, inteligence a odhodlanost – to vše z něj dělá mimořádného člověka.

Seznamte se Eugenem Katchalovem:

Jak se ti daří na PCA?

Zatím jsem hrál pouze super high roller. Zjevně to nemělo takový průběh, v jaký jsem doufal. Byl jsem vyřazen na konci prvního dne. Prohrál jsem hodně hand. Není to nejlepší začátek roku – prohrát v turnaji s tak velkým buy-in. Neočekával jsem, že budu schopen úspěšně obhájit titul vzhledem k tomu, jak silnému kalibru hráčů čelím. Stále mě čeká ještě hodně turnajů.

Jaké to je, ten moment, když bustneš z turnaje tohoto druhu? Myslíš na to, co jsi měl udělat jinak? Přemýšlíš o těch penězích?

Určitě si myslím, že jsem některé věci mohl udělat jinak. Jsou jisté handy, kde nejsem spokojen s tím, jak jsem je odehrál, a zároveň jsou takové, kde vím, že jsem nemohl nic udělat. Takže se cítím lehce v nemilosti štěstěny v určitých momentech. To je prostě poker. Obecně, ačkoli se tak u stolu neprojevím, přijde rozčarování, jsem z toho zničený, ale jsem na to již zvyklý. Nevypadnul jsem z turnaje poprvé. Prostě se s tím srovnám; díky té frustraci se pokouším rychle opustit turnaj. Jediné co chci je se dostat do pokoje, relaxovat, objednat si dobré jídlo a dělat něco, u čeho na to zapomenu. Většinou mi trvá den se přes to překlenout.

You moved to Brooklyn in New York City, with your parents, when you were 10 years old. Do you remember much from that time, maybe the reasons, why your parents moved to the US? How did you feel about it as a kid?

I don’t have particular memories, like specific reasons. My parents were separated at the time. My dad left to the US two years earlier, in 1989. He asked my mom if she wants to give it another try to come to live with him in the US. Mom said yes and he was able to get us out. My parents started living together again, ended up getting divorced ten years later. The main reason was that my mom wanted to raise me in a country where I could have a better future. She didn’t feel I would have that in Ukraine, because of all the chaos going on there. That is pretty as much as I understand it.

You were a kid, was it hard to overcome the language barrier? Did you speak any English at that age or not at all?

It was hard for me. I didn’t speak the language at all. When I first came to New York, we already had some relatives there besides my dad - cousin, some uncles and aunts. My cousin is a little bit older than me and was going to Russian school and he tried to get me into that school as well and succeeded. I was ten; youngest kid was around twelve at that school. I finished third grade in Kiev and ended up going into seventh grade in America. I simply could not adjust, I didn’t know the subjects, and everything was too complicated for me. I had been visiting that school for two years, had made some friends, but still it was hard, the age difference was big, I was the little kid. Also I did not get to learn the English language properly. Everyone spoke Russian. My parents decided to send me to regular public school where I was with all different types of people and could learn English. I learnt English fairly quickly. I am very happy they did that.

Were there moments, at that time, you would feel underestimated or in disadvantage cause of your family origin?, at school, in American society in general?

That is actually very good question. I definitely felt that. I remember being almost ashamed that I am from Ukraine, from Russia. I felt like I was being looked down upon by certain kids from different cultures. When I was younger I felt ashamed of who I was.

Did it change and when?

It definitely changed. I am certainly not ashamed of who I am anymore. I think it changed probably when I went to college. There I was introduced to people from all over the country, who did not look down upon anyone. They were much more open-minded. I met actual emigrants who were there to study. I got to travel lot more by that time. My whole outlook changed a lot. I also grew older and I understood this is silly. I am who I am. I am proud of it, I am proud of my heritage and where I am from.

What was your teenage dream? Did you have any idea about what would you become?

I remember I always wanted to be an astronaut. I was fascinated by space. I love everything about it. I dreamt about going into space and experiencing what is that like. Someone like an astronaut appealed to me. I remember when I was little kid in Kiev, I had this idea I am going to build a space ship and I was trying to build the space ship for a whole week.

You have much younger sister. The age gab is like 29 years, right? You mentioned your parents are divorced, so your father remarried? Can you tell me about this?

It is not secret at all. My parents got divorced and I was about 21 years old, maybe a little younger.  I know I was in college and was old enough to understand. Basically I agreed with it. I just knew it was not working for them to live together. I thought they would be much happier if they live separately. They followed through with divorce and I was happy because they remained friends. They still keep in touch. Then my father met his future wife in Kiev. They dated for a while and he brought her over to the US and they got married. They have been married  for over eight years now and they have been together for over ten years. She is very young, she is only two years older than me. I love her to death. She is like my older sister. I am super close to her and like to talk to her often.  She gave birth to my little sister who is now fourteen months old. I love her to death as well and I miss her all the time.

Když ti bylo deset let, přestěhoval jsi se svými rodiči do Brooklynu v New Yorku. Pamatuješ si něco z té doby, možná důvody, proč se rodiče odstěhovali do Států? Jak jsi to vnímal?

Nemám konkrétní vzpomínky, jako specifické důvody. Mí rodiče žili v té době odděleně. Můj otec odešel do Ameriky o dva roky dříve, v roce 1989. Oslovil tehdy mou matku, zdali by to ještě jednou nechtěla zkusit a odstěhovat se za ním do Spojených států. Maminka řekla ano a on byl schopen nás dostat ven. Rodiče znovu žili spolu, rozvedli se pak po deseti letech. Hlavním důvodem bylo, že mě moje máma chtěla vychovávat v zemi, kde bych měl lepší budoucnost. Neměla pocit, že bych měl takové možnosti na Ukrajině vzhledem k tomu, jaký chaos tam v tu chvíli probíhal. Asi takto jsem tomu porozuměl já.

Byl jsi dítě; bylo pro tebe těžké překonat jazykovou bariéru? Mluvil jsi vůbec v tomto věku anglicky nebo vůbec ne?

Bylo to pro mě těžké. Vůbec jsem anglicky nemluvil. Když jsme prvně přijel do New Yorku, měli jsme tam již kromě otce další příbuzné – bratrance, nějaké strýce a tety. Můj bratranec je trochu starší než já, chodil do ruské školy, pokusil se mě tam také dostat a uspěl.  Bylo mi deset; nejmladšímu z dětí v té škole bylo dvanáct. Ukončil jsem třetí třídu v Kyjevě a nastoupil jsem nakonec do sedmého ročníku v Americe. Jednoduše jsem se nemohl přizpůsobit, neznal jsem předměty a vše pro mě bylo příliš složité. Tuto školu jsem navštěvoval asi dva roky, měl jsem tam nějaké přátele, ale i tak to bylo komplikované, věkový rozdíl byl příliš velký. Byl jsem ten malý kluk. Také jsem se nenaučil dobře anglicky. Všichni mluvili rusky. Rodiče se rozhodli mě poslat do běžné státní školy, kde jsem byl se všemi možnými typy lidí a mohl jsem se naučit anglicky. Jazyk jsem se pak naučit poměrně rychle. Jsem velmi rád, že to tehdy udělali.

Stávalo se v té době, že ses cítil podceňován nebo znevýhodňován kvůli původu své rodiny?, ve škole, nebo v americké společnosti obecně?

To je skutečně velmi dobrá otázka. Zcela určitě jsem toto pociťoval. Pamatuji si, že jsem se téměř styděl za to, že jsem z Ukrajiny, z Ruska. Cítil jsem povýšené chování ze strany některých dětí z různých kultur. Když jsem byl mladší, styděl jsem se za to, kdo jsem.

Změnilo se to; a kdy?

Jednoznačně se to změnilo. Určitě se již nestydím za to, kdo jsem. Myslím, že ke změně došlo, když jsem nastoupil na univerzitu. Seznámil jsem se zde s lidmi z celé země, kteří se nad nikoho nepovyšovali. Byli mnohem více svobodomyslní. Setkal jsem se s emigranty, kteří zde studovali. Také jsem v té době více cestoval. Celý můj pohled na věci kolem se změnil. Byl jsem starší a pochopil jsem, že je to hloupost. Jsem kdo jsem. Jsem na to hrdý, jsem hrdý na naše dědictví a na to, odkud pocházím.

Jaký byl tvůj „teenage dream“? Měl jsi nějakou představu o tom, čím bys chtěl být?

Pamatuji si, že jsem vždy chtěl být astronaut. Byl jsem vesmírem fascinován. Zbožňuji vše s ním spojené. Snil jsem o cestě do vesmíru a o tom, jaký je to zážitek. Někdo jako „kosmonaut“ mi vždy imponoval. Vzpomínám si, že když jsem byl ještě malý kluk v Kyjevě, napadlo mě, že postavím vesmírnou loď a pokoušel jsem se vystavět takovou vesmírnou loď celý týden.

Ty máš mnohem mladší sestru. Věkový rozdíl mezi vámi je 29, že ano? Zmínil jsi se také o tom, že jsou tví rodiče rozvedení, takže se tvůj otec znovu oženil? Můžeš mi o tom něco říci?

Není to tajemství. Mí rodiče se rozvedli, když mi bylo tak 21 let, možná jsem byl trochu mladší. Vím, že jsem byl tehdy na univerzitě a byl jsem již dost starý, abych tomu rozuměl.  Vlastně jsem s tím souhlasil. Věděl jsem, že jim jejich soužití nefunguje. Domníval jsem se, že budou mnohem šťastnější, když budou žít odděleně. Prošli rozvodem až dokonce a já jsem byl šťastný, že i tak zůstali přáteli. Stále jsou v kontaktu. Můj otec pak potkal svou budoucí ženu v Kyjevě. Nějakou dobu se spolu vídali, pak ji přivezl do Spojených státu a vzali se. Jsou v manželství již přes osm let a znají se více než deset let. Je velmi mladá, je o pouhé dva roky starší než já. Zbožňuji ji. Je jako moje starší sestra. Jsme si velmi blízcí a často spolu hovoříme. Porodila mou sestřičku, které je dnes čtrnáct měsíců. Také ji zbožňuji a neustále mi chybí.

Did you use to visit Ukraine before you decided to have residence there this year?

I have spent a lot of time in Ukraine. My first trip back to Ukraine was in 1998 or 9. One of those years. My dad would go to Ukraine every summer for one or two months after that. He still had some friends there and some business to do. So I used to go with him almost every summer.

I know you do have two places now, one in New York, on in Kiev. What was the main reason to chose Kiev?

The main reason was the Black Friday. Online poker was kicked out of the States. It was a big shock for all of us. I wanted to play online and I represent Ukraine PokerStars Team Pro. Basically I needed to get residence where I can play and I decided Ukraine would be the best place. That was the goal I had in mind when I went there in September - to get an apartment and basically become a resident.

Are you Ukraine national or American?

I am an American citizen, I have an American passport.

You do have long poker history, but 2011 was really successful year for you, is there any other year, you do remember to be really successful, not only concerning cashes, but referring to any goals of your life, goals you always wanted to achieve?

I started playing poker in 2003. My biggest break through was I believe in 2005 when I went to the Bellagio. I played my first big tournament $3.000 buy-in there. I was not even planning on playing it. It was too big for my bankroll back then. My friend convinced me to play it. He said: I would take half of you, just go play, don’t worry, and just risk it. There were around 400 people in it and I actually ended up fifth and won $45.000. It kind of got my energy going. Then I went on playing the main event with $15.000 buy-in, and I took really small piece, only third of myself, I risked five thousand. I again finished in the money in that event as well. I ended up winning money for the trip. It was big for me back then; I ended up with $25.000, which was big for someone who has five thousands in total.

Is that an ultimate achievement for a poker player to win WSOP bracelet?

At that time I was not on that level, I was not thinking about that. As time passed and I got more and more into poker and I started seeing more success, like in 2007 when I won my biggest WPT title, I won 2,5 million. That was when I really got noticed and recognized. From there on I wanted to win a bracelet really bad. There is just more to it than the money. Poker is a sport at this point and it is very competitive and everyone is trying to win. WSOP main event is the biggest tournament of the year and no matter what you have done prior, if you win that tournament, it will change your life. If you are known player, it will change your life even more. It is something everyone dreams about.

What do you find fulfilling in poker, is that the cash, the travels, the thrill in the game, the occasional gamble, risk, fame?

There are lots of things. I am successful at something I really enjoy doing. I travel so I get pleasure out of it. I basically play when I want. No one is forcing me. What more can you ask for, when you look for a job? Everyone wants a job where they make enough money and they love it. It is fulfilling and I have not achieved all my goals. I always have new goals for myself. Now I would love to win EPT title. I have WPT and WSOP and I would like have Triple Crown. Another goal is to build my history, to win more tournaments and get more bracelets. Just like in any sport everyone wants to be number one and it is the competitive nature of who we are.

Navštěvoval jsi Ukrajinu než jsi se rozhodl tam tento rok usídlit?

Na Ukrajině jsem strávil spoustu času. První cesta zpět na Ukrajinaubyla v roce 1998 nebo 9. Jeden z těchto roků. Můj otec poté jezdil na Ukrajinu každé léto na měsíc nebo dva. Stále tam měl přátele a také obchodní aktivity. Takže jsem téměř pokaždé jel s ním.

Vím, že teď žiješ na dvou místech, v New Yorku a v Kyjevě. Proč jsi zvolil Kyjev?

Hlavním důvodem byl Černý pátek. Online poker byl ze států „vykopnut“. Byl to pro všechny velký šok. Chtěl jsem hrát online a reprezentuji PokerStars Team Pro za Ukrajinu. Jednoduše jsem potřeboval najít bydliště , kde mohu hrát a Ukrajinu jsem považoval za nejlepší místo. To byl také cíl mé cesty  v září – najít si byt a vlastně se tam usadit.

Jsi ukrajinské národnosti nebo Američan?

Jsem americký občan a držitel amerického pasu.

Máš dlouhou pokerovou historii, nicméně 2011 – to byl pro tebe opravdu úspěšný rok. Je zde jiný rok, na který si vzpomeneš, který byl taktéž velmi úspěšný, nejen co se týče finančních výher, ale v souvislosti s jinými cíli, kterých jsi vždy chtěl dosáhnout?

Poker jsem začal hrát v roce 2003. Největší průlom nastal myslím v roce 2005, když jsem jel do Bellagia. Hrál jsem tam svůj první velký turnaj za buy-in $3.000. Ani jsem neplánoval, že ho budu hrát. Tehdy byl příliš velký na můj bankroll. Kamarád mě přesvědčil, abych hrál. Řekl: Vezmu za tebe půlku, běž prostě hrát, nestrachuj se a zariskuj. V turnaji bylo tak 400 hráčů a nakonec jsem skončil pátý s výhrou $45.000. Svým způsobem mě to nastartovalo. Pak jsem hrál hlavní turnaj s buy-in $15.000, kde jsem měl velmi malý podíl, jen třetinu; riskoval jsem pět tisíc. Opět jsem se i v tom turnaji dostal na ITM. Výhra mi zaplatila i cestu. Bylo to pro mě tehdy hodně; zůstalo mi $25.000, což bylo dost pro někoho, kdo měl dohromady pět tisíc.

Je výhra WSOP náramku definitivním úspěchem pro pokerového hráče?

Na úrovni, na které jsem tehdy byl, jsem o tom ani neuvažoval. Po čase jsem se více a více dostal do pokerové problematiky, měl jsem větší úspěchy, jako v roce 2007, kdy jsem získal svůj největší WPT titul a 2,5 milionu. Tehdy jsem byl teprve opravdu zaregistrován lidmi komunitě. Od té doby jsem chtěl opravdu moc vyhrát náramek. Znamená to mnohem více, než peníze. Zde je již poker sportem a prostředí je velmi konkurenční, každý chce zvítězit. WSOP main event je největší turnaj a nezáleží na tom, co jste dokázali předtím, pokud ten turnaj vyhrajete, změní se vám život. Pokud jste známý hráč, změní vám to život o to více; je to něco, o čem každý sní.

Co je pro tebe v pokeru naplňující?, peníze, cestování, vzrušení ve hře, občasný gamble, risk, sláva?

Je to mnoho věcí. Jsem úspěšný v něčem, co mě velmi baví. Cestuji, z čehož mám potěšení. V podstatě hraji, když chci. Nikdo mě nenutí. Co víc si přát, když hledáte práci? Každý chce zaměstnání, kde si vydělá dost peněz a bude ho milovat. Je to naplňující a ještě jsem všeho nedosáhl. Vždy si stanovuji nové cíle. V tuto chvíli bych velmi rád získal EPT titul. Mám WPT a WSOP a chtěl bych mít Triple Crown. Dalším cílem je budování herní historie, vyhrát více turnajů a získat více náramků. Jako v každém jiném sportu, každý chce být jednička; to je náš soutěživý charakter, naše podstata.

What makes you happy in life?

I really enjoy spending time with my family. Like I said I love my little sister. When I come home I like to come over to my father’s house every day to spend time with her and when I am not there I like to talk to her on Skype. I mean, she cannot talk yet, so we have video chat and she can barely say my name. She always gets excited when I call and it is really cute.

Obviously you want to have kids on your own and you do have beautiful girlfriend. Do you think about having kids now or in future?

I do want to have kids at some point in my future. At the same time, I don’t want to have kids just to have them. If I am going to have kids it has to be with the right person for the right reasons and I have to settle down. At this point in my life it is hard for me to settle down because of my lifestyle. I am literally always on the road. I am never at home. It is pretty scary. I have spent maybe two months at home out of the last year. I know it is almost impossible to have family and do that. I still enjoy very much what I do and I am not looking for starting family anytime soon.

You are in your best so far. This must changed a lot around you; I am talking about poker community. How do you feel about being more in sight, more respected, watched by others? Do you care about the fame, do you like the fame or not?

I would say it is certainly something I did not expect when I started out in poker.  It was not something I was looking for even a couple of years ago. I had another job, I was a trader. Then I decided I want to concentrate on one thing. I could not do two jobs at once. When I decided for poker and started finding some success again, I realized fame is unavoidable if I am going to be successful. I am pretty shy in general. I quickly realized I have got to work on it and become more public person if this is going to be my career. I take that as a part of the job.

You say you are shy. When I first saw you I thought you would be quite a cold person. Then I watched several video interviews with you and realized you are not that at all. Also you stated in one of those videos, that there was a point in your poker career, where you had to change your game from tight to more aggressive and you also mentioned that aggression is not in your nature. My question is: What is in your nature?

When I say aggression is not in my nature, you can take that further. I know a lot people in the poker world, who had been successful in the past, but then went broke and lost all the money. It is more guys than most of people would understand. This really scares me. You can see how easy it is. You win tournament, 1 million dollars, then you start spending and the next thing you know is you are broke. I always try to be very careful, not to be too aggressive, and not to take unnecessary risks.

Talking about your character - What kind of person are you?

I am pretty calm. I try not to get too emotional about things. I like to think of myself as of very logical person. I figured there are reasons for everything. I consider myself to be pretty honest guy. I am not very good liar.

How can you bluff then?

Bluffing is different. It is more like acting, maybe not even that. It is just doing certain things. Also I am completely different person when I play poker. I had to learn to be different to become successful.

Do you think that there is something like friendship among poker players or is it all just part of the game?

I think there can be friendship. I do have some close friends in poker. My first good friend was Nick Shullman. We used to travel a lot together. He taught me a lot about the game, then we taught each other . He is one the most honourable guys I know. I am friendly with lot of people, but I chose my close friends carefully. Lately I have been hanging out with Elky. We started off just working out together. He was training for a fight and I wanted to get fit. I started training with him and his trainer, Lincon Rodrigues. We were travelling together, because we played in the same tournaments and all the time I worked out with Elky. I would come over to his place and his trainer Lincon cooked for us healthy food all the time. It was really cool. We became quite good friends since then. He came to New York for New Years when I was there as well. It is always nice to have someone to travel with. Nick does not travel anymore, because he has different goals in America and we have different lifestyles now.

Co tě činí v životě šťastným?

Opravdu rád trávím čas s rodinou. Jak jsem řekl, miluji svou sestřičku. Když přijedu domů, s potěšením navštěvuji svého otce každý den a trávím čas s malou. Když tam nejsem, rád s ní mluvím na Skype. Ona vlastně ještě nemluví, takže máme video chat, stěží vysloví mé jméno. Je vždy přešťastná, když zavolám; je to opravdu roztomilé.

Zřejmě chceš mít své vlastní děti a máš také nádhernou přítelkyni. Uvažuješ nyní o založení rodiny nebo v budoucnosti?

Chci mít děti v určité etapě v budoucnosti. Na druhou stranu, nechci mít děti jen proto, abych je měl. Pokud budu mít děti, bude to s tím pravým člověkem a ze správných důvodů a budu se muset usadit. V tuto chvíli je pro mě těžké se usadit vzhledem k tomu, jaký praktikuji životní styl. Vlastně jsem neustále na cestách. Nikdy nejsem doma. Je to až strašidelné. V minulém roce jsem doma strávil dohromady asi dva měsíce. Vím, že je téměř nemožné mít takto rodinu. Stále si velmi užívám to, co dělám a nechystám se ji nijak brzy zakládat.

Jsi vlastně v nejlepším. Muselo se kolem tebe změnit hodně věcí; mluvím o pokerové komunitě. Jak vnímáš to, že jsi více na mušce, více respektován a sledován ostatními? Znamená pro tebe něco sláva, líbí se ti to nebo ne?

Řekl bych, že je to určitě něco, s čím jsem nepočítal, když jsem začínal hrát poker. Ještě ani před pár lety to nebylo něco, po čem bych toužil. Měl jsem jiné zaměstnání, byl jsem obchodník. Pak jsem se rozhodl, že se chci soustředit pouze na jednu věc. Nezvládal jsem dvě práce. Když jsem se rozhodl pro poker a opět jsem se setkal s úspěchem, uvědomil jsem si, že sláva je nevyhnutelná, pokud úspěšný budu. Jsem poměrně stydlivý. Rychle mi došlo, že jestli se má poker stát mou kariérou, musím na tom pracovat a stát se více veřejnou osobností. Beru to jako součást svého zaměstnání.

Říkáš, že jsi stydlivý. Když jsem tě poprvé viděla, myslela jsem si, že budeš hodně chladný člověk. Pak jsem shlédla několik video rozhovorů s tebou a uvědomila jsem si, že to tak vůbec není. Také jsi v jednom z těchto rozhovorů hovořil o momentu v pokerové kariéře, kdy jsi musel změnit svou hru na více agresivní a zmínil ses, že agresivita není ve tvé povaze. Moje otázka: Co máš v povaze?

Když mluvím o agresivitě, můžeš se na to podívat i jinak a rozvinout to. Znám hodně lidí v pokerovém světě, kteří byli úspěšní v minulosti, ale pak se ocitli na mizině, úplně bez peněz. Je to více lidí, než by kdo mohl chápat. To mě opravdu děsí. Vidíš, jak je to jednoduché. Vyhraješ turnaj, milion dolarů, začneš utrácet a další věc, kterou víš je fakt, že nic nemáš. Snažím se být vždy opatrný, nebýt příliš agresivní a nepodstupovat zbytečné riziko.

Když tedy mluvíme o tvé charakteru – jaký jsi člověk?

Jsem poměrně klidný. Snažím se nebýt příliš emocionální. Rád o sobě smýšlím jako o velmi logickém člověku. Přišel jsem na to, že vše má nějaké důvody. Považuji se také za dost upřímného muže. Nejsem dobrý lhář.

Jak tedy můžeš bluffovat?

Blafování je jiné. Je to více jako hraní, možná ani to ne. Jen děláš určité věci. Také jsem úplně jiný člověk, když hraji poker. Musel jsem se to naučit, abych byl úspěšný.

Myslíš si, že mezi pokerovými hráči existuje přátelství nebo je to vše jen součást hry?

Myslím, že zde může být přátelství.  Mám v pokeru blízké přátele. Můj první kamarád byl Nick Shullman. Společně jsme cestovali. Hodně mě o hře naučil, pak jsem se zdokonalovali navzájem. Je jeden z nejčestnějších kluků, které znám. Jsem přátelský k mnoha lidem, ale blízké přátele si vybírám velmi opatrně. V poslední době se bavím s Elkym. Začalo to společným trénováním. On se připravoval na zápas a já se potřeboval dostat do kondice. Zapojil jsem se s ním a s jeho trenérem, Linconen Rodriguesem, do tréninku. Společně jsem cestovali, protože hrajeme ve stejných turnajích, a po celou dobu spolu cvičíme. Navštívil jsem Elkyho, jeho trenér nám stále vařil zdravou výživu, bylo to opravdu skvělé.  On pak přijel za mnou do New Yorku na Nový rok. Stali jsme se docela dobrými přáteli. Je to vždycky fajn, když máte někoho, s kým můžete cestovat. Nick již tak často necestuje, protože má v Americe jiné cíle a máme také odlišný životní styl.

What about the competition between you and Elky? There must be a lot of tension, as you two are fighting for the same goals.

There was definitely tension especially last year, because we were so close for Bluff Magazine Player of the Year. We were rooting for each other, but at the same time not really, because we both wanted to win the Player of the Year. It was tense at first but then we spoke about it and just laughed it off. What can we do? We are in the same business and there can be only one number one for the certain amount of time. It is just like in any other sport; Basketball or soccer.

In the beginning of 2011 you set your goal to win the WSOP bracelet, you did, so what is next? 

Like I said, my plan is to play a lot of EPTs this year. I was very close in Barcelona. I would love to have another shot at it. I would like to continue 2011 and keep staying on top of my game. It is nice to be recognized, because I have put so much work into my game and it is nice to see results. I want that to keep going because anytime you go on losing streak you start doubting yourself, you start thinking: maybe I was just lucky. It gives you confidence, when you continuously succeed.

Do you have any doubts about yourself?

I do have a lot of doubts about myself. I try to stay humble about everything. I do know  throughout poker existence there was always someone who comes up in the poker world, everyone thinks – wow, this person is so good and in few years time you never hear of him again. The game kind of passes him by. That is always my fear. I am scared that I get still, the game will pass me by and I will be no longer winning player. So I am trying to learn new things and improve.

You stated you experienced several downswings in your career. How do you deal with it?

Downstreaks are tough. I have gone through a lot of them. You get very emotional. You get upset. You want your money back. These all are very negative feelings, that don’t do you any good; they only do you a lot of harm. You have to learn how to control those feelings, not let them impact your ambitions and your game, because then you just fail. One of the most important things my dad taught me about gambling in general is that when you are winning everything is easy. Everyone knows how to win, you feel great and it is fun. The real professional is the one who knows how to lose, because every player will lose at some point, you can’t just always win, it is impossible. You have to know how to handle yourself, how not to lose too much. That is something I always try to work on.

A co soupeření mezi tebou a Elkym? Musí v tom být hodně napětí, protože bojujete o to samé.

Určitě zde bylo napětí, hlavně minulý rok, protože jsme byli od sebe těsně v zápolení o Bluff magazíne Player of The Year. Vzájemně jsem se podporovali, ale současně ne tak úplně, protože jsme každý chtěli získat titul. Ze začátku to bylo napjaté, ale pak jsme o tom mluvili a zasmáli jsem se tomu. Co můžeme dělat? Jsme ve stejném businessu a jen jeden může být na určitou dobu číslo jedna. Je to jako v kterémkoli jiném sportu; basketbalu nebo fotbalu.

Na počátku roku 2011 sis dal za cíl získat WSOP náramek, což se ti podařilo, co dál?

Jak jsem řekl, mám v plánu hrát tento rok hodně EPT. Byl jsem blízko titulu v Barceloně. Rád bych se o to znovu pokusil. Chci pokračovat v roce 2011 a zůstat na vrcholu své hry. Je hezké být rozpoznán, protože jsem do hry vložil hodně úsilí a je dobré vidět výsledky. Přál bych si, aby to tak bylo i nadále, protože když začneš prohrávat, začneš o sobě pochybovat, začneš uvažovat: možná jsem měl jen štěstí. Když průběžně vyhráváš, dodává ti to sebevědomí.

Máš o sobě nějaké pochybnosti?

Mám hodně pochybností. Snažím se být skromný. Vím, že za existenci pokeru se vždy v pokerovém světě objevil někdo, o kom si každý myslel – wow, ten člověk je tak dobrý, a za několik let už o něm nikdo neslyšel. Hra ho tak nějak minula. Toho se bojím. Mám strach, že zamrznu na jednom bodě, hra mi uteče a již nebudu vítězným hráčem. Takže se snažím učit nové věci a zlepšovat se.

Řekl jsi, že jsi zažil několik downswingů ve své kariéře. Jak se s nimi srovnáváš?

Downstreaky jsou těžké. Prošel jsem již mnohými. Jsi velmi emocionální, rozrušená. Chceš získat své peníze zpět. Toto jsou všechno velmi negativní pocity, které ti nijak neprospějí; jen ti uškodí. Musíš se naučit, jak tyto pocity kontrolovat, nenechat je ovlivnit tvé ambice a tvou hru, protože pak jen selžeš. Jedna z nejdůležitějších věcí, které mě táta naučil o gamblingu všeobecně je, že když vítězíš, vše je jednoduché. Každý ví, jak vítězit; cítíš se skvěle a vše je legrace. Opravdový profesionál je ten, kdo umí prohrávat, protože každý hráč jednou prohraje, nemůžeš stále vítězit, to je nemožné. Musíš vědět, jak se ovládat, jak neprohrát příliš. Je to něco, na čem se snažím vždy pracovat.