Zpovědnice - LUKÁŠ "PAŠTIKA" DYDEK

Věděli jste, proč Lukášovi říkají „Paštika“? Já tedy ne, ostatně pro mě to byla nová informace, stejně tak jako ta, že "7 Card Stud má více streets", a že "Mats vyhrál EPT". Ať víte či ne, ať už vás to zajímá či ne, here it is: „Paštika mi říkají proto, že mi maminka místo másla mazala na chleba paštiku, takže jsem měl na svačinu třeba chleba s paštikou a salámem. Říkají mi tak již od základní školy.“ 

K tomu nutno dodat, že ač měla Lukášova maminka z tohoto pohledu svérázný přístup k výživě, byla to opravdová kráska, což jsem zjistila záhy, když jsem si s Lukášem v romantickém prostředí za cashovkou v Card Casinu Prague prohlížela rodinné fotografie. Asi pět minut poté, co mi při poslední odpovědi oznámil, že je všechno „kamuke“*, a že se budeme muset sejít znovu, že už nemá čas a musí běžet domů.

Je pravda, že první tři sekundy jsem váhala, zdali mu přelomím svou podložku na psaní z kartonu o hlavu, nicméně pak jsem si vzpomněla na slova Řezníka z Badenu: „Dej si na něj pozor, on je asociál a nebude to vůbec brát vážně.“ .

Pravda nebo ne?, posuďte sami:

Ty jsi stál úplně u začátků pokeru v České republice, podle mého zdroje snad jeden z pěti prvních hráčů, kteří u nás hráli Hold´em? Kde a jak to začalo?

V jedné herně. A začalo to tenkrát ne Hold´emem ale 7 Card Stud pokerem. Přivezl to jeden kamarád z Vídně, a tak jsme to tam začali hrát mezi sebou na nějakém dřevěném stole o pár korun. Ani nevím, jestli to byly turnaje nebo cash games. Hráli jsme to dokonce v no limitu, což se 7 Card Stud nehraje, hraje se pouze v limitu. My jsme o tom nevěděli. Jsou tam určité streety, na kterých sázíš a je jich tam více než v Hold´emu, takže se 7 Stud ani v no limitu hrát nedá, protože by to stálo moc peněz. No a pak přišel s tím hold´emem, který jsme zpočátku ani nechtěli příliš hrát. Vše to bylo ovšem na amatérské úrovni.

První pokerový klub byl v Duplexu, vlastně ještě v Savarinu, ale tam byl jeden stůl a hrál se zde právě 7 Card Stud. V Duplexu se hrál Hold´em a tam jsem se seznámil s Ivanem, který se poker naučil v Holandsku. Ukázal mi možnost hraní na internetu a nabídnul mi spolupráci. Měl jsem to velké štěstí, že jsme poměrně brzy trefili Sunday Million, který tenkrát nebyl na „Starech“, ale na Party Pokeru, a já jsem z výhry měl 50 %. Od této výhry jsem se odrazil. Je ovšem pravda, že jsem dříve hodně peněz nechal v Duplexu na cashovce, která mi příliš nešla. Online jsem hrál až později.

O kterém roce se bavíme?

Hele, to byl.. to bych se musel podívat do análů. Říká se to tak, ne? Podívej, já už to hraji tak 13 let a dá se to dohledat na google.

Když říkáš, že to hraješ 13 let, zařadil by ses spíše do té starší generace nebo do té mladší?

Projev a herní styl v pokeru se samozřejmě v čase vyvíjel. Ze začátku to byl styl starších pánů, kteří čekali na karty a nějaké light 3-bety light 4-bety a light 5-bety pana Cibáka, to v té době nejelo. Hrálo se více post flop a více hráči četli, než aby předváděli jakési šílené akce. Doba jde dál, jako ve všem. Já jsem se snažil zlepšovat. U mě je problém matematika. Nemám výhodu jako např. Ondra Vinklárek, který jí rozumí. Já se to spíše snažím jet na psychologii, čtení hráčů a zkušenosti, které mladým klukům chybí. Oni nevědí, co to je, zjistí to třeba za určitou dobu, jsou tam neskutečné skoky, velké downswingy.

Při rozhovoru s Vojtou R. jsme se bavili o starší versus mladší generaci, a jeden z aspektů, který Vojta přikládá úspěšnosti mladší generace je ten, že mají početně větší zkušenost – tedy více odehraných hand.

Určitě je to možné. Ono také záleží na tom, jak to kdo zvládá. Můžeš to hrát na kvantitu a můžeš to hrát na kvalitu, to znamená, že hraješ 24 nebo 30 stolů najednou a ta kvalita bude nízká. Nebo můžeš hrát na kvalitu, a to těch stolů musíš hrát méně. S 30 stoly máš mnohem menší čas na vyhodnocení situace. Mně třeba nedělá problém kombinovat živou hru s onlinem. Mohu hrát cashovku a u toho online turnaje – tak 6 najednou. To je takové maximum, které jsem schopen kvalitně zvládat. Kdybych hrál jen turnaje, tak to nevyroste na více než deset. Určitě záleží i na tom, co konkrétně hraješ. Zcela jistě jsou hráči, kteří nahrají více, ale třeba Honza Škampa, ten je myslím zrovna zastánce toho kvalitativního přístupu.  Také to nehrotí a říká, že je třeba poker hrát, když na to máte chuť, a aby ho to bavilo. Ne z donucení, že si k tomu musí sednout a za každou cenu ty prachy vyhrát. To prostě nikdy nemůže dopadnout dobře.

Čím ses živil předtím a můžeš odkrýt něco o způsobech, jakými se tehdy daly vydělat peníze?

Přesně jsem věděl, že ta otázka přijde. Já jsem vystudoval obchodní akademii, tehdy se to jmenovalo Ekonom obchodního provozu, 4letý obor s maturitou. Práci jsem si pak nějakou našel, ale příliš mě to nebavilo. Zkoušel jsem pak přijímací zkoušky na právnickou fakultu, což bylo spíše přání mých rodičů, ale to nějak neklaplo. A později jsem se věnoval různým „šancím, jak vydělat peníze“. Začalo to v Chuchli na dostizích, z čehož se stala téměř droga. Sázení na dostihy jsem ovšem neprovozoval v takovém měřítku. Pak jsem se chytil určité skupiny lidí, kteří se „živili automaty“.  A když říkám živili, tak živili. Možná je to divné, z pohledu dnešní doby, ale doba taková byla. Nešlo to věčně. Měl jsem tehdy spoustu peněz a nevěděl co s nimi.

Kolik bylo pro tebe tehdy „hodně peněz“?

Nevím, já ty příjmy nepočítal. Denně jsem třeba vydělal hodně peněz na tu dobu. Netrvalo to ovšem dlouho, pak přišlo kasíno a tam nashromážděné peníze skončily.

Můžeš zhodnotit své působení na pokerové scéně jako profitabilní/ziskové?

Na pokerové scéně určitě. Myslím si, že jsem z té části lidí, kteří jsou v plusu na Party Poker i na Pokerstars. I když na Party Pokeru již dlouho nehraji.

Který rok bys sám za sebe určil jako nejúspěšnější, kdy se ti nejvíce dařilo a nemusí to být pouze v objemu výher, ale například si získal umístění, o které ti šlo i z jiných než finančních důvodů?

Toho bylo tolik. Určitě mezi cenné výhry patří druhé místo na Spring Festivalu. Dostal jsem se tam do heads-upu s Matsem Iremarkem, který týden předtím vyhrál EPT v Deauville. To považuji za velký úspěch, vůbec hrát s takovým člověkem heads-up. Ten heads-up pro mě nedopadl dobře.

Plus jsem tam ještě udělal tři finálové stoly. Bylo to ve Vídni. (2006 pozn.aut). Také EPT v Praze je pro mě zážitek, i když neskončilo, jak by mělo.

Za úspěšné také považuji finálové účasti v České pokerové tour a celkové druhé místo na Mistrovství ČR v pokeru.

Zažil si v životě období pádu, nějaký propad, kdy jsi byl bez peněz, nebo v dluzích?

Určitě ano. To, že bych byl úplně bez peněz, jsem zažil, když jsem hrával v kasinu v těch začátcích. To ano. U pokeru jsem se s tiltem naučil pracovat. Měl jsem období, kolem roku 2006/2007, kdy jsem měl určitý propad. Ti mladí tomu říkají downswing, my to pojmenováváme jinak – že to jde všechno do prdele. Kombinoval jsem poker s hazardní hrou a výhry nestačily, abych pokryl prohry na kasinových hrách. V pokeru se mi nedařilo, kompenzoval jsem to v kasínu. Třeba na EPT jsem udělal na cashovce 400k a 300 jsem z toho v zápětí prohrál na automatech.

Vítězný Lukáš Dydek, Kings Classic, 2011, foto: archiv 

Mě zajímá, jak vnímáš odliv a příliv přátel, žen, lidí, v souvislosti se svou popularitou, s výhrami, jestli jsou k tobě přátelštější, když například vyhraješ velkou sumu peněz nebo když z tebe mohou jakkoli těžit?

Já na pokerové scéně známý jsem, hraji to hodně dlouho, napsal jsem spoustu blogů a lidi o mně vědí, ale já si nehledám přátele mezi pokerovými hráči. Tady přátele mít nemůžeš. Určitě mám známé, rád je pozdravím, rád s nimi zajdu na pivo, na jídlo, ale že by to byli přátelé a lidé, na které se můžeš spolehnout? To prostě nejsou.

Je to asi tak: Český národ je největší národ závistivců. Prohráváš – jsi špatný. Vyhráváš – závidí ti to, zase je to špatně. Neustále negativní. Například se mi stalo, že jsem trefil milionový online turnaj na účtech jiných lidí. Není to žádné tajemství. Trefil jsem to za „Méďu Béďu“, "Jezinku Bezinku" a "Prasátko", a tutlali jsme to do té doby, než byly peníze z účtů v bezpečí, protože by z toho lidi byli schopni udělat aféru.

A samozřejmě peníze ovlivní přístup lidí. Když prohráváš, tak na tebe lidi plivou. Třeba případ „psa Pluta“, v určitou dobu jeden z nejvšestrannějších hráčů. Když se pak lidé dozvěděli, že mu bankroll rupnul, tak se k němu obrátili zády. Což mi přijde nehezké. Stát se to totiž může každému.

Prosím tě, o tobě se říká, že jsi asociál. Jak se ty sám vidíš ve vztahu k ostatním?

Já se příliš nemusím družit. Třeba vůbec nemám facebook a vůbec mě to nezajímá. Podle mě je to absolutní hloupost. Zasahuje ti to do soukromí a bude víc a víc, protože se vyvíjí a za chvíli ti vleze až do pr….. A otázka také je, zdali ti lidé tam jsou tví kamarádi a jestli je opravdu znáš, můžou to být falešní lidé, a těch já se docela bojím. Jsem hodně opatrný a než někomu podám ruku, tak to dlouho trvá.

Nicméně jsem společenský a dokážu si sám ze sebe dělat legraci, což se mi líbí i na ostatních. Nemám rád lidi, kteří se berou příliš vážně a také hlupáky. A těch je hodně.

Pavel Novotný, který s tebou v roce 2007 realizoval rozhovor pro konkurenční pokerový portál, váží podle mého odhadu tak 130 kg, jaká je tvoje váha v kg?

Hele já to vůbec netajím, řekni, kolik myslíš?

115 nebo 105?

Ty budeš něco potřebovat určitě.

105 ani 115 rozhodně nemám. Je pravda, že jsem se už dlouho nevážil, ale míval jsem tak 145-150 kg. Moc to neřeším, tedy neřešil jsem, dokud jsem nezačal mít zdravotní problémy.

Právě na to navazuje moje další otázka. V čem tě to omezuje? A má to nějaký zdravotní původ nebo následky?

Mě to nijak neomezuje. Pokud se zatím ohnu a vidím si přes břicho na všechny potřebné části těla, je to v pořádku. Jde spíše o kolena a o žaludek. Jako malé dítě jsem byl hubený. Těžko říct, z čeho to vychází. Já někdy ani moc nejím, jím třeba jen dvakrát denně. Rychle to do sebe nahrnu, jím nezdravě, hodně smaženého, a to je to nejhorší, co můžeš dělat.

Chtěl jsi s tím někdy něco dělat?

Zkoušel jsem, byl jsem dokonce na Homolce na vyšetření a stanovení diety v diabetologické ambulanci. To bylo hlavně z důvodů problémů s žaludkem a dokonce se mi i podařilo zhubnout. Jedl jsem jakési tyčinky a sypal si zrní do vody. Víš, co mě tenkrát k tomu donutilo? To, že jsem ty tyčinky musel zaplatit. Kokosová, čokoládová, jahodová, v hubě se to hromadilo a v žaludku nabobtnalo a nebyla chuť k jídlu. Měl jsem navrženou dietu na pět chodů – tyčinka, sypání, 100 g masa, tyčinka, sypání a jablko. Zhubnul jsem asi 18 kg. Ale vydržel jsem to jen z důvodu, že jsem za ty tyčinky v lékárně dal osm talířů. Je pravda, že jsem při té dietě trošku podváděl.

Limituje tě to ještě nějak jinak, ve vztahu k lidem nebo k ženám? Například Pavlovi se lidi smějí..

To jsou ovšem hlupáci, že ano.

Já jsem se nad tím zamýšlel a vždy jsem měl partnerky, kterým to nevadilo, anebo mi to nedávaly najevo. Kdyby mi to řekly, nejsem si jistý, jestli bych pro to byl schopen něco udělat. I když, kdybych toho člověka miloval, tak asi ano.

A vnímáš stejný zájem žen, nebo se cítíš být ve slabší vyjednávací pozici mezi ostatními muži?

Jo takhle.

Já nevyjednávám.

Snažím se to vždy uhrát na kecy a na prachy, když tedy nějaké mám. Na „manekýna“ to neudělám, tak na co to mám uhrát, že?

Přečetla jsem si také názor, který jsi údajně vyřkl, že rodina a poker se podle tebe skloubit nedají, platí to stále?

Pořád si říkám, že se to nějak nedá skloubit. To bych musel mít naprosto tolerantní partnerku, ženu .. přítelkyni, která by třeba poker hrála také, společně bychom se věnovali těm dětem. Jinak to podle mě nemůže fungovat. Život pokerového hráče není lehký. Není zcela možné si to vše naplánovat a akcí je hodně. Přítelkyně to může tolerovat nějakou dobu a potom jí to přestane bavit. Můžeš ji brát na dovolené a snažit se sebevíc, a přesto to nebude fungovat.

A to je tvá zkušenost?

Myslíš, jo? Ne ne ne, já jsem měl někoho, kdo byl naopak příliš tolerantní.

A z čeho tedy čerpáš tento názor, že soužití je složité a že je tam ten problém?

Protože tam jsou i další aspekty. Není to jen ten čas. I kdyby tě partner v tom podporoval, tak jsou tam další věci, které vztah ovlivňují. Např. když se tobě jako hráči daří nebo nedaří. Můžeš to přenášet na rodinu, své nálady, na přítelkyni, manželku, chováš se nehezky. Ta rodina tím pak trpí. A to se postupem času kupí, až nakonec jeden z těch dvou řekne dost.

To jsi někde vyčetl?, odposlouchal jsi to?, protože toto je zkušenostní, to si člověk nevymyslí.

Je to asi tak, slyšel jsem to od různých lidí.

Ty tedy nechceš rodinu?

Vždycky jsem si říkal, že nechci dítě. Asi bych na to neměl nervy. I když na druhou stranu mám děti rád. Mám třeba rád děti své sestřenice. Mají mě za tlustého měkkého strejdu. Sám nevím, pořád si říkám někdy. Je mi pětatřicet, a říkal jsem si to i ve třiceti.

Ptám se z toho důvodu, že říkáš, že to nejde skloubit, a pak musí zákonitě přijít otázka: Budu tu rodinu někdy mít?, protože bych musel přestat hrát poker.

To by asi nebyl problém.

Co bys pak dělal?

Nic.

Ne vážně. Nějaké peníze jsem vyhrál, nějaké prostředky máme v rodině. Máme rodinný podnik, který je profitující. Dělal bych pak něco, co mě baví, protože poker mě nebaví.

Co tě tedy baví? Máš třeba nějaké koníčky?

Rád se soudím. Mám rád české soudnictví.

Příležitostně chodím do divadla na operu a balet. Mimo jiné, jezdím do jižních Čech ke strýci na farmu, kde mu pomáhám stříhat ovečky a starat se o výkrm hus.

Miluju moře, bez konzerv. Baví mě koukat na krásný opálený Španěly, nemám rád tlustý lidi.

Jak je to tedy s tebou a se ženami? Já jsem slyšela, že poměrně intenzivně „holduješ“ prostitutkám.

Já jsem prostitutkám holdoval skoro vždycky, pokud jsem zrovna nebyl zadaný. Mně na tom nepřijde nic špatného a rozhodně se za to nebudu nikomu omlouvat, hlavně je to každého věc. Ani to povolání neodsuzuji. Pro mě ty holky jsou kolikrát čistší než holky, které náhodně sbalíš na diskotéce, které spí s kdekým a ještě bez prezervativu.

Třeba to s nimi ani není tak dobré?

Ne, spíše čisté. O dobrém bych moc nemluvil. To už je pak asi člověku jedno, když je na mrak vylitej. Tam se asi neposuzuje kvalita sexu. A není to vlastní zkušenost, nebo už si rozhodně nevzpomínám.

Nicméně, už bych je nespočítal, co ti mám povídat. A nebyly to jen klasické prostitutky, ale třeba holky, které si jen přivydělávaly, studentky. Nedával jsem jim peníze, třeba jsem jim čas od času koupil kredit, boty a je v podstatě milenka. A nebo holky, které nikdy nepracovaly v bordelu, ale je jim to jedno a spí s tebou a ty jim dáváš nějaký paušál.

Kolik?

To záleží na tom, jak je dobrá a kolikrát se vidíte do měsíce. Jak se ti líbí a je pro tebe vzrušující. Neznamená to, že když je holka hodně hezká, tak že s ní sex bude skvělý, že?

Zpět k pokeru. Kolikrát ses umístil na penězích v živé hře?

Asi v řádkách stovek, nevím přesně, tak jako si nepíšu kurvy, tak si nepíšu tohle.

Je poker hazard?

Pro některé lidi to hazard určitě bude. Pro lidi, kteří přijdou jednou do týdně a zahrají si nějaký turnaj nebo cashovku. Oni to jako sport neberou, berou to jako zábavu. Je v tu v chvíli jedno, jestli hrají poker nebo blackjack. Já když jdu hrát blackjack, tak u toho odpočívám, ale poker je pro mě práce a snažím se soupeře porazit a vzít je o ty peníze. Podle mě pro PRO hráče to gamble není, pokud to hraje dobře a nedělá chyby. Chyby v pokeru vycházejí z mnoha věcí, např z toho, že ti docházejí peníze, to je největší problém. Money scare. Pak ta hra je špatná. Vidíš to hodně u cashovky, že se o ty peníze bojí. Člověk vždycky musí hrát hru, na kterou má peníze. Nemůže se ti prostě stát, že zavolá pan Kabrhel a řekne, pojď, zahrajeme si vánoční heads-up 5k/10k a ty jdeš. To nejde. A hlavně bych s panem Kabrhelem heads-up vůbec nehrál, protože mi ta šance na výhru nepřijde příliš velká. Nicméně když se o ty peníze bojíš, hraješ jinak, než když hraješ hru, na kterou máš.

Koho považuješ za svůj pokerový vzor a máš třeba i nějaký životní, který s pokerem vůbec nesouvisí?

Za pokerový vzor nikoho nepovažuji. Určitě se mi líbí hra některých hráčů, to ano.

Kde se vidíš na pomyslném žebříčku v dnešní době?

Já jsem všestranný hráč. Dokážu hrát i živou cash game. Jediné co mi dělá problém je online cash game, tam výsledky nepřichází. Tohle podle mě jiným chybí. Já se ale nikam řadit nechci. Považuji se za slušného hráče a na výsledky se lidé mohou podívat.

*kamuke - nepravda