ZPOVĚDNICE - Pavel Novotný

Řezník z Badenu je poměrně známou postavou všech živých českých pokerových sérií. Začátkem minulého roku se stal kapitánem PRO Teamu nové pokerové herny a velká část jeho aktivit se pohybuje kolem pokeru, ať už se jedná o hru samotnou, realizaci reportáží, moderování live streamů či pokerových turnajů a doprovodných programů.

Rozhodování se o tom, kdo bude vyzpovídán v první Pokerživě Zpovědnici roku 2012 nebylo zase tak těžké.  Přinášíme vám novoroční Zpovědnici s Pavlem Novotným, bývalým protekčním frackem, novodobým žurnalistou, šéfredaktorem, moderátorem, ale především, tatínkem malé princezny Laury:

 

Řekni mi jak trávíš vánoční svátky? Já vím, že máš určité rituály, které se opakují již roky.

Každý Štědrý den se účastním utkání v malé kopané Strašnice – Vršovice. Já se věnuji futsalu, chytám. Je to velmi důležité, mám pocit, že kdyby se tento zápas neodehrál, že by ani Vánoce neproběhly a nezačal by další rok. Ač jsem Slávista, v tomto zápase jsem oporou Strašnic. Je vždycky šílená zima, jsme promoklí a promrzlí a následně jedeme posedět do hospody. Další výborný zvyk je, že den před Štědrým dnem moje sestra Lenka připraví sushi, sejdeme se u ní celá rodina a jíme. Poslední roky se to ještě vylepšilo o to, že se při této příležitosti ukazují ultrazvuky a oznamuje se příchod nových členů klanu.

Pojímáme jinak svátky velmi tradičně. Na Štědrý den od rána jím, protože se bojím strašidel a toho, že se potkám se zlatým prasátkem.

 

Pavel  a jeho sestra Lenka

 

Pro tebe jsou tedy vánoce svátky čeho? Klidu, pohody, stresu, komerce?

Asi klidu. Jsem z židovské rodiny a Židé měli vždy určitý nadhled. Nedodržujeme zcela židovské zvyky. Už mí prarodiče brali tyto svátky s rezervou. Pro nás je to jedna z mála příležitostí, kdy se jako rodina sejdeme všichni pohromadě. Já jsem rád, že přes svátky je méně práce, že mohu být u televize a jíst cukroví.

Tobě většinu buy-inů platí sponzoři. Které sponzorství je pro tebe nejcennější? Nemyslím tím pouze„finančně“. Na druhou stranu – jaký nejvyšší byu-in do turnaje sis zaplatil sám?

Je to pravda. V současnosti 95 % mých buy-inů platí sponzoři a já se snažím hrát tak, aby tím hra nebyla ovlivněna. Asi nejvíce si vážím spojenectví s Cardcasino.com. Vím, že to může znít jako klišé, ale pro mě to není spojeno jen s online hernou. Je to spojeno s Card Casinem jako takovým. S Vaškem Rychtaříkem, s panem Šmejkalem, s Petrem Hejdánkem a s panem Švecem. Jsou to lidé, kteří kdysi hráli významnou roli v mém kontroverzním rozhodování se o opuštění Pokermanu. Spojenectví s touto partou je pro mě velmi důležité, přestože spolupracuji i s jinými subjekty v tomto oboru. Když jsem začínal jako pokerový žurnalista, svět aktivního hraní České pokerové tour pro mě byl nedosažitelný. Parta kolem Card Casina mi vlastně umožnila se této tour účastnit jako hráč.

K té druhé části. Poměrně nedávno jsem si zaplatil main event MČR. Myslím, že to bylo asi 16 tisíc. Buy-in jsem financoval z rollu na onlinu.

Ovlivňuje tedy tvou hru fakt, že za tvůj vstup do turnaje zaplatil někdo jiný?

Kdo říká, že to hru neovlivňuje, tak ten lže. Když jsem si platil ČPT sám, udělal jsem více ITM umístění. Od té doby, co přišel sponzor, tak už to tak není. Jsem dostatečně „vyhraný“, abych s tím stackem pracoval úměrně jeho hodnotě. Každopádně se all-in se stackem za 8 tisíc dává jinak, když to platíte sám, než když to platí někdo jiný. V tomhle musím ještě trošku dozrát.  

V pokerovém prostředí jsem se několikrát setkala s názory, že vlastně nejsi pokerový hráč, že jsi spíše bavič, a že ani nejsi dobrý hráč. Jak ty sám hodnotíš svou hru?

Je to naprostá pravda a je hodně těžké si to přiznat. K tomu, abych si to přiznal, mi velmi pomohla Zpovědnice s Vaškem Rychtaříkem, kde otevřeně zhodnotil svou hru. Uvědomil jsem si, že bych takovou sebereflexi také potřeboval. Já asi nejsem úplně špatný hráč, ale zcela jistě nejsem výborný hráč. Chybí mi jednoznačně disciplína a spousta dalších věcí, které mají lidé, kteří třeba hrají mnohem kratší dobu než já. Jsem už zkušený hráč a mám určitě „koule“, ale bohužel mi prostě chybí ta disciplína a nerad to přiznávám, i logické myšlení. Neumím si vše spočítat. Jsem stále spíše pokerová celebrita – ač to slovo naprosto nesnáším - jsem tvář webu, casina.

Když to shrneme, jsi více bavič, fracek, pokerový hráč nebo žurnalista?

Já nevím. Už bych nechtěl být bavič. Jsem asi nejvíce žurnalista. Kolem pokeru, ať dělám co dělám, mám vždy i jiné závazky. Partnerka občas namítá, že si beru moc práce kolem turnaje samotného a nesoustředím se na poker. Místo toho, abych se soustředil na turnaj, běhám po casinu, točím reportáže, moderuji, domlouvám kšefty. Má naprostou pravdu. Nicméně jsem se žurnalistickou prací k pokeru dostal. Na to, abych pouze hrál, nemám ani čas, ani peníze a ani schopnosti.

 

Pavel jako "model " v kontroverzním kalendáři 2010

 

Dokázal by ses tedy uživit pokerem? Měl jsi někdy takové ambice?

Ne. Už jsem si to také dávno přiznal. To víš, že jsem přemýšlel, zda bych mohl. Já jsem určitě na onlinu v mínusu několik tisíc dolarů. I když to je asi většina lidí, i těch, kteří čtou tento rozhovor a hrají online. Tak to prostě je. A neumím hrát cash game. Já porážím limity 10/20, a tím končím. Určitě bych se pokerem neuživil. Poker je mi spíše koníčkem a nestává se pro mě posedlostí, jako to je u mnoha lidí, které pozoruji.

Co říkáš na hráče, kteří mají poker jako zaměstnání, mohou mít nějaký soukromý „normální“ život?

Reálně se tím uživí velmi málo lidí. Možná 5-10 %. Ti, kteří se tím živí, mají podle mě běžný život. Pouštěl jsem si nedávno dokumenty o takových hráčích a viděl jsem, že jsou to profesionálové se vším, co k tomu patří, i se životosprávou a osobním životem.  Hodně lidí sní, že bude žít takový život, já ne.

Jaký je tvůj životní styl? Zmiňoval jsi se o disciplíně, která ti v pokeru chybí. V životě ti nechybí?

Jednoznačně je to v životě úplně stejně. Jsem člověk bez vůle. Jsem velký „haur“, když hodnotím ostatní, jak mají žít, chovat se, vystupovat, ale sám to nedokážu. Jsem člověk, který se není mnohdy schopen donutit k ničemu – k sebekontrole, kázni. To samé platí v pokeru. Já samozřejmě moc dobře vím, že bych teď neměl tři orbity hrát; a že když vybuduji stack, tak nepotřebuji být hned agresivní. Prostě neumím půl hodiny koukat a nehrát. Pokud člověk nemá disciplínu, nemůže v pokeru uspět. Může vyhrát, ale ne vyhrávat. V životě – jsem tlustý jako prase, nejsem schopen to vyřešit. Mám spoustu závazků, které mnohdy špatně dotahuji do konce. Jsem velmi líný.

Když říkáš, že bez disciplíny v pokeru nemůžeš být úspěšný, můžeš být bez ní úspěšný v životě?

Já jsem hlavně úspěšný bez disciplíny proto, že jsem velmi „lucky“. Měl jsem ve všem „kliku“. Kdybych se s tímto přístupem nenarodil do rodiny, do které jsem se narodil, nepotkal bych lidi, které jsem potkal a nedostal příležitosti, které mi byly dány, nevím, co by ze mě bylo. Navíc nejsem příliš ambiciózní. Hodně lidí se snaží si budovat kariéru, chtějí být úspěšní ve svém oboru. Mně je to naprosto lhostejné. Vše je pro mě jen zdrojem příjmu peněz. Jde o to, abych se měl dobře a má rodina měla co jíst.

Ano. Nicméně jsi šéfredaktor jednoho společenského týdeníku a webového portálu. Dokonce jsi spravoval i nejznámější bulvární webovou stránku v České republice. Nějak ses k tomu dostal. Říkáš, že nemáš žádné ambice. Je to všechno štěstí?

Práci, kterou dělám, dělám samozřejmě dobře. Dal jsem své zkušenosti, inteligenci a schopnosti do služeb tohoto ďábla. Našel jsem se v tom a jsem v tomto oboru určitě úspěšný. V bulvární novinařině je na trhu málo kvalitních lidí. Pokud na to člověk má, tak se může prosadit. To, že jsem se stal v 28 letech šéfredaktorem, není zase nic převratného. V tomto oboru je možné vše, pokud na to máte žaludek a skills.

Velmi často se vyjadřuješ v tom smyslu, že se píše právě to, co lidé chtějí číst, že čtenáři vytvářejí obsah. Moje otázka zní: Můžeš mi říci, co v roce 2011-12 lidé chtějí číst ve společenských časopisech?

Podívej se, co se u nás prodává. Je zde 300.000 lidí, kteří si týdně kupují Rytmus života a Pestrý svět – plné smrti, nemoci, zapšklosti a závisti. Myslím si, že bulvár se nemá přeceňovat. Je to zábava na pět minut. Jsme všichni nedokonalí, máme své problémy, žijeme v rychlé době, která nepřeje vztahům, která je tvrdá, co se týče peněz. Jakmile jsme slabší, vypadáváme ze soukolí. Hold se prostě lidé potřebují s někým identifikovat. Chceme vidět, že i ti řekněme „slavní“ mají stejné problémy jako my. Co chtějí číst? Lidé se chtějí pobavit a pobaví je to, že se někdo s někým rozešel, že někdo někoho okradl. Od úsvitu publicistiky je bulvár nejžádanější odvětví novinářství, a bude to tak i nadále, a je jedno, jestli ve formě tištěné či digitální.

Toto jsou první vánoce tvé dcery Laury. V čem budou jiné pro tebe?

Já jsem si myslel, že mě dítě nezmění. Smál jsem se kamarádům, kterým se narodilo miminko, a naprosto se změnili. Připadali mi jako debilové. Říkal jsem si „já budu táta drsňák“.  Narodilo se mi dítě a jsem z toho úplně vedle. Každému vyprávím, co mé dítě dělá, jestli mu už roste zub, jak spí. Změnil jsem světonázor a přistihl se přitom, že si uvědomuji, že děti jsou to jediné, co má v životě smysl. Budou to její první vánoce, i když pro ni ještě nic neznamenají. Jsem šťastný, v osobním i pracovním životě a dá se říct, že spíš čekám, co se posere.

 

Laura

 

Díváš se třeba jinak i na svou partnerku, jako ženu, která porodila tvé dítě?

Zcela určitě ano. Obdivuji všechny ženy, které přivedou na svět dítě a ženy, na které se vykašle chlap a ony se zvládnou o to dítě postarat samy. Když jsem zjistil, co to znamená zaopatřit dítě - fyzicky, materiálně, financovat úroveň rodiny; uvědomil jsem si, jak jsem mnoha ženám velmi křivdil. Obdivuji svou partnerku a velmi si vážím toho, že mi vytváří zázemí a stará se o naši dceru. Obdivuji svou maminku, že dokázala vychovat čtyři děti. Nechápu, jak to může zvládat žena samotná, když ji partner opustí a naopak.

Jak jste si tedy rozdělili úlohy doma? Máš s Laurou nějaké rituály?

Já chodím do džungle a Veronika se stará o krb. To víš, že si dítě na chvíli vezmu a hlídám ho. Já třeba občas přebaluji, ale vždycky mám strach, že je pokakaná. Je to jako když točíš esa do dvojek. Ona se pokaká dvakrát až třikrát denně. Většinou to na mě nevyjde, ale občas, občas přiletí dvojka na turnu a je tam obrovský poklad. Jsou věci, které se bojím dělat. Na koupání se třeba jen dívám.

V médiích si často děláš legraci, že je Laura Slávistka, že bude pokerová hráčka. Co bys pro ni opravdu chtěl?

Mně je vlastně úplně jedno, co bude dělat. Já ji nebudu nikam tlačit. Jen bych chtěl mít dost peněz na to, abych jí mohl zaplatit kvalitní vzdělání. To je věc, kterou řeším. Pokusím se ji připravit na tento podělaný svět. Přivedl jsem ji do šílené doby. Přál bych si, aby byla připravená na svět, do kterého vyroste. Ani nevíme, co bude. Mám o ni velký strach, bude ze mě velmi úzkostlivý otec. Do třiceti se nehne z domu, a jestli přijede nějaký kretén na motorce s postaveným pérem, tak dostane přes držku!

Když tedy takto uvažuješ – podle mě velmi správně - chcete jí pořídit sourozence?

Já pro ni chci sourozence, právě proto, že mám o ni strach. Pracuji v médiích a nedělal jsem jen bulvár, pracoval jsem i v seriózních médiích, psal jsem zprávy. Vím, jaká je doba. Mám strach mít jedno dítě. Chtěl bych mít vůbec velkou rodinu.

Částečně jsi mi již odpověděl, i tak se zeptám. Jaké jsou ty největší obavy ve tvém životě?

Velmi se bojím ztráty lidí okolo mě. Navykl jsem si, že umím ovlivnit hodně věcí. Mám poměrně dobré postavení v médiích, vlivné kontakty. Umím zařídit, aby něco vyšlo či nevyšlo na druhý den v novinách. Jsou tedy věci, které umím ovlivnit a zařídit, ale jsou věci, které člověk ovlivnit nedokáže. Může mít jakékoli postavení, kolik chce peněz, známých, kamarádů. Děsím se toho, že se stane něco mým blízkým. Od té doby, co se narodila Laura, jsem nad tím začal hodně uvažovat. Pochopil jsem, proč se o nás rodiče stále báli. Dříve jsem to nechápal. Nikdy už se vlastně nevyspím v klidu.

Vztah k rodičům je vždy složitý. Budeš se snažit dělat něco ve výchově své dcery jinak?

Já mám velký úkol se svou rodinou být. Můj otec byl často pryč. Ne proto, že by byl někde v hospodě. Bylo to proto, že vydělával peníze. Skvěle nás materiálně zajistil. Na starosti nás však měla maminka a to vedlo k mému „zvlčení“. Prožil jsem bouřlivou pubertu, nikdy jsem se nebál drog a průserů. Vyzkoušel jsem si věci, o kterých bych ani mluvit nechtěl, ale hlavně bych nechtěl, aby si jimi prošla moje dcera. Já ji budu muset nějak naznačit, že by bylo dobré těmito věcmi neprojít. Od dvanácti let jsem žil svůj vlastní život, otec nebyl doma, maminku jsem neposlouchal. Měl jsem peníze, mohl jsem z mého pohledu všechno. Nechci, aby se toto stalo Lauře.

 

Pavel, dcera Laura a partnerka Veronika

 

Na počátku rozhovoru ses zmínil o kontroverzním přechodu z jednoho webu; jmenujme ho - Pokerman, ke skupině lidí kolem Card Casina Praha. Já osobně si pamatuji, že to pro tebe byl poměrně těžký přechod, že jsi se s otázkou toho, že „zradíš přítele“ a „budeš mít velké finanční výhody“ potýkal vnitřně několik dní. Jaroslav Vajgl, se k tomu několikrát vyjadřoval a váš vztah má stále určitou „hořkou příchuť“. Jak se na to dnes díváš?

Já jsem v životě opustil několik zaměstnavatelů. Mě nikdy nikdo nevyhodil. Vždy jsem se sebral, pokud mi to smlouva umožňovala, a šel jsem za lepším. V tomto jediném případě vstoupil do hry lidský faktor. Jaroslav Vajgl mě doslova objevil v žižkovském klubu Suited Aces, když jsem mu cosi calloval na UTG. Znal mě jako moderátora a věděl, že pracuji na Nově. Vzal mě do pokerového světa, ukázal mi ho. Naučil mě, co mohl.  Jarda byl i u toho, když jsem se stal Řezníkem z Badenu. Dostal jsem pak ovšem nabídku, která se téměř nedala odmítnout. Najednou jsem měl možnost nejen vydělat více peněz, což by mi Pokerman časem také umožnil, ale také hrát ČPT a stát se spolumajitelem pokerového webu. Jarda je pro mě přítel. Příliš přátel nemám. Lísá se ke mně kdekdo. On je ovšem skutečný přítel, alespoň já to tak vnímám. Než jsem udělal rozhodnutí o této změně, trvalo to několik dní. Měl jsem obrovský strach, že Jardu ztratím.

Nepřijde ti paradoxní, že se od konce roku 2011 s Jardou setkáváte v CardCasino PRO Teamu?

Vlastně nepřijde, protože i Jarda musel konečně pochopit, který klan je tu nejslilnější. Navíc je super, že se žák Jarda konečně potká v profi týmu se svým učitelem Pavlem. Jedinné co mě na tom trápilo byla otázka, zda na účast v CardCasino PRO teamu stačí výkonostně, ale Jarda mi slíbil, že přes Vánoce doladí mouchy a nebude nám dělat ostudu.