Zpovědnice - VÁCLAV RYCHTAŘÍK

S Václavem jsem se telefonicky spojila až na pátý pokus. Dnes již vím, že první čtyři pokusy byly ve špatném časovém úseku dne. Při pátém pokusu jsem hned zpočátku byla srozuměna, že mám začít oslovení znovu a tykat, což jsem vykonala, a pak už vše šlo hladce. Za prostorem pro cashgame v Card Casino Prague, „modlitebně“ českých pokerových hráčů, odehrál se rozhovor v přesně stanoveném čase 30 minut, které si na mě Vašek vyhradil v přípravách na Italy Poker Festival.

Slyšela jsem na tebe samé superlativy. Nesetkala jsem se s člověkem, který by si o tobě dovolil říci cokoli negativního, byť jen naznačit. Co je tedy ta negativní stránka?

Já bych řekl, že lidé, co se týče České republiky a pokeru, mě z profesionálního hlediska trochu přeceňují, protože, když to řeknu hodně hrubě, tak tady není skoro nikdo, kdo tomu rozumí. A já tomu „docela“ rozumím, takže nad ostatními vynikám. Toto kasíno je velké, chodí sem hodně lidí, líbí se jim ta organizace a vše s tím spojené, a když pak přijdou do menšího kasína, kde to vede někdo, kdo tomu rozumí třeba jen o tři stupně méně, tak se jim to hrubě nelíbí. A to je možná ten důvod, proč jsi slyšela ty superlativy.

A ty negativa jsou? Můžeš třeba jmenovat. Např výbušnost, nebo reaguješ příliš rychle…

Já pracuji v kasínu téměř dvacet let a jednou z věcí, kterou jsem se naučil je, že většinu sporných situací s hráči, a ono je to pouze o práci s hráči a o servisu pro ně, je třeba řešit rychle.  Rozhodnutí musíš udělat velmi rychle, i když je uděláš špatně. A pak si za nimi musíš stát. Těžko říci, jestli toto je možné vnímat jako negativní. Problém se mnou mohou mít někteří zaměstnanci, protože po všech vyžaduji práci neustále na 100 %, což je pro ně občas těžké.

Takže určitý perfekcionismus?

No. Řekněme, že nejvíce mi vadí lidé, o kterých vím, co umí, a pracují pouze na 50 %.

Znovu se zeptám, co ty negativa? Když sám na sebe pohlížíš kriticky, např. jsi náladový, nepříjemný po ránu na partnerku, cokoli..

Já ráno nejsem nepříjemný, já vstávám v poledne a první dvě hodiny nezvedám telefony, s nikým nekomunikuji, protože jsem nepříjemný, to tedy určitě. A poslední dobou začínám být hrozně líný, a nechce se mi nic dělat. Je to tedy spíše v osobním životě. Pořád věci odkládám, až to udělat musím.

Jako malý kluk, čím si chtěl být?

To si nepamatuji, to je moc let.

Nebo k čemu tě vedli rodiče?

Rodiče mě nevedli k ničemu, nechávali mi úplnou volnost. Vystudoval jsem gymnázium, chodil jsem na dvě vysoké školy. Jednu jsem po půl roce a druhou po roce opustil. Nechtěl jsem být dál závislý na rodičích a v nějakých osmnácti jsem nastoupil do kasína. Tenkrát to bylo hodně nadstandardní zaměstnání. Já jsem si v roce dvaadevadesát odnášel domů 10-12 tisíc korun měsíčně, což bylo hodně.

Máš nějaký silný emotivní zážitek z dětství, ať už negativní či pozitivní, který tě následně ovlivnil?

Když mi bylo sedm, tak jsem se málem utopil v řece, takže jsem přibližně do patnácti neplaval, nelezl jsem vůbec do vody. Časem ten zážitek vyblednul, takže jsem s tím později už problém neměl.

Doba kdy jsi začínal ve svém oboru je hodně odlišná od současnosti. Jaký je ten rozdíl, jak to vnímáš zpětně, dobu před dvaceti lety, co bys vypíchnul jako ten největší rozdíl?

Já jsem před dvaceti lety dělal úplně jinou práci. Pracoval jsem jako krupiér. Podstata práce v kasínu je skrytý souboj s hráčem o jeho peníze. Kasíno má určitou převahu. Snažíš se za co nejkratší dobu získat pro kasíno co nejvíce peněz. Kdežto poker, kterému se věnuji přibližně 6 let, je úplně něco jiného. Je to vlastně jen servis pro hráče, jako když si otevřeš pizzerii, musíš vědět, jak tu pizzu dobře udělat, stejně tak u pokeru, musíš vědět, jak například zorganizovat turnaj. Je to tedy odlišné od toho, s čím jsem začínal.

S pokerem si tedy začínal asi před šesti lety? Byl jsi u těch začátků?

Já jsem byl u toho, kdy kasíno, ve kterém jsem pracoval, otevíralo druhý pokerový klub. Tam jsem poker viděl poprvé. Seznámil jsem se s lidmi, kteří to organizovali, z Ameriky, a s těmi několika hráči, kteří poker hráli, těch bylo asi 10-20.

Představoval sis před těmi šesti lety, jaký boom může poker zažít? Nebo je to vůbec boom pokeru, to co se teď odehrává?

Boom je relativní pojem. Já bych to nenazval boomem. V České republice je hazard naprosto deregulovaný. Tím, že jsou tady stovky kasín, tisíce heren, deseti možná statisíce automatů a sportovní kanceláře, kde můžeš hrát o peníze, tak ti lidé, kteří si o ně rádi zahrají, již hrají něco jiného než poker. Poker přišel poměrně pozdě, stále je to něco nového a hráči přibývají pomalu. Ve státech, kde je hazard přísně regulovaný, byl ten nárůst obrovský, například v Německu, tam hraje online milion lidí. Pak můžeme mluvit o boomu, ale je to tím, že tam třeba fungují jen tři kasína.

Jaký rozdíl je mezi dobrým a špatným floormanem?

To je docela těžká otázka. Základem práce floormana je práce s lidmi. Floorman musí znát hru a pravidla, ale zároveň je nutné, aby dokázal pracovat s hráči. Znám poměrně hodně lidí, kteří perfektně zvládají hru, znají pravidla, ale nedokážou již pracovat jak s personálem, tak především s hráči. Pokeroví hráči jsou velmi nároční a těch situací, které můžou nastat je opravdu hodně, všechny je třeba řešit, kombinovat, a to právě dost lidí nezvládá. To je podle mě ten nejviditelnější rozdíl, v komunikaci s lidmi.

Jsou známé situace, kdy ses sám ujal dealování. Jsou to běžné situace nebo výjimečné, které vyžadují tvou reakci.

Takové situace se za poslední čtyři roky staly dvě nebo tři a bylo to výhradně na přání hráčů, jako show pro ně. Jinak pokud je situace, že dealer něco nezvládá, tak já k tomu stolu usednout nemohu, musím ho vystřídat jiným dealerem a po vystřídání mu vysvětlit, co je špatně. Takový je postup.

Co musí dealer zvládat, abys ho přijal?

V dnešní době dealer, abych ho já přijal, musí mít půl roku až rok praxe v Texas Hold´em z kasína, které já znám, což znamená, že tam znám floormany. Moje table testy, kdy já ty lidi zkouším na stole, trvají pět až deset minut. V momentě, kdy dealer vezme do ruky karty, zamíchá je, rozdá je, tak já vidím, zdali umí rozdávat nebo ne, a to vlastně stačí. Vždy říkám, že špičkový dealer Texas Hold´em musí být alespoň průměrný hráč. V momentě, kdy dealer rozdá karty, začíná hrát s hráči, sleduje tu hru. V situacích např. na riveru už ví, kdo vyhrál, proč, co asi má a to mu velmi pomůže. Takový dealer má pak mnohem větší přehled o hře. Říká se tomu game control. To je pro mě pak špičkový dealer.

Ty komentuješ poker, nejen tedy na Nova Sport s Luďkem Staňkem. Jak bys sám ohodnotil svou hru?

Já se přiznám, že po těch letech, co se na poker dívám, nebo ho hraju, nebo se o něm s někým bavím, mě Texas Hold´em speciálně, jak turnaje, tak i cash game, přestaly bavit. Takže když už si výjimečně sednu ke stolu v nějakém turnaji nebo cash game, tak to hraji pro zábavu o co nejmenší peníze. Já vím, že jsem ve fázi, kdy bych se nikdy nemohl pokerem živit, protože mě by to nebavilo.

Podle některých hráčů a lidí z pokerové komunity jsi výborný pokerový hráč.

Ne. To je fáma. To je fáma, která vzniká tak, že někteří lidé řeknou něco v legraci a ostatní to úplně nepochopí. To prostě určitě není pravda. Existuje skupina lidí, kterou jsem kdysi učil, ale učil jsem je základy. Nikomu však nemohu vysvětlovat strategii nebo nějakou pokročilou strategii hry. Určitě tedy nejsem dobrý pokerový hráč a nikdy nebudu, protože nechci být.

Jaká byla nebizarnější situace, kterou jsi zažil či musel v kasínu řešit?

Takových situací moc nebylo. Problémy bývají s cizinci, většinou když zjistí, že při hře cash game mají zdarma alkohol. Prostě občas někoho musíš vyhodit z cash gamu, a vlastně i z kasína. A u velkých turnajů se stává, že se lidé neumí chovat, což většinou zvládne můj dobře „vycvičený“ personál. A u hry… v Texas Hold´em i po těch letech opravdu nastávají situace, které jsem dosud neviděl, což je jedna z věcí, která mě na práci baví.

Kdy naposledy jsi musel řešit situaci, kde sis nebyl stoprocentně jistý, jak rozhodnout? Nebo jsi si vždy jistý?

To rozhodnutí vždycky musí přijít, máš na to dvacet vteřin, a poté co se rozhodneš, své rozhodnutí musíš vysvětlit. Jakmile je to déle než 20 vteřin, je to už chyba.  Nastala spousta situací, kde jsem si nebyl stoprocentně jistý, pak jsem zpětně hledal nějaké řešení, konzultoval s kolegy v zahraničí, ale to rozhodnutí v tu chvíli tak jako tak musíš udělat a až pak řešit, zdali jsi udělal chybu, popřípadě informovat personál, jak situaci řešit příště.

Trávíš čas u záznamu z kamer? Kontroluješ zaměstnance?

To je součástí vnitřní bezpečnosti kasína. Máme tady asi 60 kamer v prostorách kasína, záznamy se uchovávají podle zákona a mám kamery napojeny na domácí počítač. Na této úrovni asi…

Kdo kontroluje Václava Rychtaříka?

Majitelé.

A doma?

Přítelkyně. Kontroluje, že plním úkoly, které mi ona zadala. To znamená, že pokud něco chce, tak mi to musí napsat do mailu, pak ideálně do diáře, a pak mi napsat několik sms, pokud je to něco důležitého, typu: příští pátek ve čtyři odpoledne mám být na letišti, nebo že ji mám někde vyzvednout. Já si myslím, že tak funguje skoro každý, že určité věci začneš vypouštět. Podle mě udržíš v paměti tak 5 -6 věcí a tu sedmou osmou vypouštíš. Já pak vypouštím některé možná špatně, většinou z toho soukromého života, protože v mnoha případech upřednostním business.

Ty vypadáš velmi nekompromisně a vážně..

To je součást image, když tam stojíš v obleku, v saku a ti lidé to tak musí vnímat. Musí mít pocit, že v případě, kdy se něco stane, je tam osoba, která zakročí a situaci vyřeší, a ta osoba musí být vidět a vypadat seriózně, aby hráči měli v dané prostředí důvěru a vraceli se. Jde vlastně o to, aby se cítili dobře.

K tomu jsem se chtěla zeptat.. co tě rozesměje?

U pokeru mě toho rozesměje hodně, například lidé, kteří neznají výherní kombinace. Třeba v Omaze. Hrají tu hry tři roky a nevidí výherní kombinaci a rozčilují se, že prohráli. A doma, Big Bang Theory. To je seriál a u toho se směji vždy, i když jsem ty díly viděl několikrát.

Kdybys měl jmenovat nejlepšího hráče CG a MTT v České republice, kdo to bude?

Online příliš nesleduji, přestal jsem ho hrát. Co se týče živých turnajů, Honza Škampa, ač toho poslední rok a půl moc nezahrál, z nějakých jeho důvodů. Je tak dobrý, až to není hezké, až je to úplně strašidelné. Já jsem ho viděl hrát dvakrát a z toho jde opravdu strach.

A u cash game naživo, těch hráčů, kteří hrají dobře je poměrně dost. Mně osobně se líbí, jak to hraje Ondřej Goetz.

Předpokládám, že ty sám vidíš poker jako dovednostní hru, jako sport. Proč si podle tebe někteří lidé myslí, že jde o pouhý gamble, a kde je ta hranice, mezi karetní hrou a gamblerstvím?

Poker je v každém případě hra o peníze. Nejhorší je, když lidi hrají o peníze, o které by neměli hrát a za každou cenu. Pokud ty peníze nejsou jejich nebo ty peníze na něco potřebují a musí hrát, dnes, a zítra a pořád. Tam si myslím, že je ta hranice gamblerství.

Nicméně se poslední dobou setkávám s výroky u lidí, kteří by o tom měli něco vědět, že poker je pouze dovednostní hra, a to v žádném případě není pravda. Jsou turnaje, kdy štěstí může dělat celých 50 %. Musíš se dostat k určité kartě, v určitou chvíli, a samozřejmě ji pak umět zahrát, ale to je už těch druhých 50 %. Můžeš hrát například páteční turnaj s buy-in 800 Kč, hraje ho 120 lidí, a tam je to z 50 % o štěstí, pokud ho vyhraješ. Pokud budeš hrát turnaj typu Evropská pokerová tour, turnaj má buy-in €5.000, tvrá pět dní, je tam hromada žetonů, hodinové levely, tak v tomto turnaji procento klesá třeba na 10 -15 %, ale to štěstí je tam pořád, a vždy to bude hra o peníze, takže gamble, který musí být regulovaný.

Znamená to, že s legislativními změnami souhlasíš?

Ne, ten zákon, jak teď prochází, je napsán z určitých důvodů a týká se spíše automatů a odvodů, to je ten business, kasíno je mnohem menší a poker je téměř nulový. Až na to, že se na tom poker v tuto chvíli zviditelnil a někteří poslanci také. Toho, čeho chtěl pan Farský dosáhnout, zřejmě nedosáhne. Ten zákon je prostě špatně napsaný a napsal to klasicky člověk, který tomu vůbec nerozumí. Těžko říci, kdo mu to poradil, to je spíše otázka pro něj.

Card Casino Prague je organizátorem prestižní série Česká pokerová tour. Můžeš prozradit, zdali se chystají nějaké novinky v sérii ČPT 2012 a pokud ano, tak jaké?

NE.

Nemůžu. Napiš tam velké ne s tečkou.

Součástí toho zákona, který ještě není podepsaný, a tím pádem na něj nemám právní rozbor, je také to, že společnosti provozující hazard bez licence v České republice, zde nesmí mít také reklamu. A protože hlavním partnerem České pokerové tour je česká pokerová herna, tak já v tuto chvíli nevím, zdali bude partnerem i na příští rok a od toho se odvíjí v podstatě všechno. Celá organizace ČPT, natáčení a celá ta práce kolem něco stojí a to je právě v režii sponzora. Pokud to nebude online poker partner, tak to bude nějaký partner z řad výrobce nápojů nebo automobilů. Probíhají zatím tři jednání.

Nedá mi to, nakonec se musím zeptat: Kam řadíš na žebříčku priorit „poker“ nebo řekněme „práci“, které oblasti tvého života jsou na top pozicích?

To kdyby tady seděla Gábina, moje přítelkyně, ta by ti to řekla úplně přesně: práce je 1.

 2. 3. 4. 5. není nic, a 6.-7. je přítelkyně, rodina a takové ty ostatní, jak by ona řekla, nezajímavé věci pro mě.

Děkuji za rozhovor!