Zpovědnice - VÍTEK PEŠTA

Je možné namítnout, že tento hráč je mladý a při svém věku ještě nemohl zažít tolik, co ti, kteří s kartami žijí  již mnoho let. Možná, že udělal hned na začátku několik chyb a dost možná, že se vrátí k práci, u které vlastně začal. To vše mi ovšem nepřijde tolik podstatné. Vítek Pešta, kromě velmi kultivovaného projevu, kterému nebylo třeba příliš kosmetických úprav, má také schopnost přiznat otevřeně chybu, vzít za ni zodpovědnost a postavit se problémům čelem, což je dle mého názoru klíčová ingredience k jakémukoli úspěchu.

Ty jsi původně dealer. Jak a kdy ses k tomu dostal?

Ten začátek byl už poměrně dávno, kdy jsem hrával s kamarády na gymnáziu. Vždycky jsem rozdával já. Hráli jsme takové menší hry. Docela mě to bavilo. Pak jsem rozdával na Kladně, v jednom klubu, a když jsem zjistil, že se tím dají vydělat docela dobré peníze, tak jsem nastoupil tady. (Card Casino Prague, pozn.aut.)

Co to jsou dobré peníze?

Řekněme více než průměrný příjem člověka v České republice bez vzdělání. Něco přes 20 tisíc.

A to ti bylo kolik?

19

Tobě je ovšem pořád 19, já jen nechápu, jak jsi za tu dobu všechno stihnul – gymnázium, dealování, profesionální poker. Nebo ještě lépe, popravdě, v kolika letech jsi začal hrát?

Já jsem poker začal hrát asi v šestnácti, v devatenácti teda. To jsme samozřejmě o moc nehráli. A v klubu jsem rozdával poprvé asi v sedmnácti. Příliš se mě tam na věk neptali. Bylo to občanské sdružení, v hospodě a nebylo to dost dobře kontrolovatelné. Potřebovali tam každou volnou ruku, a protože jsem rozdávat chtěl, vzali mě. Poker jsem hrál průběžně a začal jsem se mu pak více věnovat.

Kdy jsi nastoupil do Card Casina Prague, přijímal tě Václav Rychtařík a jak to probíhalo?

Do Card Casina jsem nastoupil v září před rokem a Vašek mě přijímal. Byl to zcela standardní postup, jak se přijímají dealeři – zkouška, jestli dokážu zamíchat karty a jestli rozumím základním pravidlům pokeru. Zkoušel mě, zdali vím, na jakých boardech co je nuts a cutovat žetony. Nemůžu říci, že byl vyložené nadšený, ale přijal mě hned, neměl s tím žádný problém, přestože v té době moc nepřijímal.

Jak tě bavilo se dívat na některé místní „pokerové umělce“? Třeba na těch nízkých buy-inech?

Záleželo opravdu turnaj od turnaje. Mě vždy bavilo rozdávat. I když už jsem pracovat vyloženě nemusel, tak jsem tady občas dělal, právě proto, že mě to baví. Někdy je to úsměvné, někdy už je to tristní. Nevadilo mi rozdávat na menších turnajích, pokud hráči nebyli vyloženě arogantní nebo pokud nesabotovali hru tím, že ji neuměli.

Když jsi odcházel z Cardu, jak jsi to panu Rychtaříkovi oznamoval?

Já jsem odcházel tak nějak průběžně. Stále jsem ubíral směny, až nebyly žádné. Naposledy jsem pracoval teď přes prázdniny, to jsem měl jednu směnu za měsíc. Rozdával jsem kvalifikaci na Českou pokerovou tour.

Kterou jsi potom vyhrál?

Ano, kterou jsem potom vyhrál, to je vlastně pravda.

Zmínil ses, že jsi nemusel pracovat. Bydlíš stále u rodičů?

Ano, to bydlím. Sice nevím, jak dlouho ještě budu, ale zatím ano. Ale měl jsem i něco nevyhráváno na online pokeru, a to ještě před tím „čépétéčkem“.

Online poker hraješ také od devatenácti?

Ano.

Začal tě „sponzorovat“ nebo „stakovat“ Ondřej Goetz, je to tak? A jak jste se na tom dohodli?

Ondra mě nesponzoruje ani nestakuje, on ode mě pouze kupuje procenta. To je celé. Kupuje vlastně procentuální část mé akce, abych já měl nižší buy-in a bylo to v rámci mého bankrollu. Nic nedotuje ze svého, jde jen čistě o část bez mark upu – tedy bez zvýhodnění pro mě.

Proč se tedy o té spolupráci mluví? Myslíš si, že ti lidé do toho jen nevidí?

Ta spolupráce je velká, protože vesměs u všeho co hraji, pronajímám nějaká procenta Ondrovi a teče přes to dost peněz.  Jde o cashovky i turnaje. S Ondrou se znám z Kladna. Od té doby, co jsem začal na online vyhrávat, tak jsme více v kontaktu na onlinu a vyplynula z toho tato nabídka – tedy pokud bych chtěl hrát něco většího, že si ode mě odkoupí procenta. Není ovšem pravda, že by ze mě pouze těžil, naopak, stalo se, že jsem mu peníze na cashovkách i prohrál.

Hraješ už sám na sebe nebo stále v tomto „svazku“?

Všechno na sebe nehraji, nicméně ne na všem se podílí.

Ty jsi měl nějaký internetový skandál na určité herně, čeho se to týkalo?

Týkalo se to pokerstars a porušení smluvních podmínek. Konkrétně jsem měl více jak jeden účet, což není dovolené. Herna pak předpokládá, když mám například dva účty, že se mohu souběžně přihlásit na oba dva najednou a mohu z toho určitým způsobem benefitovat. Dostal jsem za to pokutu ve výši 3,5 % z celkového bankrollu a půlroční zákaz hraní na herně. Většina té pokuty šla na charitu herny a část na odškodnění údajně poškozených hráčů.

Jak se na to přišlo?

Já jsem to vlastně nijak nezastíral. Asi když jsem vyhrál větší sumy peněz, začali se o mě zajímat a vyšlo to najevo.

Myslíš si, že má takto účty více hráčů?

Předpokládám, že spousta lidí má více účtů, ale nemyslím si, že z důvodů obohacení se nebo benefitů vůči ostatním hráčům.

Tvoje rodina o tom ví, že hraješ?, že se tím živíš? A vadí jim to, nebo tě v tom podporují?

Ano, ví. Řekl bych, že jim to přestalo vadit, když mě poprvé viděli v televizi. Přišlo jim, že v tom asi něco bude, a že to může mít nějaký potenciál. Prostě když už o mně mluvili v televizi, byl jsem tam a vyhrál jsem turnaj, který se natáčel, tak to něco znamená.

A jak ty to bereš?

Určitě se nepotřebuji někde ukazovat nebo předvádět. Je dobře, že jsou takové turnaje v televizi. Nicméně poker neberu jako prestižní záležitost, je to zdroj příjmu.

Než jsi naskočil na tento rychlík, kam jsi směřoval, jaký jsi měl třeba profesní cíl?

Já jsem to chtěl dělat vždycky, od devatenácti.

Úspěšně jsem absolvoval gymnázium, odmaturoval jsem z matematiky, češtiny, angličtiny a němčiny. Měl jsem uspokojivé známky. Baví mě určité věci, kvůli kterým jsem se pak přihlásil na vysokou školu. Studoval jsem dva obory – matematiku a tělocvik. Po roce jsem studium ovšem přerušil. Školu jsem dělal proto, abych měl nějaký titul a výběr byl přizpůsoben tomu, co mě baví – matematice a sportu. Žádné profilové zaměstnání jsem neplánoval.

A to přerušení má něco společného s úspěchy v pokeru?

Určitě ano. Vlastně ani nevím, kde bych dnes sehnal práci, třeba i s vysokou školou, která by mi přinesla takové výdělky, jako poker – když to tedy jde. Je ovšem pravda, že kdybych nevyhrál tolik věcí tento rok, třeba by se to všechno ubíralo jiným směrem.

Co tedy další aktivity. Četla jsem něco o rapování. Zpíváš? Skládáš? Píšeš texty? Jaké máš v tomto směru ambice?

To byla jednorázová akce na gymnáziu. Byl jsem přihlášen do soutěže, kterou jsem za Českou republiku vyhrál. Šlo o rapování v němčině. Díky této soutěži jsem vydal desku v Německu. Byl to celkem velký náklad, nicméně se na to zapomnělo. Je to asi tak dva a půl roku zpátky. Chtěl jsem tehdy něco nového vyzkoušet a tento styl preferuji, přišlo mi to zajímavé, ale nechtěl jsem tomu věnovat více času.

Jak bys popsal svůj pracovní den pokerového hráče?

Stávalo se, že můj týden měl někdy šest dní, někdy tři dny, a to tím, že jsem dva dny nespal, pak den spal. Nepřišlo mi to ideální. Poslední dobou se to snažím regulovat. Snažím se třeba kolem poledne či druhé hodiny odpoledne vstávat. Budil jsem se dříve i o půlnoci, a to už je nepraktické pro jakýkoli život. Tím, že teď nemůžu hrát online, mám jedinou možnost hrát večer. Mám tedy relativně volné odpoledne. Mám přítelkyni, takže jedna s možností trávení času je s ní. A věnuji se sportům. Hraju ping pong. To, že Vojta Růžička hraje, jsem se dozvěděl ze Zpovědnice. Uvažoval jsem, že bych ho vyzval.

Online tedy nehraješ vůbec na jiných hernách?

Nějak mě ty ostatní herny nenaplňují. Je to také tím, že se zavřel FTP. Jinde je pro mě malý traffic. Prizepooly turnajů nejsou velké a nepřijde mi to prostě zajímavé. Online turnaje jsou pak stejně velké jako živé turnaje a jsou mnohem těžší než živé. Raději jdu tedy na live turnaj, který je relativně levný a budu to mít stejné, jako když si zahraji turnaj na vedlejší online herně. Cashovky na internetu určitě hrát nemůžu. Na pokerstars jsem si je úplně zakázal, protože na to nemám disciplínu.

V čem je online turnaj těžší než živý turnaj?

V online turnaji je méně rekreačních hráčů. Všeobecně je online ve velkém měřítku těžší, neboli to těžší pole je na online turnaji než na živém, při stejném buy-inu.

Večer tedy hraješ co?

Turnaje se snažím omezovat. Cashovky jsou pro mě výhodnější. V poslední době mi asi moc nejdou, nicméně z dlouhodobého hlediska jsem v plusu.

Jak to tedy funguje? Je pravda, že jako pro hráč jsi v kontaktu s ostatními hráči a nahráváte si handy, vedete statistiky, zpětně hodnotíte apod.?

Nejsem příliš na statistiky. Hraju vždy jeden turnaj, na který se soustředím. Když už jich hraji více, tak mám tendenci je odpálit, abych jich opět hrál co nejméně. Pak si dělám pečlivě poznámky a myslím si, že ty poznámky mohou být mnohdy lepší než ty statistiky. Nerad se bavím o všech svých hrách, protože některé zahrání mám vyloženě neortodoxní, tak se s tím moc nechlubím, ale jiné důležité handy se samozřejmě musí probírat.

Co tvá přítelkyně? Sžívá se s tím? Hraje také poker?

Něco jsem ji naučil, nemá k tomu odpor a je hodně tolerantní.

Dokážeš při svém věku říci, kde se vidíš třeba za pět let?

To já vůbec nedokážu odhadnout, protože se může stát, že zvlášť se současnou tendencí, kterou jsem nabral, můžu za rok opět dealovat karty. Ale klidně si mohu za pět let stále vydělávat pokerem.

Nebojíš se toho, vrátit se zpátky za ten stůl jako dealer? Že si budou říkat: Hele, to je ten, co ty prachy projel a on to neumí a teď nám tady bude dealovat.

Já to takhle neberu. Je to moje věc. A pokud rozdávám dobře, tak do toho nikomu nic není, jestli jsem něco vyhrál nebo prohrál.