Jak se stát cash game profíkem 63. díl - Balance a exploitace II.

Ve včerejším díle jsme si malinko představili, co jsou to balancované a expoitativní strategie. Dnes se podíváme na to, proti jakým soupeřům chceme využívat jakou strategii a ukážeme si i jeden z příkladů balance a exploitace v preflop hře u sice nereálné hry, která ale ukáže, jak principielně balancovat.

Sérii článků "Jak se stát CG profíkem" vám přinášíme ve spolupráci s PokerArena.cz

Proti komu je vhodné exploitovat

Exploitace je z principu hra taková, která využívá chyb soupeře. Ty mohou být různé a může jít i o celou řadu chyb, které chceme využívat ve svůj prospěch. Exploitovat tedy hráče, jejichž chyby známe a víme, jakým způsobem proti nim hrát. Pokud například vidíme, že soupeř moc zahazuje a naše sázka s jakýmikoliv kartami je zisková, tak je to skvělé a můžeme sázet opravdu cokoliv. Pokud víme, že soupeř vždy dorovnává a nezahazuje ani silně podprůměrné kombinace, tak budeme sázet sice vzácněji, ale zato silné kombinace, které soupeřobu range poráží.Proti oběma takovýmto typům soupeře a chybám, které dělají, budeme hrát diametrálně odlišně.

Typicky tedy budeme tuto strategii využívat proti rybám a celkově slabším hráčům, u kterých jsou chyby stále vidět celkem zřejmě. Pořád je ale třeba jejich chyby identifikovat a vědět, jak proti nim hrát. Použitelnost exploitativních strategií je typicky tím vyšší, čím nižší stakes a čím více špatných hráčů je za stoly, protože chyby jsou zřejmější, snadněji se proti nim hraje a je navíc ještě výrazně menší šance, že si někdo všimne toho, jakým způsobem exploitujeme soupeře, a začně správně exploitovat nás.

Kdy balancovat

Balancovaná strategie je v taková, která se snaží o to, aby sama nebyla exploitována. Je to tedy v zásadě defenzivní strategie, která neútočí na chyby soupeře, ale snaží se o to, aby soupeři nemohli útočit na chyby naše. Zatím není možné hrát stoprocentně balancovanou strategii, protože hra nebyla vyřešena, ale hráči i počítače se stále zdokonalují a hra je tedy čím dál tím těžší.

Často uslyšíte, že balancování na nižších stakes a proti rybám není dobré. Ono stále je, jen  množstvím chyb, které soupeři dělají, je výhodnější a ziskovější exploitovat, když je to tak snadné. Čím méně ale soupeři dělají chyb, tím více se snažíme sami chyby nedělat a raději hrajeme tak, aby soupeř neobíral nás, než abychom my obírali soupeře (proto je to strategie defenzivní).

Balancovanou strategii tedy chceme uplatnit proti hráčům, kteří jsou na vysoké úrovni, kteří nedělají chyby (respektive buď o nich nevíme, nebo nevíme, jak jich využít) a kteří naopak rádi využívají chyb ostatních.

Naše snaha je tedy taková, aby soupeř nemohl žádnou svojí akcí využít některé naší chyby, a pokud to budeme dělat správně, tak je jasné, že soupeř bude proti nám buď prohrávat nebo bude přinejlepším na svém, pokud hrajeme naprosto stejně dobrou balancovanou hru (a budeme ignorovat, že existuje rake).

Příklad z nereálna

V rámci příkladu zjednodušíme pravidla a dáme si jednu čistě teoretickou situaci. Řekněme, že jsme v headsupu, ale takovém, kdy hráč na small blindu, což je v tomto případě soupeř, nemá pozici ani po flopu. Jediné, co může udělat je vsadit, nebo zahodit karty a vzdát pot (v zásadě mu zmenožníme slowplayovat silné karty a ze hry vyřadíme možnost floatu), a my na big blindu můžeme pouze callovat a foldovat, žádný raise (krom openraisu před flopem) neexistuje.

Jak by vypadala naše balancovaná strategie v této situaci? Je třeba přidat proměnnou, kterou bude soueřův sizing, protože i balancovaná strategie reaguje na soupeřovo hru, pouze neřeší, jakou reálnou range soupeř na danou akci má a jak často danou akci dělá.

Řekněme, že soupeř raisuje na 3bb, tedy riskuje 2,5bb, aby vyhrál pot, ve kterém je 1,5bb. Podle vzorečku risk / (risk + možná výhra), kterým se počítá procento pro break even, zjistíme, že raise mu musí vyjít v 62,5% případů, aby byl sám o sobě alespoň na svém. Pokud se budeme zahazovat takto často nebo ještě více, budeme dlouhodobě expoitovatelní, protože soupeř může profitabilně raisovat jakékoliv dvě karty a bez jakékoliv další hry po flopu bude jeho hra zisková, i kdyby check/foldoval flopnuté royal flushe!

Naším cílem je ovšem to, abychom exploitovatelní nebyli, proto je potřeba se bránit v alespoň 37,5% případů (což je 100 - 62,5). Všimněte si, že neřeším, jak často soupeř raisuje, ale pouze to, jaký má sizing. Pokud by sizing změnil, bude potřeba přepočítat to, jakou range musíme bránit.

Hra po flopu

Bráníme tedy range 37,5% a v potu je 6bb. Soupeř teď má možnost foldu nebo continuation betu a rozhodl se vsadit 4bb. Znovu je potřeba spočítat, jak často musí sázka vyjít, aby byla neztrátová s jakýmikoliv kartami. Podle výše zmíněného vzorečku potřebuje, aby soupeři continuation bet vyšel ve 40% případů, my tedy musíme bránit alespoň 60% range. Je jedno, co je na flopu a je jedno, jak často soupeř sází, tuto range v rámci neexploitovatelnosti musíme ubránit, pokud soupeř zvolí tento sizing.

Naším úkolem je tedy z preflop range vybrat 60% nejlepších kombinací, které budou dále pokračovat. Zde je potřeba uvažovat nad flopem a tím, jaké handy flop trefily co možná nejlépe. Čím více draw je na flopu, tím spíše naše range bude tíhnout k draw, čím je board sušší, tím spíše budeme mít handy typu A high a range se bude měnit, ale stále to bude alespoň 60%.

Tento postup uděláme na turnu i riveru podle toho, jaký sizing soupeř zvolí. Pokud zvolí sizing vysoký, tak budeme více zahazovat, pokud nízký, tak častěji uvidíme showdown za levno i se slabšími kartami.

Pokud budeme takto hrát, jak nás vlastně může soupeř exploitovat? Vlastně nijak. Pokud bude hrát pouze silné kombinace, tak budeme ziskoví díky odevzdaným blindům, a čím vyšší sizing zvolí, tím častěji budeme mít také pouze ty nejsilnější kombinace. S nižším sizingem zase nedostane zaplaceno tak moc, i když častěji. Časté bluffování bude mít zase za následek, že často prohraje v showdownu proti nejlepší části range.

Celkově jsme nikde soupeři nedali možnost, aby mohl sázet s čímkoliv, a bylo to ziskové. Pokud tedy budeme schopní vybírat ty správné handy na daném boardu, tak ve hře neuděláme chybu, kterou by soupeř mohl zneužít ve svůj prospěch.

Za celou dobu jsme neřešili, jak často soupeř sází a jakou má vlastně range, protože balancovanému hráči je to jedno a nepotřebuje ani vidět statistiky soupeře. Ty potřebuje znát hráč, který exploituje, protože ten by se snažil zkonstruovat soupeřovu range a jeho tendence, a hrát proti nim, tedy například pokud by soupeř sázel vzácně, tak bude předpokládat, že se jedná o silnou range a bude často zahazovat, a nevadí, že je teoreticky exploitovatelný - dokud se soupeř nepřizpůsobí, tak je exploitativní strategie výhodnější, i když nekonečné správné přizpůsobování by nakonec vedlo ke strategii balancované.

Závěrem

Dnes jsme si ukázal příklad z toho, jak velice velice zhruba by vypadalo balancování v jednoduché hře s velice omezenými možnostmi hry. Typicky se budeme snažit soupeře exploitovat, ale rozhodně je dobré alespoň v základních situacích uvažovat nad tím, jakou máme range a snažit se o to, abychom nebyli expoitovatelní a například nezahazovali vyloženě moc často a nestali se tak obětí agresivních soupeřů, kteří, třeba i nevědomky, budou naši chybu exploitovat.