Cylindr blog #3: Pracovní morálka a denní režim

Aby tenhle blog nebyl jen o cestování, pokusím se ho pravidelně prokládat pokerovou tématikou. Tentokrát budu mluvit o pracovním týdnu pokerového rega. To jsem jakože já. Už jsem byl pokerový rekreant, pokerový nadšenec, v mládí jsem poslouchal Poker Face od Lady Gaga, no a nyní hraju poker na full time. A to mi učitelka angličtiny nevěřila, když jsem jí v 16 letech tvrdil, že v budoucnu budu “professional poker player.”

Napřed tedy něco k zázemí pokerového rega. Někteří hráči již zažili atmosféru na grind housu, takže znají klady a zápory. Mezi největší klady patří zajisté úzce spolupracující skupinka lidí, která mezi sebou navzájem sdílí své know-how. Však již otec managementu, pan Peter Drucker, tvrdil, že člověk vydělává zhruba průměr toho, co jeho 5 nejbližších přátel. 

Pokud tedy máte kolem sebe zkušené a vyhrávající profíky, jste na nejlepší cestě k úspěchu. Jaká jsou potom negativa? Patrně úhlavní nepřítel je pracovní morálka. Společenské povyražení, chození na pláž nebo chutné večeře velmi lehce odradí od hand review z minulé session. Další zcela logický problém může být ponorková nemoc. Každý jsme jiní a spojení spořádaného introverta s nepořádným extrovertem nemusí nést ovoce. V součtu je proto nezbytné si napřed říci, zda chci na grindhousu pracovat nebo rekreovat. Z praxe vím, že říci oboje, není zrovna nejlepší. Ve většině případů převáží to druhé.

Pro mě osobně je klíčové, abych se pohyboval v pozitivně naladěném prostředí. Znám spoustu profíků, kteří odjeli do lowcost zemí jako Ukrajina nebo Rumunsko, kde stlačili životní náklady na minimum. Touto cestou bych se vydat nemohl, protože není pro mě. A pokud jsem odjel do dražší destinace, kde stojí krabička jahod 250 korun, budu si to tu muset odmakat. Jde se na to. 

Myslím, že je moudré udělat si plán na několik měsíců. Řekněme, objektivně zhodnotit, jak si aktuálně stojím, jaké hraju stakes, kolik hodin jsem ochotný pokeru věnovat a kam bych se rád do konce roku 2021 dostal. V prosinci pak uvidím, jak daleko byly mé odhady od pravdy. Druhý krok je stručný herní plán pro následující měsíc. Nyní je květen. Na konci měsíce udělám shrnutí, zjistím, kolik jsem schopný odehrát, a jak jsem spokojený se svou životosprávou.

Herní zátěž mám nastavenou na 6 hracích dnů. Většinou hraju od úterý do neděle, ovšem někdy mám během týdne o jedno volno navíc. Hrací čas je přizpůsoben místní časové zóně, a proto preferuji odpolední a večerní hodiny. Vždycky mi sice vyhovovalo hrát spíše ráno či dopoledne, abych se vyhnul modrému světlu před spaním, ovšem tady stejně špatně spím kvůli horku, cvrčkům a dupajícím ještěrkám. 

Jelikož hraní pokeru není nic zdravého pro páteř a záda obecně, k 6 hracím dnům připadá 6x týdně cvičení. Docela mě překvapuje, že Antilani nejsou zrovna indoor fitness orientovaní, ačkoli se tu venku pořád sportuje. Fotbal, basket, kriket tu vidím denodenně, ale maličkou posilovnu jsme objevili zatím jedinou. K pravidelnému cvičení připojím i plavání, což se snadno skloubí s tím válením na pláži a postupným navyknutím na sluneční paprsky. Přeci jen pantenol už pomalu dochází a zatím se nám nepodařilo najít alternativu. 

K řádné životosprávě patří i zdravá strava. Jakmile jsme koupili plynovou bombu, tak grilujeme o sto šest. Hovězí steaky tu jsou překvapivě levné a jsou do 10 minut hotové. Coby přílohy jíme většinou zeleninu. Brambory se totiž musí oškrábat a potom ještě uvařit. A k rýži zase chybí domácí omáčka.

Po dopoledním cvičení a chutném obědu přichází na program hra. Jídelní stůl je obložen monitory a nejrůznějšími obrazovkami, ke kterým se přidá všemožné doplňkové zařízení - klávesnice, drátová myš (bezdrátová svádí k destrukci), sluchátka, reproduktor, tištěné range a barel vody, kterou jezdíme jednou týdně čerpat z horského pramene. 

Hra začíná jak jinak než motivujícími proslovy s ambiciozními plány o dokonalé session. Vycucám kofeinovou tabletku, s chutí zapínám stoly, kolega spouští první turnaje, pozitivní energie grind housu roste. Zhruba za hodinu a půl je dobrá nálada ta tam. Opakovaně reloaduju na stolech, kolega už ani nepočítá re-entry, vzduchem lítají hanlivá označení pro sexuálně orientovanou menšinu, vaginální opisy, pánská přirození po česku, pánská přirození po slovensku… 

Motivační skladby z Gladiátora se v mžiku vymění za Home Office od Haadese. V tu chvíli nás drží pohromadě pouze vzájemný soucit. To jest, zatímco jeden brečí, druhý s ním soucítí. Kolega coby zkušenější je většinou na té druhé straně. Mám se od něj co učit. 

Plán pro následujících sedm hodin zní zalepit ztrátu a nepohádat se do krve o banalitách jako třeba, v kolik hodin ráno pojedeme příští den nakoupit. 

Venku se pomalu setmí a já si kontroluju počet odehraných hodin. To je totiž to hlavní, co mě zajímá. Ale co to povídám, samozřejmě předně kontroluju stav cashieru. Nakonec zjišťuju, že i přes ten humbuk nad prohranými 70/30 spoty, se mi podařilo skrze check-raise dostat do plné pár nevěřících Tomášů a výjiměčně i jinxnout rakety s AKo na runner-runner pojď mi HOP! Session končí v plusu. Kolega nakonec taky trefí nějaký ten Hot, takže si oba můžeme odškrtnout další úspěšný den v měsíci. Tak zase příště. 

Update k Wifi: Pořád v nedohlednu. Reload data balíčků na spadnutí.

Čtěte také:

• Cylindr blog #2: Náhled do antilské kultůry
• Máme dalšího bloggera: Cylindr se představuje