Cylindr blog #6: Antilské ženy a tak všeobecně

Červenec je měsíc, kdy část Čechů upaluje k moři, část pro změnu do hor se schovat před úmorným vedrem. Karibik prožívá v tuto roční dobu úplně jiné podnebí. Jistě, 28 stupňů tu máme pořád, ovšem začalo období hurikánů. 

To už není žádná sranda, protože když se takový hurikán přežene napříč ostrovem, může nadělat paseku obřích rozměrů. Snad nejhorší hurikán tu místní zažili v roce 2017, kdy hurikán María zpustošil 75 % ostrova. Uvidíme, jak to bude vypadat letos. Většinou se totiž hurikán žene podél jihovýchodního pobřeží a náš ostrov jen tak lízne. To byl přesně případ letošního hurikánu Irma. I tak u nás ale byl silný vítr a celé město bylo nervózní.

Když už je řeč o městě, je to spíš takové maloměsto. Řekněme, že tu může žít něco okolo 10.000 obyvatel. Spousta lidí se tu navzájem dobře zná, takže si ve volné chvíli rádi popovídají. Třeba když se potkají dvě protijedoucí auta a řidiči si chtějí poklábosit, všechna ostatní auta za nimi musí vyřadit na neutrál a počkat. 

Přiznám se, že z tohohle mě chytá vždycky amok. Tady se zkrátka nikam nespěchá. Když potřebuju najít nějaký krám nebo služby typu automyčky, čistírny nebo snad elektrikáře, nejnsnazší je jít mezi lidi a ptát se, kde co je. Zlaté stránky tu nemají a evidovaných byznysů na Google maps je tu také poskrovnu.

Největší šrumec je tu asi v sobotu, protože je hlavní tržní den. Podél hlavní (jednosměrné) silnice vedoucí “centrem města” si stánkaři vystaví své zboží na prodej. Především tu narazíte na Heiťany se zeleninou a ovocem. S nimi je však těžká domluva, protože anglicky většinou neumí, takže handrkování se o ceně je o něco obtížnější. Jídlo je tu drahé, to už jsem říkal mnohokrát. I ta rajčata pod 40 Kč za půl kila sháním horkotěžko. Nevýhoda u těhle stankářů je v tom, že většinou všichni nabízí to samé. Projdu tak většinou kolem 15 z nich, než si koupím pěkné zralé avokádo nebo papáju. 

Avšak minulá sobota se na trhu nesla v docela napjaté atmosféře. Zrovna když jsem si u jednoho stánku prohlížel limetky, začala za mnou jiná stánkařka křičet na opodál stojícího muže “Nebudu tě prosit, aby sis ode mě koupil můj zk...venej dasheen.” A hádka byla na světě. 

Žena byla od pohledu alfa samice a i v této hádce bylo zřejmé, že pán dostává čočku. Normální chlap by se v tu chvíli asi s hanbou klidil pryč, ovšem tento chlapík si na pomoc přivolal svoji sestřenku, která byla asi trojnásobná co on, a v tu chvíli už celý trh byl na nohou a sledoval tuto slovní přestřelku mezi dvěmi urostlými Antilankami. 

Já se radši klidil stranou, abych taky jednu neslízl a obešel si pár dalších stánků. Asi za 10 minut jsem se vracel zpět a dozvuky hádky byly stále ještě přítomné. Zeptal jsem se své oblíbené paní prodejkyně, jestli se pořád hádají kvůli tomu dasheenu, načež mi kývla a příjemně jí to rozesmálo. Nechápu, jak se mohou lidi hádat kvůli takový hnusný bramboře, co nemá ani pořádnou chuť.

Když už je řeč o ženách, bylo by na místě trochu poreferovat o místních Antilankách. Přeci jen jsme byli s kolegou zvědaví, jak se místním slečnám a dívkám zalíbíme. Každému z nás se líbí trochu jiný typ žen. A že tu je mnoho pěkných Antilanek, o tom jsme se přesvědčili rychle. A také jsme se přesvědčili, že najít si tu některou pro sebe jde docela ztuha. 

Ženy se tu velmi rychle provdají a po dvacítce již běžně mají první dítě. Těžko říct, jak to tu chodí s rozvody, ale vzhledem k nedostatku práce a životním jistotám si troufnu řící, že Antilanky věrnost k jedinému muži svědomitě dodržují. Už proto, že většina z nich je katolického vyznání. 

Proto se aspoň poohlížím po místních teenkách. Na svůj věk jsou tyto dívky nebývale vyvinuté, takže mám docela problém rozpoznat, které už bylo alespoň 16 let. Nejvíc jich spatříme okolo půl 2 odpoledne, kdy jdou naráz všichni studenti domů ze školy. Všichni mají uniformy v barvách své školy nebo kostela. Děvčata nosí krásně zapletené culíky, což jim velmi sluší. Tak se na ně snažíme alespoň mile usmívat, když už kolem nich jdeme nebo projíždíme autem. Holky většinou s ledovým výrazem procedí pozdrav “good day,” v horším případě na nás zavrčí něco ve smyslu “watch driving!” Jak už jsem řekl, seznamování jde docela ztuha.

No a na závěr tedy ještě něco k pokeru. Mnoho našich pokerových přátel již obráží největší česká kasína - King’s a Hodolany, takže jim alespoň na dálku fandíme. Zrovna v jeden večer jsem si chtěl pustit nějakou komedii na zasmání, když v tu chvíli kolega na naši herní televizní obrazovce narychtoval stream finálového dne Italské série na Rozvadově. 

Oba jsme se nad jednotlivými sehrávkami velmi dobře bavili, jen ten žánr nakonec vyústil v tragikomedii, neboť český zástupce DaliDula skončil na bublině vstupenky na WSOPE, kterou jsme mu oba přáli.

Společný grind v jedné místnosti má výhodu nejen ve vzájemném railování, ale i především v možnosti pozvednout jeden druhému náladu. Během session si tak povíme několik vtipných zážitků ze života, připomene si pár hlášek ze známých českých filmů, a hned je to prohrávání peněz o něco veselejší. 

Co se týče mých výsledků, tak tento report si schovám zase až na konec července, až budu bilancovat nad počtem odehraných hodin, odstudovaných hodin (a safra...) a vykázaného profitu. Do té doby se mějte fanfárově.

Čtěte také:

• Cylindr blog #5: Zápisky z pokerových zákopů a pár rad do života
• Cylindr blog #4: Poker bolí, poker léčí, poker odměňuje
• Cylindr blog #3: Pracovní morálka a denní režim
• Cylindr blog #2: Náhled do antilské kultůry
• Máme dalšího bloggera: Cylindr se představuje