Deníček CG rega XXI. - Jak jsem vyrazil na EPT Paris

Autor: Vlasta Pustina tisk článku doporučit článek
Deníček CG rega XXI. - Jak jsem vyrazil na EPT Paris

Vlasta Pustina se tentokrát ve svém blogu blíže zaměřil na krátký výlet směr pařížská EPT. Co s sebou vezl ve 22kilovém kufru na třídenní cestu? Jak probíhal jeho Main Event? A proč vracel jídlo v Michelince?

Má cesta do Paříže na EPT nabírá lehce komický obrat, když se zamyslím nad obsahem mého kufru. Přestože budu ve městě světel jen tři dny, moje zavazadlo, vážící úctyhodných 22 kg, by mohlo napovědět, že se stěhuji. Tato příprava je v mých očích nejen nezbytností, ale zároveň i mým „postižením“ – zvláštním rituálem, který si užívám s humorem.

V kufru se skrývá vše, co by mohl člověk potřebovat pro udržení zdravého životního stylu a pohodlí, a možná i o něco více. Mým cestovním průvodcem je hromada suplementů, které by mohly vypadat, jako bych se chystal otevřít vlastní obchod s vitamíny. Proteinové tycinky, vitamíny, minerály - mám je všechny, pečlivě uspořádané mezi mými věcmi.

 

vlasta1_gear

 

A co se týče vlastních peřin, polštářů a věcí na spaní, musím se přiznat, že tady moje záliba v pohodlí možná trochu překračuje běžné meze. Ale kdo by nechtěl mít kousek domova s sebou, i když jste na cestách? Je to jako brát si kousek domácí pohody do ciziny – a když se nad tím zamyslím, možná je to právě to, co mi dává tu jistou vnitřní sílu a klid, který potřebuji pro své turnaje.

Takže ano, moje příprava na cesty je možná trochu přes čáru, ale každý máme svá malá „postižení“, která nás dělají šťastnými, že? A pokud to znamená táhnout si s sebou na třídenní výlet kufr plný zdraví a pohodlí, pak ať tak je. Na konci dne, když sedím u pokerového stolu, se mi ta přidaná váha v kufru jistě vyplatí, alespoň v duchovním zdraví a pohodě, kterou si s sebou přivezu do Paříže.

---

Přestože jsem se nemohl dočkat, až po dlouhé době znovu usednu ke stolu a pustím se do hry, cesta začala jedním malým, ale významným vítězstvím hned na letišti. 

Stoje na letišti a čekaje na svůj let, obklopen hlukem a ruchem, jsem čelil první velké výzvě dne. Před očima se mi naskytl lákavý pohled na burger, jehož vůně mě doslova magicky přitahovala. V momentě, kdy by mnozí z nás podlehli pokušení, rozhodl jsem se jít cestou odolnosti a zůstat věrný svým zásadám zdravého životního stylu. 

Budu dělat všechno správně, nyní, když jsem opustil rodinu. První krok mám za sebou, teď už jen skočím do studené sprchy, jakmile přistanu (první odstavce píšu z letadla), provedu rychlý trénink a pustím se do toho. Pokud jsem si myslel, že utrácím hodně, moje rodina to posunula na novou úroveň. Takže by se mi opravdu hodilo něco vyhrát. Tak mi držte palce.

---

Chtěl jsem přidat fotografii z mého pokoje, ale ten ještě nebyl připraven, takže jsem se rozhodl místo toho jít rovnou hrát. 

Vynechal jsem sprchu, ale zato jsem poprvé vyzkoušel Luxon. Mimochodem, mám pro vás radu: na PS eventy si vždy zaregistrujte včas, jinak vás zařadí na "late reg stoly", kde jsou převážně regulární hráči. 

Začátek byl skvělý, dostal jsem full house proti full house a zdvojnásobil svůj stack. Pak jsem ale udělal call s 5S 7S na big blindu proti otevření z early position... 

Flop přišel 4H 5C 6C, šel jsem do leadu za 1/3, na což krysák odpověděl call. Na turnu QH jsem zvolil check, on vsadil 1,25 a já to do něho narval, celkem asi za 90 big blindů. 

Chvíli váhal a pak dorovnal s 4C 4S. Na ty jsem opravdu necílil. Později jsem ještě šel all-in s A-T proti K-K, ale bez úspěchu a musel jsem odejít zpět na pokoj. Po cestě jsem si dal salát a zítra si nechám doručit nákupy přímo na den druhý. Tím se můj blogísek rozšíří o další zážitky.

 

NEIL9798_EPTPrague2019_Vlastimil_Pustina_NEIL STODDART

 

---

Druhý den jsem zahájil během k Vítěznemu oblouku, pak gym, zdravá snídaně a jdeme na druhý život.

V první handě odbluffuju půlku stacku a nedožiju se ani konce prvního orbitu. Zvažuji, zda neletět rovnou domů, ale říkám si, že dám alespoň památky.

Eifellovka má zrovna stávku zaměstanců, tak razím do Louvru a bookuju na večer michelinku. Život má být fajn.

Do muzea to mám hoďku pěšky, vyrazím, že se alespoň projdu po Paříži.

Už jen příchod do Louvru je impozantni přes parky. Co mě ale zaskočí je nekonečná fronta i přes lístky koupené na určitý čas. 

Mona je fajn, sfingy taky (tedy ty egyptské, já mám jinak raději křivku stále nahoru). Potom chci dát ještě Notre dam, jenže po cestě tam zmoknu. Podívám se na počasí a má celou dobu pršet. Takže žádné památky zitra, kvůli kterým jsem zůstal. 

Večer v michelince vrátím jidlo, že stálo za hovno (nechoďte do Benoit Paris). Do toho teď ještě smrkám, smrtelná nemoc-nachlazení by mi tak scházelo. Celkem za tři dny,-300 a hurá domů.

No, jestli je můj jediný problém, že plivu na blogísku, tak je můj život skvělej.

 

Související články: