4.10.2024, 10:08 | Autor: Headis | tisk článku | doporučit článek

Deníček CG rega XXIV. - Regular s regulérním ADHD

zvětšit obrázek

"Už vím, že poker je to, co mě naplňuje, a nemusím hledat nic dalšího. Jsem plnohodnotný jako pokerový hráč," konstatuje ve svém blogu Vlasta Pustina.

Strávil jsem teď rok v domácnosti s plánem, že si odpočinu. Byl jsem přetížený a trpěl jsem velkou únavou. Začalo to v roce 2022, kdy mi společník vytuneloval firmu, a já jsem bojoval na dvou frontách – jako vlastník podniku a jako pokerový hráč – plus jsem měl další projekty. Neustálé cestování mezi kontinenty tomu taky nepomohlo, a velmi hektický rok 2023, ať už co se týče svatby, narození dítěte nebo rekonstrukce bytu, přidal jen další vrstvu stresu.

Tohle všechno mohlo být jen jedním z důvodů mé únavy. Dalšími důvody mohl být můj neuroticky hektický styl života – jednou za měsíc či dva divoká párty, ze které jsem se vzpamatovával další týden, a tak dále. Po divokém zapíjení narození mého syna – párty do sedmi ráno, absolutně "na šrot", mávání na sestřičky v porodnici, rozdávání bonboniér a flašek – přišlo vystřízlivění, a bylo mi ukrutně špatně.

---

Už delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou, že bych zkusil rok být čistý. Co by to znamenalo pro mysl? Konečně bych si odpočinul a měl čas věnovat se sobě, možná něčemu jinému. Jako správný kluk z Moravy jsem začal pít, když mi bylo 14, a byl jsem zvyklý pít stylem "podlaha". Od mala jsem sportoval a byl týmový hráč, takže jsem pil, dokud jsem s někým ze spoluhráčů nepadl na podlahu. Později jsem k tomu občas přidal hulení a na začátku své pokerové kariéry i velké množství kokainu a extáze.

Zajímalo mě, jaké to bude s myslí, která byla neustále oblbována stimulanty, a co se stane při regeneraci po nich. Tento koncept "self-medikace" je relativně častý, a v České republice, nedej bože v pokerových kruzích, i akceptovaný. V Čechách se to týká hlavně alkoholu, ale už i drogy jsou takový standard.

Co mě překvapilo, nebo vlastně ani ne, bylo, že mi to vůbec nechybělo. Měl jsem více času, stíhal jsem číst, rozvíjet se a dělat další věci. Největší zjištění přišlo poté, co jsem si dopřál několik meditačních seminářů. MBCL (Mindfulness Based Compassion Living) na www.vnitrniprostor.cz a Mindfulness v komunikaci.

Bylo zajímavé pozorovat své vnitřní vzorce, které jsem dříve neviděl. Dávalo to smysl. Měl jsem sice hodně volna, věnoval jsem se regeneraci, chodil každý týden na masáže, třikrát týdně do sauny, občas na cryo, ale byl jsem neustále unavený. Jak je to možné? Vždyť ani pořádně nepracuji, věnuji se sobě, jím zdravě, a přesto mám neustálou únavu. Nemůže to být tím, že jsem dříve hodně pracoval, nebo že trpím únavovým syndromem?

Odpověď nemám, ale všiml jsem si velkého vnitřního stresu, který jsem v sobě měl. Měl jsem nastavení, že teď musím změnit svět, musím dělat, musím pomáhat lidem, musím o tom napsat blog – a to běželo neustále.

Nebo jsem si všiml nějakého vnitřního vzorce, který neustále vylepšoval věci – jak udělám něco lépe, jak se zlepším, jak usmažím vajíčka, jak ušetřím čas, jak lépe využiju každý okamžik. Něco podobného mi běželo v hlavě pořád. A všiml jsem si, že ve své hlavě nemám klid. Jak je možné, že jsem si toho 35 let nevšiml?

---

No, když už o tom víme, co s tím?

Můj vnitřní kritik byl neúnavný. Nic mi nebylo dost dobré, všechno jsem musel zlepšovat. To je skvělý mód, pokud chcete být dobrý v pokeru, ale otřesný mód, pokud chcete mít klid v hlavě a v životě.

Takže jak s tím pracovat? Dá se to pozorovat, dá se s těmito vnitřními módy nějak spolupracovat. Třeba je pozdravit: "Nazdar, brácho, ty jsi zase tady," a pak zmizí. Obecně mindfulness hodně pomáhá, a pak se nabízí KBT (kognitivně behaviorální terapie). Každému z nás něco běží v hlavě, a všem bych doporučil s tím pracovat. Je výrazně efektivnější pracovat pod dohledem odborníka než si dělat nějakou vlastní analýzu – i když i ta hodně pomáhá, ale může vést k self-medikaci jako v mém případě.

V rámci svého sebepoznávání jsem si dal za úkol zjistit, jestli nemám náhodou ADHD. Splňoval jsem téměř všechny příznaky, a tak jsem se rozhodl jít za odborníkem. Nechtěl jsem být obětí sebenaplňujícího proroctví. Po důkladném vyšetření se mě doktor skoro začal smát: "Musím vám říct, že už jsem pár lidí s ADHD diagnostikoval, ale u vás není sebemenší pochyb." Dokonce mi řekl, že jsem na spektru ještě s něčím dalším (DNA testy naznacuji autismus). Že nejsem normální, to už jsem věděl roky, ale teď na to mám i diagnózu :D

---

Tak jsem si vytvořil nový projekt – momentálně studuji co nejvíc informací o ADHD, jak s tím pracovat, a jaké jsou další kroky. Když už vím, co mi je, naučím se s tím pracovat. Teď už všechno dává větší smysl, i co se týče motivace, problémů ve studiu, návykových látek a schopnosti hyperfocusu. V tuto chvíli pracuji s několika terapeuty – jeden je na ADHD, druhý na emoce a třetí na vnitřní vzorce. Později výběr zúžím na jednoho, protože mi to přijde jako velmi smysluplný způsob osobního rozvoje.

No, takže jaké jsou výstupy? Budu co nejvíce delegovat, abych nemusel dělat věci, které mě nezajímají. Ty mě totiž dostávají do problémů – tak jako většinu lidí, ale u těch s ADHD je to ještě umocněné. Dále si budu muset dát pozor na dopamin, protože mám omezenou jeho produkci. Tudíž si ho budu vytvářet sám – ať už studenými sprchami, meditací, nebo zdravým stravováním. A hlavně se vracím k tomu, co miluji. Už vím, že poker je to, co mě naplňuje, a nemusím hledat nic dalšího. Jsem plnohodnotný jako pokerový hráč.

---

Aby to dnes nebylo jen o rozvoji, pobavila mě myšlenka o světě turnajů a jejich vnímání ve společnosti. Lidi milují číst o tom, kolik jste vyhráli peněz, ale nerozumí dlouhodobému konceptu. Letos jsem odehrál dvojnásobek turnajů než obvykle, a vypadá to hezky – na Hendon Mobu mi přistálo dalších $150.000, což je přes tři a půl milionu korun.

Vypadá to skvěle, ale už se nikde nezmiňuje, že jsem 60K v minusu za celý rok v turnajích. Viz můj závěr v Barceloně, kde jsem bral 38K, ale celkové buy-iny za výlet byly 41K.

Ale nevzdávám se a věřím, že se jednoho dne dostanu na finálový stůl nějakého velkého turnaje. Letos jsem byl dvakrát blízko – 21. místo v 25K ve Vegas, kde bylo na prvním místě 1,4 milionu dolarů, a teď 18. místo, kde bylo 900K. Můžu k tomu pustit Metallicu – so close but still far away. Výhoda pokerových turnajů je, že můžete neustále snít. A výhoda cash game hráče je, že nejste odkázáni na neuvěřitelnou volatilitu turnajů.

Související články:

Komentáře

On-line herny

	9,56	Fortuna Poker
	9,00	SynotTip Poker