Deníček CG rega XXVI. - Rána za ranou! Kdy to zmizí?

Autor: Vlastimil Pustina tisk článku doporučit článek
Deníček CG rega XXVI. - Rána za ranou! Kdy to zmizí?

Nekonečný boj s americkými vízy, lasvegaská i pražská cash game v těžkém minusu, byznys problémy a ne zcela ideální začátek EPT Barcelona. Vlasta Pustina neprožívá v posledních měsících zrovna pokerovou idylku. I taková je realita života za pokerovým stolem.

Vždycky si slíbím, že budu psát častěji. Kolem a kolem je to moje terapie, ale teď se dívám na poslední blog a je to zase osm měsíců. Mám pocit, že čas teď letí neskutečně rychle.

Některé věci se ale nemění – jsem stále unavený. Možná je fér si přiznat, že jsem vyhořel. Kolem vyhoření už tak dva roky spíš tančím. Už dvakrát se zdálo, že se všechno vyřešilo. Uvědomění, že neustálé lítání tam a zpět do USA je strašlivě vyčerpávající – obzvlášť s rodinou. Ona celkově rodina je dost energeticky náročná, nemluvě o tom, že se u nás doma bojovalo o „ženino sebeurčení“ a o to, jak moc vyrovnaně se budeme starat o dítě.

Došli jsme tedy k závěru, že je třeba najít trvalé řešení. Buď žít celý rok v USA, nebo v ČR. K tomu bylo potřeba mít trvalá víza, tudíž jsme najali právníky, které nám doporučil kamarád Rory, kterému zprostředkovali atletické vízum. Celý proces trval cca půl roku. Šance měly být něco mezi 70–80 %. Žena navíc už nechtěla žít v bytě, a tak jsme si pronajali dům ve Vegas na rok. Byl skvělý a naše životní úroveň šla nahoru.

Nemůžu uvěřit, jak velký rozdíl udělalo žít v zeleni oproti betonu. Tahle zkušenost mi dost zpochybnila potřebu být v centru Prahy. Možná je tráva u souseda jen zelenější – ale i tak mě to posunulo dál.

Rozběhl jsem spolupráce a věnoval hodně času networkingu, abych si vytvořil vlastní 10/20 a přístup do high stakes v privátním sektoru. Zhruba měsíc místo hraní jen práce a budování pozice. I můj focus šel krapet mimo poker – sedět na více židlích nikdy není dobré. 

Všechno se skvěle rozjelo, dokonce lépe, než jsem čekal. 10/20 běžela 3–5× týdně a díky kontaktům z ní se mi zvýšil přístup i na privátní HS. Too good to be true.

Dostal jsem doporučení hrát víc MTT, abych zvýšil svůj profit. Zvedl jsem tedy turnajový volume a znovu objevil skryté kouzlo MTTs. Probíhá v nich další pokerový boom a úroveň klesá. Jen ta variance je fakt jízda – během mrknutí oka zmizelo 200K (což vzhledem k mému ABI kolem 8K zase není tolik). A fér je přiznat – jeden deep run v 10K se mi opravdu nepovedl. Inu, Hendon Mob se trochu zvýšil – mise splněna.

A pak to začalo. Vízum mi bylo odmítnuto. Suckout za statisíce. Miluju Trumpa. Nevadí – důležité je nevzdat to. Najal jsem nové právníky, kteří mi hned řekli, že ti předchozí byli klauni. To hned potěší – tak tedy znova. První proces trval lehce přes půl roku a já tajně doufal, že se tím vyřeší většina mých problémů. Takže teď znovu – a lépe.

Noví právníci vypadají výrazně lépe, ale uvědomění, že mě znovu čeká proces nejistoty a nervů, mě rozhodně netěší. Na druhou stranu – pokud by to bylo jednoduché, dělal by to každý.

Nevadí – stále mám ještě na chvíli přístup na HS. I tam jsem dostal poctivě do držky a sám jsem si říkal – proč si to vůbec dělám? Závěr už byl tak zoufalý, že jsem většinu sessions odehrál na modafinilu (lék, který zvyšuje bdělost pozn. redakce) nebo tesofensinu, abych vůbec mohl fungovat. 

Celkový swing 500K je zatím můj největší v životě a všechny tyhle low momenty fakt bolí.

Aby toho nebylo málo – mimo pokeru se mi propadly i investice. Run byl evidentně bottom 5%.

Navíc teď ode mě všichni chtějí rady, pozornost a cokoli. Já nejsem schopný dělat nic – raději ani neberu telefony. Chci jen nabrat energii.

Vím, je to všechno moje vina. Mám strašně moc projektů, celé to bylo naplánované v době, kdy jsem byl single. Teď s rodinou nemám na nic čas.

Ale já už nikoho nechci zachraňovat – moje energie došla a chci se věnovat jen sám sobě. Jenže to není tak jednoduché. Věci běží dál a některých se vzdát ještě chvilku potrvá. Z toho plyne jasné ponaučení: chcete dělat poker? Dělejte jen poker.

Zpátky v ČR. Dal jsem si měsíc pauzu. Konečně si přiznal, jak moc jsem unavený, a pustil se do obnovy. Pětkrát týdně cryo, sauna nebo HBOT (kyslíková terapie). Do toho osobní terapie a párová terapie. Opravdu – odpočinek byla moje hlavní aktivita.

Cítím se sice stále unavený, ale brain fog je pryč a mám zase chuť pracovat. Vztah se ženou se výrazně zlepšil a i já se učím říkat lidem „ne“.

 

Pustina Vlastimil

 

Když už vidím světlo na konci tunelu, zjistím, že mě asi okradl další byznys partner – a na mě lehne znovu deka. Naskakují myšlenky: „Přitahuju snad tyhle lidi?“ Zdá se, že ten shit nikdy neskončí.

Pauzy mi ale stačilo a já mám chuť znovu hrát. Tak se vyrážím rozpinkat do Ambíku. Dám si teď pár lehkých session, abych se znovu naučil vyhrávat a měl radost ze hry. A na těchto hrách se případně ani nedá moc prohrát – takže to nemrzí.

Chodím si zahrát tak v 6–7 ráno, když vstávám, a hra běží přes noc. K mému překvapení se hrají i snesitelné stakes.

Moje první session: 200/400 Kč – hraje se až do odpoledne, minus 100K.

Druhá: 100/200, 3h – minus 60K.

Pak 10 dní nic nebeží. Jedno ráno kouknu – běží 500/1000 Kč. Wow. To jsem v ČR ještě neviděl.

Většina lidí tyhle stakes kryje, ale mám pocit, že hraju proti lidem, co mají karty na čele. Minus 100K. Tak radši rovnou chystám workshop o mentálním výkonu.

To je vážně vtipné – mluvím pro tisíc lidí o tom, co dělat, a sám se v tom celkem plácám. Pokrytec? Moje hlavní linka je o vyhoření, tak aspoň jsem „autentický“.

Nemůžu spát. Na cvičném kole workshopu mi kamarádi dali docela čoud – a zajímavé je, jak mě to budilo ze spaní. 

Zkontroluju PokerŽivě – a zase tam běží 500/1000 Kč. Tak ve 4 ráno vstávám (stejně nemůžu spát), žena mi vynadá, ať se vrátím do postele, že budím všechny. Běžím do Ambíku, hraju 3h – minus 400K. Nevyhrál jsem ani jednu ruku. Z kasina rovnou na konferenci – alespoň workshop se povedl. Budu mít později slot v Českém rozhlase (díky Miku, Máro a Honzo za zpětnou vazbu – strašně mi pomohla).

Dám ještě jednu session o dva dny později – 100/200 Kč, 3h – minus 60K. Sedí se na mě? Vyhraju ještě někdy? Stačím vůbec? Prohrál jsem posledních 14 sessions. Měl jsem pocit, že pokaždé jsem byl nejlepší na stole – ale není to jen klam mého ega? Nejsem už ten old-school reg, co na mladé nestačí?

Nádech, výdech. Jdu radši na coaching a připravovat se na Barcelonu. Mám v plánu tohle všechno změnit tvrdou, konzistentní a poctivou prací. Sbalím se den dopředu – jako true pro. Ani nevím, co všechno využiju. Beru si milion suplementů, vlastní polštář a peřinu.

 

vlasta2

 

Start je docela dobrý. Cashnu „Eureku“ z max. late regu – celou ji hraju bez telefonu. Když už se hodně nudím, trénuju dechové techniky. Najednou vidím vše jasně – trénink odolnosti a max. výkon i na malých stakes.

Po bustoutu běžím na CG, kde v první hodině padnu ve 400bb spotu. Hned mi kamarád píše, že to byl asi cheater. Skončí to někdy?

 

vlasta1

 

Rána jsou ale stále těžká. Vstávám s myšlenkou, že jsem šíleně unavený. Všechno bolí, nic se nechce. A jen to přemýšlení o nekonečném kolotoči únavy unavuje. 

Kdy to zmizí? Kdy jsem se naposledy probudil plný síly?

A pak čtete o síle pozitivní psychologie. Jen to, že myslíte na únavu, jí dává sílu. Takže se snažím na to nemyslet a jdu něco udělat. Většinu rán se donutím jít ven, něco málo odcvičit, a pak mě zelený čaj celkem nakopne. Vlastně aktivity dost pomáhají – protože pak nemám čas přemýšlet a rovnou dělám. Jenže neutíkám tím od problému?

Nakonec stejně řeším milion off-poker věcí a točím se v bludném kruhu. Ale věřím, že se to děje z nějakého důvodu – že se z toho mám něco naučit. (Nevěřit ani tomu, tak by to bylo nesnesitelné.)

Protože já se vždycky učil jen tvrdými pády na držku – mně něžné náznaky nikdy nic neřekly.

Dnes je nový den – a já to poctivě odmakám.

 

Související články: