Deníček CG rega XXVIII. - Proč vlastně bloguju?

Autor: Vlastimil Pustina tisk článku doporučit článek
Deníček CG rega XXVIII. - Proč vlastně bloguju?

Nový náboj. Restart kariéry. Tři dny u stolu bez telefonu a blog za blogem. Vlasta Pustina si z Barcelony přiveze mnoho správných pokerových návyků.

--
Proč vlastně bloguju?

Tu otázku jsem nedávno dostal v Barceloně.

„Co z toho máš? Proč to děláš?“

A já si popravdě nemyslím, že to dělám kvůli sobě. Cítím vnitřní povinnost jít příkladem. Protože sám jsem se opakovaně ztratil… V tom, že jsem se ztotožňoval s nesprávnými lidmi, přejímal jejich vzorce, jejich úhel pohledu.

A taky chci jednou provždy ukázat „lidem i světu“ poker takový, jaký opravdu je. Nejen ty fotky z Instagramu s úsměvem od ucha k uchu, brýlemi Gucci a věžemi z žetonů. Ale i tu jízdu na horské dráze. S výmoly. S pády. S vnitřními boji. S vyčerpáním.

Mám pocit, že mám co předat. Že jsem už udělal snad všechny možné chyby, které šly udělat. A že úspěšní lidé by měli sdílet, pomáhat, vracet. Možná je to moje forma mentální charity.

Zpátky k tomu, co miluju

Ráno jsem si otevřel sportovní zpravodajství. Moje slabina. Zase moc času v černé díře. Ale stálo to za to.

"LeBron always emphasizes keeping the main thing, the main thing."
– Kevin Durant, Olympiáda

„Pořád vstávat v 6 ráno a dát si 1.000 střel. Pořád milovat tu hru navzdory všem očekáváním a tlakům. To je to, co mě pohání.“

A mě to trefilo. Protože já tu hru taky miluju, ale ten totální závazek svému řemeslu – ten jsem někde zapomněl. A cítím, že ho musím znovu zavést. Nejde hrát poker jen tak. Ani to dělat jen pro peníze – to přináší spoustu špatných návyků.

Barcelona jako restart

Takhle dobře jsem se na poker nepřipravoval už roky.

  • Ráno vizualizace.
  • Procházka.
  • Cvičení na pláži.
  • Po snídani blog, plán, práce na hře.
  • Večer deníky.
  • A během dne? Full focus. Žádný telefon. Ani minuta.

Miluju ty malé „edges“.

Ty 1% věci, které se zdají nedůležité. Ale v čase se násobí.

Compound effect. Rok za rokem.

Jde o všechno:

  • Kolik času trávíš na sockách?
  • Jaký příběh o sobě vyprávíš?
  • Co jíš?
  • Jak mluvíš?
  • Co dělají lidé kolem tebe?
  • A jaký level of performance přinášíš day in, day out?

"Bring the best of you."

Dopoledne koukám na video od Fedora.

"Máš za ty roky ty znalosti – otevři je. Přines to nejlepší z tebe."

Kotvy. Dech. Flow. Vzpomínky na momenty, kdy jsem dominoval. Brýle, hoodie, rituály.

A fakt, že teď dělám 100% jen poker, mě totálně naladil. Těžší bude návrat zpět do reality s rodinou. Ale i to se dá zvládnout – protože dělat věci na 100 % je nakažlivé.

Pět dní bez telefonu. Tohle mění hru.

Z Main Eventu jsem vypadnul hned na startu dne 2. Ale co se týče samotné hry – takhle dobře jsem nehrál už dlouho.
 Mám klid v hlavě.
 Jsem přesný.
 Poslouchám intuici.
 Dělám nekonvenční rozhodnutí.

Všichni jsou neustále na telefonech. Je mi za ně skoro smutno. A já?

✅ Vyhrál jsem tři cash game session v řadě.
✅ Bloguju.
✅ Deníky nahrávám do AI, která mi tvoří výcuc a action plan.
✅ A znova buduju návyk dávat do toho všechno.

Návrat sebevědomí

Včera mi kamarád – reg, co mě zná roky – řekl posměšně:
„Tos fakt padl do bottom pár IP na 4-card straight boardu? Tohle by se ti tři roky zpět nestalo… Došly peníze?“

A víš co? Dvakrát jsem se nadechnul – a bylo to pryč.

Protože zase mám pocit, že stolu dominuju. Že dělám věci, které ostatní nedělají ani nevidí.

Že jsem zpět.

Závěr?

Z Barcelony možná (zatím) nezbohatnu. Ale zahojil jsem si pár bolístek.
A mám pocit, že už zase znám lék.

 

Související články: