Jak se stát cash game profíkem 76. díl - Živá hra, 3. část

Tak trochu předpotopní poker

Online poker se neustále vyvíjí a za pouhý rok lze cítit posun a jakési ztížení celé hry. Jednoduše je stále potřeba se něco učit, něco vypilovávat a perfekcionizovat. Neznamená to, že by online byl neporazitelný, to vůbec, ale rozhodně ona hra není nijak triviální ani na nejnižších limitech.

Živý poker je ovšem na tom trochu jinak a posun ve hře je v zásadě velice nepatrný. Online hráči hrají online a na živém pokeru se zas tak moc nevyskytují, a za 30 hand na hodinu člověk nezahraje zas tak moc hand, aby se nějak výrazně zlepšil. Kvůli absenci historie her, kterou mají v zásadě všichni online hráči k dispozici, je poté učení ze ze svých chyb v živé hře prakticky neexistující.

Neznamená to sice, že by živá hra byla stále na stejném místě, ona se také vyvíjí, ovšem daleko daleko pomaleji, než je tomu u onlinu a navíc obvykle právě onen vývin zajistí online hráči, kteří si přišli zahrát. Je tak třeba se připravit na lehce předpotopní pasivní poker, při kterém je 4bet jako bluff naprostou vzácností a vše je takové řekněme zastaralé.

Sérii článků "Jak se stát CG profíkem" vám přinášíme ve spolupráci s PokerArena.cz

Standardní hra nemusí být nejlepší

U online hry si hráči tak nějak zvykli, že například limp bývá tou nejdražší variantou dostání se na flop. Obvykle totiž někdo raisne a limp potrestá. U online hry tedy limpování jakožto levný způsob podívání se na flop prostě již nefunguje a tak je tedy takovým standardem před flopem prostě již jenom raisovat.

To, že se online hráči naučili limpy trestat neznamená, že to umí i hráči na živé hře. Teď nechci říct, že limpování je správné a že bychom to měli začít dělat, ale je dobré při přechodu na živou hru začít uvažovat i o zahráních, které online nefungují. Je třeba uvažovat nad tím proč vlastně nefungují a jestli by se při opravdové pasivitě nedaly právě nestandardní zahrání využívat v náš prospěch, protože občas mohou i tato nestandardní zahrání fungovat, pokud víme, proč je na ně čas. Limp je pouze jedním z příkladů.

Všichni všechno callují

Druhým příkladem by poté byl třeba sizing preflop raisu. Jak asi každý, kdo hraje živou cash game, zjistí po pěti minutách hraní, hráči se na živé hře relativně nudí a hrají v zásadě vše, co jim přijde na ruku, pokud jim zrovna někdo nevolá nebo nepotřebují jít na záchod.

Díky absenci softwaru i nějakých poznámek je tak relativně nasnadě hrát každou kombinaci tak, jak je zrovna nejziskovější, takzvaně ve vakuu. Neřešíme celou range, neřešíme jestli to zrovna nevypadá jako jasná hra, protože šance je stejně taková, že to nikdo nebude řešit, a i kdyby, tak se nebude správně přizpůsobovat. Je tedy obecně naprosto v pořádku silné handy raisovat opravdu silně, klidně až nesmyslně silně.

Není dobré generalizovat a říci, že A-A se mají otevírat na 10bb, ale je potřeba se vždy opravdu zamyslet, kolik tak hráči ještě dorovnají a co si můžeme dovolit. Soupeři budou dělat gigantické chyby a času na přemýšlení máme opravdu dost. Exploitovat tak budeme moci prakticky cokoliv, co soupeři udělají, protože skoro vše udělají špatně. Díky tomu, že nemultitablujeme a hra je velice pomalá, je opravdu čas si promyslet každou akci. Nechci tím říci, že je potřeba nesmyslně zdržovat, ale dát si pár vteřin před akcí není rozhodně špatný zvyk.

Závěrem

Živá hra je obecně opravdu jednodušší, než online poker. V kombinaci s dostatkem času na přemýšlení u každé akce, kdy nás netlačí timebank, je dobré si vše promyslet a zapřemýšlet i o nestandardních akcích, které bychom třeba u online pokeru neudělali. Limp nebo obrovský openraise jsou jen příklady toho, co se dá v živém pokeru velice ziskově provádět, pokud je situace pro toto zahrání dobrá.